Paní Hemingwayová
Naomi Wood
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216764/mid_pani-hemingwayova-216764.jpg
4
135
135
Vášně, lásky, nevěry, rozchody… čtyři osudové ženy jednoho slavného muže. Čtyři ženy, čtyři manželky Ernesta Hemingwaye: Hadley, Pauline zvaná Fife, Martha a Mary. Žhavé Antibes, bohémská Paříž, Londýn, Amerika, Kuba… všude tam se odehrávaly jejich lásky, vzplanutí, sňatky, nevěry a rozchody, ...
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2014
,
Metafora
Originální název:
Mrs. Hemingway, 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha je fikcia ale aj tak sa mi to páčilo.Mal som chuť ísť do Paríža a piť s Hemingwayom jeho drinky
(SPOILER)
Hodnotím podle audioknihy.
Nevím, asi jsem čekala něco jiného... Špatně napsané to není, ale spíše takové povrchní. O každé z manželek se dozvíme, jak se s Hemingwayem seznámila a jak se s ním rozvedla (resp. u Mary jak reagovala na jeho smrt). Některé věci byly jen naznačené, přitom by bylo myslím zajímavé si o nich přečíst víc (obzvlášť když to autorka tak nakousne). Dost mě zajímal vztah stárnoucího a machistického Hemingwaye se sebevědomou Martou. Nebo naopak s Mary, která od svatebního dne sice chápala, že je něco špatně, ale evidentně na to nebyla schopná reagovat a s Hemingwayem zůstala... Přeskakování mezi začátkem a koncem (občas prostředkem, ale málokdy) vztahu na mě působilo trošku zmateně. Celkově kniha není špatná, ale neurazí, nenadchne...
O životě Ernesta Hewingwaye jsem nic nevěděla (tedy jen o úplném konci) a anotace nečtu, takže knížka pro mě byla velkým překvapením. Už z obálky mě mohlo trknout, že paní Hemingwayová nebude jen jedna, ale netrklo. Protože jsem poslouchala audioknihu, která má obálku úplně jinou. Takže jsem byla překvapená, že příběh jeho života vypráví několik jeho manželek. Knížka mi rozšířila obzory, výborně se poslouchala a bude patřit mezi těch pár, na které určitě hned tak nezapomenu.
Novinář, válečný veterán, vášnivý lovec … a alkoholik, a samozřejmě proslulý spisovatel s jedinečným stylem, to je Ernest Hemingway, autor, jehož celý jeho život provázela – válka a láska;
… samotář, a přitom naprosto neschopný být sám …
„Ernesto miluje, když je středem pozornosti všude, kam se hne … boxer, toreador, rybář, voják, lovec, všude musí být za hrdinu.“
… okouzlující a výmluvný spisovatel zmítaný horečným psaním, a přitom vyčerpaný až k neschopnosti psát …
… milující a něžný společník, a přitom s naprosto destruktivními sklony!
Tak by Ernesta nejspíš popsaly všechny jeho ženy (kterým tak snadno podléhal) …
„Zlomil jsi mi srdce Ernesto, a děláš to znovu a znovu.“
… věta, kterou postupně pronesla každá paní Hemingwayová!
Všechny to poznaly…
„Když se se mnou rozvedeš, oženíš se s ní … a pak zjistíš, že chceš prostě zase jinou.“
… a přesto všechny podlehly jeho kouzlu!
„Potřeba velikášství jejího manžela byla vyčerpávající“ … přesto by každá z nich udělala cokoliv, aby si tohle zachovala … „dokonce pozvala manželovu milenku na společnou dovolenou … a pak přemýšlela, jak k tomu došlo, že se s nich stali dva nešťastní rodiče s potenciální milenkou mezi nimi.“
Kdo určuje pravidla této hry, Ernesto?
Do nového roku jsem vstoupila s knížkou o lásce … jednoho egocentrického spisovatele k ženám, ke čtyřem jeho manželkám, ale i k mnoha dalším, které jeho životem prošly, nebo se jím jenom mihly. A tak jsem mohla sledovat jeden velký milostný příběh, skládající se z mnoha epizod, jejichž (všech) základem byla vášeň, přerůstající ve vášnivé hádky, posléze v milostné rozčarování a nakonec v trpké pocity lítosti, jejichž autorem, scénáristou a posléze i tvůrcem a protagonistou byl jeden z největších spisovatelů, s něžným srdcem, cholerickou myslí a bolavou duší …
Příběh o paní Hemingwayové (ať už mluvíme o kterékoliv z nich) není životopisem, ani životopisný dílem, ale je příběhem fiktivním, vzešlým z pera autorky, která tak dala vzniknout románu o lásce v mnoha podobách vášnivých a pak dlouho, dlouho, bolavých …
Musím říct, že jsem očekávala čistě lehké odpočinkové čtení, příběh mě ale docela překvapil, svými emocemi, hloubkou emocí a niterných prožitků, o kterých píší … Hadley, Fife, Marthy i Mary.
A tak jsem si ráda poslechla zpověď mladičké, krásné a plaché Hadley, toužící prodrat se do velkého světa, o jejím životě s ještě neznámým Ernestem v 20tých letech, o vášnivé první lásce a hlubokém zklamání, zrovna tak, jako příběh Fife, drze upřímné a nezkrotně okouzlující „no, není to zrovna jižanská krasavice, ale … vyznačovala se pozoruhodnýma očima“, lehkomyslné a odvážné, které Ernesto přisoudil dlouhých 20 společných let a která ho nikdy, ač se ho vzdala, nepřestala milovat. Jenže pak přišla válka a neohrožená, tvrdá a tak krásná Martha, která mu napsala …“svět je vězení a my z něj spolu utečeme“ … a věřila tomu, ovšem jenom chvíli, aby posléze Ernestovi utekla, z nudy letních dní, čistého moře a dnů jednoho jak druhého na malém ostrově na Kubě, příliš nezávislá, hrdá a nespoutaná, přenechajíc ho Mary, jako zralého a již notně hektolitry alkoholu pozměněného spisovatele v době jeho největší životní slávy i životní prohry …
„Věděla, že psaní udrží jejího muže na správné cestě.“
… jenže, neudrželo!
(audiokniha - nedoposloucháno) Kromě vyloženě červené knihovny poslouchám romány pro ženy i celkem rád. Tato kniha určitě není z prvně zmiňované, ba skoro naopak. Přesto bych řekl, že je určena primárně ženám. Asi se holt těžko dokážu vcítit do žen, které řeší jen to, že postupně ztrácí svého manžela.
O osobním životě E.Hemingwaye toho moc nevím, ale přijde mi trochu na pováženou, psát mírně dehonestující fikci o tak známé osobnosti.
Bylo to tak ve skutečnosti, nebo nebylo..? Ať tak či onak, čtivá oddechovka. Žádná z manželek si mé sympatie nezískala, ani Ernest zde není vylíčen ve zrovna nejlepším světle, nicméně jako jeho věrná čtenářka sem si ráda udělala alespoň přibližnou představu o jeho soukromí.
Musím říct, že jsem o panu Hemingwayovi měla lepší mínění, dokud jsem si nepřečetla tuto knihu. Ani jedna z jeho žen mi nebyla doslova sympatická, možná jen ta první. Ale lehké to s ním neměla žádná z nich. Dávám tři hvězdy za zajímavé zpracování.
Vyprávění je dost smutné, pokaždé začíná v bodě, kdy víme, že manželství končí. Zpětně se vrací k počátku vztahů, jednotlivé časové roviny se prolínají. Setkáme se se sympatickou Hadley, potvorou Pauline, energickou Marthou a smířenou Mary. Líbila se mi atmosféra, kterou autorka dokázala vytvořit. Ocitnete se v dovolenkovém Antibes, v Paříži (zde byla nejpůsobivější atmosféra konce války, kdy pomeranč byl vzácný dar), na ostrově Key West, v domě Finca Vigía nedaleko Havany - na místech, která byla pro Hemingwaye důležitá. Samotný Ernest mi moc sympatický není, prostě složitá povaha umocněná alkoholem a depresemi. Vyprávění manželek (i když je to fikce) bylo moc povedené, poslouchala jsem ji jako audioknihu a hlasy se k jednotlivým manželkám krásně hodily. Je zvláštní, že kromě Pohyblivého svátku mi Hemingwayovy knihy moc neříkají, ale tahle knížka mě hodně zaujala.
Klidně to tak mohlo být...
Kdoví, co na něm jeho ženy přitahovalo? Společenská prestiž a úspěch, majetek, líbivý zevnějšek, zjevná neschopnost být sám a enormní potřeba být opečováván a veleben...? Trochu mám pocit, že tou největší motivací být jeho ženou, mohlo být to, že právě ta dotyčná zvítězila nad všemi ostatními. Ovšem za tu cenu?
Já nevím proč, spíš by mě zajímalo, v jakém stavu byla jeho játra - řeky ginu, rybníky martini, gejzíry šampaňského a hektolitry všeho možného dalšího alkoholu. Neodpíral si ničeho. Gurmet nebo slaboch?
Anotace knihu vystihuje. Jen bych přidala - z milenek manželkami. Různé doby trvání manželství, podobný scénář. Jen jedna žena opustila jeho, jinak to vždy bylo opačně. Alkohol, deprese, práce......až k tragickému konci. Kniha je dílem fantazie..jak napsala na závěr autorka.Uvádí, kde hledat skutečné životopisy E.Hamingwaye.
Nevím, jak se ke knížce stavět. Nevím, kolik z toho je fikce a kolik skutečnost. Nicméně i tak se mi líbilo, jak autorka propsala jednotlivé manželky a hezky prošla celým Nestyho životem. I když na konci knížky mě napadalo, jak pošetilé životy vedla smetánka před 50 - 100 lety. Jak se vykreslení poměrů shodovalo se Scottovm (Velký Gatsby), kterého právě proto obdivovali. A jak vzdálený je tento život od života běžného člověka. Přemýšlím nad tím, jestli život v oparu alkoholu, bez jařma povinností není konec konců zničující. A jestli je extraordinérní život vykoupen polaritou lásky a nenávisti, kdy jedna přebíjí druhou a naopak. Každá paní H. si byla vědoma toho, že není jedinou. Že musí čekat, až se jí dostane milostného opojení od Papa, a vykoupí tím všechny předešlé chmury.
Byl krásný a opojný, dokázal strhnout davy a život s ním nikdy nebyl všední. Když miloval, tak miloval naplno. A nakonec si jej celoživotní melancholie vzala.
Při četbě jsem nemohla nemyslet na známou, která byla zatím vdaná šestkrát, zřejmě i šťastně a vždycky, když některého ze svých manželů cituje, přidává mu číslovku. Ernest si jména svých žen pamatoval. Nebyly to žádné chuděry, věděly, co chtějí, a to také dostaly. Některou opustil on, některá opustila jeho. Knížka se čte dobře, text si tak plyne. Z ženského pohledu v ní nejsou žádné nečekané vztahové objevy, zato je zajímavá jako další z náhledů kukátkem do života Ztracené generace amerických spisovatelů.
moja posadnutosť Hemingwayom... samozrejme som nemohol toto dielo vynechať. zaujímavé čítanie o tom, ako život s Hemom vnímali jeho početné manželky, ale neviem, či som sa dozvedel niečo skutočne nové - okrem pár linkov na weby, v ktorých sa dá stratiť:) a úplne ma dojal odkaz na stránku autorky, ktorá na svojom pintereste nazbierala za hrsť nielen notoricky známych, ale aj raritných fotiek zo súkromia Hemingwaya (hoci - keď je raz niečo na nete, je to ešte rarita?:) a odkiaľ smerovali ďalšie a ďalšie odkazy na ďalšie a ďalšie zbierky záberov, ktoré sa nielen vzájomne dopĺňajú, ale aj vykrádajú... jednoducho, odkaz na internetové smetisko. až tu ma začala prenasledovať myšlienka, či má ešte zmysel hľadať niečo nové, čo som ešte nevedel. Hem pre mňa bude vždy kľúčový autor, jediný spisovateľ, vďaka ktorému som z písomky z angliny dostal jedinú jednotku počas celých štyroch rokov na gympli, autor Pohyblivého sviatku a excelentných poviedok, ale aj autor neslaných nemastných pozdných diel, ktoré vychádzajú len preto, že ich napísal Hem...
Nápad vyprávět životopis manžela ústy jeho čtyř manželek je skvělý, ale jinak je to ryze ženské čtení.
Nebudeme si nic nalhávat. Ernest Hemingway byl v mládí velmi pohledný, brzy se dostal do širokého povědomí svou tvorbou a stal se slavným. To bylo silné afrodiziakum, proč ho vinit, že oslnil mnoho žen. Byla tam touha, vášeň, obdiv, chtěly ho. Snad jenom s Hadley to bylo nekomplikované, protože začínali na nule. Naomi Woodová z pohledu všech čtyř žen retrospektivně popisuje život, který s ním prožily a my můžeme číst o hloubce citů, kterými proplouvaly než se smířily s rozchodem. Jejich zpověď je velmi otevřena, ze strany autorky založena na autentických vzpomínkách, román se čte dobře, ale je smutný.
Neprišlo mi to veľmi ako biografia, skôr zopár faktov z wiki pospájané zaujímavým príbehom so zvláštnou symbolikou štyroch ročných období. Viac ako fakty tu išlo o pocity a možné dôvody a tá zvláštna časová postupnosť dávala celému príbehu tu správnu dynamiku.
Nenadchne ani neurazí. Překladatelka by měla vědět, že Schiaparelli byla žena a cedr nemá listy, ale je to jehličnan.