Päť štvrtín pomaranča
Joanne Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163429/bmid_pat-stvrtin-pomaranca-63ff76bd39f0f.png
4
140
140
Je vojna, ale malá Framboise má iné starosti. Striehne na obrovskú šťuku, ktorá tomu, kto ju uloví, splní želanie. A dievčatko má jedno: so zúfalou vášňou nemilovaného dieťaťa chce k sebe pripútať svojho jediného priateľa. Čo na tom, že je Nemec a navyše vydierač, keď presvetľuje jej pochmúrne detstvo. No nielen Framboise bojuje svoj osamelý zápas. Jej matka, ktorú raz nazvú „záhadnou vrahyňou“ zatiaľ skrýva pod maskou tvrdej ženy hroznú chorobu, svoju závislosť a city... Keď Fremboise o polstoročie neskôr lúšti matkin denník, netuší, že sa sama bude čoskoro cítiť ako stará šťuka, ktorú sa ktosi snaží vytiahnuť zo šera zabudnutia na svetlo a pripraviť o jej tajomstvo...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Ikar (SK)Originální název:
Five-Quarters of the Orange, 2001
více info...
Přidat komentář
Zajímavý a dobře vypointovaný silný příběh křížený s velkým množstvím chutí a vůní, a to nejen pomerančů, i když právě pomeranče hrají v tomto příběhu dost důležitou roli…
Je to příběh zasazený do období druhé světové války, kde sice nebojuje, ani neplní transporty do koncentračních táborů, ale kde i tak válka zasáhla všechny obyvatele jednoho francouzského maloměsta naplno svou samotnou podstatou.
Na knize se mi líbil ten kontrast složité a těžké doby německé okupace, a proti tomu lehce klidná a ospalá atmosféra malého městečka. Primární roli nehrají snad ani tak válečné události, které zamávaly životem členů jedné rodiny, ale spíš psychologie lidských vztahů – nepochopení, dětská naivita, obětavost, láska i nenávist…
Kniha nepostrádá ani moment napětí – hned v úvodu knihy v nás autorka vyvolá zvědavost, co klíčová postava vlastně v minulosti provedla, že má na sobě nejen ona, ale i všichni členové její rodiny takový cejch.
A tak se ze stránek starého deníku receptů mezi chutěmi a vůněmi francouzských specialit snažíme vyluštit a pochopit, co se za války v tomto odlehlém městečku vlastně stalo a kdo je vlastně pravým a hlavním viníkem tragických událostí.
Mimochodem …. popisy různých pokrmů jsou v knize tak barvité, že při čtení u mě Pavlovův reflex fungoval dokonale.
Kniha má navzdory těžkému období okupace díky skvěle vykreslené atmosféře takovou zvláštní poetiku, hodně tomu napomáhal i krásný literární jazyk.
Líbil se mi také prvek „velké matky“, která plní přání…to, co se nakonec vlastně stalo, bylo velmi symbolické a emotivní.
Myslím, že se nejedná o knihu odpočinkovou, myšlenek nutících k přemýšlení je tam až až (zejména zvláštní a dost nepochopitelná povaha matky).
Přesto jsem jednu hvězdu ušetřila, něco málo mi tam prostě chybělo - občas mi to přišlo nepatrně nepřehledné a trošku jsem se ztrácela.
Možná jsem také díky síle celého příběhu čekala konec tak nějak … taky silnější. Ale to je opravdu jen nepatrná drobnost ve srovnání s celkovou kvalitou této knihy.
Za mě spokojenost.
No,nebyla to špatná kniha,ale tak nějak jsem celou dobu čekala na rozuzlení proč byla jejich matka tak citově chladná,takže za mě trochu zklamání.Ale jinak je to opravdu moc čtivý příběh.
(SPOILER)
Matka hrdinky vlastní takové album, do něhož píše nejen svoje pocity, ale i hromadu receptů na mňamky, které pak hrdinka vesele tvoří.
I když je příběh jako celek fajn, nic mi tam vyloženě nevadilo, mám pocit, že kdyby se neodehrával za války, působil by nudně.
A tady se dostávám opět ke knize receptů: vezměte skupinu nácků v šedých uniformách, hrozbu návštěvou těch v černých a zasaďte to do vesnického prostředí ve Francii. Okořeňte dětskou naivitou, pár podřeknutími a tragédií z toho plynoucí. A máte dobrotu.
Bohužel nemáte. A tím nemyslím fakt, že náckové nebyli zrovna kladní hrdinové.
Celkově na mě totiž příběh působí spíš jako účelově sestavený recept.
On už to někdo sní.
Co rozhodně musím vyzdvihnout je atmosféra a prostředí kde se kniha odehrává. Francie, malá vesnička, farma, sad, pole, řeka, malé městečko... To všechno je tady tak mistrně popsáno, že to prostě vidíte. A vidíte přesně to co autorka chce abyste viděli. Příběh má dvě časové roviny "součastnost" a období druhé světové války. Příběh vypráví Framboise nejdříve jako 9ti létá a poté jako 64 letá vdova. Postupně se odhaluje tajemství a důvod proč je taková jaká je. Příběh skáče ze součastnosti do minulosti a zpátky. Napětí by se místy dalo až krájet! Máte chuť vyskočit a zakřičet "Nedělej to" nebo něco podobného. Příběh je strhující. Nebudete moct knihu odložit, budete chtít vědět co se stalo, a budete chtít i vědět jak Framboise vyřeší situaci v součastnosti. Málo kdy se stane, že obě příběhové linie jsou stejně poutavé. Ale tady to tak je. Pokud knihu někde objevíte v antikvariátu, skočte po ní!
ALE VAROVÁNÍ:
Nikdy nečtěte knihu na lačno. Obsahuje tak neuvěřelné popisy jídla a vaření, že to může způsobit až "utrpení" v případě, že jste třeba na dietě:-)
Moje třetí přečtená kniha od Joanny Harris. Sbírka povídek Jiné světy, jiní lidé se mi moc líbila, Ostružinové víno mě nadchlo, bylo to takové lehce mysteriózní pohlazení, ale Pět dílků pomeranče dávám v této trojici určitě na první místo. Příběh vypráví o komplikovaném vztahu dcery a matky a také o tom, jaké důsledky může mít naivita dítěte v době válečného konfliktu. Skvělá kniha
Joanne Harris je skvělá spisovatelka a právě proto, že je kniha mistrně napsaná, propadala jsem při čtení často v depresi. Příběh je zasazen do války, točí se a vrací stále ke vztahu dcery s matkou. Je to šokující výpověď 9-ti leté dívky, je o tom, jak bolestně prožívala svůj vztah k matce, o její nenávisti a jak se nenávist měnila v touhu po objetí, projevu lásky a pak opět v nenávist. Příběh vypráví Framboise už ve stáří, kdy přeluštila knihu po matce, ve které objevila její mírně zakódovanou zpověď mezi recepty na výborná jídla. (O ty zase mají velký zájem příbuzní). Až tady se dcera dozví, že není vše tak, jak se jí - jako dítěti - zdálo a až ve stáří svou matku pochopí. Je to výborně napsaná kniha a snad proto, že mám sama dvě dcery, těžko jsem ji prožívala.
A jak píše čtenářka "broskev28", i v překladu by název "Pět čtvrtin pomeranče" byl výstižnější. Doporučuji, kniha určitě stojí za přečtení.
Souhlasím - tuhle knihu nelze pouze číst. Musíte se nadechovat a hledat vůni. Polykat a cítit chuť popisovaných surovin i receptů. Dotýkat se a pochopit strukturu živých i neživých pletiv. Zkoušet vstřebat jména hlavních hrdinů a přemýšlet, kdo a proč zahájil tu nezvyklou přírodní posloupnost.
I když bych uvítala méně francouzských výrazů, chápu, že v češtině by ztratily své kouzlo (jak obyčejně a zřejmě i nedokonale zní palačinkárna vedle creperie).
Jedním dechem proto přidávám velké poděkování paní překladatelce; určitě je to i její zásluha, že kniha je tak živočišná, či spíše úžasně rostlinná. Kdybych měla možnost si s ní promluvit, měla bych otázku: proč změnila název? Pět dílků má přece zcela jiný význam nežli pět čtvrtin?
Naprosto skvělá knížka, která ve mně zanechala tak silné pocity, vůně a chutě, že na ni nejde zapomenout. Knihu nasáváte všemi smysly.
"Je to jako plavat proti proudu. Vyčerpá tě to. Po nějaké době se prostě musíš vzdát a řeka tě donese zpátky domů." Velice poutavé vyprávění.
Ta anotace je opravdu zavádějící. A i když to místy bylo nepřehledné a zdlouhavé, čte se to dobře.
Po Čokoládě a dvou pokračováních jsem sáhla po další knize od J.Harrisové a nestačila jsem se divit - v dobrém slova smyslu. Po kouzelných, svěžích a "hravých" příbězích o Vian najednou příběh temný, plný lidských slabostí, krutosti, pocitů viny a hledání sebe sama. Ač i v tomhle příběhu hraje vaření a jídlo obecně významnou roli, je především o temných stránkách lidské duše. Je to zatraceně dobře napsáno a čtenáři nejednou běhá mráz po zádech.
Má první kniha od Harrisové a málem jsem ji vzdala. Zkoušela jsem se začíst asi do 70.stránky, ale nešlo to. Mezitím jsem přečetla 2 lehčí knihy a pak jsem se vrátila. Pak mě to znovu vtáhlo do děje a dočetla jsem. Zajímavá kniha, pravdivý obraz okupace ve francouzské vesnici na Loiře. Ano, tak nějak to tam mohlo vypadat.
Toto je velice zvláštní kniha... Obal knihy je podle mně příšernej, anotace možná trošku zavádějící... Ale když se do knihy pustíte, pomaličku objevujete příběh, který není ani ničím šokující, ani se za ním neskrývá překvapivé odhalení nebo kriminální zápletka, ani neobjevíte hrůzy války, ale uvidíte příběh jedné dívenky a lidí okolo ní, především pak její rodiny. A zjistíte, že stejnou věc vnímá devítiletá dívka po letech úplně stejně už jako zralá žena, ale přitom po přečtení několika řádek své matky a vyprávění kamaráda je pravda úplně někde jinde.... To, co jste si myslely, že tak je, je najednou trošku jinak, lidé, kteří vám byli blízcí se vám strašně moc odcizili a ti, do kterých byste to neřekli, jsou vám nablízku..
Tuto knihu rozhodně doporučuju k přečtení, stojí to za to...
V poslednom čase som, priznám sa, nebola veľmi dôslednou čitateľkou. Ťažko povedať, prečo som sa po toľkých mesiacoch rozhodla obnovovať si čitateľskú morálku práve pri dielach pani Harrisovej, ale myslím, že to bude mať čosi do činenia s matnými spomienkami na Modroočka (takými matnými, že ho budem musieť prečítať znova). Áno, čakala som väčšie psycho - nakoniec som ale dostala niečo úplne iné, teda nie že by som s tou inou vecou nebola spokojná. Kniha sa číta ľahko a je pekne napísaná, a som ochotná jej odpustiť aj nutné pauzy, ktoré som musela robiť, pretože som jednoducho nemala nervy čítať ďalej... Ak by som sa pri niečom chcela pozastaviť, je to tá pravda, na ktorú sme všetci čakali až do konca. Ten som zhltla jedným dychom, a potom som sa nevedela prinútiť ani zaspať, hoci bola hlboká noc! Vážne, keď príde rozuzlenie, budú vám liezť zimomriavky po chrbte. To všetko príšerné a desivé sa totiž odohralo kvôli pár malicherným omylom a nedorozumeniam. Nebudem prezrádzať ďalej, snáď len to, že som čakala čosi ešte drastickejšie, keď zvážime čas, miesto a udalosti tomu predchádzajúce, v každom prípade je to kniha rozhodne zaujímavá, ktorú stojí za to si prečítať.
Moc hezké čtení. Kniha je napínavá i když to není detektivka. Člověk se po přečtení musí zamyslet nad hrůzami války a přehodnotit výraz kolaborace. Dávám 4 hvězdičky a kdyby šla půlka ještě přidám. Všem doporučuji.
Pro mě jedna z nejfamosnějších knih. Šokující výpověď, jeden z nejdojemnějších zvratů, který člověku vyrazí dech.
Vztah mezi matkou a dcerou patří mezi nejsložitější lidské vztahy - a troufám si tvrdit, že celá tato kniha se vlastně točí okolo tohoto vztahu - malá Boise vyrůstá za války na francouzském venkově (už jen to, jak jinak prožíval válku francouzský venkov ve srovnání s námi, stojí za přečtení) , zoufale jí chybí otec, sourozenci jsou o dost starší a tak je ponechána většinu času sama sobě. A pak tedy vztah k matce - tak složitý, tak bolestný....příběh vypráví Boise už na prahu stáří a teprve až nyní, ve zralém věku, mnohé o své matce pochopí.
Já jí mám prostě ráda... Její knihy mají nezaměnitelné kouzlo a tahle mě na každé další stránce překvapovala čím dál víc. Když jsem četla tuhle knížku, cítila jsem vůni spadaných jablek, hlínu mezi prsty na rukou i vůni pečených koláčů. Mezi řádky cítíte živé lidi, jakoby jste na chvíli potkali jejich osud. Drsné prostředí, drsná doba, ale velice jemná kniha.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Čokoláda |
| 2007 | Ostružinové víno |
| 2008 | Krysařovy střevíce |
| 2008 | Znamení run |
| 2022 |  Jiná třída |
Pomalu plynoucí čas jako řeka, ospalá vesnice během nacistické okupace. Příběh nervově nemocné matky a tří dětí, vydaných na pospas sami sobě. Dost psáno o vaření, což není moje doména. Nejmladší dcerka zcela propadlá rybaření v Loiře. Zaujala mně poslední část knihy, kdy Framboise je již starou ženou.