Osada
Kir Bulyčov (p)
Pavlyš série
Uprostřed lesa se ukrývá malý shluk chýší. Žijí v nich lidé – či lépe řečeno přežívají, neboť okolní svět živých stromů a nočních netvorů je zlé a nepřátelské místo, kde je člověk nevítaným hostem. Záhuba zde číhá v tisíci různých podob a každičký krok může přinést smrt nebo šílenství... Obyvatelé osady den co den svádějí boj o přežití i o zachování své lidské důstojnosti. Sní o tom, že se jim podaří proniknout na vzdálený sever, kde se možná nachází naděje na záchranu. Cesta k ní je dlouhá a nesnadná. Vede divočinou plnou dravých bestií a zasněženými velehorami s jediným schůdným průsmykem. Přesto se lidé na začátku každého léta, jež je v tomto světě vzácností, vydávají na cestu. Až dosud končily všechny výpravy nezdarem, avšak nyní na strastiplnou pouť poprvé vyráží nové pokolení, mladí lidé, kteří vyrostli v osadě a doby před jejím založením znají pouze z vyprávění...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , TritonOriginální název:
Posjolok, 1988
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha, znal jsem autora z humorné sci-fi (Mimozemšťané v Guslaru), tato vesmírná trosečnická sci-fi mě nadchla, jak dějem, tak idejemi boje o přežití a popisem vztahů mezi starší a mladou generací. Stáří 35 let jí na kvalitě vůbec neubírá. Za pár let si ji určitě přečtu znova.
Výborná napínavá sci-fi. Představte si vzdálenou planetu, která sice oplývá (ne rozumným) životem, ale je na první pohled tak nebezpečná a nehostinná, že si vnější pozorovatel nedovede představit, že by zde nevybavení lidé přežili déle než několik hodin. A přesto tu je - Osada trosečníků ze Země, hrstka zbídačených, sešlých a malomyslných dospělých, několik více odolných dospívajících, kteří už nic jiného než tento svůj domov neznají, a děti. Postupně se vyjevuje, jak se sem vlastně dostali, ale úplné vysvětlení je až prakticky na konci druhé části. Bulyčovova divoká planeta se mi nesmírně líbila - tedy ne jako místo na dovolenou, ale její fantastická promyšlenost, nádherně matoucí způsob, jakým se zde lidé vyrovnávali s cizostí místního prostředí a lokálním životním formám přidělovali jména známých pozemských tvorů a rostlin, jen aby se pro nás, neznalce, chovali naprosto neočekávaně a oplývali fyzickými atributy, které by u "kozy" či "medvěda" nikdo nehledal.
Po patnácti letech strávených v této zoufalé situaci, v místě, kde sněží i v létě, jedlé houby před vámi utíkají a kousnutí blechy vám způsobí dočasnou smrtící nepříčetnost, se osadníci z posledních sil drží zbytků civilizace. Mladší generace se může stát nositeli lidské kultury a nebo se může dokonale přizpůsobit planetě a vyšší ambice zahodit. A nebo je skutečně možné obnovit spojení se Zemí a nevyhnutelnému sžívání s místním ekosystémem uniknout?
Druhou polovinu románu jsem prostě nedokázala odložit. Je to moje první setkání s Bulyčovem a tak jsem netušila, co všechno je svým postavám schopen provést a byla jsem jak na trní. No a teď je mi jasné, že to setkání nebude zdaleka poslední, Bulyčov je zjevně báječný autor :)
Příběh pěkně a srozumitelně utíká a prakticky v každém momentu se něco děje. Moc se mi líbil podrobný popis všech organismů planety a jejich principů fungování. Výborná napínavá sci-fi. Hstka zbídačených a sešlých dospělých, několik dospívajících, kteří už nic jiného než tento svět neznají a děti. Po patnácti letech strávených v místě, kde sněží i v létě, kde jediné šlápnutí vedle či chybný odhad vedou k jisté smrti či alespoň pořádným komplikacím, není dost potravin ani léků, a co je horší, začínají „docházet“ sami obyvatelé osady a je jasné, že děti, které přežily ztroskotání či které se narodily v osadě, budou muset velmi rychle dospět.
Bulyčov tu priam vynikajúco opísal krajinu, všetko a to naozaj všetko sa tu pokúša ľudí zabiť, stromy, vegetácia, živočíchy, hlavne som si obľúbil snežné blchy, no proste aj Antarktída je pohostinnejšie miesto ako táto planéta. No ale človek je tvor húževnatý, a tak dokáže prežiť aj v týchto podmienkach. Máme tu starú generáciu, ale už aj novú, ktorá sa naučila existovať aj v týchto podmienkach a hlavne na tejto generácii ukazuje, že stačí byť chvíľu od civilizácie a nastáva morálny a vedomostný úpadok a o pár generácii by sme žili už ako divosi. No ale 5 hviezd nemôžem dať, jednak z dosť useknutého konca, taktiež stred mi prišiel ako najslabšia časť, kde sa dosť prešľapovalo na mieste, ale hlavne neponúklo mi to nejaký nečakaný alebo ohromujúci moment (ale musím priznať, že záver gradoval dobre a moje motto že vždy sa niečo môže pokaziť tu bolo pekne ukázané)
..mohl bych vyjmenovat desítky knih, které jsem si vloni oblíbil, ale zmíním se jen o jedné.
Je to už čtvrt století fenomén a v roce 2015 konečně vyšel v nezkráceném vydání.
Už když jsem někdy v roce 1960 přečetl první ruské scifi povídky od Jefremova
/7 podivuhodných příběhů/ , bylo jasné, že ruská scifi bude mít u mne čestné místo...
A když jsem kupoval Sedmičku pionýrů svým synům, četl jsem všechny povídky a vycházel Saturn, kde bylo přehršle ruské scifi.....A v Sedmičce /vyšel Průsmyk/ a Saturnech vyšel "dvojromán" pod názvy Slyšel jsem Zemi v roce 1984, druhá v roce 1988 coby Země je příliš daleko....
A to byla /sice redakčně silně krácena!!!!!/ v tehdejší produkci bomba.
V roce 2015 se uchopil překladu pan K.Šindelář a přeložil knihu celou, která v Rusku vychází pod názvem OSADA .....a to je úplně nejlepší kniha mezi scifi, kterou jsem loňského roku přečetl....
Od vydání knihy jsem s překladatelem, panem Šindelářem v mejlovém spojení a docela často diskutujeme o knihách a třeba audioknihách ....hodně fajn člověk....
Úžasná kniha, ten příběh, krajina, a napětí na konci .... několik stran jsem téměř zadržovala dech. SPOILER
Škoda, že na konci není ještě jedna kapitola, jak osadníci dojeli zpět na Zem, ale čtenář nemůže mít vždy všechno.
....včera jsem donesl,dnes dočteno!
Konečně jsem Bulyčevův průsmyk přečetl v nezkrácené verzi.....hodnocení - jednoznačně 100%
Autorovy další knížky
| 1985 |  Alenka z planety Země |
| 2015 | Osada |
| 1987 | Alenčiny narozeniny |
| 1989 | Milión Alenčiných dobrodružství |
| 1979 | Mimozemšťané v Guslaru |
Výborná kniha. Vše bylo "jako živé". Autor má bohatou představivost, postavy, místa, děj - vše skvěle propracováno, měla jsem pocit, že tam jsem s nimi. A ten konec - měla jsem husí kůži, jak to dopadne - náznak - pak všechno jinak, zas naděje - všechno jinak. Ježiši jak já trnula, aby to dopadlo podle mých představ ....