Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402204/bmid_petr-a-lucie-f19-402204.jpg
4
7722
7722
Celé jedno století uplynulo od událostí první světové války, které tvoří pozadí nejznámějšího díla Romaina Rollanda, nositele Nobelovy ceny za literaturu, novely Petr a Lucie. V mistrně vykreslené atmosféře města, přírody, světla a tmy, válečného rachotu i ticha sní svůj křehký sen o lásce nesmířlivý, trochu zhýčkaný mladík, procházející nelehkým obdobím dospívání, a života znalejší dívka, která však umí bezmezně milovat. Spíš než jako literární postavy působí jako skute ční lidé, s nimiž dýcháte i přicházíte o dech - a nejen proto, že jejich příběh se stejně tak může odehrát i dnes.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno:
2017
,
Odeon
Originální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Na střední jako povinná četba. Za mně depresivní, bylo mi líto dvou mladých lidí, za dob války. Tolik jsem jim přála, aby to dobře dopadlo. Ale bohužel. Já válečné nečtu už kvůli všem těm hrůzám, co si lidé, kteří neměli nic s válkou společného a chtěli normálně žít, si chudáci museli prožít peklo. Ach jo.
Za mě už nikdy více.. I přes to, že milostné a zároveň válečné novely/romány nemám nejraději a ve většině se jim vyhýbám, Petr a Lucie je kniha k maturitě, a proto bylo mou povinností si ji přečíst. Je to kratinká novela s jednoduchým, ovšem pro mě nudným příběhem. Jak Petr, tak i Lucie jsou mi nesympatičtí již od počátku. Snad jediné pasáže, které mě osobně zaujaly, byly ty, kde vystupoval i Petrův bratr. Bohužel proto dávám 1 hvězdičku z 5.
Na jedné straně naivní láska, na straně druhé nesmyslná válka.
Lyrický příběh o dvou lidech, kteří byli uprostřed krveprolití zcela bezvýznamní – a přitom si byli vším.
Stejně jako u Krysaře to domrvil ten konec. Upřímně, jsem ráda, že styl psaní se stále inovuje, protože ty příběhy byly takové strnulé, strohé a neosobní.
Recenze je psaná klukem který přečte jednu knihu za uherský rok, takže se mé hodnocení bude o hodně lišit od jiných recenzentů.
Kniha je z velké části vyprávěna vypravěčem, který popisuje lásku, radost, štěstí ale taktéž strasti, smutek a utrpení dvou hlavních postav. Celý příběh se odehrává v prostředí 1. světové války, a kvůli toho příběh působí až depresivně a konec je doslova tragický.
Abych řekl pravdu, tak mě pár částí knihy bavilo, hlavně části kdy postavy ukrývaly svoje tajemství a já jsem se je snažil rozlousknout. Bohužel zbytek knihy mě absolutně nebavil, některé fráze postrádaly smysl a celkově je podle mě kniha psaná pro jinou věkovou kategorii a i pro jiný typ lidí. Taky se mi nelíbil styl jak byl příběh vyprávěn. Příběh by byl podle mě o dost zajímavější s více dialogy mezi postavami.
Za mě byla kniha dost nudná a až moc poetická.
Po knize jsem sáhla z důvodu maturitní zkoušky z českého jazyka a rozhodně toho nelituji.
kniha byla velmi čtivá a opravdu mě chytla za srdce.
" I v té nejnevhodnější chvíli se dá najít opravdové štěstí."
Tato myšlenka mi utkvěla v hlavě a myslím si, že vystihuje veškeré pocity které mám z této knihy.
Naivně napsaná kniha, která slouží dobře při oddychu. Nějaké významné dílo za ní však hledat nemůžeme.
Precizní řemeslná práce laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Ale tentokrát nebylo potřeba 10 svazků jako u Jana Kryštofa. Tady stačilo jen 50 stránek. Křehkost, naivita, pošetilost, mládí... útržky děje se skládají v pevnou a naléhavou emotivní kostru. Čistá a nezištná láska jako prohraná obžaloba války a společnosti, která ji vede. Ta lehkost, krása a fabulismus činí z této novely téměř učebnici tvůrčího psaní.
Nu, bylo to takové sympaticky naivní. Ta naivita z toho sršela každou stranou, valila se z odstavců hlava nehlava. Ale je to taková uvědomělá, cílená naivita. Tahle kniha si je totiž moc dobře vědoma toho, že je naivní, a tím je i zdravě naivní. A slovo naivní pro tuto recenzi již zatracuji.
Dva svobodomyslní mlaďáci se potkají někde v Paříži na konci války, pak zas a až při třetím setkání na sebe promluví, načež spolu svačí housku (což považuji za vrchol této knihy). Pak se rozptylují řešením banalit, pseudofilosofickým kafraním či ležením ve fialkách a tak. To je takové milé. A nemyslej na válku, nebo si to nechtěj připustit. Pak to jakože skončí a je konec, přirozeně.
Petr a Lucie je přinejmenším příjemný počtení, občas Rolland sklouzne i k takovému poetickému jazyku, takže proč ne.
(Tzv. btw - Petr a Lucie je nějakej českej národní klenot? Nebo proč je v zahraničí všude tak nonšalantně ignorován a i ve Francii z něj nejsou tolik na větvi jako my?)
Mám tuhle knížku strašně oblíbenou a všem ji doporučuju :) Není to žádný strhující příběh plný zvratů atp., ale je to hrozně hezký příběh o lásce. Asi to není kniha úplně pro každého, nerada bych psala, že je to jen pro ženy, ale řekla bych, že ženám se to bude líbit o něco více, než mužům.
(SPOILER)
Má první kniha spojená s válkou. SUPER! Kniha plná lásky a porozumění s tragickým koncem.
Představa jejich neskutečné lásky během války. Nereagovali na vše zlé kolem sebe, dívali se stále do budoucna. Na vždy však zůstanou spolu!
Pro mě krásná a smutná kniha, která byla kdysi pro mě jednou z prvních o útrapách války a skrývání... Byla to jedna z mnoha knížek, které se daly číst, byť se jednalo o povinnou četbu:-)
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Po letech jsem vzal do rukou tuto tenkou knížku a neodolal znovu si přečíst příběh o lásce mezi dvěma souznějícími mladými lidmi, který v době válečné vřavy dojme svým tragickým koncem. Silné emocionální protiválečné dílo, odehrávající se v Paříži v průběhu I. světové války.