Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě
J. R. R. Tolkien , Christopher Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29748/bmid_silmarillion-myty-a-legendy-stredoz-k57-29748.jpg
4
2908
2908
Pán prstenů série
>
Tolkienův Silmarillion popisuje První věk světa – jeho samozřejmou součástí je tedy vyprávění o vzniku Středozemě, o její mytologii, nejstarší historii a v neposlední řadě také o národech, jež ji obývaly v dobách předcházejících ději trilogie Pán prstenů. Název knihy je odvozen od jména tří vzácných klenotů, silmarilů, které zhotovil nejnadanější z elfů Fëanor. Úkolem těchto klenotů bylo uchovávat vzácné Světlo Dvou stromů blažené říše Valinoru. Všech silmarilů se však zmocnil Morgoth, první Temný pán, a v pevnosti Angband si jimi ozdobil svou železnou korunu. Fëanor a jeho druhové s ním vedli dlouhou válku, jejímž cílem bylo získat cenné klenoty zpět. Quenta Silmarillion (Historie silmarilů), ústřední část knihy odehrávající se v Prvním věku, je doplněna Ainulindalë (Hudbou Ainur), úvodním mýtem pojednávajícím o Stvoření světa v Hlubinách času, a Valaquentou (Zprávou o Valar), což je vyprávění o božských mocnostech Valar a Maiar a jejich temných protějšcích Sauronovi a Melkorovi. Součástí knihy jsou ještě další dva oddíly: Akallabeth (Pád Númenoru) a Vyprávění o Prstenech moci a Třetím věku – zde se děj ostává až k událostem, jimiž vrcholí trilogie Pán prstenů. Text Silmarillionu je beze zbytku dílem J. R. R. Tolkiena, vydání se však dočkal až po spisovatelově smrti. Největší zásluhu na jeho uveřejnění má autorův syn Christopher. Toto vydání (z roku 2002 a 2003) navíc nabízí čtenářů šestnáct barevných ilustrací, jejichž autorem je Ted Nasmith.... celý text
Literatura světová Fantasy Mytologie
Vydáno: 2003 , Mladá frontaOriginální název:
The Silmarillion, 1977
více info...
Přidat komentář
To není jen kniha, to je doslova kamenotisk historie světa Středozemě! J.R.R. Tolkien tu rozehrál symfonii, ve které se střídají bohové s dávnými hrdiny, a osudy tak veliké, že se vám dech tají. Jestli jste si kdy mysleli, že Středozemě končí u hobitů a Aragorna, pak se připravte na šok: Silmarillion vás uvrhne do dob, kdy elfové bojovali o nesmírné poklady a Temnota stála přímo před jejich dveřmi – a nebouchala, ale přímo do nich vrážela sekerou.
Než se pustíte do tohoto Tolkienova mistrovského díla, musíte pochopit jednu věc: tohle není román, to je báje. Je to jako číst Homéra na steroidech, kde se příběhy valí jako lavina. Tady je to o stvoření světů, o pádu andělských bytostí, o lásce, která hory přenáší, a nenávisti, co vše ničí. Máte tu Valar, stvořitele a ochránce světů, kteří spřádají symfonii bytí, máte Morgotha, prvního a nejhroznějšího z Temných, a samozřejmě Silmarily – drahokamy tak nádherné, že pro ně elfové neváhají položit vše, co mají.
Každá stránka je jako výjev z gotického chrámu – Tolkien kreslí svůj svět s takovou hloubkou a láskou, že vám nad každou větou visí čirá úcta. Sledujete, jak se zrodí Beren a Lúthien, příběh o lásce smrtelníka a elfky, který by měl sám o sobě dostat svou vlastní katedrálu! Nebo příběh o Fëanorovi, geniálním, pyšném tvůrci Silmarilů, který vás fascinuje a děsí svou hrdou posedlostí, až do té míry, že ho proklejete a zároveň obdivujete.
Tolkien vás nechá pocítit každý stín i každý paprsek světla v tomto dávném světě, kde každý strom, každá řeka a každý meč má své jméno a příběh. Připravte se na záplavu elfských jmen a názvů tak složitých, že si občas přejete mít jazyk jako origami, ale brzy zjistíte, že tyto jazyky a příběhy mají svou vlastní poezii, svůj rytmus a kouzlo. Tolkien vás donutí se ponořit do světa, kde elfové cítí hudbu ve vzduchu a hory dýchají staletými příběhy.
Silmarillion je jako víno – čím déle jej čtete, tím více chutí objevujete. Není to lehké čtení; je to dílo, které vyžaduje vaši plnou pozornost, ale ta odměna, kterou přinese, stojí za každou hodinu! A když se konečně dostanete na konec, zůstává ve vás pocit, že jste se dotkli něčeho dávného a nesmírného, jako byste sami byli svědky stvoření a zániku říší.
Tolkien tímto eposem doslova překonal sebe sama a stvořil svět, který nejen obývá naše sny, ale formuje i naše vnímání fantasy literatury. Silmarillion je knihou pro ty, kdo chtějí odhalit, co všechno je možné, když se skloubí fantazie s hlubokým pochopením mýtů. Je to kniha pro každého, kdo je ochoten zapálit svíčku a nechat se pohltit světem tak bohatým a krásným, že ani Valar, tvůrci Středozemě, by to neřekli lépe.
Pokud toužíte po dobrodružství, které přesahuje hranice běžných románů a přenese vás do časů, kdy se svět teprve formoval z chaosu, je Silmarillion přesně ta kniha, která vás vezme za srdce – a už nepustí.
Silmarillion je bezpochyby Tolkienovým životným dielom, ktoré odráža jeho hlboké vnútorné svety, aj keď nikdy nebolo úplne dokončené. Tento fascinujúci svet, plný histórie a mystiky, ma pohltil. Každé slovo je oknom do dávno zabudnutých čias, kde sa prelínajú osudy hrdinov.
Najviac ma zasiahol príbeh lásky Berena Jednorukého a Lúthien Tinúviel, ktorý je skutočne jedným z najdojímavejších a najzmysluplnejších v celej Tolkienovej mytológii, pričom zachytáva esenciu lásky, obety a konfliktu medzi smrteľnosťou a nesmrteľnosťou.
Tolkienovo rozprávanie je presvedčivé. Je úžasné si uvedomiť, ako sa jeho myšlienky a kreativita vyvíjali po desaťročia a prepojili sa s jeho ďalšími dielami, ako sú Hobbit alebo Pán prsteňov. Silmarillion je nielen zbierkou príbehov, ale aj kľúčom k pochopeniu celej Tolkienovej mytológie.
Tento skvost je povinnosťou pre každého fanúšika Tolkienovho diela, a hoci čítanie si vyžaduje poriadne sústredenie a nečíta sa to ľahko, odmenou je pocit dotyku s niečím nadčasovým. Nemôžem opomenúť ani zásluhy Christophera Tolkiena, bez ktorého by toto dielo nikdy neuvidelo svetlo sveta. Silmarillion je cestou do Tolkienovho sveta a nahliadnutím do najhlbších úrovní jeho kreativity a duše.
(SPOILER)
Pro velké nadšence Středozemě asi nutnost, ale je to těžké čtení. Kniha má jen málo ucelených příběhů, avšak některé jsou naprosto zásadní pro vývoj světa JRR Tolkiena.
Kniha popisuje stvoření Ardy z písní Valar, proměnu Melkora v čiré zlo, stvoření elfů trpaslíků a lidí, vraždění elfů mezi sebou až po porážku Morgotha. V závěru se píše i o prstenech moci, proč a k čemu byly stvořené.
Sirmarillion – kniha knih (podobnost není náhodná) příběhů dávných věku od stvoření světa, kronika vzniku a pádu civilizací – kniha o ambicích, zradě, obětech, ale taky lásce, co přetrvá věky.
Sirmarillion – soubor textů (podobnost není náhodná), z kterých poskládáš kompletní mytologii a komplexní historii světa Středozemě.
Pan Tolkien má můj obdiv – za jazykově bohatý, epický příběh počátku věků, fascinující a dechberoucí ...
Na počátku bylo stvoření světa – božské bytosti zpívají hudbu, jež stvoří svět – a máme tu kosmologický základ! Počátek dobra a zla! Mocné bytosti sestoupily na zem a zformovaly ji k obrazu svému …
„Na počátku byl Ilúvatar, a s ním byli Ainur, které stvořil, a ti zpívali … pokuste se zpívat spolu v souladu a ladit své hlasy … a když zpívali z hudby povstal svět.“
Svět, do kterého s láskou a dobrem přišly i ambice a první náznak zla, co sehraje velkou roli v osudu světa … „ve svém srdci zatoužil po větší moci a začal do hudby vnášet vlastní tóny, narušil tak harmonii světa a vznikly nesoulady a střety …“
A tak božské bytosti Valar potřebují se světem pomoci – do příběhu vstupují Maiar, nižší duchové sloužící mocnějším bytostem Valar – služebníci, co se přidávají na stranu dobra či zla, takže se tu poprvé setkáš se Sauronem i Gandalfem, známým tu jako Olórin – moudrý mezi Maiar – kam, kdo zamířil ti co se po Středozemi již nějaký čas potloukají, moc dobře vědí, a ti co ne – zjistíš ve Třetím věku ...
Svět byl tedy stvořen, a jako každý řádný svět, i tento potřebuje svou mytologii a s ní pohádky (nenechte se mýlit, prapůvodně to nejsou jen povídačky pro děti před usnutím) – o vzniku a osudu tří drahokamů vytvořených elfím princem, naplněných světlem prastarých stromů – následují totiž tragické příběhy o hrdinství, lásce a zradě.
V knize knih najdeš opravdu spoustu příběhů – pohádek, do kterých se otiskla historie – o vzestupu a pádu, o věrnosti a pýše, o snahách dosáhnout na nesmrtelnost, o potopě a ten poslední – o stvoření Prstenů moci – vzestupu Saurona a počátku Třetího věku – stojíš na prahu Pána prstenů!
„A tehdy Sauron přijal na sebe krásnou podobu a předstíral pokoru a žádal, aby mu bylo dovoleno zůstat v Eregionu. A tam se usídlil a učil Noldor všechna řemesla, v nichž měl velkou dovednost. A lidé mu věřili, protože vypadal jako přítel elfů. A pod jeho vedením vyrobili mnoho prstenů, které měly velkou moc; avšak Sauron potají vyrobil Jeden prsten, aby vládl všem …“
Každý z příběhů je trochu jiný – mísí se v nich kosmologie, mytologie, politika s pohádkami o lásce a životními tragickými příběhy – dohromady pak ze Sirmarillionu dělají takový klenot – vybroušený diamant jehož precizně vybroušené plošky dohromady vytváří oslnivý lesk nad Tolkienovým světem!
V tomto díle se dozvíte vše o Prvním věku a taktéž popisuje pád Gondolinu a pád Númenoru, ale jenom ve zkratce.
Vřele doporučuji.
Je to nezáživné tlachání o historii neexistujícího světa. Pročíst se tím je "na sílu". Bohužel věci, které by mě třeba zajímali - např. topografie celé planety, proč se z ostrovů elfů nejde vrátit zpět, kniha nevysvětluje.
Fëanor did nothing wrong :D
Silmarillion doplňuje historii Středozemě o řadu příběhů, které jsou v Hobitovi nebo v Pánovi prstenů zmíněny jen docela okrajově. Skrze náročnější začátek o stvoření světa jsem u Silmarillionu vydržela až na 2. pokus. Historie elfů je mnohem krvavější a temnější, než by se mohlo zdát z toho, jak vystupují v Pánovi prstenů. Nejedná se o souvislý příběh a vlastně ani o povídky, jde spíše o kroniku, která se nezdržuje budováním napětí a překvapivými zvraty, ale zato se často věnuje detailním popisům, takže doporučit lze pouze velkým fanouškům Tolkienova světa. Pro většinu běžných čtenářů bude Silmarillion asi nestravitelný.
Silmarillion je vlastně soubor povídek v rámci mytologie Středozemě. Tyto povídky později vyšly také samostatně, jako Húrinovy děti, Pád Gondolinu, Pád Númenoru a Beren a Lúthien. A všechny tyto samostatné povídky jsou lepší jako samostatné, než jako součást Silmarillionu. Přesně neumím identifikovat, co bylo špatně. Protože Středozem a vše kolem ní zbožňuji. Tahle kniha se ale prostě nedala číst. Nebo nedala číst souvisle. Možná to bylo zvoleným literárním stylem nebo překladem, nevím. Ale zkusil jsem to dvakrát přečíst a nevyšlo to. Až napotřetí jsem se tím konečně prokousal, ale trvalo mi to měsíce. A udělal jsem to jen proto, abych měl přečteno vše od Tolkiena, co napsal ke Středozemi. Jak říkám, další samostatné příběhy už se dají číst lépe. Ale Silmarillion tím jak (záměrně) postrádal ucelený příběh, který by gradoval, a tím že první část o stvoření světa byla velmi popisná, často dost abstraktní a obsahovala desítky jmen nedůležitých postav, tak jsem musel vyvinout opravdu úsilí, abych to dočetl. A to je špatně.
Na knihu jsem se hodně těšila, svět J.R.R. Tolkiena jsem vždycky měla ráda. Musím říct, že komplexnost historie Ardy naprosto předčila má očekávání. Velmi mě bavilo knihu číst a když jsem si nebyla jistá o kom se píše, či kde přesně se místo děje nachází (což se stávalo velice často), s chutí jsem použila obsáhlý rejstřík, rodokmeny a mapu.
Jedná se opravdu o velice náročné čtení, u kterého jsem musela být naprosto soustředěná, abych vše pochopila (není to čtení na jedno odpoledne). Jelikož mám ale o historii Středozemě upřímný zájem, čtení mě opravdu bavilo a fascinovalo.
Zkoušel jsem, ale za mě se prostě nedá. Ukažte mi lidi, které si ten slovník názvosloví a vlastních jmen s chutí čtou. Před spaním na usnutí snad, jinak jde ale o silně nezáživnou četbu pro normálního smrtelníka.
Tolkien byl prostě génius. Od svých dětských let miluji filmové ztvárnění Pána Prstenů. Tuto trilogii jsem přečetl nedávno. Nicméně nyní, po přečtení Silmarillionu, jsem získal úplně jiný a nový pohled na všechno, co se událo. Bylo pro mě nesmírně zajímavé číst o tom, jak byl vytvořen svět Středozemě a jaká byla jeho celá historie.
Tolkien vytvořil svět složený z několika ras a rodových linií, jejichž příběhy se navzájem proplétají a vytváří úžasný a kouzelný svět plný vznešených a krásných, ale také temných a smutných emocí. Ať už se podíváme na ty nejmocnější, mocné i na ty podceňované, ať už se podíváme na jakoukoliv rasu tohoto velkolepého příběhu, vždycky najdeme hrdiny světla, ale také ty, kteří podlehnou vábení temnoty. Fastasy svět tu má opravdu velký přesah i do reálného života, pokud tedy je člověk ochoten a schopen tyto myšlenky nalézt a přijmout.
Kniha věru není pro každého, ale kdo se umí ponořit do příběhu a postav příběhu (obecně), kontextu, touha po sdělení a poučení mu není cizí, ten knihu nadmíru ocení. Skvělé dílo s mnoha přesahy, které vás bude provázet po celý život a má tu moc vám ho i změnit.
V angličtině opravdu požitek. Krásný pocit klidu jako byste byli přeneseni do úplně jiného světa, jehož zrod pomalu sledujete vlastníma očima. Úvodní myšlenka, že na počátku všeho, ještě před prostorem, časem a hmotou, byla hudba, je také krásná. Spousta inspirací antickou, severskou i křesťanskou mytologií, kdy každý bůh má na starosti svůj kousek země (tenhle má moře a řeky, tahle má stromy a jsou spolu manželé a žijí v harmonii atd.). Bohužel jsem se v těch jménech začal velice rychle ztrácet, protože jich je opravdu HODNĚ. Kdybych ale měl čas a odhodlání se do toho ponořit, určitě by mě to odměnilo.
Můžu si za to sám, byl jsem varován, ale nedalo mi to a do Silmarillionu jsem se vrhnul. Tahle kniha rozhodně není pro běžného čtenáře. Dokonce není ani pro běžného fanouška fantasy žánru. Je to velmi těžce stravitelná a na čtení extrémně náročná kolekce příběhů a legend. Většinou je přítomen pouze velmi slabý, většinou spíše žádný děj. Za to se tu konají lingvistické orgie, na cca 300 stránkách je pojmenováno snad 1000 postav a míst, z nichž mnohé mají vícero jmen, která se pro správné pomatení čtenáře libovolně střídají. Množství pojmenovaných postav je enormní a zcela neúměrné rozsahu knihy. Měl jsem pocit, že u spousty postav se dozvíme, jak se jmenuje, čí je to syn, jak se jmenovala jeho manželka, jak jí říkali elfové, kolik měli dětí a jak se jmenovali a dál už tahle postava v příběhu nikde nevystupuje. Chápu, že si Tolkien liboval v lingvistice a vymýšlení jmen, ale tohle je fakt přes čáru.
Co mi však vadilo úplně nejvíc je styl, kterým je kniha psaná. Po přečtení Hobita a Pána prstenů jsem čekal něco alespoň trošku podobného. Bohužel tady se nejedná o žádný ucelený příběh a jednotlivé části jsou psané tak popisně, že má člověk pocit, že čte nějakou kroniku. Zejména první polovina knihy tímto extrémně trpí a pro mě, přestože se mi i Hobit i Pán prstenů velmi líbily, to bylo čiré utrpení. Dokonce jsem velmi silně uvažoval o odložení knihy.
Naštěstí se ve druhé polovině mé utrpení trochu zmenšilo. Jednotlivé povídky začaly mít více děje a buďto jsem popisnému stylu přivyknul, nebo se mírně změnil. Od Berena a Lúthien dál se kniha dala už celkem normálně číst, ačkoliv že by byla nějak zábavná, nebo se četla lehce se říct nedá. Jsem celkem zvědavý na knihu Húrinovy děti, která předpokládám bude více rozebírat jeden z příběhu Silmarillionu a doufám, že bude psaná klasicky jako román a ne jako kronika. Na Silmarillionu je totiž extrémně vidět, že se jedná o vydání autorových črtů a poznámek, které měly sloužit k dobarvení světa, případně jako základ pro samostané knihy. Věřím, že samostatná kniha, která vznikne na základě příběhu ze Silmarillionu může být velmi dobrá, ale tohle jsou opravdu jen předprodukční útržky. Je asi potřeba ocenit Tolkienovu představivost, ale kromě skalních a naprosto zarytých fanoušků tohle asi osloví málokoho.
Během posledních několika částí, které mě začaly bavit, jsem začal dokonce uvažovat, že bych dal 3*, ale vzhledem k tomu, že jsem knihu málem odložil na začátku a při porovnání s jinými knihami, kterým jsem dával tři si Silmarillion více než dvě nezaslouží.
Naprosto super...skvělý ,,popis událostí"... Tolkien píše svým vlastním jazykem, takovým jazykem snů, ve kterém všechno vyzní tak pohádkově a tajemně...ani mi nevadí, že jsem to musela číst v kuse bez přestávky, protože jakmile jsem jednou přestala, zapomněla jsem předchozí děj...Tolkien je prostě král Středozemě<3
Úžasné dílo připomínající svět řeckých, severských a jiných mýtů, ze kterých ostatně mistr Tolkien evidentně čerpal. Podařilo se mu vytvořit obsáhlou kosmologii tak do detailů sofistikovanou, že se čtenář do světa Ardy téměř přenese. Nadherné příběhy osvětlí, jak to bylo se stvořením světa, kde se vzali první elfové a lidé, řeknou nám o prvním Temném pánovi, válkách elfů proti němu, a přidají dojemné a čarokrásné příběhy o největších hrdinech světa, jenž měl být předchůdcem toho našeho.
Nemohu se připojit k některým ze zdejších kolegů v názoru, že je kniha nepřehledná. Četla se dobře a díky bohatému rejstříku a rodokmenům se v ní lze pohodlně orientovat. Kdybych mohl dát šest hvězdiček, bez otálení tak učiním. Tolkien byl génius.
Je pro mě složité tuto knihu zhodnotit. Pokud bych za sebou neměl Pána prstenů a Hobita a četl knihu jen jako úvod do problematiky nějakého fantasy světa, asi bych dal jen 2 hvězdy. Rozdíl tak činí úcta a pokora k autorovi a jeho dílu.
O změti jmen a různých osudů bylo napsáno mnohé a já se s tím potýkal také. Zaujal mě ale koncept vzniku hmotného světa, něco jako když Bůh stvořil náš svět, ale jakousi éteričtější či "filozofičtější" formou duchovní "emanace".
Tím se odlišuje od všech ostatních fantasy autorů, kteří tento přesah nemají.
Tolkien stvořil úžasný svět a díky této knížce si uvědomíte, jak je propracovaný a jak snadno se v něm můžete ztratit. Ze začátku pro mě bylo velmi náročné se prokousat soupisem jmen a hromadou informací, které autor na čtenáře vybalí. Později už jsem si zvykla, že knížka obsahuje spoustu názvů a popisuje mnoho událostí, v kterých jsem měla zmatek, protože to množství je v paměti prostě neudržitelné. Pro velké milovníky Tolkienova světa je tento počin veledílem, ale já si bohužel s odstupem času skoro nic z knížky nepamatuji (kromě toho, jak náročné bylo se v ní orientovat). Přesto obdivuji autorovu genialitu a oceňuji, kolik lásky do tohoto fantastického světa vložil.
Na třetí pokus, kdy první dva ztroskotaly už na Ainulindalë, jsem se od knihy nemohl odtrhnout, jakmile mě pohltila. Prvních pár kapitol to dřelo, ale jakmile souvislosti začaly zapadat do sebe, otevřel se mi zcela nový svět, nad jehož pestrostí jsem nepřestával žasnout. Ještě neuvěřitelnější pak je, že se v celé své skvělosti zrodil v mysli jediného (nad)člověka. Jak nad tím tak teď přemýšlím, zraje ve mně podezření, jestli J. R. R. Tolkien, vzhledem ke své kapacitě, nepatřil přece jen spíš mezi Ilúvatarovy Prvorozené. ;-)
Přemýšlím, jestli náhodou Silmarillion není moje nejoblíbenější Tolkienova kniha. Hobit je fantastický mimo jiné kvůli svému humoru, Pán Prstenů je Pán Prstenů a netřeba dalších slov, ale moje srdce asi nejvíc hoří pro sutbu Noldor, Fingolfina, Berena a Lúthien, Belega, Túrina, Nienor.
-"Sbohem, země a obloho! Vděčím ti přece za mnoho, ty požehnaný severní kraji, kde bílé nožky přebíhají Lúthien Tinúviel, té nejkrásnější, již kdo zřel. I kdyby svět se v zkázu zřítil a propadl se do nebytí, přece je dobré, že byl stvořen – večer a úsvit, země, moře – neboť byla i Lúthien."
(Česky i anglicky.)