Peter a Lucia
Romain Rolland
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1972 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Jednoduchý a jemný, krásný příběh. Čistě o lásce, která je zmítána špatným prostředím a zničující válkou.
Knihu som dávno čítala, čo sa nehanbím priznať, bol to tuším pol rok pred mojou maturitou. Takže si všetky detaili nepamätám. Viem, že kniha bola zaujímavo písaná, miestami ma miatla, nevedela som zaradiť priamu reč k určitým ľuďom a tak. Neľúbila som čítať povinné čítanie, ale počúvať dobrú profesorku ako vysvetľovala koniec tejto knihy ma prijal si ju požičiať z knižnice a prečítať si ju. Romantická myšlienka vsadená do vojnového obdobie, kde sa láska dvoch mladých ľudí končí tragédiu pod zvaleným kostolom sa mi dodnes páči.
Knížka s tragickým koncem. Dialogy mezi Petrem a Lucii, se mně jako romantické duši velmi líbily. Velmi příjemné čtení na jedno odpoledne.
Jsem ráda, že jsem sáhla po této knize při výběru mé maturitní četby. Kniha je krátká, skvěle čtivá a hlavně velmi zajímavá. Vtrhla mě do děje, až jsem si představovala, jaké by to bylo, kdybych děj sama prožívala.
Tož tohle je novela na jedno nudné odpoledne ... uvěřitelný příběh čisté a upřímné lásky na pozadí Velké války. Ona ta válečná tématika je vlastně nevyčerpatelné téma, stačí se podívat na dnešní svět a každému musí být jasné, do jaké mašinérie se opět dostáváme. A jenom takový fórek na závěr, aby ten komentář nebyl tak negativní. Po celou dobu četby mi přišlo, že pokud by se Péťa narodil jako cérka a Lucka jako ogar, bylo by to tak nějak správně ...
Romain Rolland mě naprosto překvapil, novela Petr a Lucie se mi opravdu hodně líbila. Odzbrojila mě svou upřímností, otevřeností a láskou, ač na pozadí příběhu hrála svou roli válka.
Musím souhlasit, tato kniha mě také velice zaujala, i když její rozhlasovou podobu jsem zatím neslyšela :)
Pamatuji si ,že mě to v mládí úplně dostalo, v dospělosti mě pak chytla rozhlasová verze této novely.
Přečteno na jeden zátah, ačkoli je příběh Petra a Lucie tragický, tak mě to nijak nezasáhlo. Bohužel.
Přečetla jsem za jedno dopoledne, knihu jsem měla v povinné četbě. Když jsem si četla, o čem kniha je, zapůsobila na mě a těšila jsem se na čtení. Bohužel mě ale knížka celou dobu nudila, měla jsem pocit, že se za celou dobu nic převratného a neočekávaného nestalo - stále jsem čekala na nějaký bod zlomu a stále jsem měla pocit, že čtu pořád to samé dokola. Ale jistě si toto dílo našlo pochopení u jiných :), za mě nic moc.
Kdyby nebylo maturity, v životě bych se k tomuhle dílu nedostal. Ale nelituji toho, kniha mi to své dala.
Ke knize jsem se dostal skrze povinnou četbu. Vcelku dobře se četla a nejvíce se mi líbili autorovo zamyšlení nad přítomností okamžiku.
Kniha mě bohužel trošku minula, četla jsem sice se zájmem, ale nikdy jsem se do příběhu pořádně neponořila, ba nenamočila ani prsty u nohou. 96 stránek se nakonec vyjevilo jako náramně dlouhé, konec za to ovšem stál. Zjistila jsem, že nemám vůbec ráda malá písmenka namačkaná na sebe, značně to stěžovalo čtení, zvlášť pokud z těch maličkých písmenek vznikaly buď dlouhé odstavce celkem o ničem, nebo rozhovory, kterým jsem bohužel moc nerozuměla, protože o téměř 100 let později takhle žádní dva zamilovaní spolu nemluví.
Za mě 70%
Kniha nijak zvlášť zajímavá není, přečíst se ale dá (hlavně když je to ze studijních důvodů jako povinná četba). Zajímavé naopak je, jak je kniha v ČR rozšířená a každý ji zná, zatímco ve Francii je mnohem známějším dílem Jan Kryštof.
Tak krátká a přesto mi přišla zbytečně dlouhá. Mimo jiné mi přišla postava Petra poměrně nesympatická.
Kvalitně napsaný obsah této knihy mi přijde působivější než samotné dílo.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
1984 | Petr a Lucie |
1963 | Dobrý člověk ještě žije |
1974 | Okouzlená duše I |
1957 | Jan Kryštof I |
1956 | Život Beethovenův |
K této útlé novele jsem se vrátila snad po dvaceti letech. Zatímco dějová linie mi utkvěla dost jasně, styl psaní nikoli. Nicméně po znovupřečtení mě napadá, zda může ještě takto lyricky psaný příběh oslovit dnešního mladého čtenáře. Přestože vím, že na mnoha školách se Petr a Lucie stále ukládá za povinnou četbu a nezpochybňuji, že znalost základního tématu asi patří k nějakému všeobecnému vzdělání, domnívám se, že je toto dílo svým způsobem už překonáno. Je mnoho jiných knih, které by děti četly nikoli z povinnosti, ale rády. Bohužel si nejsem jistá, že Petr a Lucie k nim patří.