Patrick Melrose I.
Edward St. Aubyn
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411183/bmid_patrick-melrose-i-na-tom-nesejde-jDW-411183.jpg
4
103
103
Patrick Melrose série
První tři díly částečně autobiografické pětidílné série románů o Patricku Melroseovi, která sloužila jako předloha televizní minisérie, kde titulní roli bravurně ztvárnil Benedict Cumberbatch. Na tom nesejde (1992) je první z pětidílné, částečně autobiografické série románů o Patricku Melroseovi, která vznikala v rozmezí let 1992 a 2011. Edward St Aubyn je díky ní považován za předního současného britského spisovatele. První díl, popisující události jednoho jediného dne, nás zavádí na provensálský venkov k městečku Lacoste, do domu patřícímu Eleanor a Davidu Melroseovým, kteří sezvali na večeři své anglické přátele: módního filozofa Victora, jeho partnerku Anne, rodinného přítele Nicholase, vyhlášeného boháče a snoba, a jeho mladou přítelkyni Bridget. Než se však všichni sejdou u stolu, provede David svému pětiletému synovi Patrickovi pár nehorázností, z nichž jedna ho poznamená na celý život. Špatné zprávy (1992) zastihují Patricka Melrose v jeho dvaadvaceti letech. Přiletěl si do New Yorku pro popel svého zchudlého otce, s nímž se Eleanor nakonec rozvedla a který konečně, po několika planých poplaších, vydechl naposledy. Patrick je se svými míšenými pocity k otci nachází v hotelovém pokoji a střídá jednu tvrdou drogu za druhou, aby si taxíkem dojel k pouličním dealerům pro další. Začíná pochybovat, jestli celou smutnou záležitost s odvozem popela zvládne. V Troše naděje (1994) se spolu s Patrickem, který je opět o něco starší, ale už se zbavil drogové závislosti, podíváme na společenský večírek poctěný zářnou přítomností princezny Margaret. Kromě konverzace ostré jako břitva a vtipné jako hry Oscara Wildea dojde k jednomu nepřekonatelnému faux pas: princeznina róba je kýmsi potřísněna hnědou omáčkou. Mravy vyšších středních vrstev a nižší šlechty nikdo neukázal v tak krutém a šokujícím světle. Málokterý spisovatel dokázal zúčtovat se svými odpudivými rodiči ani svým traumatizovaným dětstvím s tak temným humorem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Never Mind / Bad News / Some Hope
více info...
Přidat komentář
Na tom nesejde mi z prvních tří dílů přišel nejlepší, díky malému počtu osob sevřený, postavy jasně rozlišitelné, jejich interakce vypovídají i obecně o střetech daných osobnostních typů (inteligentní sadistický psychopat David Melrose, jeho žena s vygumovanou osobností, snob Nicholas, který by Davida rád napodoboval a uslintaně o tom sní, ale nemá dost odvahy, a pár dalších, kteří si udrží jakousi osobní integritu). A malý Patrick s citlivým dětským vnímáním mezi tím, jehož očima dojde i na pár hezkých popisů provensálské přírody.
Špatná zpráva je jistě přínosná stran poznatků o aplikaci a kombinování různých drog, ale jiná témata dostala tak málo prostoru a tak roztříštěného, že mi v paměti moc nezůstane. Nejzajímavější pro mě byly obrázky New Yorku, kde od špinavého dealera (a není dealer jako dealer) k obědu ve společenském klubu a odtamtud do baru s pestrým nočním životem není nikdy daleko.
Trocha naděje dokumentuje společenskou smetánku v duchu prvního dílu a vrací se ke známým postavám po dvaceti letech. Tentokrát se všichni, plus někteří noví, sejdou na jednom místě a střídají se v rychlém tempu, takže mi místy splývali - každý úvodem dostal pár odstavců pro sebe, ale jejich životy jsou si podobné, jsou to variace téhož. Zajímavé a důležité je ale zrození spisovatele: Patrickovo už ovládané, byť trochu zacyklené přemýšlení o identitě a vyrovnání se s minulostí, které by snad mohlo přijít skrze vyprávění - mluvit tak dlouho, dokud od toho, o čem mluvím, nezískám odstup. Zdá se, že se zdařilo, a ta trocha naděje tam na závěr taky je, i když se domnívám, že dlouho nevydrží.
Čtvrtá hvězda za dokumentaristickou ostrost a zvládnutý styl bez kudrlinek (ty večírky by si o ně říkaly), ale musela jsem se přemlouvat. Ne, není to jízlivě humorná satira jako u Wildea, St Aubyn zprostředkuje protažení blátem, které důvěrně zná, a veselého na tom není nic, byť intenzita zážitku je velká. Po prvním dílu je nejpřípadnější reakce jít se vyzvracet a pak myslet na něco jiného, co se dá ovlivnit. Po celém svazku těžko pochopit, jak může někdo mít rád britskou vyšší třídu, jakkoliv bude vina St Aubynovy nepochybné zaujatosti, že po přečtení knihy "nemít ji rád" vychází jako ještě velmi mírný přístup.
Druhý svazek si dám, protože mě nakonec vlastně zajímá, jak to autor vidí s časovým odstupem, a Mateřské mléko s nominací na Bookerovu cenu je asi vrchol série, ale nečekám od toho nic hezkého, spíš dokončení chirurgické operace.
A prosím, v opeře jsou lóže, ne boxy, a "shallow grave" je hrob mělký, ne nízký.
Podepsal bych příspěvek "snimcibdim", která tuto knihu nechala bez hodnocení. Názor
mám prakticky stejný, není co dodat. Snobské plky mohou být zajímavé jako ingredience, čte-li je člověk 130 stran, je to už nuda. Na dalších 160 stranách potom popis feťáckých praktik a stavů. Možná prospěšné pro autora, pro mne spíše otravné. A poslední část jsem už jen tak "přeskákal", k soustavnému čtení jsem se nepřinutil. Na seriál se jednou
rád podívám znovu, Cumbertbatch byl skvělý. Do druhého svazku už ale nejdu, přece jen je ještě spousta knih, které jsem nečetl a které, předpokládám, mne zaujmou více...
Na rovinu přiznávám, že nebýt minisérie s Benedictem Cumberbatchem, která mne zajímá a kterou bych si někdy chtěla pustit, bych asi Patricka Melrose nikdy číst nezačala. A vlastně by to byla docela škoda, protože se z této pentalogie vyklubalo docela silné a hutné čtení, které čtenáře nutí přemýšlet nad řadou témat.
První svazek, který obsahuje knihy 1, 2 a 3, jsem hodnotila 4 hvězdami. Emočně na mne dost silně dopadaly osudy hlavního hrdiny. Hodně mne to nutilo přemýšlet nad otázkami prostředí, v němž se člověk pohybuje, a co všechno mohlo být v Patrickově životě jiné, lepší, kdyby měl někoho, kdo by se staral. Docela dost jsem to prožívala.
Celkově to na mne udělalo dojem dost pozitivní, a to i přesto, že se zde autor zabývá těžkým tématy.
V tomto komentáři jsem záměrně stručnější - obsáhlejší komentář, shrnující moje celkové dojmy z celé té pentalogie, jsem uvedla u druhého svazku.
Autor se nejspíš snažil vypořádat nejen s traumatem z dětství, ale taky si srovnat účty s celou svou společenskou třídou.
Výsledek je sbírka bezobsažných a zbytečných existencí, co se bezúčelně plácají životem a jalově tlachají a při tom se dopouští bezcitností na druhých nebo na sobě samých.
Formálně brilantní, místy jízlivě vtipné, ale přes to co se obsahu a děje týče pro mě osobně nudné až iritující. Žít v dosahu takové společnosti, stane se ze mě bolševik.
Nenašla jsem nic, co by mne opravdu zajímalo a proto dočíst to byla docela fuška.
Hodnotit nechci, nevím jak - na jednu stranu uznávám že to má své literární kvality, ale pekelně mě to nebavilo. Druhý díl si odpustím.
Rozhodně doporučím raději seriál s Benediktem Cumberbatchem (famózním v každé roli).
Jazykově náročný román, výborný překlad. Obsahově jsem se ale srazil s tématem, co moc rád nemám. Drogy a experimenty hlavní postavy na sobě. Láduje se rozličnými látkami a zmítá se v jakémsi deliriu díky věcem, co zažil v dětství. Až se dostanu k dočtení druhé knihy, jsem zvědav, kam tohle vše povede. Hlavní postava si u mě moc sympatií nezískala.
První a druhá část této knihy se četla velmi dobře, poslední část mi již přišla nezajímává, zdlouhavá, žádný posun v ději. Patrickovo dětství bylo poznamenáno nejedním hrůzným zážitkem s otcem, což následně vedlo i ke způsobu života, který Patrick později vedl (únik do světa drog). Rozhodně velmi zajímavý pohled pod pokličku světa bohatých, privilegované smetánky, kde hlavní roli hraje pokrytectví, zloba, závist, povrchnost, snobství, nadřazenost. Chystám se přečíst i druhý díl.
Jen málokterý člověk zvládne otevřít staré rány natolik, aby o nich dokázal napsat knihu. Natož ji publikovat. Příběh na mě hluboce zapůsobil a jen mě mrzí, že se nejedná o zrovna světoznámé dílo. Myslím si, že by si příběhy Patricka Melrose zasloužily více pozornosti... Nebo je snad nakonec dobře, že se hrůzy této knihy tolik nerozšířily?
Cením si toho, že nám autor dovolil nahlédnout pod pokličku svého divokého života a provázet ho během veškerých strastí. Pozorujeme, jak postupně prochází zhoubnou nenávistí, hledá sám sebe, snaží se znovu začít žít a nakonec nechává minulost minulostí a jde dál. Během své cesty nás zavede do společnosti různých lidí, přičemž asi nejodporněji se jeví britská smetánka.
Zajímavé mi přišlo, že ať už byl Patrick malým chlapcem či dospělým mužem, volil v těžkých situacích vždy únik z reality. Jako chlapec pomocí představivosti, poté na vlnách drog. Přijde mi, že celkově kniha klade velký důraz na psychologický rozbor všech postav. Nepozorujeme je pouze z venčí, ale můžeme nakouknout i do jejich nitra...
Tato kniha se mě zkrátka dotkla. A určitě ji nějaký čas nedostanu z hlavy.
Za nejoriginálnější na celé knize považuji nápad odvyprávět děj většiny příběhů během jediného dne. Zdá se to sice málo, i to je ale prostor na to ukázat, jaké pokrytectví, úchylky a nadřazenost panují v britské vyšší společnosti. St Aubyn brilantně pracuje s náznaky a i ta nejděsivější scéna znásilnění je popsána tak, že až na jejím konci se čtenáři dozví, čeho vlastně byli svědky. Ocenit se musí také hodně černý a cynický humor, který se táhne celou knihou a dodává jí úplně jiný ráz. Povedlo se také vykreslení jakési aristokratické atmosféry a snobství rádoby nadřazené společnosti. V neposlední řadě tu autor skvěle ukázal, jaký vliv má rodinné prostředí na vývoj jedince, který potřebuje pozitivní vzory, protože jinak se i přes veškerou snahu propadá do morálního bahna a bojuje sám se sebou. Jinak ale čtení není úplně jednoduché, protože se v románu objeví až příliš mnoho postav, z nichž navíc žádná není moc sympatická, někdy ani není jasné, co je realita a co drogový trip. Možná to mohlo být o něco kratší, čtivější a metafor mohlo být o něco méně, to je ale na druhou stranu asi autorův styl, na který je potřeba si zvyknout. Patrick Melrose určitě není kniha, k níž bych se chtěl někdy vrátit, ale její přečtení není ztrátou času. 70 %
Velmi dobře napsaná kniha, která (ač by se zdála rozsáhlou) se dobře čte. Některé výjevy mi daly sice zabrat, jak byly vylíčeny, ale o to víc se mi to líbilo. Autorovy narážky byly naprosto skvělé. Vtipné a přesto vážné. Už se těším na druhý díl!
Tuto knihu jsem četla poměrně dlouho a jednou jsem dokonce stránky zavřela a nechala ji být. Byla jsem ale nalomena stylem jaké je to vše vyprávěno a celkově vzato i zvědavostí, protože to je docela masakr. Není to emočně lehké čtení ale je to čtení dost vábivé a svým způsobem srozumitelné, ze mu tu ostrost nelze mít za zlé...( autorovi) ...
Pokud by snad člověk mohl mít respekt k vyšším vrstvám společnosti, tento příběh ho bezesporu dokáže nalomit. Skvělá kniha s dosti příšerným obsahem aneb co se děje pod pokličkou britské smetánky. Snobství, pokrytectví, krutost a zrada, témata nefunkční rodiny, týrání a závislosti. Kousavě vtipné, mnohdy emocionálně náročné a velmi čtivé.
Naprosto úžasný překlad. Celý příběh je plný drog, temného humoru, snahy zničit sebe sama a zoufalství. Psycho jízda částí života, těším se na pokračování.
Grandiózně popsaná jízda životem, od potácení se na kraji života a smrti v rauši tvrdých drog, přes všudypřítomné trauma z dětství až po snobský večírek s účastí princezny Margaret. Mám rád silné příběhy, komplikované osudy a neobvyklé hlavní i vedlejší hrdiny!
Byla mi doporučená dcerou, protože viděla seriál. Sama bych si ji nekoupila. Nazvala bych ji vsuvkou po náročném učení. Hlavní téma je chlast, drogy, drogy, drogy a zahořklost vůči životu.
První část je fajn, komorní příběh několika zrůdiček, které si táhnou svá traumátka z minulosti a nedokáží se s nimi vyrovnat. Čtenář cítí, že nejde jen o ně samotné, ale že se jedná o koloběh. Ten, do koho kopali, si potom také musí kopnout do někoho dalšího, o čemž nás utvrzuje i Patrickova myšlenka na kopání s hlavami nepřátel téměř v závěru. Gekon je neotřelý, Bridgetin návrat s těžký kufrem úsměvný (zároveň tvoří kontrast k jejímu skutečnému odchodu na konci třetí části).
Druhá část je soukromý psychopříběh plný hnusu a čtenář je utvrzen v tom, že rodinný koloběh pokračuje, Patrick se nedokáže vymanit z tenat, která si (částečně sám) klade do cesty. Tím víc překvapí pozitivní vývoj jeho postavy v poslední části knihy.
Vtipný a sarkastický pohled na "lepší" společnost vyrovnává ono až kýčovitě působící smíření, odpuštění a obrácení se na lepší cestu. Poslední část mi připadala nejlepší.
"Ježíši," povzdychla si Anne a pohledem přejela po místnosti, "to je ale zoufalá sebranka. Myslíš, že tyhle lidi skladují hluboko zmražené v nějaké ústřední castingové agentuře a na velké oslavy je vždycky rozmrazí?"
"Kéž by," doplnil ji Patrick, "ale obávám se, že jim patří většina téhle země."
"Oproti kolonii mravenců se liší jen nepatrně," pokračovala Anně, "akorát že mravenci aspoň dělají něco užitečného. Pamatuješ, jak v Lacoste vždycky vyčistili celou terasu?"
(s. 413)
Píše o vyšší společnosti, co rozhodně nemusí řešit obživu, o jejím pokrytectví, politikaření a prázdnotě. Píše lehce a neobyčejně (černo)humorně a dialogy skládá z bonmotů. Píše o takovém množství postav, že se v nich čtenář ztratí, ale vlastně je to jedno, o oslnivých prostředích, v nichž se odehrávají banality - aspoň většinou - a skutečných problémech typu zneužívání otcem, zneužívání narkotik, zneužívání moci, které jsou nenávratně banalizovány. A hlavní hrdina se od ostatních liší jen mírou vhledu, a to ještě kdo ví jestli... O kom že je řeč? Na přelomu 19. a 20. století to byl Oscar Wilde, na přelomu 20. a 21. je to Edward St Aubyn. Přiznávám, že první díl (Na tom nesejde) jsem protrpěla a málem knihu odložila - těch keců o ničem, těch vážně líčených nezajímavostí, té Davidovy velikášské nudy.. - ale těšil mě popis Patrickovy bezstarostnosti dětských pěti let a dostalo to, co se skoro mimochodem odehrálo na konci. Druhý díl (Špatná zpráva), v němž Patrick letí do New Yorku vyzvednout Davidovy ostatky a celou cestu pojímá jako drogový výlet, jsem prosmála, tu a tam na hranici hysterie. A třetí díl (Trocha naděje), jehož ústředním bodem je "zásadní" společenský večírek a zároveň Patrickovo vyrovnání se s otcem o dalších 8 let později, jen kroutila hlavou (srovnatelný je zážitek z představení Bezvýznamné ženy hádejte koho? Ano, Oscara Wildea... Nebo taky Velkého Gatsbyho či Tichých dnů v Clichy.) Jinými slovy - čtenář si musí zvyknout, míra sarkasmu, který se tváří, že je myšlen vážně, je nadstandardní, ale nakonec se dostaví i potěšení a katarze.
Kniha pojednává o muži, který se narodí do velmi bohaté rodiny. Události, které se mu přihodí v dětství mají vliv na jeho pozdější život. Na knize mě bavil styl psaní a její černý humor.
Téma knížky ani děj nebudu popisovat, už se tak stalo v předchozích komentářích a recenzi, ale ocením autorův výborný styl, svělý překlad do češtiny i fyzickou podobu knihy, včetně malby na obálce. Přirovnání k Oscaru Wildeovi sedí. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Patrick Melrose I. |
| 2015 |  Marně hledám slov |
| 2020 | Patrick Melrose II. |
| 2018 | Nerieš to |
| 2019 | Zlá správa |
(SPOILER) Tři obsahově zcela odlišná díla, která ovšem kromě hlavní postavy a postavy jejího otce spojuje hlavně skvělý styl autora a jeho suchý „anglický“ humor bohatě kořeněný sžíravou ironií. A nesmíme zapomínat také na prostředí anglické aristokracie, jejíž životní styl, postoje a mravy si autor především bere na paškál. Pokud se dá spolehnout na dostupné prameny, které tvrdí, že se jedná o dílo autobiografické, pak první část pojednává o neradostném dětství autora v rodině misantropického, tyranského a pedofilního otce a ušlápnuté matky, druhá v krátkém časovém úseku představí výsledek takové rodinné konstelace v rané dospělosti (je to takový Trainspotting v komorním a luxusním balení) a třetí, tematicky nejodlehčenější, je jakousi situační komedií, odehrávající se při příležitosti opulentní oslavy jednoho z vedlejších hrdinů za přítomnosti členky anglické královské rodiny. Zatímco při četbě prvních dvou dílů se ve mně střídaly velmi rozdílné pocity pobavení a hnusu, ten poslední už byl čirou zábavou, byť i tady se rozhodně daly objevit hlubší tóny. Jedna z nejlepších knih, které jsem letos četl.