Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/256019/bmid_petr-a-lucie-256019.jpg
4
7729
7729
Jemně kreslený příběh lásky tragicky skončivších mladých milenců, rozvíjený v Paříži zahalené stínem válečného utrpení a hrůzy. Vyznavač pokroku a míru v něm obnažil nemorálnost a nesmyslnost války a vyzvedl proti ní nezničitelnou sílu lidského citu, lásky, jež dává životu smysl a trvalost.
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 1997 , Amosium ServisOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Neviem ako knihu popísať...Čakala som tému vojny a lásky,nevyhýbal sa tomu,ale bola podaná inak.
Neviem na ňu stále nájsť správne slová.Zaradila sa medzi moje srdcovky a kto číta túto knihu s pochopením,vidí ten šťastný koniec.
Bál jsem se toho, že to bude jen romantická slátanina. Nakonec se z této knihy vyklubalo příjemné čtení k večerům, kde sice bylo hlavní téma láska a válka se téměř neobjevila, ale bylo to vše tak hezky naivní, až se člověk musel čas od času pousmát.
Petr s Lucií prožijí několik krásných dní, během nichž si „plánují společnou budoucnost“. A když se již téměř zdá, že budoucnost bude skutečně růžová, že nastanou slunné dny, že nic nemůže překazit šestnáctiletým jejich plány, 29.března 1918, přesně na Velký pátek se na ně sesune kostel. Umírají si v náručí. Bez budoucnosti, naděje. Bez splněných snů, ztraceni ve statistice válečných obětí.
Nezapomenutelný příběh, který mi v mnohém připomíná Remarque
Pořád u mě vede s podobnou tématikou Remarque a myslím, že se to jen tak nezmění. Přišlo mi to trochu o ničem, čekal jsem více. Ale za báseň ke konci to stojí přečíst.
V mojí povinné četbě pátá a jednoznačně nejhůře napsaná ,,kniha". Něco tak pitomě napsaného jsem už dlouho nečetl, opravdu nechápu jak se tato ,,kniha" může vůbec někomu líbit. Prvních deset stránek jsem četl asi hodinu a snažil se pochopit co tím jako autor chtěl říci. Marně! ,,Kniha" málem letěla z okna a to jsem klidný člověk. Jednoznačně nedoporučuji!
Vcelku průměrná a útlá knížka, kde stojí rozhodně za pozornost smutný konec. Příběh se odehrává na pozadí první světové války a na pár stranách popisuje seznámení Petra a Lucie a počátky jejich vztahu až k onomu závěru celého příběhu. Dvojice se zamýšlí nad smysluplností či nesmysluplností války a na tom, zda vůbec má cenu žít, když člověk nezná dne ani hodiny. Přesto jdou dál a vzájemná láska je drží nad vodou.
Krásný, zároveň však smutný milostný příběh dvou mladých lidí. Přes svou lásku nevidí - a ani nechtějí - co se děje v okolním světě. Nechtějí myslet na válku. Chtějí jen žít a milovat. Někomu by se mohlo zdát, že příběh končí tragicky. Ale já si myslím, že by si to oba přáli takto - spolu!
Svým způsobem končí kniha šťastně, možná, že už by nic lepšího nikdy nezažili.
Mimo to je úžasně napsaná, zcela chápu, že je i součástí povinné četby, musím si od Rollanda přečíst i něco dalšího.
úžasná kniha. Přečetla jsem ji v rámci povinné četby a nelituji. Krásná, čtivá kniha. čte se jedním dechem.
Pokud v sobě nemáte špetku romantiky, nečtěte. Ale pro nás, zasněné a se schopností představit si každý moment, je to nádherné čtení. V těžkých časech se dokázali lidé bezmocně zamilovat, být si oddaní a radovali se z každé možné vteřiny. To už dnes bohužel nevidíme. Knihu jsem přečetla na jeden nádech a konec, mě citlivou, dojal ke slzám.
Asi nadčasové, ale z míry mě stejně vyvádělo vydání z roku 1984 s tím svým neobvyklým formátem (velikostí), kterým knížkám často nepřísluší.
Předně - komu nevoní romantika, ten by se neměl do Petra a Lucie pouštět. Je to proti veškeré logice číst knížku, která mi není tématicky blízká. Druhá věc je ta, že Rolland byl brilantní spisovatel a ačkoliv Petr a Lucie nabízí krásný příběh za drobné přítomnosti dobového kýče, jsou neprávem zapomenuta jeho další díla. Zpět ale k této knize. S přihlédnutím k faktu, že jádro romantiky dnes tkví převážně v románech Danielle Steel, musím ocenit Rollandovu knížečku ještě více. Inteligentní, rozsahově adekvátní a dobře působící na emoce. Asi tak by se dalo shrnout, co Petr a Lucie nabízí svému čtenáři. A já myslím, že to stačí.
Takový ty knihy o "lásceš" dvou mlaďochů, kteří nemají v palici nic jinýho, než jak se "jeden druhému oddat" nemají náročnějšímu čtenáři co nabídnout. Zvlášť takovému, který na romantické lásečkování prostě není.
Celkově musím říct, že obsahově nic moc. Sice krásný příběh, ale styl Rollandova psaní mě nezaujal. Místy jsem se nudil. Ovšem co je třeba vyzdvihnout, tak dialogy. Ty jsou mistrovké!
Nádhera. Romantika, tragédie a napětí v jednom. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Kniha popisuje osudy dvou mladých lidí, kteří pocházejí z odlišných prostředí a mají ve svém životě svoje problémy, ale přesto je spojí jeden jediný a to je válka, která se týká všech, ať chudých či bohatých.
A u maturity jsem si nemohla vytáhnout lepší knihu ;)
Tuto knížečku jsem slupl během obědové přestávky na brigádě, kterou jsem si teda přiznám prodloužil o půl hodiny a teda musím říct, že přes můj počáteční skepticismus jsem si ty dvě bytůstky zamiloval celým svým srdcem a přál jim jen to nejlepší až do konce :(
Ačkoliv vůči mému očekávání rychlé četby (130 stránek při formátu A6), jsem velice krutě narazil a knihu "přelouskával" o dost déle, než jsem počítal. Přišlo mi, že dílo obsahuje pasáže, které jsou vytrženy z kontextu a kdyby v knize nebyly, četla by se o mnohem lépe. Mj. to co mohlo být napsáno jednoduše v pár slovech, je psáno v "lyrickém nádechu".
Začátek je docela nuda, prostředek knihy je čtivý (to díky dialogům Petra a Lucie) a konec opět upadá do nudy.
Jeden z knih četby, kterou si plánuji dát k maturitě - a překvapivě dobře se četla! :)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Dávám tři hvězdy. Zejména proto, že jsem nepřišel na chuť Rollandovu stylu. Zřejmě proto, že když se o něčem říká, jak je to skvělé, tak u mě je to zpravidla právě naopak. Strhující je závěr, tam jsem zamáčkl slzu, bylo mi jich neskutečně líto. Ke knize se určitě vrátím, řadím ji k těm, na něž se v průběhu života mění názor.