Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134561/bmid_pani-bovaryova-tkE-134561.jpg
4
1966
1966
Nový překlad jednoho z nejslavnějších románů 19. století. Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života. Snaží se před nudou uniknout malým flirtem a marnotratnými nákupy, což značně otřese rodinným rozpočtem.... celý text
Přidat komentář
Jak Emmu všichni nesnáší, tak mě tedy bavila. Ne, že bych se snad s jejími činy ztotožňovala, ale je to zkrátka ikonická rozervaná hrdinka té doby. Ostatně co měly tehdejší ženy dělat jiného, než hýřit a hledat si milence, vždyť by se doma jinak musely ukousat nudou :D Toť můj názor a teď mě zabte!
Krom samotné paní Bovaryové bych se ještě ráda vyjádřila k Flaubertovu rukopisu, který je naprosto podmanivý a okouzlující, ale ti, kteří neholdují popisům, ho asi příliš nedocení.
Posloucháno jako audio namluvené Valerií Zawadskou, takže je Vám doufám jasné, že to prostě potřebujete :D :)
Madame Bovary na mě hleděla celá léta, ale nějak se mi ne a nechtělo vzít školní četbu na milost. Po přečtení vůbec nechápu, proč jsme to měli na základce doporučené ke čtení, neboť že bych z toho bývala něco měla, to pochybuji…a na střední zrovna tak... Já taky dost chyběla..duchem…nicméně kamarádka mi říkala, že jejich češtinářka to ve výkladu pojala tak, že zatímco Anna Karenina do toho řízla pochopitelně a SPRÁVNĚ, protože ze zoufalé lásky, tak Ema NEVHODNĚ, neboť z čisté zpovykanosti. To už nechť každý posoudí sám. Já jsem si četbu královsky užila!!! Uchvátilo mě to. Všechny ty postavy, žijící si vlastní příběhy, tahající z pat nejrozličnější šablony a schémata, sex, prachy a skoro rokenrol….
strhující. nádherná obrazná přirovnání. definice pocitů. zbožnovala jsem během čtení tolikrát nově objevené brilantní vyjadřovací schobnosti Flauberta. Jdu si sehnat Pokušení svatého Antonína.
Jak většina zdejších komentářů pravdivě tvrdí, první část knihy je poměrně těžkopádná a zdlouhavá, ale jakmile se přes ní člověk dostane, nemůže se odtrhnout od příběhu nicnedělající znuděné paničky, která má milujícího manžela (který je mimochodem neuvěřitelně hodný ťuňťa), ale přesto se neustále stýká s milenci a její egoistické chování přivede nejen jí, ale i její nevinnou rodinu do záhuby.
Doporučuji si přečíst tento vrchol francouzského realismu!
Ač jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem se začíst. Dlouhé pasáže, kde se neděje nic moc zajímavého. Možná to je také tím, že mi naše skvělá paní profesorka sdělila, jak to dopadne.
Netrpím přílišnými sympatiemi či antipatiemi vůči hrdinům knížek, které čtu, prostě je beru, že jsou. Nicméně kdyby opravdu žila... Emmu bych si za kamarádku nevybrala. Nemám ráda hloupé, sobecké a povrchní lidi. Ta domýšlivost! Sebestřednost a bezohlednost vůči své rodině, vůči dítěti, které jako by ani neexistovalo! Pyšná a nesoudná až do konce – dokonce i když prosí o peníze u notáře na splacení dluhů za své rozmary, všímá si zařízení salónu a myslí na to, že takové by potřebovala. Je to naivní pipka i ničivá femme fatale, těžko rozhodnout, zda vypočítavě a záměrně anebo jde o tak šílený charakter. Během čtení jsem si dělala výpisky výraznějších duševních pochodů nebo pocitů této hrdinky a zpětně při čtení si uvědomuju, že se pod povrchem dost nudné knížky skrývá jedna z nejlépe vykreslených postav, se kterými jsem se v literatuře potkala.
Co říct na adresu ostatních?
Homais – ukázkový maloměšťák, taková ta vlezlá slizká osoba, kterou každý již někdy potkal i v reálu, a na kterou se nikde „nevaří voda“, protože si je vědom svých hranic, nepřekračuje je a ze všeho vyklouzne.
Dítě – postava, která jako by vlastně ani nebyla… I služka dostala více prostoru.
Rodolphe – nudil se, ulovil, využil, co se mu nabízelo, dal ruce pryč, vše celkem bez námahy.
Léon – omlouvá ho mládí, ale také se nemusel nijak zvlášť snažit.
Charles – slaboch, který dostal v životě to, co si „zasloužil“. Měl se chovat jako chlap – ovšem mohl? Nebyl jeho život předurčen okamžikem zrození z takových rodičů?
Čtení mě nebavilo, ke knížce se pravděpodobně už nevrátím, ale na rozdíl od mnoha jiných se jí povedlo nechat stopu na delší dobu.
Klasika do čtenářského deníku. Kniha je působivá, četla se mi velice dobře, akorát mi dělalo problém pochopit Emmin vztah k její dceři.
Neslyšela jsem o téhle knížce moc chvály, ale i tak (nebo právě proto?) jsem na ni byla zvědavá. A líbila se mi.
Příběh sám o sobě je nesmrtelný - netkví právě v tomhle genialita autora?
Kniha mě poměrně zklamala. Některé pasáže mi přišly až moc dopodrobna popisované a naopak by si některé pasáže, dle mého názoru, zasloužily více prostoru. Za mě bohužel pouze dvě hvězdy, a to ještě s přimhouřenýma očima.
Úprimne, nuž mňa tento román neohúril. Čítala som ho v rámci čitateľskej výzvy (obľúbená kniha rodičov alebo starých rodičov), inak by som asi po nej nesiahla. Veľmi deprimujúca kniha a Emma Bovary ma neuveriteľne rozčuľovala počas celej knihy, jej správanie, sebectvo, nevďak. Nuž, mám to za sebou a raz určite stačilo :)
Souhlasím s předchozím komentářem, paní Bovaryová pro mě byla nepochopitelná a naprosto nesympatická. Nesouhlasila jsem s ní v žádných názorech a rozhodnutích. Ovšem příběh strhující.
Paní Bovaryová pro mě byla krajně nesympatickou hrdinkou, se kterou jsem snad jedinou stránku nesoucítila.
Začátek knihy byl dost pomalý, ale ve druhé polovině dostala pěkný spád a začala jsem ji hltat. A Emu nechápat o to víc...
Začátek byl opravdu na můj vkus velmi obsáhlý, dlouhosáhlé popisy, téměř žádný děj... ale po překonání se do knihy člověk ponoří, pohltí. Zajímavý pohled do této doby.
Začátek asi odradí spoustu čtenářů neuvěřitelnou a obsáhlou popisností. První třetina knihy je šílená nuda. Mnoho lidí odradí Ema, protože je to hrdinka "na ránu" (rozmazlená, sebestředná, nevděčná, líná a má mnoho dalších negativ) a rozhodně k většině čtenářských srdcí nepřilne. Kniha je ale dobrá a zanechá hluboký dojem, Zajímavá a hodnotná je hned z několika pohledů. Zajímavý je styl vyprávění, takový bez emocí vypravěče, odosobněný, objektivní a přitom popisuje právě city lidí. Zajímavé je střídání tempa ve vyprávění, občas se děj vleče a jindy pádí, že se od něj nejde odtrhnout. Ty podstatné věci, na které pak čtenář musí myslet, když na chvíli knihu odloží a zrovna ji nečte, ty se vždy objeví náhle a v neuvěřitelné stručnosti uhodí jako facka. Do povinné četby na SŠ bych to asi nedával, ale pro milovníky dobrých knih bych ji klidně doporučil.
Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud nešikovný vesnický lékař? Proč vůbec lidé mohou mít sny, které dalece přesahují skutečnost a jsou tudíž odsouzeni k neštěstí? Je paní Bovaryová oběť nebo spratkovitá panička, které akorát patří přistřihnout křídla, aby si hleděla toho malého štěstí, které doma má a které leckdo nemá? Více: https://tomasstambera.cz/clanek/pani-bovaryova-gustave-flaubert/19
Kniha je nádherná. Ale Ema je tak nesympatická hrdinka (tak zhýčkaná, rozmazlená, sebestředná), že jsem měla problém dočíst do konce. Nedokázala jsem pochopit, že nebere ohled ani na své dítě...
Opominu-li pomalejší rozjezd, mohu říct, že se mi kniha četla velmi dobře a bavila mě. Postupem děje mi začalo být dost líto Charlese. Ema byla velmi sebestředná žena, když se kromě manzela neohlizela ani na své dítě. Život ale neměla vůbec lehký.
Klasika, která je nesmírně působívá. Donutí vás zamyslet se, možná nebudete v něčem s hlavní hrdinkou souhlasit, ale ona je hrdinka s velkým H, protože to čím si prošla je neskutečné.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Je to sice krásný příklad realismu, ale příběhem mě tato kniha neoslovila. Mám pocit, že hlavní hrdinka vlastně celou dobu neví, co chce a není spokojená vůbec s ničím. Díky tomu, že ve mě tato kniha vyvolala aspoň nějakou reakci, tak jsem ji dala aspoň jednu hvězdičku.