Pätnásťročný kapitán
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141386/patnastrocny-kapitan-141386.peg
4
851
851
Dobrodružná klasická verneovka. V roku 1873 sa na lov veľrýb vydala loď pod názvom Pútnik, pod vedením kapitána Hulla. Najmladším členom posádky bol 15-ročný Dick Sand, ktorého si kapitán veľmi obľúbil. V jeho neprítomnosti sa stal Dick kapitánom....čo všetko na mori zažili, to sa už dočítate v tejto knihe...
Literatura světová Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 1983 , Mladé letáOriginální název:
Un capitaine de quinze ans, 1878
více info...
Přidat komentář
Tak já mám tuhle knížku od pana V.nejraději.Možná je to tím že jsem jí četla jako první.Klidně si jí přečtu znovu až mi bude 100 let.
ovšem způsob, jakým zlý padouch (nomen omen) ošálil kompas, je za vlasy přitažený. takhle to prostě nejde. na jednom "brejnstormu" jsme zkoušeli zkonstruovat automatický mehanyzmus, který by uměl odklonit kompas o dvacet-třicet stupňů, a to jsme ani neměli požadavek, aby byla úprava nainstalovatelná během pár vteřin a na první pohled neviditelná.
Okovy neslobody!
Veľmi silný, smutný a miestami až desivý príbeh z Afriky o otrokároch i otrokoch. Nie som si istý, či toto je kniha pre deti. Zaujímavý námet, pri ktorom si mnohí z nás povedia: „Chválabohu, už je to za nami.“ Skutočne je to tak? Tim Ballard, bývalý agent CIA, o tom nedávno povedal: „Dnes je zotročených viac ľudí ako hocikedy predtým.“
Nádherná a smutná kniha. Autor zde popisuje hrůzy otrokářství. Patnáctiletý Dick, ještě dítě, se ke všem nástrahám a překážkám musí postavit jako dospělý. K tomu všemu má ještě zodpovědnost za ostatní.
Z Verneovek, které jsem přečetla až v dospělosti, je tato první, kterou si možná nechám pro děti. Verne se konečně dostává k rovnováze mezi vzdělávacími a dobrodružnými pasážemi a když to srovnám s knihou Pět neděl v balóně, tak se to nedá vůbec srovnávat. U knih Robur Dobyvatel a Pán světa jsem usínala nudou. Patnáctiletý kapitán je mnohem atraktivnější dílo. Ani jsem si tentokrát skoro nestihla všimnout, že všechny vedlejší postavy jsou stejně placaté.
Příjemná oddechová akniha, kde hlavní hrdina Dick, ač mu bylo pouhých patnáct let, se uměl orientovat v mořeplavbě. Osud mu vložil do rukou loď s pasažéry, černochy - otroky, psem a lstivým kuchařem. Plavba na moři je závislá na kompasu. Ale ten někdo rozbil a loď pluje k Africe, kde všechny čeká otrokářská mafie. Psi si hodně pamatují, a tak s pomocí zásahu náhody a štěstí končí příběh plný napětí. Obsah knihy se mi líbil.
Patnáctiletého kapitána jsem poslouchala jako audioknihu - konkrétně jako dramatizaci příběhu. Dle délky audioknihy v porovnání s počtem stran knih odhaduji, že audiokniha je poněkud zkrácena, ale předpokládám, že to hlavní dějové jádro snad zůstalo.
Příběh sám o sobě nebyl vysloveně špatný, bylo to docela zábavné, pořád se tam něco dělo, ale nemohu se zbavit pocitu jakési zjednodušenosti a absence větší napínavosti některých scén a popisů některých situací. Ale nevím, možná se pletu - třeba to tak je záměrně a už to takhle bylo otištěno i v původních knihách.
Dramatizace se ujala řada předních českých jmen - Blanka Bohdanová, Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Vladimír Ráž, Zdeněk Dítě, Josef Větrovec, Čestmír Řanda, Miloš Hlavica či Aťka Janoušková. Po interpretační stránce si tak určitě nemohu stěžovat - to bylo rozhodně zcela v pořádku a to jsem si užila.
Celkově ale hodnotím průměrně. Nebylo to vysloveně špatné, ale znova bych do tohoto díla asi nešla.
Jedna z těch známějších, na kterou jsem si počkal celkem dlouho. Jako dobrodružství cajk, trochu propaganda na všechny strany, ale budiž. Dalo sa.
Patnáctiletý kapitán je jednou z prvních Verneovek, která se mi v dětství dostala do rukou, který sice postrádá obvyklé Julesovy vědecko-fantastické prvky, ale zato vynahrazuje dobrodužtvím a odvahou. Příběh plavčíka/sirotka Dicka Sanda, který se po tragické nehodě při velrybářském lovu a úmrtí většiny posádky stane kapitánem na lodi, která nedlouho před touto událostí objeví vrak s černošskými svobodnými pasažéry. Bohužel pro redukovanou posádku na palubě zůstal ničemný kuchař a manipulací s kompasem navede loď k Africkým břehům do rukou tehdejších otrokářů - solidní kousek - 70 %
První kniha, kterou jsem od Verna přečetl. Nemůžu jinak než udělit maximální hodnocení. Něco takového dnes již nikdo napsat neumí.
Když loď Pilgrim kalifornského rejdaře Jamese W. Weldona na své plavbě z Nového Zélandu do Států přijde o celou posádku včetně kapitána, musí se jejího kormidla chopit teprve patnáctiletý plavčík Dick Sand a pokusit se o nemožné, aby zachránil všechny ty, kdo zůstali na palubě. Jules Verne nám svým typickým místopisně-dobrodružným rukopisem předvádí, jak je důležité mít víru, nezoufat si i v těch nejsložitějších situacích a spoléhat na přátele. Ti jsou sice občas nebývale naivní, přesto navýsost čestní, neohrožení a bijí se za pravdu a ochranu svých bližních až do roztrhání těla. Samozřejmě nechybí postava „šťastného“ blázna (demonstrujícího Vernovy encyklopedické znalosti) ani odporného zrádce a padoucha. Díky skutečnosti, že mladičký kapitán neumí pracovat se sextantem, jsme ušetřeni autorova oblíbeného šermování s poledníky a rovnoběžkami. Vynahradí nám to kapitolou o Davidu Livingstonovi, která je možná poučná, jinak ovšem zcela nečitelná. Finále je rychlé, a jak už to u Verna často bývá, zcela předvídatelné, protože… pokud nezemřeli, žijí tam dodnes.
Oblíbená kniha mého dětství. Milovala jsem Dicka Sanda a hlavně to, jak se dokázal jako patnáctiletý kluk postavit k problémům, jeho odvahu, statečnost a smysl pro spravedlnost. Jedna z nejlepších Verneovek, která má úžasný děj od začátku do konce.
Asi ve 2-3.tride ZS je meli v cestine vetu na doplnovani i/y..Nekteri lide sb-i/y-raji knihy J. Verna. A ja si rikal: kdo to je???
A pak to prislo.. Prazdniny u babicky.. Doba bezinternetova, beztelefonova, bezpocitacova (moderni reci: Doba kamena 2.) a narazil jsem na tuhle knihu v knihovne... Zvedavost mi nedala, otevrel jsem to a zacal cist prvni radky... Stranky, kapitoly a nemohl jsem se odtrhnout... A vlastne do ted me to moc nepustilo... Knih mam ve sbirce uz nejakych par desitek a v prubehu casu se k nim poruznu vracim.
Dilo pana mistra.
Tak jsem si konečně přečetl patnáctiletého kapitána. V dětství jsem Verneovky hltal ,ale táhle kniha šla nějak mimo mě a nechával jsem si ji na příště.
Velmi dobrá kniha plná dobrodružství a odvahy. Příběh mě bavil a koukal jsem, jak je příběh chvílemi drsný. Knihu řadím k jedné z nejlepších ,které Verne napsal.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
(SPOILER) Návrat k Patnáctiletému kapitánovi po mnoha letech nedopadl vůbec špatně. Typická dobrodružná verneovka v tom nejlepší slova smyslu, která začíná na moři a končí v africkém vnitrozemí. Celkem mě překvapila brutalita některých scén (řezání rukou, hromadné vraždění, podřezávání, uhoření apod.) a pobavila postava ztřeštěného entomologa Bededikta. Trochu neuspokojivý je jen uspěchaný závěr. Za pozornost stojí i silný apel proti otroctví a rasismu, zejména když si vzpomenu na silně rasistickou karikaturu žida Izáka Hakhabuta v románu na Kometě, který vznikl nedlouho před Patnáctiletým kapitánem. Nicméně ani tentokrát to není zcela bez poskvrnky. Srovnání vzdělaných a dobře vychovaných amerických černochů s divošskými africkými domorodci, kteří se oddávají kanibalismu, a ti nejhorší dokonce žijí v norách a ven vylézají jen v noci, naznačuje, že bez zásahu a péče bílého muže se černoch slušným, morálním a civilizovaným člověkem nikdy stát nemůže. Na druhou stranu si samozřejmě uvědomuju, že je to kniha stará sto padesát let, a tehdy stanovisko zastávané Vernem dost možná působilo silně progresivně. Trochu se však obávám, že by se dnes našlo stále dost lidí, kteří by s jeho půldruhého století starým pohledem souzněli. (Viz třeba knihu Afrika přece není stát).