Peter a Lucia
Romain Rolland
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1972 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Asi je chyba, že jsem tohle dílko přečetla s asi 20ti letým zpožděním, protože na mne nepůsobí tak, jak by mělo a mohlo.
Autor se evidentně snažil napsat dalšího Romea a Julii, jenže přestože "předloha" taky nepostrádá jistou přepjatost, tady je děj prostě francouzsky afektovaný a do jisté míry jaksi nevěrohodný.
Tak jako tak se tu dají najít místa, pro která kniha určitě stojí za přečtení. Mám na mysli hlavně "2. kapitolu", kde je vylíčena Petrova rodina. Myslím, že tu autor biblickým podobenstvím velmi přesně vystihl vlastenecké nadšení, s jakým mnoho "spořádaných" středostavovských rodin obětovalo své syny, otce a bratry, nebo příklad Petrova bratra a jeho přerod z nadšeného dobrovolníka v příslušníka Ztracené generace.
Zbytek je však tak zbytečně ukecaný a pocity protagonistů líčeny tak naivní a přitom bezohledné, že jsem si k nim nedokázala vybudovat sympatie.
Četla jsem v patnácti a tehdy to vnímáte jinak, než bych to nejspíš vnímala teď. Každopádně jde o příběh, který s léty získává nostalgii a podivnou touhu vrátit se v čase zase zpátky, do dob, kdy ještě věříte snům, kdy se dokážete bezdůvodně smát a kdy pláčete, aniž byste tušili, proč vás něco tiskne u srdce.
Příběh lásky, která nemá šanci se rozvinout a všichni to víme. Příběh života, který navždycky zůstane nenaplněný a plný pochyb - milovali by se tak moc, kdyby měli šanci prožít spolu celý život? Příběh, který vám vroste do kůže a zůstane tam jako věčná připomínka mládí, jako připomínka bolestí, křivd a zcela nesmyslných smrtí ve jménu války člověka proti člověku...
K Petrovi a Lucii se určitě ještě mnohokrát vrátím, protože tahle novela mě pravděpodobně nemá šanci omrzet jen tak. Citlivá, nádherná a tak krásně poeticky napsaná... Jen ta Luciina "mateřskost" mi místy přišla lehce přehnaná, ale to je detail. Doporučuji, melancholickým duším především.
To je tak moc procítěný a smutný příběh. Jako bych na studené pařížské ulici prostoupené mlhou sama stála. Až na to, že se mi zdálo, že se na lásku až pateticky tlačí a jazyk byl trošičku hůře stravitelný, nemám co vytknout.
Další klasika, kterou by byla chyba nepřečíst. Kniha v mé povinné četbě nesměla chybět, příběh krásný a poslední věty knihy přinášely husí kůži.
Krásná kniha. Sice jsem ji musela číst dvakrát, protože jsem ji na poprvé nepochopila, ale stálo to za to. Oceňuju hlavně autorův styl a rychlý děj.
Kouzle první lásky s hořkosladkou příchutí. Je to tak kraťoučké, že se do toho člověk nemůže hlouběji ponořit, ale i tak ho to donutí k zamyšlení. A to já na klasiku moc nejsem.
Kdysi dávno - a snad i teď? - povinná maturitní četba. Kdysi jsem nepochopila úplně celou tragedii příběhu o zoufalé snaze poznat lásku za zvuků válečné vřavy. Teď už to člověk chápe, poté co má sám něco odžito a jeho láska nerušeně trvá. Jak málo času měli hrdinové příběhu a jak hrůzná je jakákoliv válka.....
Petr s Lucií se do sebe zamilovali v Paříži za zvuku dopadajících pum. To dělá jejich zamilovanost výjimečnou a hodnou podrobného popisu. Láska, kterou k sobě chovali, byla zvláštní tím, že pramenila z války. Dostali se až do extrému; byli zahleděni jen do sebe, a když spolu zrovna nebyli, snili jeden o druhém a byli lhostejní k okolí. Chtěli zapomenout na válečné útrapy a toužili jen po lásce, kterou si přece zaslouží každý. Avšak realita se postavila proti nim, protože ona tu je, ať už to chceme nebo ne.
Nelze se jim divit. Málo lidí evropské civilizace už v dnešní době ví, co to znamená být ve válce. Obzvláště na citlivého a mladého člověka to musí mít nesmírný dopad; úzkost střídající se s úlevou, strach z nedostatku základních životních potřeb a hlavně zoufalý nedostatek lásky, kterou je každý mladý člověk oslněn a touží po ní. Byli si navzájem útěchou a dokonce si umožňovali těžké časy prožít, ne jen přežít. Na tom samotném nic špatného nevidím. Nicméně člověk by se s tím neměl uzavírat do sebe. Myslím, že by měl využít podporu, sílu a lásku, kterou dostává od druhého, pro pomoc ostatním lidem.
To jsem si z této knihy odnesl.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
1984 | Petr a Lucie |
1963 | Dobrý člověk ještě žije |
1974 | Okouzlená duše I |
1957 | Jan Kryštof I |
1956 | Život Beethovenův |
Povinná četba. Bohužel příliš mě nezaujala. Pro někoho to jistě své kouzlo má, ale pro mě zkrátka spíš nuda.