Peter a Lucia
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70399/bmid_peter-a-lucia-pUS-70399.jpg
4
7752
7752
Působivý příběh tragické mladé lásky, inspirovaný bombardováním Paříže na Velký pátek v roce 1918.
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1979 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Za mě hezké čtení,lehce podobné jako "Romeo a Julie",Půvabné vzplanutí lásky,čisté a krásné.
"Povinná četba na maturitu"
Opět další příběh z války, naštěstí však z té "lehčí"- zákopové. Mírně "kopíruje" Romea a Julii, tentokrát dvěma mladým lidem nestojí v cestě rodiče ze dvou znepřátelených rodů, ale temný stín jako z hrozivého snu. Musí buď přežít oba nebo se odloučit...
Rozhodně zajímavá kniha. Je opravdu škoda, že se na školách žákům vštěpuje násilím pouze konec a přitom to má jen pár stran. Takhle jsem vlastně těch 90 stránek jen čekal, kdy konečně navštíví kostel. Tak či tak, kniha je to podle mne kvalitní.
Krásná, krátká novela.
Pár citátů z knihy:
"Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam."
"Ale dav, ať je jaký chce, byl podle Pugeta vžycky v neprávu. Dav, to byl nepřítel. Duch musí zůstávat samoten, řídit se jenom vlastními zákony a založit si stranou od hrubého lidstva a od státu malé uzavřené království myšlenky."
"Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme. Oběť je slastná, jestliže chápeme, proč jsme obětováni. Ale může dorůstající jinoch chápat smysl světa a jeho rozbrojů? Co ho může, je-li upřímný a zdravý, zajímat na té surové řeži národů, dorážejících na sebe jako tupohlaví berani nad propastí, do níž se nakonec všichni zřítí? Vždyť cesta byla dosti široká pro všechny!"
"Člověk, který jediný nevěří v prostředí, v němž všichni ostatní věří, je jako někdo, komu chybí nějaký orgán, možná zbytečný, ale orgán, který všichni ostatní mají; takový člověk stydlivě ukrývá svou nahotu před cizími pohledy."
Toto byla první kniha z povinné četby 20. století, která se mi dobře četla a zalíbil se mi její děj, jedinou výtku ke knize kterou mám je její konec, prostě tohle jsem vážně nečekala a upřímně to mělo blbý konec....Myslím to tak, že to prostě najednou bylo BUM a byl KONEC, kdyby tam byla nějaká zápletka, ale ono ne...
Petr a Lucie není můj šálek kávy. Při čtení jsem se nedokázala pořádně vcítit ani do jedné z postav a už vůbec ne do jejich lásky, aby mi konec přišel opravdu tragický. Ve finále mi to přišlo jako Romeo & Julie, nešťastná láska co končí tragicky.
Petr a Lucie je dílem, které má místo v klasice místo jisté. Jazyk a myšlenky autora - úžasné. Bohužel mi ale vadila postava Lucie, její přístup. To, že Petrovi otevřela oči, není špatně, spíš mi např. vadilo, že jí a její mamince připadalo normální vyrábět zbraně, kterými zabíjení vlastně podporují (anebo ukončují, toť otázka). Nicméně to, že jí ani nenapadlo se nad tím zamyslet...
Příběh ale ve mně mnoho zanechal a samotná láska Petra a Lucie je nádherná :)
(SPOILER) Něha, blízkost, hřejivost, souznění, to vše převáží v Petrově duši po setkání s Lucií. Ve vnějším světě se nic nezmění, válka je blíž a blíž, Petrův povolávací rozkaz je na obzoru, ale hřejivost lásky oba prosytí teplem, kdy pár společně prožitých týdnů nemá menší cenu než dlouhý život. Pro někoho možná jednoduchý příběh. Pro mě naprosto úžasná psychologie postav a práce s tématem, které je nesmírně těžké, s tématem lásky, která dává životu smysl. Zde dvěma životům, které by se snad mohly zdát tragické... Ale nejsou, naopak jsou žité do poslední chvíle až po okraj naplněné láskou, pokojem a smířením.
Měl jsem si tuto knihu přečíst do povinné četby, a moc toho nelituji. I přes její krátkost nabízí mnoho podnětů k přemýšlení. Po celou dobu je děj hořkosladký. Také obsahuje filozofické postoje, které se vyvíjejí s příběhem. Doporučuji všem, kteří hledají kratší četbu, jež může být uplatněna k maturitě.
Obsahově malá, významově ovšem velmi rozsáhlá novela o milostném vzplanutí dvou mladých Pařížanů z rozdílných poměrů, kteří se setkají v pochmurné době vrcholící první světové války. Kontrast čisté lásky a touhy po společné budoucnosti a neúprosné válečné mašinerie, beroucí iluze, sny i životy.
Monumentální závěr, na jehož obraz zřejmě nikdy nezapomenu.
5 bodů z 10
Kniha mě popravdě moc nenadchla. Archaické výrazy a zastaralý slovosled se mi dobře nečtou, téma války a pochmurná doba, do které je tento tragický příběh zasazený, mi k oblibě této knihy také nepřidaly. Konec knihy byl opravdu smutný a četl jsem ho již skoro se slzami v očích. I když je dobré si někdy přečíst knihu s neobvyklým neradostným koncem, nedělají mi takto emočně vypjaté knihy úplně dobře. Musím uznat, že autor dokázal čtenáři vštípit emoce a pocity, jako by čtenář sám pociťoval lásku obou milenců. Taktéž jsem si všiml velmi častého používání tří teček nejen v přímé řeči, ale i v pojetí vševědoucího vypravěče.
Doporučuji knihu povahám, kterým nevadí pochmurný příběh, téma války a starší jazyk.
Tuhle knihu jsem četla před 40 lety a dodnes si ji pamatuji, protože mě ten příběh prostě zasáhl. Každý hledá nějaké to spříznění, lásku a to za každé situace, ať je prostředí jakékoliv i válečné, ten pocit milovanosti je prostě nejvíc ze všech pocitů. Sice příběh nekončí happy, ale v srdci zůstává napořád do konce života.
Tragický milostný príbeh dvoch ľudí z prostredia Paríža počas vojny. Zamilujú sa do seba v momente dotyku ich rúk v parížskom metre a aj napriek tomu, že nebyť vojny, pravdepodobne by sa ich cesty nikdy neprepojili, medzi nimi vnikne silný milostný cit. A práve láska im pomáha zabudnúť na kruté udalosti prinášajúce smrť.
Musím povedať, že som rada, že táto knižka nie je hrubšia a dá sa bez väčších problémov prečítať za zopár hodín.
Keďže dej sa venuje krásnej životnej téme ale na pozadí veľmi nepekného prostredia, nemožno povedať, že ma to nejako extrémne bavilo. Skôr som pri čítaní mala nie zrovna príjemné pocity a behal mi mráz po chrbáte, len čo som si opísané udalosti predstavila.
Je to kniha opäť skôr na zamyslenie a popisuje vnútorné pocity a myšlienky postáv, čo ja osobne mám v knihách rada, pretože vďaka tomu presne viem, čo si daná osoba myslí, ako sa cíti.
Veľký problém mi ale robil štýl, akým je kniha písaná. Čeština ako taká už mi dávno nevadí a príde mi prirodzené ju čítať. Avšak táto čeština, veľmi bohatá na kvetnaté staré slová, ktoré už pravdepodobne nikto nepoužíva, ma v čítaní celkom spomaľovali a častokrát som sa musela na niektoré pasáže vrátiť, aby som vôbec pochopila, čo tou danou pasážou chcel autor vlastne povedať. No a o siahodlhých opisoch pravdepodobne ani nemusím začínať.
Neviem, nezaradila by som túto klasiku medzi moje obľúbené, ale ani sa nechystám ju poslať do večného zatratenia. Je to jedna z tých, ktorú som si rada prečítala, ale v blízkej dobe sa ku nej pravdepodobne vracať nebudem.
Tahle kniha je spíš taková jednohubka. Bohužel ne kdo ví jak dobrá. Četla jsem ji před lety k maturitě a už tehdy mě zaráželo, jak je vlastně jednoduchá a uspěchaná a to i přesto, že místy je zbytečně protkaná nedůležitými popisky.
Tahle kniha mě absolutně nebavila a dočetl jsem ji po velkém přemáhání. Zvolil jsem ji do čtenářské výzvy, jinak tento druh knih nečtu. Netvrdím že je úplně špatná, určitě je spousta lidí kteří tyto knihy čtou a mají z toho pěkné zážitky. To je na knihách nejlepší že má čtenář spoustu možností a volnou ruku v názoru co bude číst.
I já jsem volil tuto krátkou milostnou novelu v rámci splnění posledního střípku Čtenářské výzvy a bohužel jsem přesně dostal to, čeho jsem se obával - velké utahané, přeslazené až patetické houno, vydávané za honosné, pronikavé a romanticky-poetické osudové dílo. Literatura už za uplynulé století ušla velkou cestu a tento styl mě absolutně míjí, táhlo se to jako smrad, citlivější duše prominou - 30 %
Audiokniha: Nebýt Čtenářské výzvy, rozhodně bych knihu nečetla. Je velmi nudná, psaná příliš poeticky, více je tam omílaná válka a to, jak jsou lidi špatní a "co je vlastně láska". Celou dobu se táhla jen nuda s nudou, sem tam se na pár řádcích vinul příběh a pak najednou - konec. První má reakce byla "To je vše?"...
Nevím, no. Možná v době, kdy byla kniha psána a bylo to aktuální téma, tak to mohlo být pro čtenáře zajímavé. Mně to nepřišlo zajímavé vůbec, naopak spíše trošku ujeté - nejvíce asi pasáž, kdy Lucie přemýšlela nad tím, že Petra miluje tak moc, že si představuje, že by ho kojila nebo že ho sama porodila. To byl dost wtf moment...
“Dotýkající se rty rtů a hladíce řasy řasami, hroužili svůj pohled jeden do druhého, usměvavě a s něžným soucitem. A nemohli se nasytit tohoto božského pocitu, nejčistší formy lásky.”
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Trochu náročné čtení pro novější generace čtenářů. Ale je fajn zkusit se přesunout do jiné doby a vnímat lásku tehdy a nyní. Kniha ukazuje, jak lásku dvou mladých lidí může zničit vzájemná a nesmyslná nenávist států.