Peter a Lucia
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341013/peter-a-lucia-CcZ-341013.jpg
4
7757
7757
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1972 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Keďže Slováci máme maturitný systém iný (musíme sa učiť celú literatúru za 4 roky štúdia, prehľadovky diel autorov aj ich rozbory, vrátane literárnej teórie a vyvodzovania, nevyberá sa 20 diel), dostala sa ku mne až omnoho neskôr a možno v porovnaní s inými dielami s touto tematikou, obdobím, vzťahmi a tragédiou... tak nejak... chudinka, ostala pri priemere v mojom vnímaní, no napr. dcére sa páčila o dosť viac. Možno je to aj vekom?
Za mě hrozně přeceňovaná kniha, která se v maturitní četbách drží "protože tradice" a především kvůli své – pro maturanty velmi přitažlivé – délce a všemožným internetovým rozborům (ve Francii ji prý paradoxně skoro nečtou, neznají).
Ve zkratce jde o tuctový, nijak záživný "zaláskovaný" příběh s rádoby nádechem Shakespearovy nejznámější tragédie, který by měl navíc okořenit i kontrast s probíhající válkou. Jenže! Kazí to přehnaná lyričnost, filosofování a strojené a nepřirozené dialogy těch dvou hrdliček. Celé to na mě působí dojmem "jak si zachovalý padesátník a nobelista asi představuje mladou lásku." Konec je navíc tak profláknutý, že to na většinu čtenářů snad nemá ani žádný wow efekt.
Po letech jsem se v rámci "společného čtení" s dcerou při přípravě na její maturitu vrátila ke klasice Petr a Lucie.
Pamatuju si, že na mě na gymnáziu před nějakými třiceti lety text zapůsobil. Příběh dvou mladých, nevinných a duševně ještě neposkvrněných lidí, žijících v Paříži, kteří zapomenou na společenské rozdíly, jež mezi nimi panují, a nechají se zcela pohltit svou zamilovaností, že místy zapomínají na vřavu první světové války, mě vzal za srdce. Tragický konec mnou otřásl.
Když jsem teď po letech knížku četla, všímala jsem si spíš toho, že vyprávění mi mnohdy připadalo patetické a sentimentální a přímé řeči nepřirozené. Ačkoli to je jistě ovlivněno i dobou, kdy text vznikl (před více než sto lety), stejně to byl pro mě rušivý element, který mi brání dát novele plný počet hvězd.
Hodnocení: 3,5 * z 5 *
Povinná četba k maturitě. Přišlo mi to rychlé a nestíhala jsem celý děj vnímat, ale zároveň měl rychlý spád. Znova bych do ní nešla, ale myšlenky a postoje autora k životu a válce mi přišly zajímavé.
/Povinná četba/ - pěkná novela, ale na mě poměrně uspěchaná. Nedokázala jsem se do příběhu úplně vžít a soucítit s hlavními postavami.
Na několika desítkách stránek pomalu vzkvétá mladá láska, která má rozbujet v Paříži během první světové války. Nesmyslnost a krutost války je neměnná, avšak nadutí mocipáni vždy najdou důvod, proč další absurdní válku vyvolat. Kniha je protknutá spoustou myšlenek a zřejmých autorových postojů a názorů, co se války a jejích následků týče.
Pár stránek, a přitom tolik vyřčeného... Moc hezky napsaná milostná novela s výpovědí o krutosti války.
V tenoučkém díle silný příběh, kde se bijí protiklady čerstvé lásky a nesmyslné války. Života a smrti.
Při čtení se zdá celý konflikt až absurdní na pozadí toho, co prožívají obě postavy, které touží jen po lásce a štěstí z toho druhého. Copak je nějaký důvod, proč jim to nedopřát?
Knížka a krutost války v ní, nám na to dá svoji odpověď.
další povinná četba, která se mi dostala do rukou, nebyla žádná antiutopie, ale tragický romatický příběh. ten se mi sám o sobě líbil (cením, že byl krátký a neobsahoval tak hluchá místa, tudíž měl děj celkem spád), ale bohužel mi v něm nesedly hlavní protagonisti. petr mi přišel nudný a svými dlouhými myšlenkovými pochody mi často připomínal hamleta, kterého moc nemusím, lucie mě taky moc nezaujala a jako dvojice mě taky moc nechytli za srdce. a nemluvě o tom, že kvůli škole už jsem věděla, jak příběh skončí, mě pointa na konci novely vůbec nepřekvapila. možná, že kdybych knihu už od začátku nečetla s tím, že vím, jak ti dva dopadnou, by si mě příběh získal víc, ale takhle to prostě bylo takový neslaný nemastný.
Krásná kraťoučká novela o lásce v době první světové války.
Mě se knížka moc líbila.
Úžasná knížečka. Knížka o první, velké a krásné lásce, která však vzniká v době války. Děj se odehrává od 30.1. do 29.3.1918. Začínající láska Petra s Lucií je vylíčením pocitů a myšlenek hlavních hrdinů. Jejich velká láska X právě probíhající válka. Knížka plná velkých myšlenek.
"Když tak kolem sebe vidím tolik bídy a tolik utrpení, opravdu se bojím dožadovat se něčeho....Ale mé srdce přece žádá a volá: "Ano, mám právo, mám svaté právo na trochu, trošinku štěstí."
(SPOILER)
Romance v čistém slova smyslu. Děj se odehrává v roce 1918 na konci války. To dává příběhu nádech naděje na dobrý konec. Kdybych od začátku počítala s tím že ho stejně odvedou na vojnu a nemá to pozitivní východisko, asi by se mi to četlo jinak.
Na krátkém časovém úseku a na pár kapitolách o 5-10stránkách se diskuse dotkne snad všech velkých životních témat, nejenom partnerských - soužití, vzájemný respekt, bydlení, výchova, ale i politických a náboženských. Ne nijak ostentativně, spíš tak zmínkou, nádechem.
Celkově je knížka vedená skrze dojmy, útržky, pocity, jakoby po obláčku, něžně a jemně, nejednoznačně. A životní nadhled a smíření tomu dávají zase barvu moudrosti, žádné vehementní drama. Berme život, jaký je, a vykřesejme z něj maximum.
Když jsem ji četla, bavila mě, ale ne tolik, abych ji dočetla, tím pádem jsem si zbytek knihy poslechla jako audioknihu a panečku.. to bylo něco zcela jiného.. úžasné. Byla to nějaká hodně stará verze, ti herci tomu dodali šťávu. Díky nim dávám 4 hvězdy.
3/5 Úťlá knížečka, k níž jsem se dokopala, přestože nemám nijak zvlášť ráda klasiku, anichž bych ji musela číst kvůli maturitě. Kvituji především ten nízký počet stran. Sedla jsem k tomu a přečetla to za necelý jeden večer, přestože mi tento lyrizující styl vůbec nesedí.
Milostná linka mě neuchvátila a konec byl vzhledem k situaci očekávatelný.
Zajímavý je ovšem přesah díla z tehdejší doby v konsekvencích nynější situace a to, že toto dílo stále má co říci.
Díky čtenářské výzvě se dostávám k povinné četbě. Můj šálek čaje to ale opravdu není.
Krásná literatura - forma i obsah. Hned na první stránce pochopíte, proč je dílo na seznamu doporučené četby. Autor s obdivuhodným talentem popsal na pár stránkách niterné pocity dospívání a první lásky, ale také třídní rozdíly, válečnou Paříž a všudypřítomnou hrůzu.
"Přihlíželi tomu zběsilému počínání podobně, jako když se střízlivý dívá na opilce"
Tuto knihu jsem četla na střední jako povinnou četbu. Tehdy jsem to brala jako něco, co musím přečíst a také mi to příblížilo pohled na atmosféru tehdejších autorů. Nyní po několika letech jsem si jí vybrala do čtenářské výzvy a jsem za to opravdu vděčná. I když kolem nás není válka v takovém měřítku jako tehdy, tak nějaké znaky příběhu se promítají i v dnešní době. Příběh dvou zamilovaných, kteří pocházejí z jiné vrstvy společnosti, se při konverzaci setkávají s pohledem na danou věc kolem sebe a vzájemně se tím ovlivňují, ať pozitivně či negativně. Žijí z minuty na minutu, jelikož ani jeden neví, která minuta bude ta jejich poslední. I když oba jsou si vědomi, co je zanedlouho čeká (Petrův nástup na vojnu), uzavírají se do své zamilované bubliny a věnují se jen své lásce. Všímají si na druhém každých maličkostí, které jsou pro oba tak vzácné, když nejsou spolu a kolem nich zuří bombardování Paříže. Je zde také vyzdvihnuto, jak se s příchodem války změnila povaha lidí. Dříve rodiny, spoléhající se jeden na druhého, se najednou starají každý sám o sebe, strach z nejistot, hledání útěchy u někoho jiného a tím i započal boj o přežití. Jen tito dva zamilovaní snili o společném životě, i když oba věděli, že tak to nikdy neskončí. Při tom co se kolem nich dělo, ani jeden nevěřil v Boha, protože by něco takového nedopustil, ale i přes to mu chtěli být aspoň trochu blíž a tak se vydali do kostela, kdy si přísahali svou lásku jako manželé a Bůh je ochránil před tím zlem venku, aby se nikdy již nerozdělili a mohli žít svůj vysněný život.
Pohroužil se s uhánějícím vlakem do tmy a zavřel oči...
Když je otevřel - na několik kroků před ním, oddělena od něho dvěma cizími těly, stála dívka, zrovna přistoupivší do vozu. Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě teď rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam.
„Proč se máme tak velice rádi?“ zeptal se Petr.
„Ach Petře, jistě mě nemáš rád velice, když se ptáš proč.“
„Ptám se tě proto, abych od tebe slyšel to, co vím stejně dobře jako ty.“
„Ty chceš, abych tě chválila, abych ti řekla, proč tě mám ráda. Ale toho se nedočkáš, neboť víš-li ty, proč tě mám ráda, já to nevím.“
„Ty to nevíš?“ zaraženě se zeptal Petr.
„Nevím! (V duchu se smála.) A naprosto to nepotřebuji vědět. Ptáme-li se, proč je to nebo ono, znamená to, že si tím nejsme jisti a že je to špatné. Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, kdy, neboť, nebo, jak! Má láska prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží.“
...
„Ale co ti ostatní?“
„Kteří ostatní?“
„Ti ubožáci,“ odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou s námi?“
„Ať dělají totéž co my! Ať milují!“
Knihu jsem poprvé četl před více jak 30 léty a ještě ve slovenštině. Po hodině hledání jsem ji našel ve třetí řadě knihovny. Edicia študujúcej mládeže. Po přečtení první stránky jsem nabyl dojmu, že pokud si chci tuto Rollandovu novelu užít, musím si ji koupit v češtině. Byla to dobrá volba za 250,- v Luxoru. Poslední výtisk čekal zastrčený mezi dalšími autory světové literatury. Útlá novela má v sobě ukryto mnoho vážných myšlenek, přesto že samostatný příběh je lehký jak přimrzlý poletující sníh. Je to příběh něžné lásky, která nedostala možnost naplnění. I když smrt v milostném obětí určitě naplněním je.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Sentimentální, hodně patosu, romantiky.
Připomínka války a strachu co přijde.
Četla jsem kdysi a vůbec si nepamatovala o čem to bylo. Teď mám pocit, že to taky za týden nebudu vědět.