Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214367/mid_pani-bovaryova-214367.jpg
4
1975
1975
Nový překlad jednoho z nejslavnějších románů 19. století. Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života.
Přidat komentář
Kdybych tuto knihu tenkrát neměla v povinné četbě, myslím, že bych po ní nikdy nesáhla. Romantismus mi až tak moc neříká (až na nějaké výjimky). Nejspíš se mi tato kniha nelíbila i kvůli velké nesympatii k paní Bovaryové, která se vážně chovala šíleně a neustále byla myšlenkami ve svých snech a tužbách, místo toho, aby si vážila toho co měla - a že to tak zlé opravdu nebylo! Využívala jen hodnosti svého manžela a přitom mohla mít šťastný a spokojený život.
Kniha pro mě nudná, zdlouhavá a nevím, proč jsem měla většinu děje chuť paní Bovaryovou pěkně nakopnout :-)
Kniha byla zpočátku zajímavá, jenže mi vadilo, že děj se pořád hrozně vlekl. Za sto stránek se stala jedna zajímavá a důležitá věc. Příběh není moc zajímavý, ale na svou dobu je určitě dobrý. Gustave Flaubert se tak asi nestane mým oblíbeným spisovatelem.
Vtětšinou jsem zvyklá na knihy, kde je poměr 15% špatná část x 85% dobrá. Bohužel u Paní Bovaryové to bylo přesně naopak. Ani sama nevím proč. :-/
Dočetla jsem jí pouze silou vůle. Škoda. Možná tomu napomohla moje nechuť číst pasáže, kde "hysterčila" a podváděla paní Emma. Což byla bohužel většina knihy ...
Kdesi jsem se setkala s názorem, že tahle kniha obsahuje až moc popisů, které odvádějí od čtení a činí tohle dílo nudným. Za sebe musím říct, že mi to rozhodně nepřipadalo nijak přehnané, ale spíš že tam těch popisů bylo tak akorát. Když si to tak ale vezme, přece jen je Paní Bovaryová dílo realistické, takže by tam ty popisy podle mne tak nějak chyběly – jsou nedílnou součástí knihy. A i když mne madame Bovaryová tak trochu iritovala svým chováním, nakonec jsem si čtení celkem užila. Možná právě pro onu popisnost. :-)
Neváznoucí dialogy,vynikající popisy tehdejšího života. Není co dodat,těch 360 stránek se vyplatilo číst :) PS : Emu bych nejradši něčím přetáhla,chovala se fakt ujetě ^_^
Jelikož je to klasika,tak jsem si ji koupila apřečetla...celkem se mi líbila,ale asi se mi více líbil film......
Klasický příběh, který popisuje snový život, reálný život a jejich střet. I v dnešní době mnoha sladkých ženských románů se možná najdou ženy, které uvěří té nereálné části bytí. Ale snad jich už tolik naivních není. Život je krásný, pokud si ho krásným uděláme.
Hlavní postava – Ema Bovaryová – se ve svém manželství trápí, ačkoliv má na první pohled vše k tomu, aby byla spokojená. Jenže neovladatelná touha po dokonalé lásce a vášni jí přivádí k šílenství. Právě pro tenhle nápad se mi námět knížky líbil – spousta lidí zůstává nespokojených ve vztahu, touží po něčem jiném, po něčem, co si myslí, že je bude více naplňovat a uspokojovat touhy jejich těla i duše a z toho všeho nenaplnění postupem času vzniká jistá nesnášenlivost k partnerovi. Co mě dále příjemně překvapilo, byla právě hlavní postava – ať už chcete nebo ne, čím víc toho přečtete, tím méně jí budete mít v oblibě. Právě to, že není kladná a místy si říkáte, že je až ubohá, knize dodává na reálnosti. Bohužel ke konci je kniha už trochu více plytká, ale dle mého názoru určitě stojí za přečtení, protože byla v dějinách literatury počátkem něčeho nového a určitě v ní narazíte i na dost zajímavých úvah.
„V hloubi duše však čekala, že se něco stane. Jako námořníci, když jsou v úzkých, se rozhlížela zoufalýma očima po osamělosti svého života a hledala v dálce na mlžném obzoru nějakou bílou plachtu. Nevěděla, jaká náhoda, jaký vítr ji přivane až k ní, k jakému pobřeží ji zanese, zda to bude šalupa nebo velká zámořská loď se třemi palubami, zda bude naložena úzkostí nebo až po okraj plná blaženosti. Každé ráno, když se probudila, doufala, že dnes připluje, a naslouchala všem zvukům, znenadání vyskakovala, divila se, že nepřijíždí, potom při západu slunce, čím dál smutnější, toužila opět po zítřku.“
Krásný příběh, opravdu.. Častokrát jsem litovala Bovaryho, protože ta ženská byla k vzteku :D.
Na dobu vydání nadčasové. Nebudu přísná, knížka mně celkem zaujala. Občas mi ale šla Ema taky na nervy a přišla mi jako absolutně naivní případ pro psychiatra, ale často jsem ji i chápala a ke konci ji měla ráda. Román to sice je, děj a zápletka není nic neobvyklého, ale je to vyšší úroveň románu. Přece jen je to víc, než bla bla bla, trapná zápletka a dojemný, přeslazený konec. Ema psychologicky vypracovaná a ztvárněná dobře. Knihu házím mezi vybrané knihy do povinné četby:=)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Krásný a smutný příběh, hrdinku sice spíše nechápu a někdy mě až rozčiluje, ale konec mě vždycky dostane!
Kniha mě moc neoslovila, nejspíš jsem zvyklá na jiné romány. Člověk si ji musí přečíst celou, aby pochopil hlavní hrdinku, kterou opravdu skoro po celou dobu nechápete, proč takové věci dělá. Celou knihu mi byla tak nesympatická , až jsem čekala na její konec (ano, jak kruté). Jedno plus tahle kniha má, a to že po přečtení vás donutí přemýšlet o svém životě.
Klasika, ktorá sa nehodnotí inak ako 5 hviezdičkami. Povinné čítanie, ktoré dnes už asi bežných ľudí nudí, ale v tej dobe to skrátka všetko bolo tak :-) Mne sa práve z tohto dôvodu takéto knihy páčia...
Kniha zpočátku poutavá a čtivá, byla jsem z ní nadšená. Ale zhruba v polovině mě začala docela nudit, měla jsem pocit, že je jakoby "nadstavovaná" a omílá se tam neustále jedna věc dokolečka. Nevím proč, ale uchvátil mne konec, konkrétně ta pasáž, kde Ema na smrtelné posteli promlouvá s Bovarym.
Knížka je to výborná, to jo. Ale postavu Emmy opravdu nesnášim. Má v podstatě všechno, ale opustí rodinu, hodného manžela a svoje dítě, které vůbec neměla ráda, kvůli pár románkům.... Flaubert udělal dobrou práci...
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Knihu jsme četla na dvakrát, protože mě zpočátku absolutně nebavila, takže mi na stole ležela celkem dlouho rozečtená, než jsme se rozhodla s ní skoncovat,začala jsem si číst od začátku a dobrala jsem se i konce. Celkově mě to dílo vytáčelo svými popisy, no jo, realismus, ale pak mě nakonec oslovila i tím, s jakou bravurou byla vykreslena touha po snech, marnivost i nevšímavost manžela. Celkem milé dílo, musím říci na konec.