Peter a Lucia
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359649/bmid_peter-a-lucia-OpE-359649.jpg
4
7705
7705
Príbeh tragickej mladej lásky inšpirovaný bombardovaním v Paríži na Veľký piatok v roku 1918.
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1998 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Tak jsem si díky výzvě zopakovala povinnou četbu ze svých -nácti let. Ale nejen díky výzvě. V našem divadle se bude uvádět Petr a Lucie jako muzikál, tak jsem si osvěžila literární předlohu. Příběh je smutný a silný. Letos je mu 100 let a moc by mě zajímalo, jak působí po tolika letech na současné mladé čtenáře.
Už na začátku jsem věděla jak kniha skončí, jelikož jsem z ní četla ukázku v čítance, ještě když jsem byla na základní škole. Ale přesto, že jsem znala konec příběhu, neodradilo mě to od čtení, ba naopak spíše nalákalo. Jediná škoda je, že jsem přišla o to napětí “jak to asi dopadne“.
Spokojen a rád skonám, vzácná paní má,
padne-li na mne v té náruči smrti stín;
vždyť největší ctí by bylo líbat tě
a přitom duši vydechnout v tvůj klín.
Každopádně kniha se mi četla velmi snadno, má pouze 94 stran, takže se dá přečíst za jedno odpoledne. A přesto, že není obsahově příliš dlouhá, naprosto to stačí, aby na člověka zapůsobila a čtenář si ji dobře zapamatoval.
…..žádám si pouze
po stu let prožitých neslavně, líně,
klidně, Kasandro, skonat v tvém klíně.
Líbil se mi idealizovaný pohled, který měl Petr a Lucie na svět. Dokázali se i během války radovat z maličkostí, ze společnosti toho druhého a jejich hřejivé lásky. Autor krásně vykreslil silné pouto, které mezi nimi zůstalo napořád. Romantický příběh byl hezky prokládaný historickými fakty, které čtenáři napomohou lépe pochopit tehdejší dobu a pocity, které tížily mladé milence. Celkový požitek ze čtení navíc vylepšují překrásné ilustrace Zdeňka Brdlíka.
Vždyť míti takovou rozkošnou smrt
je jistě víc než vše, nač býval hrd
takový Caesar nebo Alexandr.
Snad nejkrásnější dílo, které jsem kdy četla. Miluju ten příběh! Viděla jsem ho ve všech podobách a stále se mi to neomrzelo. Nedůtklivá Lucie, zamilovaný Petr. Nádhera :)
Klasický příběh lásky, odehrávající se ve válečné době. Poselství je jasné – i v dobách zlých a šílených si chceme zachovat zdání normálnosti, milovat a zapomenout alespoň na chvíli na všechno zlé, co se děje kolem nás.
Tuto knihu jsem si vylosovala jako maturitní otázku (za dva-zkazil mi to odborný styl). Četla se mi dobře.
Bylo to slabé. Příliš slabé na to, aby si to po dlouhou dobu nárokovalo místo v seznamu povinné četby gymnázia a příliš slabé na to, aby se to octlo na seznamu maturitní četby. Celý příběh se tam prakticky nic neděje, jen jedna velká bezvýznamná lovestory, a pak bum a pilířem to náhle skončí. A jelikož se mi při konci ani plakat nechtělo, nedokážu to pokládat za nějaké velevýznamné dílko.
Působí to na mě, jako by autor vzal pero do ruky, vytáhl arch papíru a pak další a další a psaním si připomínal dva mladé lidi, kteří padli za války jako miliony dalších mladých lidí, od jejichž příběhů se příběh Petra a Lucie neliší, nevybočuje.
Bylo to holt milé a krásné a tragické, ale bylo to příliš slabé, abych se k dílu vrátila z jiného důvodu, než že si chci příběh připomenout před maturitou. Co ale oceňuji, je ten krásný jazyk, kterým autor novelu napsal a který jsem si užívala.
Nevím jak to hodnotit. Na jednu stranu si to pamatuji jako povinnou četbu ve škole, na druhou stranu když jsem to v té době četla tak jsem to nechápala a bohužel se stalo to, že jsem to nepochopila do teď. Jinak tam bylo pár filozofických myšlenek, které jsou docela v reálném a opravdovém životě možné. Na druhou stranu asi autor chtěl vytvořit nějaký ostrůvek ráje v době 1.světové války. Po této válce se změnily opět společenské změny.
Pro mě byla kniha obrovským zklamáním. Čekala jsem zamilovaný příběh, což vlastně v knize je, ale styl, jakým autor píše, mi přišel extrémně nudný a tak nějak nenaplněný. Příběh dobrý, styl textu mě odradil.
Tohle bylo takové zklamání! Vybrala jsem si ji do maturitní četby, ale celou svoji tenkou dobu mě strašně nudila. Děj o ničem, skákání z jedné myšlenky o Paříži a válce zase k něčemu jinému. Konec mně byl znám, ale ničím dojemný mi nepřišel, protože se děj neměl ani nějak vyvinout. Možná tomu nerozumím, ale za mě ne...
Téhle knížce jsem se kdysi vyhla před státní maturitou z českého jazyka, tak teď sem se k ní dostala a i když to není úplně můj oblíbený žánry, moc se mi líbila.
Kniha není špatná,ale napsat knihu o chlapci a dívce jak si milují, a přitom nechat Petra "umřít" před "vstupem mezi muže" je opravdu krutý konec :D
Knížku Petr a Lucie jsem si vybrala k maturitě. Knihy o milostné tématice mě nikdy moc neoslovily, ale tato byla jiná. Moc dobře se četla. Tím, že je to novela, skončil tento příběh překvapivou pointou. DOPORUČUJI nejen k maturitě...
Krásná kniha, za kterou jsem ráda, že byla v povinné četbě :) Je velice dojemná a smutná :( Měla jsem ji ale přečtenou za pár dní.
Knihu jsem četla s odstupem několik let už podruhé. Nejdříve na základní škole, teď na střední. Novela je kraťoučká, během pár hodin se dá knížečka přečíst. Začátek, který obsahuje popis války a Petrovy rodiny, je pro mě takový nezáživný, ale se začátkem vztahu mezi Petrem a Lucií se to čte už hezky. Prostě Romeo a Julie za první světové války. Tragický konec se dá předpokládat, oba hrdinové se se společnou budoucností loučí už samého začátku jejich románku. Některé dialogy se mi zdály takové nereálné, až moc naškrobené, ale co já vím, jak se mluvilo v Paříží v roce 1918.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Každé vzplanutí dvou lidských bytostí je originálem. Je životabudičem i v takových chvílích, kdy příliš nadějí nezbývá. Romain Rolland popsal jeden takový vztah nepříliš barvitě a možná až přeslazeně. - Jenže, má cenu šetřit cukrem, když už nezbývá mnoho času? Má cenu přidávat barvy na obraz, který jich nemůže mnoho nabídnout?