Pěna dní
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95738/bmid_pena-dni-ZjU-95738.jpg
4
1386
1386
Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
L'Écume des jours, 1947
více info...
Přidat komentář
Nechápu, jak se mohla tato kniha dostat k 84% hodnocení od 923 čtenářů.
Toto dílo rozhodně není můj šálek kávy. S podivem jsem to dočetla do konce, takovou snůšku protimluvů a absurdních, nesmyslných spojení skoro v každé větě. Četlo se to hrozně.
Zpočátku mi kniha připadala zvláštní. Prostředí se měnilo dle finanční a zdravotni situace hrdinů. Zkrátka snový svět. A v tomto světě se zrodila láska - silná, čistá, nezištná. Tento úžasný milostný román ukazuje, co vše je hlavní hrdina ochoten pro svou milovanou obětovat...
Prolebedila jsem se celou knihou, užívala jsem si každou stránku a bavila se tím malujícím jazykem od začátku až po spokojenou kočku...
Taky to děláte? Aby nedošlo k omylu. Myslím tím, že pokud je v knize nějaké pro nás podivné jméno či příjmení, tak si ho přizpůsobím. Například norské příjmení Steensen předělám na Stín či Sen nebo v této knize dámě Chloé říkám Oléé. Ta má v pravé plíci leknín (jak jistě tušíte o botaniku zde zřejmě nepůjde). V knize jsou dále, mimo jiných, i profesor Mišmaš a ošetřovatelka Mrška. Zde ale úpravy netřeba. Možná vás v tuto chvíli napadlo upravit příjmení pana spisovatele předponou, což by ovšem bylo hrubé a neuctivé. Na druhou stranu je ale docela možné, že by se nad tím pan Vjan (tak se to čte) ani nepozastavil. Byl to totiž poněkud nekomformní pán. Působil například v kolegiu patafyziky. Samozřejmě to nemá nic společného s nepadnoucí obuví. Šlo o vědu, zabývající se imaginárními řešeními, to je věcmi nadřazenými metafyzice. Pokud už teď máte v mozku krapet mišmaš, tak je správný čas se začíst.
Úžasný je hned úvod knihy, ve kterém je popisováno stolování k večeři. Pokud jste ale četli knihu Samomluvy Miroslava Macka, tak máte náskok a není třeba se ničeho obávat. Jen je třeba si zvyknout na pár drobností – třeba, že ubrus musí barvou ladit s kobercem a tak. Popojedem.
Na rovinu a bez obalu přiznávám, že toto dílko rozhodně není žádná Babička od Barbory Novotné, a že bez marihuany, toluenu, lysohlávek nebo alespoň velkého panáka whisky v sobě, v sobě (no fajn) musíte hodně potlačit ratio. Jinak určitě doporučuji!
Nebudu tvrdit, že jsem vše pochopila - těžko se orientuji ve vlastních snech a podvědomí, natož v podvědomí někoho jiného. Nechala jsem se ale autorem oslovit a vést, vnímala spíše pocity než fakta - to fungovalo. Vynořily se mi v paměti Buñuelovy filmy, jistě tou společnou surreálností a převrácením obvyklých životních hodnot - to, co má být krása či zábava, způsobí smrt, to, co má být intelektuální umění, je hnusné, ale zároveň zbožňované, opět až k smrti,...
Už jsem někdy napsala, že realismus nevyhledávám, že ho žiji, takže v knihách hledám něco jiného. Tady se mi toho dostalo dost, ale na mě to už bylo trochu moc ulítlé, za hranicí uchopitelnosti.
Žaludek, hlava a srdéčko - to mě při čtení bolelo přesně v tomto pořadí. Přesto výborný zážitek. Pokud autor bral při psaní nějaké léky, tak je nechci zažít, ale ráda si přečtu další jeho knihu. :-) Jistě psal lépe, než v knize uctívaný Partre.
Před fantasií tohot autora nezbývá než smeknout. Rozehrává celou plejádu barevných pocitů a pomalu vtahuje do světa, který funguje podle jeho vlastních pravidel.
Překrásně abstraktní dílo, které si budu nejspíš muset přečíst ještě několikrát, abych ho dokázala plně pochopit a docenit. Jazykové obraty i obrazy v knize jsou nesmírně po duši hladící a po mainstreamové literatuře, je Pěna dní přesně tím, co jsem si potřebovala "přečíst" (poslouchala jsem jako audio fenomenálně namluvené Ladislavem Mrkničkou). Doporučuji všem milovníkům magického realismu a surrealistických příběhů.
Tahle knížka je vlastně takové malé akvárium, do kterého Boris Vian uzavřel úplně jiný svět. Je v něm chvílemi veselo, ale taky hodně smutno, hodně to v něm bublá a všude je spousta květin a knížek a tónů hopsatrotu. Je krásné se do něj na chvíli ponořit.
Možná kdybych četla tuto knihu v dřívějším věku, bavilo by mě to víc... Jazykově skvostná kniha, ale musela jsem se pekelně soustředit, abych se neztratila v dějové lince. Krásně bláznivé, ale už má radši jiný styl knih.
Včera v podvečer jsem začala číst s tím, že tuhle knihu budu mít na víkend do tramvaje na cestu do práce a o pauze k obědu. Ale dnes ráno jsem ji dočetla. Nešlo přestat. Bylo to úžasné! Nic podobného jsem ještě nikdy nečetla. Trochu mi to připomínalo magický realismus a knihu Magický průvodce městem pod pahorkem. Chci ještě ♡
(SPOILER) Možná spoiler: V tomto románu zjistíte, jak moc dokáže všechno krásné, radostné a šťastné prudce vystoupat. A pak na vrcholu největšího štěstí, když hlavnímu hrdinovi nic už nechybí, jeho křivka štěstí pomalu útrpně začne klesat až na dno a ještě hlouběji a ještě závratněji.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby existencialismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Milé překvapení. Bylo to ještě lepší, než jsem doufala.