Panoptikum hříšných lidí
Jiří Marek (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212285/mid_panoptikum-hrisnych-lidi-212285.jpg
5
145
145
Panoptikum série
< 2. díl >
Soubor Panoptikum hříšných lidí obsahuje další více či méně slavné případy rady Vacátka a jeho mordparty.
Přidat komentář
Pánové ze "čtyřky" jsou prostě klasika. A je jedno, jestli v seriálu nebo v téhle úžasné knížce. Plný počet hvězd a doporučuji.
Pohodova kniha, panove Bouse, Bruzek, Mrazek a pochopitelne rada Vacatko nas provazeji atmosferou stare Prahy. Zajimave pribehy plne obycejnych lidskych pribehu autor lici krasnym jazykem. Vrele doporucuju :)
Děkuji ti tati, že jsi mi tenhle skvost daroval. Opravdu, jedna z nejlepších českých knížek, kterou jsem kdy četl. Velice doporučuji si přečíst, nebo se podívat na zfilmovanou verzi na ČT.
(SPOILER)
Když jsem byl malej, Hříšné lidi dávali o víkendu před polednem když moje babi vařila a já se jí motal pod nohama. A ten seriál mě nebavil, bylo to černobílé a mluvili divně, do toho ta zvláštní muzika a Květa Fialová v jednom díle trávila chlapy zubní pastou a měla výraz, že teď, pomalu ve čtyřiceti když si na to vzpomenu, mi přeběhne mráz po zádech. A tak mi hříšní lidé dlouho unikali, protože kdykoli jsme na ně někde narazil, dal jsem radši před pražskou galerkou přednost nějaké importované krvárně ze severu. Jak já byl blbej!
To je tak výborně napsané, že by se to mělo učit na základkách! Ukázat na tom stinnou stránku Prahy před druhou světovou válkou. Mordparta páně Vacátka by mohla naší mládeži přiblížit opravdový život ( "Vidíte, i před sto lety jste ve čtrnácti ještě smilnit nesměli a v tomhle příběhu se kvůli tomu dokonce zabíjelo" )
Dodnes jsem netušil, že jsou jednotlivé příběhy psány perspektivou různých postav a tyto jsou taky poměrně dobře vykreslené, to je holt faktotum. Líbí se mi jazyk jakým je kniha psaná, líbí se mi atmosféra, postavy a zápletky. Baví mě chvíle, kdy rada Vacátko ukáže lidskou tvář a pomáhá padlým v dalším životě i když to ne vždycky vyjde. Některé případy jsou trochu naivní, většina hodně usměvná, ale neměli tenkrát databáze DNA, dokonce ani policejní fotografy, neměli magnetofony na dokonce ani auta a stejně to nějak dohromady fungovalo.
Myslím, že si brzy doplním další knihy pana Marka a taky se možná znovu dospělýma očima kouknu na ten seriál, třeba se tentokrát Květy Fialové nebudu tolik moc bát..
Tak toto je přesně ta správňácká četba v době, kdy to všude stojí akorát tak za uleželý exkrement. To je prosím faktórum! Když si člověk porovná dobu z knihy a dnešek, tak si připadne jako by byl na úplně jiné planetě.
Tohle se dá číst pořád a pořád dokola.
Asi jako většina z nás jsem si při čtení představoval herce, kterří hráli jednotlivé postavy v seriálu. Tam nejvýraznější byl p. Marvan. Příběhy byly takové nenáročné, věda v nich byla ale minimální. Případy se řešili logikou, dedukcí a znalostí lidí a prostředí. Líbil se mi i způsob, jakým se postavy vyjadřovali. Toto dílo řadím ke klasice české literatury.
příběhy rady Vacátka z pera Jiřího Marka, zfilmováno mnoho z příběhů, škoda, že ne všechny. Jaká byla galerka začátkem minulého století? Jaké byly vyšetřovací metody pánů ze čtyřky? Krásně napsané příběhy se čtou samy a hltají jedním dechem :) Není potřeba potoků krve pro super detektivku!
Výborné. Len škoda, že niektoré príbehy neboli sfilmované, ako napr. Jednací číslo smrti.
Ačkoliv valnou většinu kapitol jsem znala ze seriálu nebo filmů, přesto jsem si ráda příběhy připomněla a občas zjistila, že někde je sem tam něco jinak. :-) Nicméně je to soubor milých a v jistém smyslu "domáckých" detektivek, které stojí za přečtení.
Příjemný exkurs do období kdy policajt byl váženou osobou a pánové ze "čtyřky" si vystačili s notesem a zločince honili v drožkách.
Srovnání s Čapkovými "Povídkami z jedné kapsy" je velmi přesné a je evidentní, že Marek na mnohé z Čapka navazuje. Jistě to ale nebude jediný zdroj jeho detektivkářské imaginace. Jak už bylo také zmíněno, Marek vychází ze skutečných kriminálních případů té doby. Ba co víc, nepochybně i z vlastní hluboké znalosti prvorepublikové Prahy. Cenným autorovým vkladem je ovšem i bezchybná psychologie postav. Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: trudoš
Napsáné jazykem, který pohladí na duši a čte se jedna báseň. Dobře napsaná kniha, člověk měl pocit jako by tam byl.
Některé povídky z této knihy byli zfilmovány a zejména starším čtenářům bude jejich filmová a nebo seriálová podoba notoricky známa. A tady se člověk nevyhne srovnání. U mě většinou vítězí ty zfilmované, protože jsou propracovanější a ucelenější. Jako nejlepší z této psané sbírky hodnotím povídky Pěnička a Paraplíčko a V tom starém domě na Malé Straně.
Je to jen díky detailům, ale přesto mi Panoptikum hříšných lidí přišlo o chlup lepší než předchozí Panoptikum starých kriminálních příběhů. Povídky jsou delší, ucelenější a autor se už zcela vyhýbá uzavřeným zábavným anekdotám. Zároveň jsou zápletky propracovanější a z valné většiny se soustředí přímo na práci pražské mordparty. Už nedochází k časovým skokům a případy se drží stejných hrdinů, pročež charaktery jednotlivých vyšetřovatelů lépe krystalizují a hlavně se lépe pamatují. Některé texty jsou navíc podkresleny hlubším sociálním podtextem a ten funguje na jedničku, přestože si Jiří Marek drží lehce humoristický nadhled. Smuteční nostalgie předválečných let se pak možná nevyrovná depresivní atmosféře moderních severských či angloamerických thrillerů, ale našince vezme daleko víc za srdce.
Za mě skutečně brilantní dílo české kriminalistické tvorby. I když má dneska sbírka bratru pětačtyřicet let, rovnocenného sparing partnera by mezi současnými tituly hledala těžko.
Podobně jako nesmrtelný seriál s Marvanem v hlavní roli i knižní předloha sama je skvostné čtení. Vybroušený jazyk, osobitý vypravěčský styl... nádhera.
Štítky knihy
česká literatura Československo rada Vacátko senioři kriminalita četnictvo kriminální příběhyČást díla
Advokát a duchové
Jednací číslo smrti
O dobrém srdci pana rady
Otec Goriot ze Záběhlic
Pěnička a Paraplíčko
Autorovy další knížky
| 1968 | Panoptikum starých kriminálních příběhů |
| 1981 | Panoptikum Města pražského |
| 1974 | Panoptikum hříšných lidí |
| 2001 | Můj strýc Odysseus |
| 1984 | Panoptikum |
Tady není co řešit, jde o klasiku a to krásně napsanou klasiku. Tyto případy jsou už tak známé že člověka nemůžou ničím překvapit, a přesto je čtenář čte pořád dokola. Já osobně jsem tyto knihy četl již několikrát a určitě ne naposledy.