Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1584/bmid_petr-a-lucie-oMP-1584.jpg
4
7648
7648
Milostná novela, jemně kreslený příběh tragické lásky mladých milenců zahalený stínem válečného utrpení a hrůzy první světové války. Oba mladí lidé žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny a ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému...
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1984 , MelantrichOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem teď četla s odstupem pár let. Musím říct, že ve mně teď zanechala mnohem hezčí dojem, než když jsem ji četla poprvé. Hezký příběh dvou mladých lidí.
Po téhle knížce jsem sáhla z důvodu Čtenářské výzvy 2018. Pamatuji si, že nám ji představili ve škole, ale nečetla jsem jí. Možná bych ji ani nepochopila. Příběh dvou mladých lidí za války, kteří se snažili dělat, že vlastně vůbec není. Překvapil mě konec knihy. Čekala jsem, že skončí nějak tragicky, ale vůbec by mne nenapadlo, že zrovna takhle.
Brilantní jazyk (rovněž skvělá práce překladatele) vykreslující nádherné obrazy a popisující lidskou duši tak věrně a přesto tak poeticky. Příběh svou délkou potvrzující, že velká lidská dramata se mohou odehrát i během pár dní. Po dočtení ve mně tento příběh zanechává hořkosladkou pachuť, kdy se člověku chce brečet a zároveň se lehce usmívat. A tato kniha je pro mě navíc důkazem toho, že k něčemu musím teprve dozrát - když jsem ji četla poprvé v období puberty, přišlo mi, že "ujde" a spíš mě i štvala.
Krásná krátká klasika. Romantický děj plný lásky. Tragický konec. Časem budu číst znovu.
Maličká a nenápadná,... 96 stran... Tak nějak nechápu, čím si vysloužila post mezi povinnou četbou (jako mnohé ostatní na seznamu). :/ Mě prostě přijde tohle čtení moc... "složité", jak obsahem, tak historismy i celkovou formou a stylem příběhu. Klasika prostě není nic pro mne.
Krátká novela Petr a Lucie se právem řadí ke klasikám. Kniha se mi velmi líbila. Jemný a smutný příběh, který byl již od začátku předurčen k tragédii. Romain ve své knize upřímně popisuje nelehký život civilistů během války. jejich myšlenky, pocity a obavy z toho, že se nedožijí dalšího dne. Jemný cit mezi dvěma mladými lidmi krásně dokresloval atmosféru. Jsem ráda, že se autor více nerozpsal, neboť bych slzy na uzdě neudržela.
Ačkoliv to není úplně to, co normálně čtu, jsem s knihou spokojená. Krátká, na dobu, co které je děj zasazen, překvapivě a příjemně nenásilná, možná i trochu naivní, ačkoliv si hlavní hrdinové okolnosti uvědomují... Jednoduchá a krátká knížečka, vhodná pro maturitní četbu.
Milostné příběhy nepatří mezi mé oblíbené, ale tato novela mě potěšila. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Knihu jsem nedočetl jednak kvůli Petrovi, ale hlavně že jsem již ze školy věděl, jak skončí...
Na to že je to mala knižka a na to že som vedel ako príbeh skončí som si tu knihu pekne užil :)
Páčil sa mi ten nápad dať do popredia lásku dvoch mladých ľudí a vojnu (aj keď hrala veľkú rolu) dať do pozadia.
Krásný a lehký Rolland - čte se jedním dechem a možná pár nádechy k tomu :) Děj se sype po kapkách jako Debussyho tóny..
Ano.Po takmer 15tich rokoch som sa ku knižke vrátila a rozhodla sa ju prečítat inak než ako nariadenú knihu v povinnej četbe.A tak ako som bola nadchnutá pred rokmi som nadchnutá ostala i teraz.
Príbeh mladej lásky ktorá ako jaro rozvíja svoje jemné lupene a túžobne ich ponúka prvým jarným slnečným lúčom tak i oni ponúkajú svoju lásku jeden druhému ako na dlani.v čase vojny a strachu sa dokážu od všetkého pozemského odpútat a rozprávat sa dotykom svojich srdc.....a ich láska ostane čistá a nesmrtelná i napriek tomu že pilier chrámu ich pochová pod nánosmi ruinin a prachu....
teraz zamáčknut slzičku a zhlboka sa nadýchnut pretože Rolland dokázal to čo iným autorom chýba.
Velmi krátká novela o mladém, zamilovaném páru, který si svou první zamilovaností prochází v Paříži za doby 1. světové války. I když člověk ví jak celý příběh skončí, stejně je šokovaný a smutný.
Krátké, čtivé, rychlé, smutné, svižné, romatické, tragické. Je to jednohubka s tím něčím navíc.
Kniha je čtivá, smutná, o lásce dvou mladých lidí, kteří se do sebe nepřekvapivě zamilují v době války. Příběh končí tragicky. Upoutaly mě ty znamení něčeho špatného, co se má stát.
Ani se nedivím, že jsem ji na střední zařadila do mého maturitního seznamu.
Jenda z knih, jejíž děj člověk musel znát na střední, aniž by ji četl. Škoda, protože se zde opět potvrdilo, že povinná četba nebyla tak protivná, jak se nám kdysi zdála a jsou mezi ní zajímavé kusy. Líčení válečné Paříže z pohledu dvou zamilovaných duší a konec, který je svým způsobem vlastně pro ně šťastný...
Pro mě - báseň v próze.
Jedna z těch knížek, se kterou se vám pojí vzpomínka na gympl a už předem odrazující štempl "povinná četba". A přitom taková škoda, že právě tento štempl nejednoho z nás od knih spíš odežene, než že by nám rozšířil čtenářské obzory...
Naštěstí jednou všichni školní lavice opustíme a máme pak chuť sáhnout po něčem "ověřeném". A začneme lovit i ve vodách "bývalé povinnosti" a přetavovat ji na "současnou dobrovolnost", a ta vždycky znamená zápal a chuť.
Nedávno jsem na Petra a Lucii narazila v Levných knihách a mile mě překvapil (jo, kromě ceny k místu koupě adekvátní) její rozsah. Útlá knížečka do autobusu, tramvaje, zkrátka do (větší) kapsy.
Bylo to dětsky milé. Bylo to nezkažené.
Jedna věc mě ale trochu rušila. Stejně jako když si pustíme Titanic, víme, jak to dopadne - u P. a L. nám to učitelka taky práskla v nevíře, že to někdy sami přečteme. Ale ten Titanic trvá tak uzívaně (až na tu ruku, že jo) dlouho, že se do toho stihneme zažrat, po tisící tomu propadnout, po tisící jim to uvěřit, a pak ten konec prožíváme, jako by to bylo poprvé. Jenže P. a L. je (za mě) až na škodu krátká záležitost. Pro mě ten rozsah nebyl dostatečný na to, abych zapomněla na slova paní učitelky o nehynoucí lásce, která zahynula, a mohla si to užít a zažrat se pořádně.
I když! Na nic si to nehraje. Je to prostě takové vstala a šla. To cením. Především budiž tato knížka další z životních perspektiv během války - tentokráte bez uniforem, ostnatých drátů, patosu a lítosti...
Nabízí se srovnání s knížkou Romeo, Julie a tma - tu jsem osobně prožívala (příběhem) víc. Ale na P. a L. si vážně cením té lyričnosti, kterou pro mě zase nemá Rome, Julie a tma. Asi měním názor, ne, nejdou tak úplně srovnat.
*...uhněten z oné jemné hmoty, která u nejlepších mužů v sobě má trochu ženskosti a nestydí se za to.
*...každý úsměv, každé světlo, každý život je láska. A chtít ji vidět v přesné podobě, to by znamenalo oklesťovat ji. Pece však po této přesné podobě toužíme, abychom svou lásku mohli sevřít v náručí a zmocnit se jí.
*Žít se musí... Jakmile člověk myslí, přestává žít.
*Chvíle vyměřená životu je krátká. - O důvod víc, aby se nechvátalo! To je pak člověk u cíle příliš brzy. Jděme raději drobnými krůčky.
*...milovanému od ní právě proto, že se jí tak málo podobal.
*...s onou skvělou nelogičností lásky...
*Dávat své srdce lásce, své rty milenci, to je přece totéž jako dávat oči světlu; to není dávání, to je braní.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Knížka se mi nečetla úplně lehce, asi kvůli pro mě příliš poetickému jazyku (a to navzdory tomu, že podobný styl mám běžně ráda). Každopádně za přečtení určitě stojí i vzhledem k tomu, v jaké době byla napsaná a je tedy její skvělým dokladem.