Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111580/bmid_petr-a-lucie-2Tl-111580.jpg
4
7777
7777
Milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1970 , OdeonOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Jmenuji se Lucie a od malička mne název této knihy fascinoval - věděla jsem, že je to smutný příběh, ale že až tak tragický....jsem zjistila až teď, kdy jsem se konečně odhodlala si knihu přečíst. Mám toto "miniaturní" vydání (srovnatelné s velikostí stávajících mobilů) a hodlám si jej nechat, protože se ke knize jistě ještě vrátím.
Co víc si ti dva mohli přát než zemřít rychle a spolu v objetí... tolik se milovali.....
Čtení této knihy bych za sebe přirovnal k nasednutí na vztyčený kuchyňský nůž – sice krátké, ale bolestivé.
Knížka je opravdu velmi krátká, přesto zvolená forma sdělení mi přišla dost nešťastná. Tyhlety romantické cancy, plné barokních kudrlinek a obtloustlých andělíčků, trávím dost špatně, obzvláště pokud jsou zároveň i samotným příběhem (v knize, kde je i nějaký bytelný příběh, a kde popisy citů/krajiny/etc. slouží pouze k lepší uvěřitelnosti, tyhle doplňky vítám). V krátké protiválečné próze mi to vyloženě nesedí.
Pokud jde o postavy, vrcholně jsem nesnášel Petra, výbušného snoba a člověka úplně odtrženého od reality, který si Lucii nezasloužil („Cože? Tvoje máma dělá ve fabrice na munici, abyste měli z čeho žít?? Lucko, dyť tvoje máma je vrah!“). Pevně doufám, že tato postava není Rollandovým alter-egem, ale pouze přívěskem ve stylu „i takoví lidé existují“.
Kniha se mi nelíbila z výše uvedených důvodů, ale přesto jí dám 2*, a to díky: postavám Lucie a Filipa, dobře podanému prvnímu setkání ústředního páru, a (spoiler) literárnímu německému bombometčíkovi, který ukončil toto literární peklo něco málo po 100 stranách.
U mne tato kniha selhala i jako čistě protiválečná próza, ale abych nebyl jen za hnojometného kritika s náběhem na obhroublost, níže přikládám menší seznam lepších antiválečných titulů (paradoxně jsou to knihy o vojácích):
-Velký cirkus od Clostermanna – popis toho, jak lze ztratit dospívání kvůli válce. Podáno z pohledu velmi mladého pilota (Clostermanna). Ačkoliv někdy historicky nepřesné, přesto jsou to velmi cenné a čtivé válečné memoáry (a to i pro ty, kteří tenhle žánr normálně nečtou).
-Bratrstvo neohrožených – literatura faktu o parašutistech, kteří se dostávali do těch nejtěžších situací, ačkoliv to nebyli žádní zabijáci od narození. Existuje i skvělý stejnojmenný seriál.
-Dva proti říši – román o útoku na Heydricha. Velmi čtivý, místy nepřesný (je to přece jen román), a romantické dušinky zde naleznou i lásku.
-... a obecně cokoliv od Remarqua.
Tato útloučká knížečka ve mně vzbudila podivuhodné množství věcí, které chci říci, předem se tedy omlouvám za velikost tohoto komentáře.
Začnu u věcí, které se mi tak úplně nelíbily. Jsou dvě. Jednak to, že pan Rolland ne vždy zcela vystihl ženské myšlení. Nebo spíše ženské chování příliš zevšeobecnil, o ženách se vyjadřoval poněkud jednolitě, což je podle mě zhola nemožné. Nebo v životě potkávám jiné ženy, nežli pan Rolland, to je druhá možnost. Druhou věcí je až příliš přehnaná nezkušenost Petra, který mi svou naivitou, nezkušeností a přecitlivělostí přišel nesympatický. Na druhou stranu je i takový charakter jednou za čas osvěžující.
Tady končí má kritika a začíná chvála.
Autor geniálně popsal duševní devastaci dospívající generace za války, vlastně je to takový slabý, ale romantický odvar Remarquovy Ztracené generace.
Láska je snad nejsložitější cit, který může člověk zažít, proto je obdivuhodné, když se někomu podaří popsat koncentrovanou, dokonalou, plnou a nesmlouvavou lásku, což je věc, která se panu Rollandovi rozhodně podařila. Láska Petra a Lucie je vášnivá a absolutní a sic osobně více obdivuji takovou lásku, jakou Shakespeare popsal v Antoniovi a Kleopatře, působila na mě i zde přítomná láska, která je podobná spíše Romeovi a Julii, velice silně a dojímavě. Cit je navíc umocněn všudypřítomností smrti, která přichází a čtenář, stejně jako postavy, to zcela jistě ví.
Když už jsme u lásky. Mnozí zde komentující píší, že jim vadí přílišná naivita knihy a jejího příběhu. Ale Bože, vždyť ta kniha je o lásce!!! Kdo mohl cokoliv jiného čekat! Navíc o lásce dvou puberťáků!
Vůbec jsem hodnocením knihy dosti překvapen. Už to, že je Petr a Lucie v modré barvě, je fascinující. Kniha nejen že dokonale vystihuje pocity a dobu, ale navíc je psaná plynulým, milým slohem, ve kterém se myšlenky větví a navazují na sebe naprosto přirozeně a logicky. Navíc je to sloh velice poetický. Dosti mi připomíná Ortenovy Elegie. A já mám rád Ortenovy Elegie.
Nejsmutnější mi nepřišel ani tolik konec knihy, jako spíše myšlenka vyřknutá hned v první třetině knihy. Je to touha po troše opravdového, třebas trochu sobeckého štěstí. Ona pasáž na mě opravdu měla citově nejsilnější efekt.
Celková nostalgičnost, poetičnost a romantika knihy (Ano, naivní, ale to je dobře!) na mě působila opravdu silně. Knihu jsem si užil a jsem rád, že jsem se k ní i přes jisté obavy dostal. V pravdě se jedná o skvělé dílo a upřímně se těším na další knihy Romaina Rollanda.
Kniha je ze začátku trochu nudná, ale zároveň nám ukazuje obrázek tehdejší doby a osudů lidí za války. Je to krásný romantický příběh, který končí velmi smutně, ale přitom romanticky.
Krásny lyrický príbeh alebo keď je klišé napísané tak, že si človek ani neuvedomí, že ide o klišé…
Nejhorší kniha, kterou jsem kdy četl. Nenechte se zmást počtem stránek, vypadá to že knihu máte hned přečtenou, ale můžu vás ujistit že čas strávený čtením této parodie románu vám bude připadat jako věčnost. Lituji každé vteřiny které jsem ztratil nad knihou. A to ani nemluvím o konci knihy. Nikdy bych nevěřil, že někdo vymyslí něco tak debilního...
Krátký, krásný, dojemný a tragický milostný příběh dvou mladých lidí, tentokrát zasazen do období 1. světové války.
Ruku na srdce, neshledávám to nijak zajímavým, je to příliš jednoduché a katastrofický závěr pro mě příběh nedělá - jakkoliv většina kritiky byl pravděpodobně autorův záměr. Přesto mě ale vadí známky nenávisti vůči této knize od středoškoláčků, kteří jsou nuceni nuceni číst a jejich negativní závěry vůči Petrovi a Lucii nejsou podpořeny konstruktivní kritikou ale čistě faktem, že nejde o to, co normálně čtou, pokud za život vůbec něco přečtou.
Příběh byl krásný a určitě to všem doporučuji. Nenechte se odradit začátkem, který je celkem nudný, já sama jsem tu knížku kvůli začátku začala číst 3x.
Krásný romantický příběh, kniha se krásně četla a i způsob jak byla napsaná mi vyhovovala. Naprosto pěkný a dokonalý příběh
Četla jsem ji už dvakrát a určitě se k ni znovu někdy vrátím. Jsem opravdu vděčná, že jsem si ji mohla vybrat jako maturitní četbu. Určitě doporučuji.
Moje oblíbená klasika. Kraťoučká, miloučká, ale zároveň nádherně bolestná. Doporučuji celým svým zlomeným srdcem
Kniha vypráví příběh první lásky, která se zrodila během války. Ačkoliv je příběh krátký, má mnoho co nabídnout. Poprvé jsem knihu četla v rámci maturitní četby, tehdy jsem se domnívala, že se jedná pouze o popis lásky dvou mladých lidí. Dnes již v tomto příběhu vidím více. Těším se, až si knihu přečtu opět za deset let, třeba v ní objevím další myšlenky, které mi nyní unikly.
Kniha se mi překvapivě líbila... Nejsem vůbec fanoušek romanťáren, dokonce nesnáším romanťárny. Tohle je ale úplně jiná romanťárna... způsob, jakým to je napsaný je velmi nevinný a hezký.. je to hezký příběh bez omáčky.. prostě to popisuje city. Bohužel mě příběh moc nevtáhl
Poprvé, když jsem knihu četla, se mi moc nelíbila, možná to bylo tím, že jsem ještě moc načteno neměla. Později jsem se ke knize vrátila, protože jsem si ji dala do maturitní četby. Opravdu stojí za přečtení, jen to chce možná čas, než si k ní člověk najde cestu!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
(SPOILER) Petr a Lucie je jedna z těch klasických knih, které jsem si už dlouho chtěla přečíst. A když jsem zjistila, že moje babička tuto knihu má, neváhala jsem a začala jsem číst. Hned od začátku tam byl popisován život Petra a už na začátku mi ho bylo tak nějak líto, spíš mi ale vlastně bylo líto toho, že byla válka... Jde poznat, jak autor umí neuvěřitelně dobře popisovat ty nálady, pocity a s některými jsem se vždycky ztotožnila... Byly tam také dobré myšlenky, se kterými jsem souhlasila. Taky se mi na tom vydání, které jsem četla, líbilo to, že stránky nebyly očíslované čísly, ale neobvykle slovy. Na začátku a celkově vždycky v nějakém místě úplně přestala být přímá řeč a přišlo mi, že se tam vždycky objevila až za dlouho a místo toho tam bylo hodně popisování. Ten text byl v některých místech takový, že se mi to celkem špatně četlo, ale jinak byl celkově jiný, než jsem u ostatních knih zvyklá, přece jenom je to ale z roku 1920. Kdybych to měla nějak definovat, tak bych ten styl psaní popsala jako takový poetický, lyrický, místy se mi tento styl psaní libil, místy ne. Strašně se mi ale líbilo, jak tam autor popisoval ty pocity, jejich lásku... Moc jsem nepochopila, proč si Petr s Lucií tak dlohou dobu vykali... Petr mi přišel jako takový citlivý, hodný, zasněný... Celkově jsem z tohoto příběhu nejvíc cítila asi takový ten melancholický pocit. Celý ten příběh mi přišel takový, jako kdybych to prožívala s nimi. Ten jejich vztah, jejich láska, celý jejich příběh byl dojemný, ale já mám prostě více ráda knihy, kde je nějaká akce a tady jsem na ni čekala strašně dlouho. No, každopádně, u toho konce se mi fakt chtělo brečet a předtím, než se to stalo, jsem čekala, že se něco takového stane, ale netušila jsem, že to bude tak hrozné. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to bylo tak najednou zničehonic, napsané jen v jediné větě... Je to prostě strašně smutné... A já jsem v rozpacích, jak hodnotit, protože jsem zatím asi žádný podobný příběh nečetla, dojalo mě to, ale zase tak moc se mi to nelíbilo... Nakonec tedy dávám 3,5*/5*.