Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3471/bmid_pes-baskervillsky-OE8-3471.jpg
5
3983
3983
Příběhy Sherlocka Holmese / Sherlock Holmes série
< 4. díl >
Jedinečné líčení atmosféry tajemství a hrůzy z událostí, které se zprvu vzpírají logickému chápání, činí z Psa baskervillského nejslavnější Doylův detektivní román. Detektiv Sherlock Holmes se svým přítelem a pomocníkem doktorem Watsonem vyšetřují případy záhadných úmrtí na venkovském panství v pochmurné krajině vřesovišť. Kdo měl zájem na smrti sira Charlese, dobrosrdečného mecenáše zdejšího nehostinného kraje? Je oním vraždícím monstrem skutečně nepolapitelný děsivý pes?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2009 , XYZ (ČR)Originální název:
The Hound of the Baskervilles, 1902
více info...
Přidat komentář
I přes mé vlastní rezervace chápu, proč je "Pes baskervillský" považován za klasiku žánru. Doyleova schopnost vytvářet atmosféru tajemství a napětí je bezesporu úchvatná. Tato kniha by mohla být pro mnoho čtenářů fascinujícím čtením, ačkoliv pro mě osobně to nebyl zážitek na opakované přečtení.
Baskervillský pes je asi nejznámější a nejopěvovanější knihou se Sherlockem Holmesem. I přes obří očekávání mě nezklamala a její čtení jsem si extrémně užila.
Prostředí vřesoviště/blat dodává detektivce tajemnou atmosféru, jako dělanou pro podzimní upršený den pod dekou. Zmiňovaná atmosféra příběhu dodává hodně, máte pocit, jako byste tam stáli a cítili přicházející mlhu.
Jedinou výtku mám k malému množství podezřelých, jelikož potom nebylo těžké uhodnout, kdo se za psem skrývá. Nicméně děj se z většiny odehrává na relativně malé vesnici, v podstatě na samotě, takže větší množství postav by úplně nedávalo smysl.
Určitě se pustím do všech třech dalších novel s Holmesem, možná pak přijdou na řadu i povídky.
Báječná kniha, divím se, že jsem nezačala číst Sherlocka Holmese dřív.
Četla jsem vlastně díky doporučení knih o Sherlocku Holmesovi od bývalého učitele angličtiny z Ameriky.
Tak dobře. Tohle nebyl úplně můj šálek kávy.
V rámci ČV se snažím vyhledávat proslulé klasiky, kterým jsem se na střední vyhýbala. Tohle byl však za mě zřejmě nejslabší kousek. Na to, že kniha má něco přes 200 stran, jsem se začala bavit na straně cca 180. Popisy blat a neúrodného kraje mě místy už nudily.
Praotec detektivky to napsal tak dobře, že to lze v pohodě číst i po více než 100 letech.
Možná patří mezi klasiku, ale... Knihu jsem četla poté, co jsem si z kdysi shlédnutého zfilmování pamatovala jen mlhavě, co stálo nakonec za tou záhadou. Rozhodně ne ale to, kdo a proč to způsobil. Kniha je napsaná skutečně hodně čtivě, bohužel mi bylo hned jasné, kdo to udělal, a tápání Watsona mě tak dost štvalo a všechno mi připadalo hrozně průhledné. A tak je prostě škoda, že to pro mě není příběh k opakovanému čtení. A já jinak čtu ráda knížky opakovaně, vždycky když už si je moc nepamatuju.
Klasická detektivka říznutá hororem, ze které čiší mlha, chlad, bezedné bahno a vytí strašidelného přízraku. Sherlock Holmes s doktorem Watsonem vnášejí do nadpřirozeného děsu neúprosnou materiální logiku, která vede k objasnění záhady. Filmových adaptací eviduje CSFD deset. Mě se líbí anglická z roku 1983 s Martinem Shaw a krásnou Glynis Barber, která pár let poté vstoupila také na detektivní dráhu
Na tuhle knížku jsem přišla tím, že jsem viděla hru na divadelní pouti, a přišlo mi na škodu, abych se ji aspoň nepokusila přečíst. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec už to šlo samo. Bavilo mě to, překvapivé zvraty.Mám ráda ten styl psaní, možná se mi do ruky zase někdy nějaká detektivka od A.C. Doyla dostane.
Několikrát jsem viděla zfilmováno. Moje 1. kniha od A.C. Doyla..........úžasně čtivě napsáno. Vřele doporučuji.
Detektivky jsem četla jako malá a tato mi to připomněla. Obzvláště jsem si vybavila Správnou pětku na tajemných blatech :) Příjemné počtení, taková oddychovka. Líbil se mi hezký přátelský vztah Sherlocka Holmese se svým asistentem Watsonem. Překvapilo mě, že Sherlock nechal Watsona řešit případ samostatně. Pak se vše vysvětlilo. Samozřejmě překvapivé odhalení psa baskervillského na závěr, trochu mě mrzelo, že v tom nakonec žádné nadpřirozeno nebylo. Knihu jsem si přečetla v ten správný čas, kdy jsem v ní dokázala najít paralelu ke svému životu, a tedy i hlubší význam.
Velmi čtivé. Moc se mi líbilo jak se na konci dostali k tomu ze Sherlock vše shrnul. Nebylo moc postav co by jsme mohli podezřívat a odhadovat kdo je pachatel, přesto bylo pár chvil kdy jsem byla překvapena nečekaným odhalením.
Sherlocka jsem nikdy nečetla, ani filmová zpracování nesleduji. Odjakživa mi přijde sebestředný, nesympatický. Pointu psa Baskervillského jsem neznala, Devonshire, Dartmoor, blata, vřesy, velký černý pes... To musí být skvělé! A nebylo... Nemohla jsem se začíst, styl mi vůbec neseděl, až závěr to zachránil. Sir Doyle je legenda, otec detektivek beze sporu, ale já zůstanu nejspíš věrná Agátě. Se Sherlockem si prostě nerozumíme.
O tomhle rozkošném pejskovi jsem četl již dvakrát. Nyní, při tahu na Doyleovo dílo, jsem se k němu vrátil, abych to měl komplet přečtené. (Relativně komplet)
Nu a je to vcelku zajímavá záležitost. Jednak, není v ní Holmes. Dobře, to přeháním, je tam, ale opravdu maličko. Značná část knihy je tvořena vedle klasického vyprávění Watsona, záznamy jeho dopisů nu a tuto značnou část knihy postrádáme Sherlocka. Je jaksi přítomen na pozadí dění, ale fyzicky jej nepotkáme. To neznačí, že začíná a končí bez něho, jen že tělo děle je do značné míry na Holmesovi nezávislé.
Proto možná novela působí dojmem poněkud natahovaným. Ono to bez toho geniálního detektiva zase tak zábavné prostě není. Na straně druhé zde Doyle ukázal něco, co rozhodně nedokáže v povídkách jsou tu relativně komplexní samostatné postavy, které vedle blat doplňují atmosféru děje. A mimochodem, svůj čas jsem detektivkám nevěnoval apriori pro své potěšení (já z toho kdovíjaké potěšení nemám), spíše pro, vedle nějakého obecného přehledu, důvody studijní, jsem jim svůj čas věnoval. A opravdu, z Holmesových příběhů a nikoliv pak z nich nejméně ze Psa Baskervilského, vyplývají nemalé konsekvence pro reflexi práva ve společnosti. A nejsou nikterak potěšující. Víte co je to kverulant? Možná vás překvapím, to slovo pochází z latiny querela byla typem žaloby (konkrétně v právu dědickém) a odtud se nám přeneslo na dnešní kverulanty. Každopádně v této novelce je jeden takový profesionální kverulant přítomný. Zaslouží si umřít, natvrdo, fakt. Takový člověk je to nejhorší co může soudní síň potkat.
Ale abych to nějak uzavřel, je to příjemné čtení, zajímavé, ačkoliv trochu delší než by muselo být. Mezi výplody pana Doyla patří jednoznačně k tomu lepšímu a není divu, že se stalo legendárním. Vilém z Baskervillu a Adson posílají pozdravy z Itálie.
Velká klasika žánru. Kolem starého šlechtického sídla se rozprostírají temná blata a tam se vyskytuje nadpřirozená bestie v podobě psa, co zabijí. Napínavá a hrůzostrašná atmosféra, která zalézá čtenáři až pod kůži. Ponurá anglická krajina je výbornou kulisou. Napětí s přibývajícím dějem hezky gradovalo. To mám v příbězích moc ráda. Zločin, který byl vysvětlen velmi překvapujícím a jednoduchým způsobem, protože to samozřejmě vyřešil Sherlock Holmes.
Knížku jsem četla v angličtině a musím přiznat, že to nebylo úplně nejlehčí čtení. Překladač byl mým věrným přítelem po celou tu dobu. Děj jsem znala ještě ze základky, kdy jsme se o knize učili a četli si úryvky, takže bylo fajn se k příběhu zase vrátit. 4*
Štítky knihy
mýty a legendy detektivní a krimi romány zfilmováno záhady anglická literatura Sherlock Holmes napětí tajemství horory blata psychologické thrilleryAutorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Autor je jeden z mých oblíbených klasiků. Detektivka na svou dobu je super. Super čteni v říjnu na navozeni atmosféry.