Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547421/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty.jpg
4
2377
2377
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky. To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Cestopisy jako takové nejsou mým oblíbeným žánrem. Vlastně je tenhle dost možná úplně první, se kterým jsem kdy měla tu čest. Nějaký jsem si ale musela vybrat do Čtenářské výzvy a měla jsem pocit, že právě něco od pana Zibury by se mi mohlo líbit. Naštěstí jsem se vůbec nemýlila.
Poznávání cizích zemí a krajin očima někoho druhého má sice něco do sebe, ale to, čím mě tato kniha dostala, byl specifický způsob vyprávění a hlavně autorův úžasný smysl pro humor. Nesmírně jsem se při čtení bavila!
Asi trochu tuším, že si po pár měsících vybavím některé vtipné hlášky spíše než zajímavá fakta či střípky příběhů z Nepálu nebo Číny. Lásku k cestopisům ve mně tohle dílo sice nevzbudilo, zato ve mně probudilo určitou lásku k Ziburově stylu psaní, a tak je dost možné, že po nějakém jeho dalším díle sáhnu a jako vedlejší efekt se dozvím i něco zajímavého.
Cestopisy od Ziburu ma bavia. Vtipné texty, pešia púť, spoznávanie miestnych... Táto kniha ma však bavila hlavne v časti o návšteve Nepálu. Druhú časť o Číne som čítala trochu na etapy, dosť sa tam toho opakovalo :-/
Pěšky mezi Buddhisty a komunisty je jeden z prvních cestopisů, které jsem četla. Velmi se mi líbil. Obsahoval přesně to, čeho se snažím dostáhnout při každém cestování do zahraničí. A tím není maraton po památkách, ale splynutí s tamější kulturou a lidmi. Vůbec mi tedy nevadilo, že se autorovy cesty neupíraly tradičním turistickým směrem.
Kniha se mi velmi líbila, mohu ji všem jen doporučit. Ráda bych si časem přečetla i zbylé autorovy knihy.
Nekomplikovaný, čtivý a místy úsměvný dokument o specifickém způsobu poznávání cizích krajin. Nejsympatičtější na něm je právě Ziburův postoj k cestování, obdivuhodná otevřenost vůči naprosto neorganizovanému putování vybranou lokalitou... její poznávání skrze ta obyčejná, turistickým průmyslem nedotčená místa a náhodně přirozený kontakt s jejich běžnou populací a všedním životem.
I když jeho schopnost snášet nejistotu a diskomfort je mi vlastně na hony vzdálená a cestuji nejraději virtuálně, tak čtení to bylo lehounké, příjemné, ryze odpočinkové.
Příjemné počtení,ale cestování do Jeruzaléma mě stejně nakonec bavilo víc.Ale princ Ládík je tak trochu blázen a já s ním alespoň trošku poznávám svět,protože na to co prožívá on bych si já opravdu netroufla..Takže další knihy si určitě přečtu
Zibura umožňuje nahlédnout do prostředí jiných kultur nám, nedobrodruhům, a upravit si tak již vytvořenou představu o těchto zemích a lidech zde žijících. Také nutí k zamyšlení: Jak by to fungovalo obráceně? Podle kterého charakteru z knihy bych se zachoval já?
Pátá * za velmi pěkný epilog.
Kniha se odehrává ve stejném duchu jako ta předchozí. U audioknihy spatřuji největší pozitiva v tom, že si Zibura texty sám namlouvá. Je to tedy ryze autentické. Na druhou stranu musíme pak oželet krásné zpracování od dvojice Tomski Polanski. Ke konci mě vyprávění už nudilo, chtěla jsem to mít hlavně za sebou. Situace se poměrně opakují. Jednou za čas ale proč ne. Před spaním si pustit jednu dvě kapitolky je ideálka.
Cestopis? Vtipné čtení na víkend. Osobitý humor, někdy milý, často však nucený, aby byly historky zábavné. Jinak se spíše zdá, že jde na 300 stran napsat, že pršelo nebo bylo vedro, střídavě hostem u Číňana, Číňanky, Číňanů. Dá se chápat, že autor má zalíbení ve stovkách km sám pěšky krajinou či městy, ale po přečtení mi z jeho cest nic nezbylo :o( Jak sám píše jemu ano, zážitky a zkušenosti na celý život. Vlastně něco přece - jaký má autor mobil a notebook, když vydrželi s baterkou týdny? Přednáška s fotkami by byla lepší.... Možná zkusím přečíst jeho nové Prázdniny v Evropě.
Díky výzvě jsem narazila na předchozí knihu Ladislava Zibury a protože se mi styl, jakým byla napsána zalíbil, tak jsem se po nějakém čase vrhla i na další díl. Tento díl mi přišel trochu slabší a méně vtipný než cesta do Jeruzaléma, nicméně si myslím, že to bylo částečně způsobeno i jazykovou bariérou, se kterou se autor potýkal v Číně. Na jednu stranu byly některé situace o to vtipnější, na druhou stranu se zase částečně opakovaly. Více se mi proto líbila i část z Nepálu, ale je škoda, že Zibura nepopsal o něco více i cestu přes Himaláje - na ty jsem se těšila.
Každopádně i tak se určitě chystám i na třetí Ziburovo dílo a potěšila mě i skutečnost, že již brzy bude vycházet další jeho kniha.
Knihu jsem tedy nečetla fyzicky, ale poslouchala jako audioknihu. A od té doby to tak dělám se všemi Ziburovými knihami. Líbí se mi jeho vtip a je to lehké čtení, kde nejde o žádný složitý děj, kde by musel člověk vnímat každý detail. Je to inspirativní člověk, který ukazuje lidem, že na cestování nemusí mít člověk miliony na kontě a kufr zaparkovaný v luxusním hotelu. Pravou tvář každé země člověk pozná právě Ziburovým způsobem cestování, a to chozením mezi lidi.
Kniha mě zaujala a pobavila. Vtipné komentáře, které autor často užívá, byly na můj vkus trochu přehnané, takže dávám čtyři hvězdičky. Jinak lze doporučit zejména mladým lidem, kteří rádi cestují a nebojí se nepohodlí, které lze při cestách po vlastních nohou očekávat...
Mno, z některých pasáží jsem měla mírně rozpačité pocity, ale u nadpisu "jsem lstivý jako liška a špinavý jako prase" jsem se zasmála i nahlas. Nicméně už jsem byla na několika (mnoha) přednáškách různých cestovatelů, kteří se třeba na měsíc, tři měsíce, šest měsíců nebo tři roky seberou a jdou objet na kole nebo obejít pěšky Turecko/Afriku/Ameriku/planetu a všechny jejich přednášky mají skoro stejný obsah: svět je krásný, místní lidé jsou přívětiví a i v případě největších problémů vám nakonec vždycky někdo (případně vy sám) pomůže. A to je docela potřebné pozitivní ujištění.
K této knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Napřed jsem si říkala,že to přece není nic pro mě,ale opak byl pravdou. Kniha je napsaná s humorem a čte se opravdu dobře. U některých kapitol jsem se musela nahlas smát a předčítala jsem vybrané pasáže manželovi :)
Láďa je sympaťák a inspirativní člověk, ale kniha se mi četla těžce a chvíli jsem myslela, že ji ani nedočtu. Zdálo se mi, že se často opakuje. Jeruzalém jsem slyšela jako audioknihu a ta mě bavila přece jen o něco více.
Princ Ládík ani tentokrát nezklamal. Kniha příjemně plyne se skvělým nadhledem a jedinečným humorem. Není to kniha, kterou bych četla jedním dechem, ale ráda se posadím a udělám si čas na další příhodu jeho neuvěřitelného dobrodružství - a jak už na obálce najdete poznámku "jak to skončí? - nijak, pořád jenom chodí". Těším se, až si přečtu Arménii a Gruzii a připravovanou Evropu.
Nebýt čtenářské výzvy, nikdy bych se do knihy nepustila. Tenhle žánr opravdu není nic pro mě. Čekala jsem, že se tím budu muset prokousávat, pomalu, stránku po stránce a konec bude v nedohlednu, stejně jako Nepál a Čína.
Ale, bože, to bylo skvělý! Kniha byla vtipná, sarkastická a dobrodružná. A já si ji vážně užila. Autor jí prokládal i osobitými kulturními vložkami, opravdu jsem se celou jeho cestu bavila. Takže pokud nevíte, po jakém cestopise sáhnout, rozhodně doporučuji tento.
Ladislave, tys tomu dal!
Výborná kniha, moc mě bavila. Člověk se cítí, jako by tam s princem Ládíkem šel.
Tenhle cestopis mě rozesmál až k slzám. Kdo by to býval čekal, že to bude tak vtipné.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Tiež nezvyknem čítať cestopisy. Zibura ale píše veľmi vtipne, mám rád jeho humor a pozeranie na svet. Výborne čítanie. Aj keď som to nedokázal prečítať celé vkuse, musel som si to dávkovať po niekoľkých stranách. Spríjemnilo mi to ale cestu MHD do práce :)