Pátá profese
David Morrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31793/bmid_pata-profese-ehV-31793.PNG
4
152
152
Dobrodružný román o neuvěřitelných zážitcích dvou osobních ochránců, kteří se stanou předmětem vysoké politické hry.
Literatura světová Horory
Vydáno: 1994 , OSNA - Ostravské nakladatelství , AlpressOriginální název:
The fiftt profession
více info...
Přidat komentář
Děj knihy je tak nabitý útěky, sledováním, ukrýváním se, cestováním, vymýšlením únikových cest pomocí lstí a plánováním dalších akcí, až je přehnaný. Pořád jsem čekala, kam se to celé posune, ale bylo to pořád dokola. A ten závěr se tedy neskutečně vlekl.
Slibný začátek, ten byl super. A poté šel děj jaksi do kopru. Plně se ztotožňuji s komentářem "kokrokr". Napsal to výstižně. Ten konec byla totální ptákovina.
Proboha, co to mělo být? Po zajímavém začátku hlavní hrdinové pořád někam prchají a hledají odpovědi na své otázky. Vše je ovšem hodně zdlouhavé, nelogické a překombinované. Naprosto idiotský závěr tomu dodal korunu. Tak hloupá a nesmyslná pointa se hned tak nevidí.
Další napínavost od Morrella, místy mi přišla trochu utahaná a opakující se,možná trošku méně vymýšlení a vsadit na to co funguje. Na 3 starsy to úplně není, takže slabší 4.
Jeden z nejrozsáhlejších a myšlenkově možná nejbohatší román Davida Morella. Některé fabulace ovšem nemohu zcela přijmout, jedná se však v zásadě o dobrodružný román a tam musíme často přimhouřit obě oči podstatně více než zde. Myšlenky zenbuddhismu o zdánlivosti života jsou však zde pěkně rozpracovány a podány docela přesvědčivě. Příběh je však umně zapletený a možná zamotá, jako mně, chvílemi i vaší hlavu.
Velké zklamání. Jedna z nejslabších knih od Davida, kterou jsem četla. Napínavá - ano. Uvěřitelná - možná. Ale operace mozku už je skutečně spíše "fantasmagorie" ... Tři hvězdy za poutavé čtení a za zajímavé údaje o Japonsku. Bohužel však nenadchla.
Knihy o Rambovi mi začátkem 90. let učarovaly a později jsem objevil další knihy tohoto vynikajícího autora. Pátá profese byla následující knihou z jeho dílny a potvrdila mi, že Morrell píše prostě skvěle. Knihu řadím k jeho nejlepším - čte se velmi dobře, napětí vzrůstá až do poslední stránky a po dočtení přijde lítost, že je konec. O osobních ochráncích napsal autor později více knih, ale tato mi v hlavě utkvěla asi jako nejlepší - možná proto, že byla první.
2.5.2020 - při druhém čtení jsem už nebyl z knihy tak nadšený jako kdysi napoprvé. Uvědomoval jsem si určitou překombinovanost příběhu, topornost některých dialogů, nereálnost situací ... i tak je to ale příjemné a oddechové čtení. 70%
Asi jsem na tohle už starý a tak mi to ani nepřijde jako pohádka pro dospělé.. dialogy mi přijdou nerealistické, což může být překladem.. Čert ví..
dokonalé dílo, až konec vysvětlí co pro a jak :) celou dobu napínavé, plné zvratů, trocha romantiky, co víc si od detektivky přát :)
„Jamais vu“, falešná paměť, výkonní ochránci, japonští samurajové, agenti CIA nebo krysy v bludišti… David Morrell v Páté profesi rozehrává velkolepé představení na slovo vzatých profesionálů. A vůbec se s tím nemazlí, pěkně sevřenou pěstí rovnou na solar. Vysvobození Rachel Stoneové ze střežené a zabezpečené pevnosti řeckého magnáta Papadropolise je adrenalinovou jízdou na pořádně vysoké vlně. Jenže se ukazuje, že je jen vějičkou k úplně jinému příběhu. A tady naráží kosa na kámen. Všechno se začne zbytečně zatmívat a komplikovat. Ještě chvíli sice vydržíme s Divochem a Akirou držet vlnu, ale s přesunem do Japonska už z ní nezadržitelně kloužeme do hlubin. Samurajské meče vyměníme za bambusové hole a poctivé ocelové kulky do pětačtyřicítky za slepé náboje do zasekávajícího se automatu. Příběh úpí a zmítá se v křečích. Jedna záplata následuje druhou a finální epilog tomu nasazuje korunu - pohřební. Odpočívej v pokoji Pátá profesi! Dlouho jsem si myslel, že tam tu čtvrtou hvězdu s panem Morrellem udržíme, ale ke konci už visela opravdu jen na nitkách a s příchodem pilulky statečnosti odpadla úplně.
Nevím jestli je to mizerným překladem (ten byl dost hrozný), ale zřejmě jsem četl, podle námětu a postav, stejnou knihu, ale marně hledám to co tu ostatní chválí. Začátek vypadal bombasticky, ale potom omílání téhož několikrát dokola s velmi malým dějovým posunem. K tomu ještě oslí můstky v podobě SciFi fantasmagorie. V očekávání zlepšení jsem dočetl až do konce. Nedočkal jsem se. Měl jsem navíc pocit, že knihu psalo několik různých autorů na základě zadání - tak to bylo nesourodé (na jedné straně nejtvrdší ostří hoši se v jiné části babrali v pocitech v nejméně vhodné chvíli). Ve výsledku mi to celé mi to připadalo jako červená knihovna pro muže.
Asi nebudu sdílet takové nadšení jako většina, protože styl jakým je to napsané mi moc nesedl. Všechno bylo moc spisovně napsané. Myslím si, že Divochovi by jako bývalému vojákovi určitě seděla ostřejší mluva nebo aspoň tykání svým spolubojovníkům. Akira jako japonec byl trochu uzavřenější, ale u samuraje se to dá pochopit. Přesto by mu slušelo se trochu odvázat. Hvězdy dávám za příběh i když byl někdy přitažený za vlasy.
Trochu jsem byl alergický na slovo principálka. Opakuje se tam milionkrát a neumím si představit že by ho vyslovovali skuteční ochránci a tělesní strážci.
David Morrel jako vždy, tajní agenti s vybičovanou bojovou technikou a skvělou kondicí. Zápletka příběhu je trochu zvláštní a zbytečně komplikovaná, ale čtivá.
škoda toho sci-fi prvku , inak to bola fajn oddychovka, miestami sa mi podobala na Forsytha...
Výborná kniha, napínavý děj od začátku do konce. Mohu jen doporučit k přečtení.
Knihu jsem po 10 letech četl podruhé. První třetina knihy za 5 hvězd, prostředek 3 hvězdy a konec vygradoval na 4 hvězdy. Knížka mě bavila a dávám jí 4 hvězdy..
Výborná kniha. Úplně mě pohltila. Četla se úplně sama a o zvraty nebyla nouze.
Štítky knihy
Japonsko samurajové osobní strážce
Autorovy další knížky
| 1991 |  Rambo I (První krev) |
| 1997 | Bratrstvo růže |
| 1996 | Bez slitování |
| 1997 | Bratrstvo kamene |
| 2005 | Nebezpečná minulost |
Béčková záležitost, sice plná akce, strhující děj, ale stále tak nějak dokola a závěr..., ten se hrubě nepovedl. Zkrátka, když není po ruce nic jiného na čtení, tak se to docela dá číst, na ukrácení dlouhé chvíle dobré, ale brzy si na to ani nevzpomenu.