Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137459/petr-a-lucie-137459.jpg
4
7754
7754
Již třicet dní se píše rok 1918. Ve Francii stále zuří válka. A právě zde začíná náš příběh. Lidé při bombardování Paříže prchají do prostor podzemní dráhy, aby našli alespoň dočasný azyl. Mezi nimi i mladý muž Petr Aubier, který se zde poprvé setkává s Lucií. Nepromluví spolu, jen se vlivem tísnícího davu dotýkají. O pár dní později se spolu znovu potkávají. Opět žádná slova, jen vyzývavé úsměvy. Na třetím setkání se už ale Petr odhodlá a dá se s dívkou do hovoru. Začíná se rodit láska. Tráví spolu spousty času, Petr doprovází Lucii i do práce. Dívka se živí malováním a následně svá díla prodává, aby si vydělala na živobytí. Oba milenci přestávají vnímat okolní svět. Žijí jen pro sebe, zapomínají na válečné útrapy, které sužují jejich zemi. Oba je ale trápí představa, že Petr bude v červnu povolán do války, ve které už bojuje i jeho starší bratr Filip. Snaží se proto co nejvíce užívat života. Jeden žije pro druhého a během velikonočního týdnu se mají jeden druhému zcela oddat. O Velkém pátku, který roku 1918 připadl na 29. březen a kdy si Petr s Lucií šli slíbit lásku do kostela na náměstí svatého Gerváce, je však během varhanního koncertu při bombardování pohřbí mohutný padající pilíř.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1960 , SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a uměníOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Krátké, čtivé, rychlé, smutné, svižné, romatické, tragické. Je to jednohubka s tím něčím navíc.
Kniha je čtivá, smutná, o lásce dvou mladých lidí, kteří se do sebe nepřekvapivě zamilují v době války. Příběh končí tragicky. Upoutaly mě ty znamení něčeho špatného, co se má stát.
Ani se nedivím, že jsem ji na střední zařadila do mého maturitního seznamu.
Jenda z knih, jejíž děj člověk musel znát na střední, aniž by ji četl. Škoda, protože se zde opět potvrdilo, že povinná četba nebyla tak protivná, jak se nám kdysi zdála a jsou mezi ní zajímavé kusy. Líčení válečné Paříže z pohledu dvou zamilovaných duší a konec, který je svým způsobem vlastně pro ně šťastný...
Pro mě - báseň v próze.
Jedna z těch knížek, se kterou se vám pojí vzpomínka na gympl a už předem odrazující štempl "povinná četba". A přitom taková škoda, že právě tento štempl nejednoho z nás od knih spíš odežene, než že by nám rozšířil čtenářské obzory...
Naštěstí jednou všichni školní lavice opustíme a máme pak chuť sáhnout po něčem "ověřeném". A začneme lovit i ve vodách "bývalé povinnosti" a přetavovat ji na "současnou dobrovolnost", a ta vždycky znamená zápal a chuť.
Nedávno jsem na Petra a Lucii narazila v Levných knihách a mile mě překvapil (jo, kromě ceny k místu koupě adekvátní) její rozsah. Útlá knížečka do autobusu, tramvaje, zkrátka do (větší) kapsy.
Bylo to dětsky milé. Bylo to nezkažené.
Jedna věc mě ale trochu rušila. Stejně jako když si pustíme Titanic, víme, jak to dopadne - u P. a L. nám to učitelka taky práskla v nevíře, že to někdy sami přečteme. Ale ten Titanic trvá tak uzívaně (až na tu ruku, že jo) dlouho, že se do toho stihneme zažrat, po tisící tomu propadnout, po tisící jim to uvěřit, a pak ten konec prožíváme, jako by to bylo poprvé. Jenže P. a L. je (za mě) až na škodu krátká záležitost. Pro mě ten rozsah nebyl dostatečný na to, abych zapomněla na slova paní učitelky o nehynoucí lásce, která zahynula, a mohla si to užít a zažrat se pořádně.
I když! Na nic si to nehraje. Je to prostě takové vstala a šla. To cením. Především budiž tato knížka další z životních perspektiv během války - tentokráte bez uniforem, ostnatých drátů, patosu a lítosti...
Nabízí se srovnání s knížkou Romeo, Julie a tma - tu jsem osobně prožívala (příběhem) víc. Ale na P. a L. si vážně cením té lyričnosti, kterou pro mě zase nemá Rome, Julie a tma. Asi měním názor, ne, nejdou tak úplně srovnat.
*...uhněten z oné jemné hmoty, která u nejlepších mužů v sobě má trochu ženskosti a nestydí se za to.
*...každý úsměv, každé světlo, každý život je láska. A chtít ji vidět v přesné podobě, to by znamenalo oklesťovat ji. Pece však po této přesné podobě toužíme, abychom svou lásku mohli sevřít v náručí a zmocnit se jí.
*Žít se musí... Jakmile člověk myslí, přestává žít.
*Chvíle vyměřená životu je krátká. - O důvod víc, aby se nechvátalo! To je pak člověk u cíle příliš brzy. Jděme raději drobnými krůčky.
*...milovanému od ní právě proto, že se jí tak málo podobal.
*...s onou skvělou nelogičností lásky...
*Dávat své srdce lásce, své rty milenci, to je přece totéž jako dávat oči světlu; to není dávání, to je braní.
Romantická láska dvou mladých lidí na pozadí války, která končí tragicky. Čte se dobře. Krátká knížka, svižný děj.
Z hlediska milostného příběhu Petra a Lucie bych řekla, že to není nijak výjimečné. Přišlo mi to příliš patetické a nepřirozené. Co se ale týče vykreslení válečné Paříže, Rollandovi se to povedlo výborně a až mrazilo z toho, v jakém prostředí museli lidé žít, přemýšlet a snažit se milovat.
I to mi na tom asi vadilo, že ta jejich láska byla od prvního momentu taková zoufalá, uspěchaná. Je ale možné, že kdybych si knihu přečetla během dospívání, pohltila by mě více. Vždy jsem se považovala za romantickou duši a snílka, ale tahle kniha mě po té citové stránce nějak minula.
Kdybych si měla tematicky vybrat, sáhla bych příště asi po Romeo, Julii a tma od Jana Otčenáška.
Vůbec, toto bylo poprvé, kdy jsem Petrovi a Lucii smrt přála...jsem ráda, že byli ušetřeni budoucího utrpení. Pro mě má kniha šťastný konec.
Smutná kniha, bohužel s tragickým koncem. Láska Petra a Lucie je krásná a čistá. Co víc dodat. Nezasloužili si to.
„Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí, vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely."
Poprvé čteno před nějakými 35 lety jako povinná četba, teď jsem si dal repete v rámci Čtenářské výzvy, když už ji jako povinnou četbu vytáhla dcera.
Hodnocení se za ta léta v podstatě nezměnilo, i když důvody jsou jiné.
Je to jímavá romantika, což mi jako puberťákovi lezlo na nervy. Teď už to přejdu, ale zase proč to číst, když je k dispozici opulentnější Romeo a Julie. A tak je to i s dalšími rovinami. Většinou už před Rollandem témata zpracovali jiní a působivěji. Tohle mi přišlo jako trochu nesourodý koktejl.
Ale chápu, že kniha své obdivovatele stále nachází.
Krásné dílo, které je ukázkou, že krátká kniha vás dokáže zaujmout a vyvolat ve vás větší citovou odezvu. V těžké době první světové války se v Paříži potkají dva neznámí lidé a vypukne u nich láska na první pohled. Novela je romantická, smutná, při čtení ve vás zasévá naději, že to s Petrem a Lucií dopadne dobře a budou mít, dá-li Bůh, před sebou šťastnou budoucnost. Bohužel osud zasáhl jinak a konec skončil tragicky. Za mě mohu doporučit.
Tuto novelu jsem četla již kdysi na gymplu. Dnes se mi znovu dostala do ruky, neboť nějak nemůžu najít správnou náladu na nějaký delší román, či detektivku. Pamatuju si, že mě dříve oslovila a líbila se mi. Dnes mi však myšlenky při čtení utíkaly jinam a příběh mě extra nenadchl.
Krásný příběh mladé lásky v období světové války. Kniha se četla jedním dechem a naprosto ji miluji!
Povinná četba. Příběh mě nijak nezaujal, byl předvídatelný a na můj vkus příliš jednoduchý. Podstata knihy založena na málo pravděpodobné skutečnosti. Slabší průměr
Tato kniha je pro mě srdeční záležitostí. Ačkoliv je to knížka velmi tenká, schovává dojemný krásný příběh čisté lásky. Dnes už by lidé označili myšlenku této lásky za naivní.
SPOILER: Milostná novela zařazena do světové klasické literatury, kde se děj odehrává ve 20. století, kdy Francii drtí první světová válka. Dva mladí lidé, hlavní hrdinové se potkávají v úkrytu v Paříži, ovšem nepromluví na sebe jediné slovo, ještě několikrát se spolu shledávají, ale stále bez oslovení. Až Petr sebere odvahu a Lucii osloví. Oba se postupně zamilují. Lucie zabývající se uměním Petra okouzlí natolik, že spolu tráví veškerý čas, kdy se snaží zapomenout na hrůzy války. Bohužel jejich láska trvá pouze dočasně, jelikož Petr musí nastoupit na frontu do války. O to více se snaží užívat života a žijí pouze pro sebe. V období Velikonoc se rozhodnout si slíbit věčnou lásku v kostele. Při koncertu začne bombardování a oba dva milence zasype část kostela. Jejich láska zůstává věčná. Romantický, dojemný příběh se smutným koncem. Čtivé, jemné...nemám co více dodat.
Příběh sic čtivý, ale na můj vkus až moc nudný, nijak nerozvíjející.
Spíše tak stroze popisné, příběhově nenadchne.
Ale číst se to dá.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Velmi krátká novela o mladém, zamilovaném páru, který si svou první zamilovaností prochází v Paříži za doby 1. světové války. I když člověk ví jak celý příběh skončí, stejně je šokovaný a smutný.