Karmínový břeh
Douglas Preston , Lincoln Child
Pendergast série
< 15. díl >
Zvláštní agent Pendergast se proti svému zvyku ujme soukromého vyšetřování krádeže sbírky vína v malém přímořském městečku Exmouth. Se svou svěřenkou Constancí Greeneovou se tam vydá ve víře, že si užijí krátkou dovolenou, zpestřenou rozuzlením bezvýznamného případu – záhy však narazí na mnohem chmurnější záhadu: pozůstatky muže, mučeného a zaživa zazděného před sto padesáti lety. K záhadě z předminulého století se vzápětí přidá další: vražda v močálech, jejíž oběť je pokryta tajemnými symboly, vyřezanými přímo do pokožky… a ty zase směřují k čarodějnicím, které se do těchto končin uchýlily ze Salemu po neblaze proslulých procesech z roku 1692. Nebo jde jen o falešnou stopu? Nejnovější příběh agenta Pendergasta je stejně čtivý a napínavý jako všechny předchozí, a to až do samotného závěru, který napovídá, že ani příští dobrodružství svérázného detektiva nezůstane za ostatními pozadu.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2016 , BB artOriginální název:
Crimson Shore, 2015
více info...
Přidat komentář
No, mě se právě tohle do nekonečna rozvíjení jednoho tématu, jako to bylo s Diogenem, vůbec nelibí, nebaví mě to a nudí mě to. Já mám rád, když je každá kniha samostatný román, kde mi nevadí když vystupují postavy z minulosti, ale prostě chci nové příběhy. Například "Bílý oheň" mi přišel jako samostatný román, ikdyž je to ze série Pendergast, a tohle pokračování se mi líbilo, poněvadž to byl nový příběh bez vazeb na Pendergastovu rodinu apd. Trilogie Diogenes a ty cca 3 knihy kde se řešila Pendergastova manželka, to bylo jen mlácení prázdné slámy. Prostě z těch jsem cítil bezradnost přijít s něčím novým. "Bílý oheň" mi dal naději, ale "Modrý labyrint" se mi už svým popisem tak znelíbil (znovu babrání se v milionkrát propírané historii Pendergastovi rodiny či co), že jsem jeho četbu zavrhl. A to už mám od těchto autorů koupeno asi 20 knih. Ale od "Modrého labyrintu" jsem řekl dost.
Já chci číst, pokaždé originální nový příběh, jako byl například "Zátiší s vránami", nebo "Kráter", "Poklad" "Ledová bariéra" a další.
Kvůli neustálému omýlání minulosti, mi příjde každý díl Pendergasta stejný jak ten předchozí, maximálně se trochu obmění kulisi, ale mě už proto Pendergast přestal bavit, pro mě se to vše už moc opakuje a je to moc předvídatelné. Zkoušel jsem číst ukázku z této knihy, ale po asi 15 stránkách už mě to tak nebavilo (cítil jsem jak se to vše opakuje asi i díky Constance), že jsem nedokázal číst dál.
Jo, takový "Mayský kodex" to byla knížka, četl jsem 2x, "Bouře" - četl jsem 3x, "Kráter" - četl jsem 2x, "Ledová bariéra" - četl jsem 3x,
Karmínový břeh může být pro dlouhodobého fanouška Pendergastových případů dokonalý. Obsahuje střípky Relikvie, Kabinetu kuriozit, Modrého labyrintu a v neposlední řadě i odkazy na Diogenesovu trilogii. Patnáctý Pendergast není samostatný román i když se tak tváří a abyste si ho užili naplno, opravdu doporučuju znát knihy předchozí. Příběh je klasická mysteriózní detektivka se syrovou atmosférou a se skvělým wow koncem, opět okořeněným o řádku skvělých dedukčních schopností Pendergasta a obohacený o brilantní rozvoj postav, které se táhnou již Modrého labyrintu.
Dle stránek autorů, tento díl je opravdu (prozatím) bohužel poslední a vyvrcholení finálního cliffhangeru bude muset chvíli počkat.
Nebo třeba začnou autoři vydávat podobně zajímavou sérii (Gideon mi bohužel moc nesedí).
Kniha zpočátku působí jako klasický detektivní příběh, pomalý, rozvážný, ale určitě zamotaný. Druhá půlka kniha graduje v posledních kapitolách v úžasném tempu, který je tak příznačný pro oba autory. A konec? Jedna velká lahůdka pro všechny milovníky Pendergasta - snad nebudeme dlouho čekat na další díl!
Jedná se opět o "mezipříběh" v sérii. Určitě jsou v této sérii knihy lepší, ale jsou i knihy mnohem horší. Kniha velmi připomíná (hlavně začátkem) příběhy Sherlocka Holmese.
Nedočíst poslední cca 1/4 knihy, pak je hodnocení spíše záporné, ale konec vynahradil. Více s ohledem na případný spoiler nenapíši :) Ale už aby byla další kniha napsána :)
Asi první knížka s Pendergastem, kdy jsem si řekla, že není nijak zajímavá. Nepřišlo mi, že by se jednalo o nějakou velkou záhadu, kterou obvykle řeší. A posledních 100 stran, které konečně byly zajímavé, to nijak nezachránilo. A navíc tajnou informaci na konci jsem tušila tak nějak od začátku. A Constance, jakkoli ji mám normálně ráda, byla hrozně nesnesitelná. Doufám, že další kniha to napraví.