Pět neděl v baloně
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92512/bmid_pet-nedel-v-balone-7Ad-92512.jpg
4
1070
1070
Román vypráví o dobrodružné výpravě doktora Fergussona, který se svým přítelem Richardem Kennedym a sluhou Joem Wilsonem podnikli výzkumnou cestu řiditelným balónem Viktoria (balón byl vybaven zařízením umožňujícím libovolný vzestup a sestup, a tak mohl vzduchoplavec využívat větrů vanoucích v různých výškách rozdílným směrem) nad pevninou tehdy ještě neprobádané Afriky. Po startu ze Zanzibaru prožili mnohá dobrodružství s africkým obyvatelstvem, bojovali se zvířaty i s přírodními živly, prozkoumali prameny Nilu a překonávali různé obtíže a nebezpečí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1923 , Josef R. VilímekOriginální název:
Cinq semaines en ballon, 1863
více info...
Přidat komentář
Na to, že má jít o prvotinu v cyklu Podivuhodných cest, je nastavena laťka dost vysoko. Zajímavé postavy, technické popisy, děj, Afrika... vše se pěkně doplňovalo.
Toto dílo jsem poslouchala jako audioknihu a proto možná je hodnocení nižší. Jako taková mi přišla nemastná neslaná a krom hlavní myšlenky posouvání hranic jsem to doposlouchala spíš z donucení.
Možná kdybych si knihu přečetla, bylo by to lepší, jednou jí dám ještě šanci, nicméně né teď.
Verneovky jsou z knih, které není snadno hodnotit. Jiné hodnocení knihy dá před pubescentní človíček, který na čtení téměř nebyl (střílím do vlastních řad) a kniha jej přiměla, aby byla dočtena. Jiné hodnocení dá po letech dospělák, jenž je povědom současných technologií a posunu lidské společnosti a lidské komunikace. Smekám před autorem, že si dal tolik práce s technickým popisem zařízení! Zde si pamatuji, že pěkně byl technicky popsán balón, kterým hlavní hrdinové „pluli“.
Skvělý Verne, jehož romány jsou čtivé i po století. Nejen pro to jak jsou napsány, ale i jako zajímavá sonda do doby, kdy román vznikal. Pět neděl v balónu je o výpravě napříč Afrikou ve vylepšeném balónu, nikoliv horkovzdušném, ale plněném vodíkem. Technické popisy mají smysl a pomáhají v napínavém příběhu, kdy s hrdiny počítáte každý kilogram zátěže. Co je však nejpoutavější to jsou rozhodně popisy reálií Afriky druhé poloviny 19. století. Příjemná oddechovka, které nemám důvod dát méně než pět hvězd.
Kvalitní dobrodružná kniha, která má na můj vkus občas až příliš pomalé tempo a obsahuje zbytečně velké množství popisných pasáží. Celkově se mi však líbila a nevylučuji, že se k Vernovi časem vrátím.
Poměrně příjemná dobrodružná kniha, ze které bych jako asi dvanáctiletá pravděpodobně docela unešená. I teď, když se mi podařilo se začíst, jsem některé příhody skoro hltala.
Moje první Verneovka a musím říct, že se nestíhám divit, jak neskutečně mě kniha chytla.
Akce se střídala s popisem v příjemných rozestupech, ale zároveň nemůžu říct, že by se v knize nic nedělo. Je přímo nabytá různými dobrodružstvími.
Postavy mi přirostly k srdci (hlavně Joe). Bylo to vtipné, napínavé, pochmurné a radostné.
Ze začátku jsem se musela asi 50 stranami celkem přemáhat a zvykat si na starý jazyk, ale poté, jak jsem ten začátek překonala už to šlo samo a kniha mě vtahla do děje.
Jsem spokojená. Je to přesně to co jsem od toho čekala.
Verneovky jsem četla jako dítě a teď jsem po ní sáhla kvůli splnění bodu Čtenářské výzvy. Navíc jsem ji četla jako eknihu a nestačila jsem se divit zvláštnímu stylu starého jazyka. Navíc jsem postrádala mapu území, kterými vzduchoplavci proplouvali, protože jména míst mi jen výjimečně něco připomínaly. Myslím, že pro dnešní děti už by v tomto překladu byla kniha nesrozumitelná, spousta technických údajů pro laiky nezajímavých. Takže bod Čtenářské výzvy splněn, ale myslím, že Verneovky už si odpustím.
Dobrodružný příběh jak se patří. Samozřejmě je třeba přihlédnout k datu, kdy dílo vyšlo, ale zároveň máme možnost číst o tehdejším pohledu na dnes již známý a probádaný kontinent.
Opravdu jsem myslela, ze se knihou neprokousu. Kdysi davno jsem cetla Dva roky prazdnin, jinak me Verne minul a tohle me docela dost odradilo zkouset dalsi. Zacetla jsem se az v polovine knihy a I tak zadna slava.
Verneovky jsem hodně četla na základce a už tenkrát mě nadchnuly. Myslím, že jediná kniha, co se mi snad nelíbila, byly Děti kapitána Granta. Ale co bylo v očích dítěte, to už může být teď jinak. Líbí se mi, jak Verne strhne čtenáře prakticky od první stránky. Rychle, poutavě, nemilosrdně. Žádné dlouhé ciráty kolem a kolem. Samozřejmost, jak kanibalové někoho upečou. Jedna rána a padne mrtev ... Tohle je prostě tak přímočaré v tom dnešním "okolo horké kaše chodícím" světě. Vlastně mě to překvapuje, že doba je tak rychlá, a přesto v ní chybí přímočarost. No nic, zpátky ke knize. Moc by se mi líbilo, kdyby tohle dílo bylo zfilmováno. Už jen ta představa samořiditelného balónu, je neskutečná. Se všemi těmi zážitky, které se jim při cestě připletly do cesty. A v jedné části, když autor hovoří o udržitelnosti zdrojů, páááni, skutečně uměl vidět do budoucna. V překladu to sice překladatel vysvětluje, že to Verne špatně pojal, ale ejhle, o více jak sto let a máme to tady. Pro mne je to mistr. Sákryš, to jsem se rozvášnila :o):o):o)
Verneovky mě v dětství minuly. Napravit jsem se to chystala už delší dobu, ale opravdu jsem se k tomu dostala až díky čtenářské výzvě 2020. Z pohledy dospělého člověka 21. století to pro mě bylo docela nudné obzvláště řada jmen objevitelů a cestovatelů a jejich objevů. Samotná cesta Fergussona, Kennedyho a Joea už byla záživnější, ale že bych měla chuť si to přečíst znovu... U této knihy jsem ráda, že jsem ji jako dítě nečetla, určitě bych ji odložila a nikdy nedočetla.
V době napsání to ale musela být naprostá bomba, proto se nyní zdržuji hvězdičkového hodnocení.
Upřímně, že začátku jsem se nad každou větou ušklíbal a v duchu kroutil očima nad tou předvídatelností a patetismem. Naštěstí jsem se nakonec dokázal silou vůle začíst, za což jsem si následně až do poslední stránky blahopřál. Ačkoliv tentokráte moje staronové shledání s Verneem dopadlo celkem zdárně, bojím se, že koronténa mne nakonec donutí sáhnout k staršímu obsahu mé osobní knihovničky. A to už by nemuselo být hezké.
Kniha, která pojednává o výpravě do tehdy nepříliš prozkoumané Afriky. Z tohoto pohledu je zajímavé srovnat, co víme o Africe dnes. Pan Verne měl určitě velkou fantazii a cesta balónem není sama o sobě nezajímavá, ale bohužel pro mě, kniha byla místy až moc popisná a celé se to trochu vleklo. Líbily se mi ilustrace.
Celý dojem z knihy pro mě vystihuje pár vět ke konci příběhu: „Taková cesta, jako byla naše, nestojí celkem za nic, a kdo dychtí po rozčilení, tomu radím, aby jí nepodnikal; člověku se na konec znechutí, a kdyby nebylo příhod na jezeře Čadském a na Senegale, myslím opravdu, že bychom byli umřeli dlouhou chvílí!“
Ze začátku jsem nevěřila, že mě tahle knížka takhle chytne. Koneckonců jsem v rukou měla překlad z roku 1923 a četlo se to obtížně. Ale jakmile se doktor Fergusson, jeho přítel Kennedy a sluha Joe ocitli ve vzduchu, už jsem se nedokázala odtrhnout. To byla jízda! Nebo spíš plavba? Vzduchoplavba! Moc jsem si to užila, byla jsem napjatá a i když jsem věděla, že to určitě zvládnout, protože v tomhle typu knížek to prostě musí zvládnout, chvílemi jsem trochu pochybovala, jestli na západní pobřeží Afriky dorazí všichni tři hrdinové.
Jasně, místy mě to štvalo - skoro až zbytečné zabíjení zvířat (slonů, lvů, hrochů... - Kennedy byl lovec a pořád by do všeho střílel) a také opravdu hodně silná xenofobie a nevraživost a jakási lhostejnost vůči černochům. Inu, jestli by tohle někdo trochu poupravil v novodobém překladu, to by mě zajímalo. Ale s ohledem na dobu, v níž text vznikl a v níž byl potom přeložen... Vlastně mi nezbývá než to přijmout a tolik se nad tím nerozrušovat. Tak jako lidé potřebovali dlouhá staletí, než se dokázali vznést do vzduchu, tak potřebují nějaký čas na to, aby se povznesli nad své předsudky.
Poslouchala jsem audioknihu, díky letošní výzvě. Jinak je to moje první Verneovka.
Je pravda, že tato verneovka patří mezi ty, z dnešního hlediska, nudnější. Ovšem pokud se člověk přenese do dob, kdy kniha vznikala, musí smeknout klobouk a hluboce se poklonit před autorem, který uměl psát tak fantastický, že jeho knihy čteme i dnes.
Z pohledu současného člověka je strašně nepříjemné tuto knihu číst, z mnoha různých důvodů.
Štítky knihy
přátelství Afrika zvířata, fauna rostliny, flóra cestování balóny vzduchoplavba objevitelské cesty dobrodružství badatelé a objevitelé odvaha
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Četla jsem loni do výzvy. Docela jsem se na čtení těšila. Kdysi dávno jsem verneovky přímo hltala. Teď nějak nevím. Moc mne to nebavilo. Asi je pravda, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Taky už mi není těch jedenáct, dvanáct, třináct.....
Nebo si to už moc nepamatuju, třeba nepatřila k mým oblíbeným ani tenkrát, protože Matyáše Sandorfa a Dvacet tisíc mil pod mořem jsem si vysloveně užila i po těch letech.
Přesto jsem dala 4*, pan Verne si je zaslouží.