Pěna dní
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/95_/95738/bmid_pena-dni-ZjU-95738.jpg
4
1386
1386
Nevšední příběh s řadou vtipných až pitoreskních peripetií, kořeněný oslňující autorovou fantazií a odlehčený od začátku do konce svérázným humorem od lehké ironie po sžíravý sarkasmus, vyniká originalitou jazyka, který nesnáší otřelost, nudu a faleš.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
L'Écume des jours, 1947
více info...
Přidat komentář
Jsem ohromena. Vian udělal z obyčejné zápletky něco neskutečného. Knihu, jako je tato, jsem ještě nikdy nečetla. Budu na ni dlouho vzpomínat. :)
Mé druhé setkání s Vianem a opět mě dostal. Je to bláznivé, surrealistické, ujeté a přeci je to příběh, popisující sílu a hloubku lásky a přátelství. Čili celkem obyčejná dějová linka, zasazená do zvláštních a osobitých Vianových kulis, přičemž celek ve finále připomíná zvláštní sen, až jsem místy ztrácela ponětí o tom, zda čtu nebo sním.
Je jisté, že Vian není pro každého, jeho styl je specifický a někomu nemusí sednout. Ale u mě boduje na plné čáře a Pěnou dní s ním rozhodně nekončím.
Tak takhle přesně vypadá literatura, kterou nemam rád. První polovinu knihy jsem trpěl jako zvíře a každá stránka byl boj. Nesedí mi jazyk, nesedí mi ten humor a vlastně vůbec nic. Na SF jsem vyrostl, 100 roků samoty je podle mě nej kniha všech dob, ale fantastickej (nebo jestli chcete surrealistickej či absurdní) svět jak je prezentovanej tady je pro mě nepřekousnutelnej. Až v druhý půli kdy se idylka začne bortit jsem přestal usínat na konci každýho řádku, ale to už mym názorem moc netrhlo. Pardoxně filmový zpracování od Gondryho mě pořád poměrně láká.
Krásný příběh a moje pocity se shodují s "Nemesis" - líp bych to sama nevyjádřila.
Dovolím si jen srovnání Vianova díla s muzikálem, který v roce 1994 uvedlo divadlo ABC ve světové premiéře v režii Petra Novotného a přestože tohle hodnocení nepatří do kategorie Databáze knih, neodpustím si chválu.Pěna dní se jejím tvůrcům moc povedla.
jsem překvapená, že se mi to líbilo. prvních pár stránek jsem si zvykala, ale pak jsem se vždy těšila na další čtení pokaždé, když jsem knihu odložila. zvláštní kniha, nutí vás přemýšlet.
Nejlepší kniha o láska? Já hlasuji pro Pěnu dní a Romeo a Julie se můžou jít zahrabat (ve vší úctě k Shakespearovi). Jak již bylo řečeno v mnoha komentářích níže - kniha se nebude líbit každému, na to je až moc..jiná..svá..a ujetá.. Ta hloubka, kdy si člověk při čtení uvědomuje pomíjivost lidského života, je fascinující, stejně jako to, jak člověk může během velmi krátké doby dospět. Jednoznačných pět hvězdiček a těžce závidím Nicolasovi jeho pomocnici - zvědavou myšku.
Naprosto rozumím všemu, co se čtenářům na knize líbilo (viz předchozí komentáře) - to dokážu ocenit a respektovat, ale také souhlasím s tím, že kniha určitě nesedne každému... a mně tedy bohužel nesedla!
Kniha ma konkrétne začala parádne baviť, až keď Chloe ochorela ... Čítala sa síce ľahko, ale nie každému môže sedieť.
Na úvod musím říct, že Vianova Pěna dní nebude pro každého. Na obranu musím říct, že nejsem velký fanoušek tohoto typu literatury, ale tohle není obyčejná kniha, není jako všechny. Má v sobě něco víc!
Je to dílo plné lásky, krásy, hořkosti, absurdity, sarkasmu, existencialismu a zase Lásky! (Proč tolik lásky v Pěně dní? Snad protože i bohyně lásky - Afrodité - se zrodila z pěny…)
Pěnu dní si můžete představit jako nádherné moře s čistou vodou a hloubkou, do které se můžete ponořit, jste-li potápěč toužící objevit v hlubinách vod krásné mušle s perlami uvnitř. To vše můžete mít, překonáte-li počáteční brodění se řasami Vianova stylu, na které nemusí být z počátku příjemné. Když překonáte tento začátek, je třeba se nebát mořských živočichů (tedy Vianových postav, které jsou nádherné) – chtějte je poznat, nesuďte je dřív, než se s nimi sblížíte. Když se přes toto všechno dostanete, propadnete celé Pěně dní a budete rádi, že jste jí dali šanci. Budete rádi, že jste potápěči, kteří v každé kapitole nachází další mušli s drahou perlou…
Postavy během příběhu projdou obrovskou změnou charakteru… je fascinující, jak je člověk vlivem problémů tvarovatelný a přizpůsobivý. V mnoha částech působí trpkost příběhu velmi tísnivě. V jistých částech mě Vian dokázal ke knize připoutat silným dojetím, smutkem, úzkostí a snad i nenávistí ke světu, jaký mi otevřel. Nenávist k apatickým lidem byla chvílemi tak silná, jakoby vážně postavy ožily. Vian to zkrátka umí!
Těžko se popisují dojmy z této fantastické knihy… Vian by snad mohl popsat dojmy jako shluk barev, které naplňují celý hrudník a s každým šplouchnutím o stěny hrudi se mění barvou a tvarem. Barvy jsou živé a chvíli pálí, jako oheň, jindy se mění v kostky ledu, které bodají... to se nedá popsat, to se musí přečíst :)
Těm, kteří nepodlehnou Vianovu stylu psaní, doporučuji alespoň audio-verzi, která je skvostná! Opravdu je škoda se ochudit o tak krásný příběh...
Své dojmy končím (jako obvykle) citací:
„Všichni jste stejní, (…) myslíte si, že ženy potřebují být krásné...“
Kolega Ječmínek mi mluví z duše. Úžasně ujeté, ale když se člověk nechá "pohltit", tak je to moc pěkné... ujetosti pro ujetosti, ale aby to někoho NAPADLO, v tom to vězí.
Jednalo se o moje první setkání s knihou tohoto stylu, a musím se přiznat, že ze začátku mi četba dělala docela problémy. Dokonce jsem přemýšlela, že knihu odložím s tím, že to asi není můj šálek čaje. Na základě doporučení několika mých přátel a veskrze pozitivního hodnocení jsem to ale neudělala - a jsem velice ráda. Stačilo povznést se nad ten "jiný svět" a začít si knihu užívat, představovat si nepředstavitelné situace (které kolikrát symbolicky i ironicky zobrazovaly dnešní skutečný svět, zkuste se nad tím při četbě zamyslet). A potom jsem si knihu zamilovala... A pro vás, kteří již četli: Při konečné pasáži o myšce a kočce jsem se málem rozbrečela. A to jsem si myslela, že zvířátka v příbězích mě dojímala naposledy ve školce! :)
Únos do snového světa, občas jsem se ztratila v dlouhých popisech, ale i tak jsem knížce naprosto propadla. Zpočátku bylo celkem těžké brát všudypřítomnou absurditu jako běžnou a vnímat děj. I tak knížka naplnila přesně moje očekávání. Doporučuju všem snílkům, které každodenní realita nudí a chtějí něco víc (třeba tančit hopsatrot))
Ve srovnání kniha x film, vítězí jednoznačně kniha, nicméně film líp vystihl atmosféru konce příběhu, byl mrazivější, reálnější.. v knize pro mě trochu nesrozumitelný a možná i rychlý.
Zvláštní kniha. Nenapsal ji nějaký "mírně ujetý" autor jednadvacátého století, ale "hodně ujetý" autor čtyřicátých let minulého století! A proto má Vian můj obdiv. Děj je nudně jednoduchý, ale ocitáme se ve zvláštním "ujetém" světě a s údivem zjišťujeme, že je to svět normální a náš. Chvíli jsme ze čtení veselí a chvíli smutní. Malá ukázka - pohřeb pro chudé podle Viana (trochu zkráceno): "Nosiči zastavili u velké jámy; rozhoupali rakev zpívajíce přitom Šup sem, šup tam, a povolili záklopku. Víko se otevřelo a něco mocně žuchlo do jámy. Tu náhle vyskočil zpoza jedné mohyly kostelník a ministrantem, začali vít jako vlci a házeli přitom do hrobu hlínu a kameny." Moc rád bych dal pět hvězdiček, ale nemůžu. Základní děj byl až příliš jednoduchý a někdy mi připadalo, že ty autorovy úžasné "ujetosti" jsou psané jen pro ty "ujetosti" a ne pro příběh.
Může chvíli trvat, než se člověk na Vianův svérázný autorský styl naladí, alespoň mně to trvalo zhruba 30 stran. Pokud budete mít zpočátku nutkání dílo odložit, vyčkejte, byla by to možná škoda. Vlnu představ jsem chytla a vezla se. A i když jsem si po přečtení uvědomila, že příběh to byl celkem banální, stejně to za ten zážitek stálo. Vlna přišla a odešla, myšlenky nechala rozvířené.
K filmovému zpracování: viděla jsem ho pár týdnů po přečtení předlohy a s odstupem (případně bez předlohy) by to bylo asi překvapivější.
Vian nahlíží na všední svět nevšedním okem. Obyčejným situacím dodává absurdní příběh a vyústění, běžným věcem dodává neskutečné vlastnosti a vymýšlí jim nový účel použití. Leknín na plících? Kouzelná představa, a přitom v knize tak ďábelsky smrtonosné. Postmodernu mám rád. Nejsem si jist, jestli by se takto dal Vian charakterizovat, minimálně k ní má však velmi blízko. Pěna dní mne velmi překvapila, jestli mile, nevím...
Fantazie rozjetá na plné obrátky, svět okolo mě byl najednou fantasmagorickou a geniální vizí:)
Pěnu dní jsem si přečetla poté, co jsem v létě s nadšením zhlédla stejnojmenný film. Musím říct, že ani kniha mě nezklamala. Celý svět je tak strašně divný, že jsem si místy říkala, jak to mohl někdo vymyslet. Nicméně jsem byla z Pěny dní nadšená a také jsem si uvědomila, jak strašně povedený byl již zmíněný film. Moc doporučuji.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby existencialismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Panečku, to bylo zvláštní čtení. Ze začátku jsem se nemohla do děje dostat, později jsem se nemohla odtrhnout.