Pes
Kerstin Ekman
Poetický příběh o malém štěněti, které se ocitne zcela samo, bez matky i jejího pána, v tichu zimního lesa kdesi v severním Švédsku. Zprvu zcela bezbranné mládě nezemře během prvních dnů hlady jen díky náhodě. Nevěří ani lidem, ani zvířatům. Učí se zvažovat rizika a naslouchat svým instinktům. Probouzí se v něm také lovecký pud, díky němuž nakonec zdárně překoná následující jaro i léto. Na začátku další zimy mu do cesty opět vstoupí lidé. Najde mezi nimi svého člověka? Pes je mimořádně působivá novela o přírodě, o silách a jejích věčných zákonitostech, o samotě, strachu, smrti, ale také o důvěře a vůli žít...... celý text
Literatura světová Novely Příroda, zvířata
Přidat komentář
Pes je úžasná kniha o přežití tohoto tvora v přírodě, která je v knize nádherně vykreslena. ❤️❤️ Rozhodně si od této autorky přečtu i další knihy, protože ten popis prostředí byl skvělý, jako bych to všechno viděla před sebou. :)
Milý příběh o ztraceném štěněti,které se ocitne samo v lese bez matky a bojuje o přežití , nakonec i on najde svého pána.Kniha o síle přírody a vůli žít.
Díky za tuto knihu, za tento příběh. Od malička mám ráda knihy E.T.Setona. Po dlouhé době jsem nalezla podobné vylíčení přírody. Pohladí vás v duši.
Nebylo to špatné, námět slibný a zpracování neotřelé. Ale nějak mě to nechytlo. Kniha se čte snadno a rychle, ale nevtáhla mě do děje.
Nevím, proč je kniha na Databázi knih zařazena mezi knihy pro děti a mládež. V naší knihovně ji najdete v oddělení beletrie pro dospělé. Příběh je sice o štěněti, ale tím jeho souvislost s “hravým mládím” končí. Snad až “mládež” by mohla snést ten nával citů. Okamžiky, které náhle změní náš život. Bolestivé kručení v žaludku. Neustálý boj o přežití. Tuláctví. Silnou vůli. Tvrdé zákony přírody. Věrnost. Lásku.
Krátké věty Kerstin Ekmanové posouvají děj rychle dopředu. Působí dramaticky. Čtenář má pocit, že je v příběhu. Proto by si milovníci psů měli k této knize připravit i kapesník(y).
Po přečtení můžu říct, že tuto knihu nenávidím. Zároveň jsem si ji totálně zamilovala. Chtěla bych dát na jednu stranu odpad, na druhou stranu je 5 hvězdiček málo. Jsem prostě rozpolcená.
Když jsem knihu objevila, zaradovala jsem se a ihned ji objednala v knihovně. Když jsem ji donesla domů, podívala jsem na fotku štěnda běžícího krajinou nikoho a ničeho a už se mi do čtění tak moc nechtělo. Pak jsem ale po knize sáhla a začetla se. Knížka se dá přečíst za dvě hodiny. Já ji četla dva dny. Hned na začátku jsem ležela v posteli zabalená do mého psa a smrkala mu do kožichu. Pak mě pes raději opustil. Nedivím se mu. Vždy jsem přečetla pár stránek, pak nádech - výdech, opět několik stránek, nádech - výdech a následná kontrola psa, že má dost vody a jídla, že netrpí, nemá bolesti a žádná zranění. A takto jsem doputovala až do konce.
Pro lidi jako jsem já - patologické zvířomily - bude tento příběh neuvěřitelně silný. Je poutavě a poeticky napsaný, plný krásných obrazů divoké severeské přírody. Šedivého jsem si zamilovala a jeho osud mě zasáhl. Musím dát 5*, protože tak bujaré emoce ve mně už dlouho žádná kniha nevyvolala (naposled to byl Krtek ve městě, když jsem byla v předškolním věku). Nedokázala jsem ji číst v kuse. Když jsem ji dočetla, douho ve mě doznívala. Je prostě skvělá. Na druhou stranu, nikdy víc ji číst nebudu. Stačilo.
PS: Tato kniha že je pro děti a mládež? Pro mládež možná, pro děti v žádném případě.
Mám jednu takovou ztracenou chlupatou duši doma, takže mě vyprávění trochu pomačkalo... už jen to tiché dechberoucí našlapování si k důvěře... hledání cestičky jeden k druhému... ta neuvěřitelná vůle žít... přežít... ta úchvatná síla přírody... kolik jen takových tuláků je mezi námi a čím vším si musí projít... přála bych si mír a lásku do každé boudy... do každé zabrané postele ;) víceméně do každé srdeční komory všech našich zvířecích "spoluobčanů" ...
Fascinující vyprávění ztraceného zvířete mě zcela pohltilo. Bylo vzrušující vstoupit do drsného světa a sledovat psa, který se snaží především přežít. Jako velká milovnice psů jsem příběh velmi prožívala.
Příběh z laponských lesů, vnímání přírody, severského počasí, hluků, pachů, přítomnost ostatních zvířat z pohledu zatoulaného psa dle mého názoru nepatří do literatury pro děti a mládež. Jako dítě bych to brala jako trošku drsný příběh o ztraceném pejskovi, ale všechny ty barvy, zvuky, vůně, pocity strachu, úzkost lovených zvířat i uvolnění slunečních dní - to chce trochu zkušenosti s osamělými dny v severních lesích. Škoda, že se jedná jen o krátký příběh, ale i tak se Kerstin Ekmanová řadí mezi mé oblíbené spisovatele.
Pes
Jedním slovem NÁDHERA! Příběh je opravdu půvabný, napínavý, a přestože nemám ráda sáhodlouhé popisy, tato kniha byla spíše poetickou švédskou jednohubkou, kde mi právě ten popis krásné, leč mnohdy dosti syrové i surové krajiny, přišel prostě perfektní.