Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71508/pani-bovaryova-71508.jpg
4
1973
1973
Paní Bovaryová (v originale Madame Bovary) je realistický román Gustava Flauberta z roku 1857, psaný na základě skutečných událostí z let 1851-1856, o kterých se psalo v novinách. Román bývá označován za průlomové dílo světové literatury. Jeho hlavní postava, paní Bovaryová, se stala novým typem literární hrdinky, a dala podnět ke vzniku termínu "bovarismus", který označuje útěk z reálného světa k iluzím. Román má tři části, úvod je psán jakoby z pohledu spolužáka pana Bovaryho, hlavní příběh pak er-formou. Leitmotivem příběhu je konfrontace snů a představ s reálným světem, přičemž jsou oba tyto póly ironizovány - sny paní Bovaryové jsou pouhým sebeklamem, předurčeným ke zničení, a skutečný svět je vykreslen jako místo plné pokrytectví a přetvářky.... celý text
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostal po své návštěvě Rouen, kde stojí Flaubertův rodný dům a v jehož okolí se román odehrává. Musím souhlasit s některými komentáři, kniha je možná skvělým dílem realismu, ale nějaké strhující počteníčko to aspoň pro mne nebylo, a jako povinná četba to musí lidi spíše od literatury odrazovat.
Asi nejvíc mě točilo, že Flaubert je schopen čtyři odstavce popisovat, co měl kdo na sobě, jaké nosí boty, manžety a klobouk, ale když si děj dovede do zápletky (roztržka mezi první paní Bovaryovou a Charlesovými rodiči plus jeho začínající náklonost k nové paní Bovaryové) a něco zajímavého by se mohlo začít dít, vyřeší vše naprosto lapidárně ve dvou větách a můžeme jet dál. To jsem si říkal opravdu WTF. A podobný pocit jsem měl z celé knihy.
Dočetl jsem to, protože mě zajímalo, jak to dopadne. Ale jinou motivaci jsem moc neměl. Hlavní postava je po většinu děje na pár facek, což byl zjevně záměr, takže to se autorovi povedlo na jedničku.
Snažila jsem se k této knížce přistupovat objektivně, že to není jen titul k maturitě. Zadní přebal knihy vypadal zajímavě, tak jsem se do díla s chutí pustila. Ale několik prvních stran mě přesvědčilo o tom, že dokousat se ke konci mě bude stát neuvěřitelné množství sil a času. Paní Bovaryová mi přišla jako pořádně nevděčná, rozmazlená a nezodpovědná.
Kdyby však byla napsaná živější formou, byl by to určitě příběh, do kterého by se dalo dobře zakousnout. Bohužel... Nekonečné popisy jsem přeskakovala a byla jsem ráda, že jsem u konce. Knížku neodsuzuji, určitě si najde své čtenáře, ale mně se do ruky už nikdy nedostane.
Tuhle knihu jsem přečetla jedním dechem, byla jsem zvědavá jak to dopadne, ale zároveň jsem se těšila, až to dočtu, protože jsem z té knihy měla divný pocit... Abych se přiznala hlavní postavu jsem nenáviděla, nevážila si ničeho ... stále vyhledávala něco jiného, i když měla doma milujícího, pracujícího a věrného manžela a dceru, tak stále upadala do depresí a toužila po jiném životě. Byl to smutný příběh, ale asi to tak mělo dopadnout, ublížilila několika lidem, nikdy by se nezměnila...
Tedy. Ta mne štvala od začátku do konce. Smutný příběh dokonale odpovídající tehdejší době.
Knihu Paní Bovaryová jsem měla tu čest číst u nás vydanou v roce 1930. Možná by kdekdo řekl, že s tímto rokem souvisí spousta popisů a vůbec by se nemýlil. V dnešní době asi zřejmě generace nemá čas na popisy, nebo si její povaha žádá spousta děje. Flaubert sice píše o ženě, která si neváží svého muže a myšlenky a nejen myšlenky má u mužů jiných, ale zkusme se zamyslet nad tím, jak se nemálo tento děj podobá dnešnímu "Nevaž se, odvaž se", tomu, že se lidé rozcházejí při nejmenším konfliktu nebo při tom, když se nudí. A tak to bylo i v knize-Ema se dost nudila a můžeme jí nesnášet sebevíc, občas se ve vztahu nudí každý a každý nastalou situaci řeší jinak. Je báječné, jak Flaubert vykreslil ženu a její myšlenky, její naivitu... to, že jak se říká "Na koni vždy sedí jeden vzadu" a mohla bych vyprávět donekonečna. Naopak doporučuji naší mladé generaci, (kdo tedy přežije popisné odstavce, které ale zase vnáší tu kterou náladu do člověka), která občas potřebuje připomenout, jak může jejich nezodpovědné chování, dopadnout. Kniha se mi líbila, i když ve mně vyvolala dost splínu :)
Rozhodně stojí za přečtení.(Výborný překlad Evy Musilové)
Asi do poloviny knihy jde vesměs o zdlouhavé popisky a seznamování s prostředím a postavami, poté však začíná napínavé dobrodružství. Hlavní hrdinka Ema je nešt'astná žena, kterou zmítá nespokojenost a snobismus větší, než na který její možnosti stačí. Povaha této ženy napovídá, že by nebyla nejspíš spokojena za žádných okolností.
Příběh je dík vynikajícímu autorovu vhledu do lidské duše uvěřitelný, se všemi krutými důsledky, vyplývajícími z neuváženého Emina smýšlení a chování.
Mně se kniha líbila, na nervy mi šla akorát Ema, která se chova jako rozmazlenej fracek a hraje si na něco co ve skutečnosti není! ke konci už me štvalo i chování jejího manžela, který je zaslepený láskou! Bohužel takové příběhy se dějí i v dnešní době.
Hlavní hrdinka je naivní až hloupá. Není asi jediný moment v knize, kdy byla něčím sympatická.
Nevadí mi, že je to povinná četba, nevadí mi, že je to klasika.....vadí mi, že je to nudaaaaaa. Nechápu, proč někdo nutí číst naši mládež tohle! Ani se nedivím, že nechtějí číst. Nejspíš si myslí, že veškerá četba je taková jako tato.
Přiběh o rozmazlené nudící se madam, které není nic recht a myslící si, že jinde je tráva zelenější. Proto zahne manźelovi atd.atd. Prostě blbost, která by se dala napsat možná jako povídka. Ale román?! Sáhodlouhé odstavce o myšlenkách paní Bovaryové jak padá smítko v paprscích slunce........brrrr.
Pardon pane Flauberte.
Zúfalo nešťastná Ema. Mohla si za to sama? Či príčinou bola tak trochu aj doba v ktorej žila? Aké je to nešťastie, keď sny a skutočnosť sú od seba na hony vzdialené? Nesúďte Emu za to čo vykonala. Nešťastná žena sa vždy dopúšťa nenapraviteľných omylov. A ako to ten Flabuert vystihol. To je to, čo ma najviac udivuje z celej pani Bovaryovej. Chlap, ktorý tak dokonale vystihne nešťastnú ženskú dušu. To si zasluhuje obdiv a zaslúžený plný počet 5/5
"Byla milenkou ze všech románu, hrdinkou všech dramat, onou ženou ze všech svazku veršu. Její ramena mu připomínala ambrovou barvu odalisky v lázni, měla dlouhý živutek feudálních hradních paní, podobala se rovněž bledé barcelonské ženě, ale hlavně a především byla anděl!"
Kniha se mi četla poměrně rychle a svižně, pořád jsem Emmě tak nějak fandla, aby se vzpamatovala, ale nestalo se. Určitě doporučuji k přečtení.
Pozdvižení, které kniha v době svěho vydání způsobila, je naprosto oprávněné. I dnes ve mně Emma vyvolává nenávist.
Ten konec je celkem uspěchaný a popis prostředí je zase hodně zdlouhavý, ale je to klasika, kterou by si měl každý přečíst.
Vážně nechápu, jak Flaubert dokázal, abych Emmu tak moc neměla ráda.Emma pro mě byla oříšek.Neustále mi lezla na nervy, až se divím, že jsem knihu dočetla.I přesto jsem ráda,že jsem dočetla, ale nějakou dobu na tu knihu nesáhnu.
Knížku jsem četla na střední škole v rámci povinné četby a tehdy se mi líbila. Naštěstí, protože jsem ji pak použila u maturity. :)
Štítky knihy
nevěra ženy 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura manželství manipulace (psychologie) manželská krize rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Chudák Karel a Berta. Aneb jak věčně nespokojená ženská dokáže všechno zničit.