Petr a Lucie
Romain Rolland
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/522659/bmid_petr-a-lucie-kTS-522659.jpg
4
7720
7720
Právě letos uplynulo sto let od konce první světové války, na jejímž konci se odehrává děj novely Petr a Lucie, která vábí čtenáře již od svého vydání. Milostný příběh dvou mladých lidí – naivního kluka pocházejícího z lepších poměrů a zkušenější dívky, která ví, co život obnáší, ale zároveň umí z celého srdce milovat – i po stu letech působí tak živě, že by se mohl stát i dnes.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 2023 , CooBooOriginální název:
Pierre et Luce, 1920
více info...
Přidat komentář
Četla jsem už v pubertě. Teď jsem si ji zase oživila. Já ten příběh mám svým způsobem ráda, ale pro každého to není :-)
Byla bych raději, kdyby byl upřednostněn příběh ústřední dvojice, ale spíše převládají vzletné popisy všeho okolo, co by tam ani nemuselo být. A poslední věta mi přijde vzhledem k celkové koncepci knihy až sprostě odbytá.
Zajímal mě milostný příběh na pozadí první světové války a o téhle knize jsem přemýšlela dlouho. Nicméně mě zklamala, a to hlavně kvůli své patetičnosti a zkostnatělosti. Chápu, pan Rolland psal v minulém století, což se nutně muselo odrazit na jazyce, ale znám i modernější díla z této doby, které obstojí i dnes. Tahle to podle mě není.
Sice útlá kniha, ale četla jsem jí dýl než některou třísetstránkovou knížku. Rozhodně to není lehké čtení. A ke všemu se mi to nijak zvlášť nelíbilo. No aspoň jedno téma výzvy splněno.
Knihu jsem četla v rámci maturity, která se neúprosně blíží. Musím říci, že kniha byla velice zajímavě napsaná. Zároveň se na ni člověk musel velmi soustředit a číst vážně vklidu a uvědoměle. I tak mě nijak nezaujala. Chápu, že se zajímá o těžké téma, ale pro mě to vážně nebylo nic, co bych si potřebovala přečíst vícekrát.
Bohužel tato kniha si cestu k mému srdci rozhodně nenašla. Způsob psaní, příběh, komunikace mezi Petrem a Lucií... Velmi těžko stravitelné. Nicméně je to na jednu stranu pochopitelné. Mezi mnou čtenářem a dílem je rozdíl 100 let! Byly jiné mravy, jiné způsoby, jiné podoby lásky, jiní spisovatelé, jiné způsoby vyjadřování se, a já osobně tomuhle stylu literatury zkrátka neholduju.
Petr a Lucie se rýmuje podle vzoru Romeo a Julie. A jako Shakespearovo dílo se i toto stalo legendou a pro člověka, který si říká čtenář, je znalost knihy na místě.
Příjemný, milý, poetický a hlavně smutný příběh jedné lásky v době války. Víc k tomu nějak napsat neumím, zážitek spíše nesdělitelný, přečtení rozhodně nelituju.
Knihu jsem četla jako devatenáctiletá do čtenářského deníku na maturitu. Tehdy jsem tomu dala 3* s tím, že do tohoto žánru musím ještě dospět. A měla jsem pravdu.
Teď jako 23letá jsem se ke knize vrátila a beru jí vyloženě emotivně. Doslova jsem hltala každé slovo, každé gesto milenců. Kniha je napsána krásně. Emotivnost ve mě vyvolává možná také kvůli Rusko-ukrajinské válce, která v tyto dny nepřestává otřásat zbytkem světa (a hlavně Evropy). Jak málo jsme se z válek minulého století poučili... Nicméně, kniha ode mě nyní dostává plný počet hvězdiček, který si zaslouží.
Knihu jsem četla kdysi do školy a nijak mě to neoslovilo. Dnes, po letech se mi příběh velice líbil.
Trpko-sladký príbeh lásky v období vojny. Ten kontrast lásky a vojny je miestami hrôzostrašný. Som vďačná, že mi autor aspoň miestami doprial pocit nádeje v zajtrajšok a večnú lásku.
Jelikož jsem jedinec lásky netknutý, přišla mi kniha v některých částech zvláštní ba dokonce i nesmyslná, netušila jsem proč mají milenci změny nálad jako děti na hřišti, ale vzhedem k celkové situaci v zápletce jsem se nad tím jen pousmála. Některé postavy, které se v příběhu objevily, neměly ani žadný dopad na příběh, sloužily jen jako takové menší rozptýlení od hlavní zápletky. Na druhou stranu se mi zalíbily všechny "filozofické" části o životě a vlastní existenci, což bylo pro mě dost osobní jakožto dospívajícího člověka.
Velice krátká novela, která se krásně čte a i přes válečné období vykouzlý úsměv na rtech.
Knížku jsem četla v rámci povinné četby na základní škole a upřímně, obsah mě moc nezaujal. Na tu dobu, kdy byla knížka napsána, si myslím, že je dost romantická, ale podle mě moc novodobé čtenáře nenadchne. Není tam ta dnešní romantika, která bývá v podobných knihách dnešního typu, ale i přesto se četla dobře. Jedna z knížek, kterou jsem měla přečtenou rychle.
Když dám romantickou podstatu příběhu stranou, má příběh i další aspekty. Zajímavé jsou rozdílné morální postoje obou hrdinů (vycházející z jejich sociální vrstvy), popis Paříže ve válečném období. A to, jak si oba uvědomují realitu ve svém vztahu a vědí, že jim nebude nikdy přáno (sociální vrstva, válka). Jen si chtějí vychutnat vymezený čas, který je jim dán.
Nic neznamená utrpení, nic neznamená smrt, jestliže vidíme, proč trpíme, proč umíráme.-citát z knihy Romaina Rollanda, jehož důkazem je samotný zdroj citátu. Jediný důvod ke čtení této knihy je maturita/čtenářský deník. Petr a Lucie je(pro mě)jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četla. Děj postrádá jakýkoliv smysl a zdá se nedokončený. Romantický vztah Petra a Lucie je ,,trapný" a založený pouze na touze, která je přitahuje. Na druhou stranu, jestli si chcete nějak přiblížit pvní světovou válku(pokud nejste historik), měla by tato kniha být vaší první volbou, chcete-li něco krátkého, co 1.sv.v. nastíní i společenským ohledem.
Příběh mladých milenců na pozadí první světové války..
Na jednu stranu úsměvné, na druhou stranu srdcervoucí..
Četla jsem díky čtenářské výzvě, ale prostě se mi to moc nelíbilo a do čtení jsem se spíš nutila. I přesto jsem ale ráda, že jsem si knížku přečetla.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) láska smrt milostné romány Francie Paříž bombardování tragédie novely pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 1984 |  Petr a Lucie |
| 1963 | Dobrý člověk ještě žije |
| 1974 |  Okouzlená duše I |
| 1957 | Jan Kryštof I |
| 1956 | Život Beethovenův |
Poprvé jsem četla na střední škole. Nyní jsem si ji chtěla připomenout, protože už jsem si ji nepamatovala. A vlastně se ani nedivím. Po týdnu jsem musela hodně přemýšlet, o čem to vlastně bylo. Pro mě jako naprosto neromantickou duši to bylo příliš naivní a nudné. V rámci povinné literatury se do zvládnout dá, ale jinak bych se do ní nepouštěla.