Pan Theodor Mundstock
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1842/bmid_pan-theodor-mundstock-I6O-1842.jpg
4
815
815
Román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock byl už na první pohled zvláštním a hned vyvolal pozoruhodný ohlas. Byl oceňován jako mimořádný literární čin. Zájem nevyvolalo samo téma - próza se přece vracela dvacet let zpátky do let války a okupace a pokračovala v řadě svědectví a dramatických vyprávění, někdy psaných i se smyslem pro komiku a ironii dějin. Ani se nevymykalo její prostředí a příběh; byly sice magické, odehrávaly se ve starobylých pražských ulicích a týkaly se tragédie Židů, jež se začínala hrůzně naplňovat. Zrovna probíhaly transporty do koncentračních táborů a šíři se strach. Co však hlavně upoutalo pozornost, to byla originalita autorova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě hledající postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se zlými hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a Pan Theodor Mundstock se tak obracel k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. Touto prózou začínala Fuksova dráha spisovatele, jež pak přinesla ještě další temné a bizarní příběhy a skládala přeludný obraz konce minulého století...... celý text
Přidat komentář
Je to tak, mám rád depresivní knihy, beznadějné knihy, ponuré knihy.
Proto mám rád knihu Pan Theodor Mundstock.
Protože pan Theodor Mundstock právě nezažívá nic veselého.
Pan Theodor Mundstock žije v neustálém strachu, paranoie, pan Theodor Mundstock blouzní, pan Theodor Mundstock se důkladně připravuje na odjezd do koncentračního tábora.
Ladislav Fuks vypráví jeho příběh a jde z toho chlad.
Je těžké se oprostit od jeho starostí, přestože se s ním seznámíte pouze na chvíli, stejně vám na něm záleží.
Pan Theodor Mundstock, ač ne na první pohled, byl neuvěřitelně tvrdej!
Pozdravujte Mona, pane Mundstock..
Ve stínu Spalovače mrtvol se další Fuksova tvorba jakoby ztrácí. Ovšem Theodora Mundstocka považuji za prózu rovnocenných, ne-li vyšších kvalit. I zde autor čerpá z tematiky holocaustu, antisemitismu a 2. světové války.
Příběh je však poněkud složitější; přibývá metafor a hlavní hrdina se projevuje až kafkovsky absurdními rysy (podobně jako Karel Kopfrkingl se však dostávají až do komických rovin).
Co je v díle nadčasové, je kritika určité úřední preciznosti, což je zde vysmíváno tisicinásobně víckrát, protože hlavní hrdina - dbalý platných zákonů - by měl jít dobrovolně na smrt. Tento - typicky český - jev, kdy lidé slepě dodržují i ten sebehorší zákon, protože "ti nahoře to tak rozhodli" může vést k podobným situacím i dnes. Sláva nepřizpůsobivosti!
Po zdlouhavějším a přece jen těžkopádnějším začátku, který nemá spád a hůře se v něm orientuje, se rozjede strhující a opravdu strašlivě depresivní a bezvýchodný příběh, který by si přes tíživost tématu měl přečíst každý. Fuks umí zachytit lidské rozpoložení a psychologicky dokonale vykreslit obyčejného člověka, který je postaven do mezní a neobvyklé situace. Postupem času se román mění v jednu velkou absurditu a zároveň děsivou záležitost, neboť hlavní hrdina se začne svědomitě připravovat na pobyt v koncentračním táboře (učí se chodit s kufrem rychle, sám si pouští plyn a bije se o zeď), z čehož běhá mráz po zádech a především to v plné nahotě zobrazuje absolutní zrůdnost těchto zařízení. Přiznám se, že ač otrlý, tak v předposlední kapitole, kdy už se na řadu dostali i jeho nejbližší přátelé, mi nebylo úplně nejlépe a úplně jsem cítil to utrpení, ačkoli jsem seděl mezi lidmi a v současnosti. Samotný závěr je pak při zpětném pohledu temně groteskní a ve velkých uvozovkách se dá považovat vlastně za happy end, jakkoli to v této tematice zní nemístně a cynicky. Pan Theodor Mundstock není to nejlepší od Fukse, je na něm znát, že jde o debut, ve svém poselství je ale tak alarmující a mrazivý, že je nutné ho přečíst, i když se k němu nejspíš už nikdy nevrátíte. 80%
Zvláštní kniha. Četla jsem ji v rámci povinné četby do semináře české literatury. Kniha je psaná tak sugestivně, že jsem se dovedla sžít s Mundstockem a to ve mě vyvolávala docela nepříjemné pocity a nemohla jsem knihu dočíst. Podobné pocity jsem měla i u Spalovače mrtvol. Asi mi Fuksovi knihy nesednou, ale věřím, že mnoho čtenářů určitě dokážou oslovit, protože píše výborně.
Pro pana Mundstocka ožívá i stín a je lítostivý: Mon. Měl jsem pocit, že čtu Kafku umocněného na druhou.Říkám si: každý čekáme na svůj transport, ovšem mnozí o tom neví a jsou tím šťastní.
Zajímavý příběh s prvky absurdity, který vás zaujme zejména od fáze "příprav" na koncentrační tábor. Jen se divím, proč ji nemá přečteno více čtenářů!
Super kniha, kterou jsem si vybrala do ,,Seznamu knih k maturitní zkoušce z ČJ" - rychle jsem ji přečetla, byla i místy vtipná...akorát divně skončila... Ale na druhou stranu - skončila špatně pro nás a ne pro něj ;-)
Ladislav Fuks dokáže velmi rychle zaujmout. Tentokrát to pro mě bylo o něco složitější, protože jsem se v první čtvrtině velmi těžko orientoval. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo je Mon a než jsem si zvykl na autorův neobvyklý styl, který byl tentokráte odlišný než u Spalovače mrtvol, kterého jsem četl předtím. Právě neobvyklý jazyk díla je jedním z těch nejzajímavějších prvků, které mu dodávají to tajemné kouzlo. Pan Theodor Mundstock mi sice není svou osobností příliš blízký, ale do jeho osudu jsem se dokázal skvěle vžít. Především v druhé polovině, kdy jsem zcela chápal nadšení hlavního protagonisty, které plynuly z přípravy na téměř jistou smrt v koncentračním táboře. I toto málo, co proti tomu mohl dělat bylo více než čekání před prázdnou dopisní schránkou. Zaujal mě i neobvyklý vztah pana Mundstocka k malému Šimonovi, který byl až zvláštně láskyplný a autor do něj možná vložil kousek své náklonnosti k mužům.
Patřím k té menšině čtenářů, kterým čtení Mundstocka činilo potíže. Nevím, zda je to závažností tématu nebo složitým jazykem, některé pasáže jsem musela číst opakovaně a přesto jsem knihu "přelouskala" jen stěží. Napříč tomu nemůžu Fuksovi upřít pisatelský um.
''Ten pan Mundstock, který tu sedí na pohovce, má rozvázané boty a počítá, kdo už ano a kdo ještě ne, který má šedou tvář, krk mu propadá, v noci nespí, zestárl o věk za 3 roky, když přišli nacisté a všechno pokryli svým hnědým šerem.''
Hrozně mi to připomíná Spalovače Mrtvol, jen pozorujeme příběh obyčejného člověka na druhé straně barikády. Nebohý Theodor Mundstock už nemá sílu, ani věk na to ustát dobový tlak a tak se z toho zblázní.
Fuksova psychologie postav je mistrná, až mi z toho občas běhá mráz po zádech. Nejhorší je kapitola, kdy Mundstock navštíví Žida, který má mít zprávy z obce, ale prostě něco tomu celkově chybí.
Nejspíše moment překvapení, protože knížka směřuje k jasně danému konci a nic se na tom nedá změnit. Tak jako osudy většiny Židů za války.
Kvalitní četba, smutný příběh o lidském zákonu schválnosti, který platí vždy a všude... přesto nevím proč, těžko se mi to četlo, louskala jsem to pomalu násilím stránku po stránce, protože nemám ráda nedočtené knihy...
Povinná četba k maturitě. Knížka se četla celkem dobře. Pan Mundstock a jeho truchlivá příprava na transport.
Fuksovu tvorbu miluju a ani tato kniha není výjimkou! Fuksův styl psaní je naprosto úchvatný. Čtenář se ponoří do děje ani neví jak a než se naděje, je konec. Z příběhu mě mrazilo a na konci mi bylo smutno, nicméně Pan Theodor Mundstock je jedna z knih, na kterou se po přečtení nezapomíná!
Fuks mne strašně baví.
Pan Theodor Mundstock je příběh muže, který jedno konkrétní období života věnuje přípravě na transport do koncentračního tábora. To pro mne nebylo zdaleka tolik důležitý, jako skvělá Fuksova schopnost dostat se do nitra člověka. Mundstock je konfrontován s tehdejší dobou a společností s notnou dávkou ironie a grotesknosti. Závěr knihy je absurdní, ale Mundstock rozhodně neodejde poražen.
Neuvěřitelně po všech stránkách vyzrálej debut.
Tato kniha dokáže tak skvěle a snadno vtáhnout čtenáře do děje, že se od ní nedá odtrhnout. Zejména v druhé polovině, kdy pan Mundstock sebere veškerou svou odvahu a odhodlání připravit se na život v koncentračním táboře. Děj se od tohoto momentu začíná plně rozvíjet a čtenáře tímto nutí číst dál a dál.
Můžu vděčit svému panu profesorovi na češtinu, že jsem si tuto knihu přečetla, pravděpodobně bych se k ní bez něj nedostala a to by byla ohromná škoda!
Knihu jsem přečetla celkem rychle a líbila se mi (tedy jak to správě říct líbila...copak se někomu může líbit téma druhé světové války - koncentrační tábory?). Trochu mi připomínala knihu Život s hvězdou, ale to jen ze začátku (myšlenky pana Mundstocka...). Jinak celkově to bylo celkem zajímavě pojato...rozhodně je zajímavé přemýšlet o různých věcech, když si třeba zrovna tuhle knihu přečetete. Rozhodně je zajímavý třeba fakt, že někteří lidé v zahraničí si nepřipouští, že koncentrační tábory vůbec byli...a pak si přečíst třeba zrovna tuhle knihu a vidět hrůzu, jakou lidé prožívali...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) prvotina okupace Československa holokaust, holocaust transporty
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
Vzal jsem si ji jednou na dovolenou k moři. Schválně, věděl jsem už přibližně, o čem to je.
Při válení se na pláži tak ještě silněji vynikla ta předurčenost, ten děs, ten pach z hnusné budoucnosti.
Chválabohu, že jsem se narodil o mnoho let později a mohl žít v míru.