Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188406/bmid_pani-bovaryova-fsN-188406.jpg
4
1959
1959
Jeden z nejslavnějších románů 19. století. Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života. Snaží se před nudou uniknout malým flirtem a marnotratnými nákupy, což značně otřese rodinným rozpočtem. Zoufalá Ema tvrdě doplácí na svou naivitu, ocitá se v dluzích a marně hledá schůdné řešení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , Ikar (ČR)Originální název:
Madame Bovary, 1857
více info...
Přidat komentář
Paní Bovaryová neboli Ema, mi byla od začátku, na rozdíl od ostatních čtenářů, sympatická, jak dokázala podvádět svého manžela, kterého jsem z duše nenáviděl za tu jeho milost. Ema mi přišla naprosto úžasná, dokázala ze sebe udělat chudinku a z manžela vola zároveň. Avšak ke konci jsem myslel, že ani knihu nedočtu, všechny postavy mi přišly plytké a nudné a některé konverzace byly naprosto zbytečné.
ALE! Konec byl opravdu úžasný, když už jsem myslel, že nemůže být hůře a ejhle, ono může! Tragický konec, který já mám nejradši.. Velké plus!
Musím přiznat, že mě tento román velmi zaskočil a na nějaký čas uvrhl do frustrace. Takovýto román bych nechtěla číst znovu. Musela mi pomoci audiokniha, abych od ní měla pokoj a rozhodně jsem si ji nechtěla za žádných okolností dát do seznamu knih na maturitní zkoušku.
K maturitní zkoušce nedoporučuji, příliš dlouhé čtení, které není, dle mého názoru, příliš zajímavé, citlivější povahy může rozrušit.
Paní Bovaryová mě velmi příjemně překvapila; geniální prezentace takto nadčasového tématu, jako je bovarysmus (útěk do snění), dlouhé popisy, které ovšem měly svůj smysl a daly se dobře číst a konečně velmi dobře propracované typizované postavy se vším, co k nim patří. Opravdový realismus v kostce :), a z mé strany jedno z dosud nejlepších děl v povinné četbě! Určitě se k této knize ještě v budoucnu vrátím :)...
Paní Bovaryová je skvělá kniha o lidské malosti, chamtivosti, sobeckosti ale taky naivitě. V knize mi trochu chyběl někdo, abych tak řekla normální. Autor zdůrazňuje především malost, ale jsou i docela obyčejní lidé velcí svou laskavostí a dobrotou a myslím, že je celkem obtížné je vůbec nepotkat. Tady se to podařilo. Kniha je velmi čtivá, psychologická a vyrovnaná, ostatně co jiného čekat od Flauberta? Přesto pro mě pozbývá autentičnosti právě tím, že nikdo z hrdinů ani vedlejších postav není skutečně sympatický. Myslím, že modré hodnocení není vůbec špatné. Jsou jiná veledíla literatury. Pokud má být něco brak a je to dobrý brak, tak si zaslouží pět hvězdiček. Paní Bovaryová brak není a být nemá, je to dobré dílo, přesto si pro mě pět hvězdiček nezaslouží. Na to by ta kniha musela být výtečná ve své lize. To, že má něco víc procent ještě neznamená, že to má větší hodnotu :)
Veledílo typu Madame Bovary v modrých číslech: máloco vypovídá o zhovadilosti současné doby tak, jako nepochopení skutečného génia, a to i čtenáři, jež záměrně necílí jen na brak a chtějí si občas vychutnat i opravdovou Knihu!
Především: dobrá kniha rovná se dobrý 1) STYL a dobrý styl nerovná se bombastičnost! Ďábel je skryt v obyčejnosti a detailu a pocitu absurdity jehož funkcí je paradox. Nechoďte na mě se zápletkou: ta nemá s životem nic společného a hlavně mně neříkejte co si mám myslet. Jak prohlásil klasik: "svou knihou jsem nechtěl říct vůbec nic." A měl recht: co nám chce vlastně svět říci?
2) OBSAHOVĚ je Paní Bovaryová knihou nanejvýš klasickou, mnozí tvrdí, že se zabývá tím jediným tématem, které je vůbec záhodno probírat a jež je tak či onak přítomno v drtivé většině velkých děl: problémem VZORU. Paní Emmu taktéž tíží banalita života, sní a vymýšlí si ideální vzory/úniky z této přízemnosti, staví vzdušné zámky, které jí ovšem zabraňují žít opravdový, plnohodnotný život a nakonec ji zničí.
Dámský Don Quijote? Gatsby? Zelené světlo, které před námi neustále ustupuje do minulosti, strhává nás s sebou a mění nás ve stíny...
Spousta čtenářů postavu Emy nesnáší. Přijde jim nesnesitelná, zlá a ničeho si nevážící. Ona je přitom jen naivní a zasněná. Měla svoji představu ideálního protějšku a tu Charles zkrátka nesplňoval. Čím více se Charles snaží a čím více jí podlézá, tím více jí leze na nervy. Tím samozřejmě neomlouvám její nevěry. Ale každá její aféra nebyla jen pouhým činem z nudy, ona byla přesvědčená, že daného milence miluje a že konečně našla ono hledané štěstí. Bohužel tím více ale pak zapadala do depresí a zklamání ji táhlo stále hlouběji.
Hrdinka neměla charakter, ani šarm, ani nic, co by mě k ní vábilo. Možná to byl záměr - zdůraznění lidské sobeckosti a marnivosti - ale každopádně mi to úplně nesedlo. Kdybych nemusela (povinná četba) asi bych to nedočetla.
Knihu jsem si po dlouhé době opět velmi rád přečetl. Flaubertův poutavý styl mě opravdu moc baví. Děj má rychlý spád a smutný závěr. Když opominu hlavní Emminu naivní touhu po dokonalém muži, je zde zobrazeno i mnoho okolních faktů. Například lichvářská vychytralost mazaného obchodníka Leureuxe, od kterého si Emma nakupuje ve velkém mnoho různých zbytečností, s cílem uspokojit své romantické choutky nebo si od něj půjčuje peníze. To postupně vede k likvidaci celého jmění Bovaryových. Dalším příkladem je patolízalství a doslova chronický kariérismus lékárníka Homaise, který si postupně za své nekalé praktiky v podobě štvavých článků nebo vynálezů různých léčiv nakonec vyslouží vyznamenání od krále. I přesto že je kniha skoro 160 let stará, dá se děj snadno aplikovat do dnešní doby. Doporučuji!
Poprvé jsem tuto knihu četla, když mi bylo 17let a vrátila se k ní, když jsem oslavila čtyři křížky. Můj vztah k Madam Bovary se nezměnil. Je pro mě neuchopitelná. Možná mé vnímání její osoby je spíše odrazem mě samé. Kolik žen by ji závidělo jejího spolehlivého manžela. Je tak předvídatelný. Ve své laskavosti a odevzdanosti. Odevzdanosti ke všem těm denním povinnostem a také ke své ženě. To asi musela být nuda, že Emo? Cítila jsem hnus. Odpor. Za ten nevděk. Za tu bolest, kterou způsobuješ lidem, kteří tě milují. A taky jsem měla pochopení. Pro to tvé srdce plné touhy. Pro tu chuť žít jinak. Nešťastná. Ztracená ve svých vášních. Ve svém nitru opuštěná. Kolik je mezi námi takových madam Bovary?
Jedna z mých nejoblíbenějších klasik. Zajímavé je, že autor čerpal ze skutečné události a přesto byl za svoji knihu odsuzován. To, co mělo být varování před útěkem ke snění a iluzím, které jednoho dne prasknou jako růžové bubliny, si lidé vzali přesně tak, jak možná autor předpokládal. Poselství tohoto románu je nadčasové, i když ne každý si je chce připustit. Dnes je doba mnohem liberálnější, takže prásknout dveřmi a začít "jiný, lepší život" je snazší než v 19. století. Důsledky těchto emocionálních rozhodnutí a představ luxusu vydedukovaných z bezduchých knih (či dnes navíc ze seriálů, filmů, časopisů, reklam) však mohou být stejně tragické, to moderní doba nezmění.
Francúzsky realizmus ma nenadchol, a možno to len skazili povinným čítaním Otca Goriota. Ale toto, vážení, bolo iní čítaníčko. Psychologický román, perfektne časť po časti vykreslené nuansy ľudskej psychiky. Odporúčam!
Aj keď som sprvu bola skeptická touto klasikou, čím som staršia, tým viac nachádzam v nej pochopenie a príjemne prežité popoludnie. Navyše nadčasovosť a psychologické pozadie hlavnej postavy vyvolávajú u mňa chvíle zamyslenia sa a dumania nad dielom. Pani Bovaryová býva neraz stotožňovaná s Annou Kareninou avšak hlavným rozdielom medzi ženami-nesprávne zamilovanými trpitelkami s trúdnomyselnou povahou-je v objekte a povahe ich vášne. Emma Bovary je poblúznená ženskými románmi podobne ako don Quijote tými hrdinskými a preto vo svojom živote hľadá vzrušenie na úkor svojho manželského vzťahu a zdravému rozumu, až sa nechá nakoniec opantať záletníckou povahou mužov a privedie seba i svojho manžela na finančné minimum i psychické dno svojich síl. Tragickosť i reálnosť príbehu je i v dnešnej dobe obdivuhodná.
Dlouho jsem se odhodlávala k této klasice. Byla jsem ale velmi zklamaná. Knížka byla neuvěřitelně o ničem a předvídatelná. Hlavní postava byla neuvěřitelně naivní slečinka, která měla hlavu v nebesích. Zbytečně jsem se na knížku těšila...
Ema mi připadala jako naivní husička, která se na nikoho neohlíží a myslí jen na sebe. Knihu jsem na první pokus odložila po prvních stránkách, podruhé už to bylo lepší, ale má oblíbená knížka to určitě nebude. Myslím, že to byla i povinná školní četba a držím palce dcerkám, aby už pravidla pro výběr knih byla změněna.
Chudák Karel a Berta. Aneb jak věčně nespokojená ženská dokáže všechno zničit.
Ke knize jsem se dostal po své návštěvě Rouen, kde stojí Flaubertův rodný dům a v jehož okolí se román odehrává. Musím souhlasit s některými komentáři, kniha je možná skvělým dílem realismu, ale nějaké strhující počteníčko to aspoň pro mne nebylo, a jako povinná četba to musí lidi spíše od literatury odrazovat.
Asi nejvíc mě točilo, že Flaubert je schopen čtyři odstavce popisovat, co měl kdo na sobě, jaké nosí boty, manžety a klobouk, ale když si děj dovede do zápletky (roztržka mezi první paní Bovaryovou a Charlesovými rodiči plus jeho začínající náklonost k nové paní Bovaryové) a něco zajímavého by se mohlo začít dít, vyřeší vše naprosto lapidárně ve dvou větách a můžeme jet dál. To jsem si říkal opravdu WTF. A podobný pocit jsem měl z celé knihy.
Dočetl jsem to, protože mě zajímalo, jak to dopadne. Ale jinou motivaci jsem moc neměl. Hlavní postava je po většinu děje na pár facek, což byl zjevně záměr, takže to se autorovi povedlo na jedničku.
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Velmi ctiva knizka, mile me prekvapila