Panský dům
Anne Jacobs
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357261/bmid_pansky-dum.jpg
4
1373
1373
Panský dům / Tkáčova vila série
1. díl >
Augsburg 1913 Mladá Marie nastupuje jako kuchyňská pomocnice v impozantní vile, sídle průmyslnické rodiny Melzerů. Zatímco si děvče ze sirotčince vydobývá své místo mezi personálem, panstvo si užívá zimní plesové sezony, v níž má být uvedena do společnosti nejmladší, krásná dcera Katharina. Jenom Paul, dědic rodiny, se drží stranou společenského mumraje – dokud nepotká Marii..... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2017
,
Knižní klub
Originální název:
Die Tuchvilla, 2014
více info...
Přidat komentář
Asi budu divná, ale kniha mě nezaujala. Její obsah bych zredukovala tak na polovinu. Děj zbytečně rozvleklý, v celku o ničem... Nevím, co bude v pokračování rodinné ságy, ale ani to vědět opravdu nechci. Nesmysly, které autorka uváděla mě opravdu vytáčely. Pochybuju že v těchto letech se rodičům tykalo. Navíc, že šedesátiletý stařík stále vede továrnu mě přijde jako vrchol... :D Omlouvám se za špatné hodnocení, ale asi nic moc pozitivního mě nenapadá.
Kniha je bezesporu čtivá a občas dokonce překvapí, ale nenašla jsem nic, co by ospravedlňovalo "vhled do moderních německých dějin" a také mám několik námitek k určité nedobovosti, např. myslím, že se rodičům netykalo (jistě ne v lepších rodinách), těžko může statný šedesátník - továrník v roce 1914 u rodinného oběda pronášet zvolání tipu "paráda!" apod.
Čekala jsem něco ve stylu Pýcha a předsudek, Pán Hor, Panství Downton + Jana Eyerova a myslím, ze jsem se i trefila! Když jsem viděla v úvodu rok 1914 trosku jsem se bála, ze kniha bude o počátcích 1.svet. války (jak se ,,milostivý pán” chystá na vojnu, všechny svírá strach, zda se milovaný syn vrátí apod.) ALE nebyla.. takže jsem si oddychla :-) Parádní čtení, mít víc času, slupla bych to jak malinu. Takovéto knihy, to já můžu. Navíc neslo tam jen o tu romanťárnu, ale bylo to dějově vyvážené. Osobnosti postav se během čtení měnily, získané sympatie se pozvolna vytrácely a zase tvořily. Spokojenost!
Ač romány pro ženy nejsou tím, co běžné čtu, tato kniha mě velmi mile překvapila. Původně jsem po ní sáhla jen kvůli hezké obálce a touze úplně vypnout hlavu. A nakonec mě děj zaujal a nutil číst skoro na jeden zátah. Děj je sice trochu předvídatelný, až pohádkový, ale proč ne? Kniha splnila můj záměr si odpočinout.
Člověk nemůže říct, že od knihy nic neočekává. Já se vždy na knihu moc těším a mám velká očekávání :-). Tady jsem čekala "voňavé" počteníčko o dění pod "schodištěm", tipu Panství Downton a z části jsem ho dostala. No a zároveň, dle hodnocení na DK, jsem čekala zklamání a nudu, což se naštěstí nevyplnilo.
Děj mi trochu připomínal filmy z první republiky. Sladkou romanci, jak chudá služtička (tady ještě ke všemu sirotek z chudobince s podlomeným zdravím)
ke štěstí přišla.
Spousta situací, scenérií je krásně popsaných a další spousta je naprosto nedotažených do konce :-(. Jinak by z jedné knihy byly dvě :-)
Určitě si přečtu pokračování, jen je škoda velké časové proluky mezi díly.
Krásné a příjemné odpočinkové čtení, a já jako čtenářka jsem byla spokojena a moc se těším na pokračování ságy rodu Melzerů.
Příběh sám o sobě upoutá. Romantické scény bych, ale lépe propracovala - přišly mi trochu chladné a někdy až uspěchané. Jinak povedená kniha :)
Přemýšlím, přemýšlím, ale správný výsledek nedostávám. To se mi nelíbí.
První kniha do čtenářské výzvy je za mnou. To mě spíše děsí, když se podívám na dnešní datum. Jsem nějak rychlá.
Tak začneme. Panský dům je dílko od německé autorky, o níž jsem za svůj poměrně krátký život ještě neslyšela. Zaujal mě ale knižní obal a celkově na mě udělala velký dojem informace, že tato kniha je na motivy seriálu Panství Downton, který já osobně mám hodně v oblibě (a to – pěkně prosím - mě tvorba filmová většinou nezajímá, jen výjimečně).
Začátek nijak zvláštně zajímavý, pomalý, ale zároveň i odlehčený, pohodový a příjemný. Samozřejmě plně chápu, že bylo třeba pořádně zasvětit do děje a že se opravdu neslušelo na první stránky hodit brutální vraždu, která by vše pořádně rozjela.
Dobrá, říkala jsem si, je to úvod, určitě ten děj bude mít jiskru. Trochu jsem se dle mého spletla. Neříkám, že byl celý příběh špatný, to ne, jen mi prostě připadal tak nějak suchý. A pak najednou – propisko, teď mě poslouchej! - přišel nepochopitelný zvrat, kdy jsem knihu nechtěla z ruky vůbec pustit. Díky čemuž jsem byla nepříjemná i na bratra, který mi přišel oznámit, že je na stole večeře. Dodatečně se ti omlouvám… To jsem odbočila. K mému neštěstí mi taková závislost na Panském domě vydržela jen přes třicet stran a poté mě opět opustila. A já ji zpátky už nedokázala získat. Jen v některých místech jsem se do děje znovu pořádně vžila. Tak tomu bylo až k závěrečným slovům, jež mě také nijak neobměkčila. Asi to prostě není kniha pro mě, co já vím.
Co se postav týče, ty mi připadaly hodně ploché. Dokonce i Marie. Vím, že se to k takovému prostředí a celkově stylu psaní víceméně hodí. Bohužel mi ale díky tomu nepřirostly srdci a jejich reálnost se mi jevila jen z poloviny jako pravdivý fakt. Jejich změna názorů a priorit mě opravdu… vyvedla z míry? Dejme tomu.
Kdybych měla ještě charakterizovat Paula, povahově mi přijde jako rozkřáplý šnek, jenž ze sebe chrlí různé zelené slizy. Zdá se mi to, nebo muži z ušlechtilých rodů jsou docela strašpytlové?
K postavám mohu také dodat, že mou oblíbenou se rychle stala paní kuchařka. Ale za to třeba mohlo jenom její velmi dobré jídlo, to netuším.
Nápad se mi líbí, styl psaní je také obdivuhodný a já se autorce ještě teď klaním, protože bych se chtěla naučit takto popisovat okolí... Jenže toho možná bylo moc, možná to chtělo v některých momentech trošku odlehčit. Možná by to chtělo více akce a napětí, aby čtenář řádky doslova hltal. U mne se toto prostě nedělo, naopak… často jsem několik odstavců přeskakovala, protože jsem se nedokázala na ty sáhodlouhé věty soustředit a protože jsem neshledala důležitým toto číst, když v hloubi duše vím, že mi to stejně nepřinese zakázané ovoce.
Celé dílo k tomu ještě kazí neskutečná lavina chyb, překlepů a dokonce zkomolenin jmen (zdravím vás, slečno Elisbaeth). A co teprve uvozovky? „Kamarádky uvozovky, prosím vás pěkně, nespapaly vaše kolegyně náhodou nějaký dortík s neviditelným lektvarem? Několik jsem jich totiž v Panském domě nezahlédla.“
Takže tedy! Shrneme si to do pár vět, třeba poté konečně vynesu správné vyhodnocení. Příběh je zajímavý svým námětem, ale dle mého trochu pomalý a nezáživný. Na své si zde přijdou ti, kteří milují knihy na téma historických romancí, do nichž je zamotané panstvo a služebnictvo a v nichž je zvykem správné oslovování členů vznešené rodiny. Pro takové duše je Panský dům ideální volba pro vyplnění volného času.
Rozhodně smekám svůj imaginární klobouk před dokonalými popisy okolí a všech situací, protože z toho jsem nadšená. Avšak určitě bych zapracovala i na poutavosti celé dějové linky.
Nelituji, že jsem si Panský dům přečetla. Splnila jsem tak jeden bod knižní výzvy a rozšířila si obzory svého čtenářského myšlení. Knihu hodnotím třemi celými vínovými hvězdami a jednou poloviční.
Toto dílko se dá soudit opravdu jen podle vlastního vkusu. A dle mého… já možná ani nejsem úplně ta pravá cílová skupina.
Výborné, líbilo se mi. Trochu jsem se bála, že německé reálie tomu budou vadit, ale ne. Těším se na pokračování.
Celkem je to pěkný román, u kterého si člověk oddechne. První díl trilogie zase tolik historických událostí nepřináší. Německý pohled tu ovšem nechybí, proto je také osud rodiny na pozadí německých dějin zajímavý. Nenáročné čtení může sem tam narušit nepřímá řeč, ale možná je to jen subjektivní pocit.
Ať už německé filmy, nebo německé knihy, nabývám dojmu, že to prostě člověk pozná i kdyby neměl absolutně tušení o původu díla. Ona ta německá "chladnost" čiší v tomto případě z každé stránky. Nápad na příběh víceméně dobrý, kniha sama o sobě je taky čtivá, nicméně nic, co bych vzala do ruky více než jednou. Nevzdávám se bez boje, takže pokud vyjdou dalí díly ságy, přečtu je, udělám si kompletní obrázek a budu jenom doufat, že třeba díly další chytnou ten patřičný šmrnc. Proti červené knihovně nic nemám a v podstatě podle přebalu každému dojde, že nějaký ten milostný románek v knize najde, ale zklamáním pro mě bylo, že vedle červené knihovny a pořádného milostného příběhu příběh Marie a Paula ani neležel. Ve výsledku nemůžu říct, že by Panský dům nudil, originalita tomu úplně nechyběla, ale emoce ve mně kniha moc nevzbudila a to já nerada. Uvidíme kam se příběh posune dál, počkám si.
Po přečtení komentářů tady jsem trochu váhala s koupí knihy, ale nakonec jsem udělala dobře! Kniha mě naprosto nadchla, jde o úžasný, jemný příběh, se zajímavými zápletkami. Je tam spousta postav, ke kterým si vypěstujete vlastní vztah, kladný i záporný.
Je pravda, že v knize byly nějaké chyby a překlepů, jako by to někdo před tiskem nepřečetl, ale ve čtení mi to zase až tak nepřekáželo. Občas jsem se ztrácela v nepřímé řeči, nedokázala jsem rozlišit jestli si to postava myslí, nebo to říká. Setkala jsem se s tím poprvé a tak jsem se musela začíst.
Rozhodně ale za tuto knihu palec nahoru, těším se na další díl, ale to roční čekání bude dlouhé.
Nádherný román. Četla jsem román z tohoto období poprvé, ale opravdu mě chytl. Zpočátku měl trochu pomalý rozjezd, ale pak mě úplně pohltil. Doufám, že druhý díl vyjde co nejdříve.
Pěkná, odpočinková kniha, ve které prostě děj jen tak nějak poklidně plyne, aniž by se něco zásadního dělo.
Poměry tehdejší doby jsou ale vylíčeny hezky poutavě, takže si můžeme udělat představu o životě v takovém domě vyšší společenské vrstvy těsně před první světovou válkou.
Ráda si přečtu i pokračování, abych se dozvěděla, jak se budou osudy hrdinů vyvíjet dále.
Osudy rodiny na pozadí historických událostí, no těch zde moc není, snad jenom na konci knihy zmínka o atentátu v Sarajevu. Do domu průmyslníka přichází mladá služka, dál se děj odvíjí poněkud červenoknihovně, nechybí ani oblíbená dobová rekvizita, ztracený či podstrčený dopis. Charaktery jsou vykresleny věrohodně, události jsou předvídatelné. Ale nevadí, když čtenář (nebo spíš čtenářka) ví, co čte - hezký příběh. Kniha je nenáročná, čtivá. Další díl si přečtu, snad budou i ty historické události a když ne, nevadí.
Štítky knihy
20. století Německo továrny ságy sirotčince rodinná tajemství textilní průmysl historické romány historické romance služebnictvo
Autorovy další knížky
| 2017 |  Panský dům |
| 2018 |  Panský dům a jeho dcery |
| 2019 | Zlaté časy |
| 2020 | Nová doba |
| 2019 | Hortenziová zahrada |
Je to zdařilé dílko na motivy jak chudá dívka ke štěstí přišla. Jako oddychovka super.