Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367039/bmid_petrolejove-lampy-kI0-367039.jpg
4
1316
1316
Kniha je mistrným pohledem do psychologie hrdinky, která se celým svým založením ostře odlišuje od maloměstského prostředí. Její životní příběh je historií touhy po štěstí a nepoddajné životní síly. Z dvojí roviny, společenské a individuální, odkrývá autor groteskní tragiku zápasu s nešťastným manželstvím a nepřátelským prostředím malého města. Realita vidění, jehož důslednost je jednou z příčin přesvědčivosti a autenticity příběhu, vylučuje smírný konec, je však souznačné s vírou ve vítězství člověka nad osudem.... celý text
Přidat komentář
Pan Havlíček je mistrem ve vykreslování psychologie postav. Ale já mám ráda, když je psychologické drama zároveň spojené s určitým napětím děje. A to se o této knize říci nedá. Hlavní hrdinka příběhu mladá Štěpka, mi připadala jako průkopnice ženského feminismu. Nelze se tedy divit, že měla značné potíže najít si vhodného partnera a začlenit se do společnosti. A sňatky z rozumu, jenom málo kdy přinášely štěstí ze vzájemného soužití. Ačkoliv mám velice ráda popisné knihy, tak jak se říká všeho s mírou. U tohoto románu bych proškrtala snad celou polovinu zbytečného děje. Audioknihu, která čítá plných 998 minut, velice dobře načetl pan Vaclav Knop. Jestli se k tomuto příběhu budu v budoucnu ještě někdy vracet, vyposlechnu si raději rozhlasové zpracování z roku 2006, které má příjemných 268 minut a v roce 2006 ho načetl pan Rudolf Pellar.
Znal jsem jen film a překvapilo mě, jak je kniha čtivá a poutavá. A oproti ní je film plný zkratek, zjednodušení i "výmyslů" a chybí mu poetika a atmosféra předlohy, byť má svou vlastní. Styl mi připomíná až magický realismus (nebo romantický realismus). Svým generačním záběrem, magičností i popisem genderových vztahů mi připomíná Dům duchů Isabely Allende. Škoda, že na rozdíl od ní Havlíček svou trilogii nedokončil.
Kdysi dávno jsem viděla film, teď jsem si přečetla knihu. A byla jsem mile překvapena. I když slůvko mile asi není to správné, kniha byla dost depresivní.
Bylo mi líto naivní Štěpky, která byla na jedné straně dost jednoduchá, na straně druhé citlivá, což je dost nevhodná kombinace. A bydlet na maloměstě, kde je pod neustálým drobnohledem okolí taky není žádná výhra. Štěpka touží po manželovi a dítěti, ale při jejím vzhledu je to dost problém. A když konečně získá manžela, je zaděláno na problém ještě větší.
Konec mi připadal trochu moc protahovaný, ale kniha je napsána krásným, tak trochu starodávným jazykem, takže jsem se rozhodně nenudila.
Začátek knihy mi dal zabrat, trvalo mi pár stran, než jsem se začetla, styl psaní mi zprvu nesedl a děj byl zprvu o ničem. Poté jsem ale byla velmi mile překvapena, děj mě vtáhl a na styl psaní jsem si také zvykla. Je to velmi depresivní čtení, ale čtenář se od knihy neodtrhne, jelikož autor vcelku napíná.
Já jsem s knihou nakonec velmi spokojená.
Psychologické drama ze života na malém městečku Jilemnice ( autorovo rodné město) odehrávající se na přelomu 19. a 20. století.
V Jilemnici jsem byla na výletě. Moc pěkné městečko. Nelíbí se mi tady ta filmová obálka. Nemám ráda Petra Čepka a ten jeho kukuč. Filmové zpracování jsem neviděla, ale obsadit Ivu Janžurovou do rolí Štěpky? Jsem si ji představovala úplně jinak. Zde je teda úplně obludně popsaná. Mě byla naopak Štěpka sympatická a fandila jsem ji a bylo mi jí líto.
Jeden z mála příběhů, který jsem dříve viděla ve filmu a teprve potom četla.
Pavel je spojen navždy s Petrem Čepkem a Štěpka s Pavlou Tomicovou. Viděla jsem ji v nastudování díla Klicperovým divadlem.
Kdysi jsem četla v rámci povinné školní četby a patří to k tomu nejlepšímu co tento institut umí nabídnout :) Teď, po letech, jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo a pořád je to stejně dobré. Jedna z nejlepších psychologických českých próz. Jeden z nejlepších českých filmů vůbec. A nezapomenu ani na inscenaci v Divadle Na Jezerce, kterou režíroval také Juraj Herz. V hlavních rolích Bára Hrzánová a Radek Holub. V nějakém rozhovoru Herz říkal, že tu knihu nikdy nedočetl do konce... No, možná je to dobře ;)
Asi jsem na zaklade hodnoceni a komentaru mela moc vysoke ocekavani. Vubec mi to neprislo jako psychlogicky roman, spis dramaticke osudy jedne zeny. Nenadchne, neurazi. Poslouchala jsem jako cetbu na pokracovani na mujrozhlas. Fajn kulisa k domacim pracem.
Psychologické drama ze života na malém městečku na přelomu 19. a 20.století. Poslechnuto jako audiokniha v podání Rudolfa Pellara.
(SPOILER) Jaroslav Havlíček opět dokázal, jak skvěle dokáže své románové postavy "vytunit" a na jejich povahách a skutcích pak postavit úžasné psychologické drama, které jde skutečně do hloubky. Energická a svéhlavá Štěpka v knize prochází různými etapami svého života a čtenář může sledovat, jak jí její nelehký úděl změní. Nezodpovědný floutek Pavel přivede rodinu svým hýřením téměř na mizinu a není mu vůbec proti srsti bezohledně využívat ostatní ku svému prospěchu. Také další postavy románu jsou velice zajímavě vykresleny. Této knize však největší slávu přineslo její filmové zpracování v režii Juraje Herze, kde hlavní role bravurně ztvárnili vynikající Iva Janžurová a výtečný Petr Čepek. Tentokrát jsem poslouchala povedenou audio verzi.
Jste rádi, že jste jen pozorovatelé, ale přesto cítíte dotek toho všeho, od husí kůže přes nepříjemné pocity někde vzadu v hlavě. Skvělá záležitost. V tomto případě se mi líbila nejen knižní předloha, ale i audio zpracování i to filmové.
Překrásná klasika. Ve filmu je děj trochu upravený, díky bezvadným hereckým výkonům je taky dobrý. Knížka je nádherná, Havlíček je skvělý spisovatel.
Tentokrát jsem si poslechla audioknihu. Znám sice film, ale kniha se mi líbila víc. A byla skvěle načtená. Mimochodem v knize byla Štěpka popsaná jako tlustá ošklivka, což se ve filmu o paní Janžurové říct rozhodně nedá. :-)
Maloměstským životem v Jilemnici nás provází svérazná Štěpka, dcera stavitele Kiliána. Jako panské dítě neměla moc kamarádů, až na Pavla a Jana. Vyrůstala, snila, trápila se, že je tlustá, nehezká a přehlížená. Autor zde velice výstižně , psychologicky vystihl její tragikomický život. Štěpka se touží vdát, mít děti. Když si konečně vezme Pavla, zjistí, že to není tak, jak snila. Urputnost a vzdor z ní udělá pracovitého dříče na statku, s vidinou, že bude líp.
Iva Janžurová mi sedla do vyjádření Štěpky hlavně uměním mimiky a řečí těla, aniž promluví, vyjádří vše a to samé Petr Čepek. V dobrém i ve zlém až do konce. Se slovy " Co není, může být" se vrhá do dalších dní. Ve filmu na závěr veze jeptiška dítě a Štěpa /I.J./ se s ním přes sklo mazlí. Tak u této scény mi tekly slzy. Tolik citu, lásky a zmařených nadějí. Ale život pokračuje......
Tuto knihu ctu jiz po druhe a opet jsem mela problem se na zacatku zacist, ale jakmile se clovek prelouska pres par prvnich stran a dostane se do krasneho deje a velmi dobre propracovanych postav, uz se cte kniha uplne sama. Pan Havlicek je mistr slova, to se mu musi nechat. Rozhodne doporucuji i filmove zpracovani knihy.
Petrolejové lampy jsem kdysi četla v tištěné podobě, ale jelikož jsem občas hlava děravá, úplně se mi tato kniha vykouřila z hlavy. Tak jsem sáhla po audioknize, abych si ji oživila. A byl to dobrý nápad.
Zápletka sama o sobě není nijak komplikovaná. Je to spíš zaměřeno na mozaiku událostí ze života hlavní hrdinky, než že by to mělo nějakou akční a hluboce propracovanou dějovou linii. Ale to určitě neznamená, že kniha v sobě neobsahuje dramatické eskapády, protože obsahuje.
Hlavní hrdinka Štěpánka nemá v životě na růžích ustláno, ač pochází z vyšší společenské vrstvy. Má své mouchy, to dozajista. Za některé své životní osudy si může sama, za něco zase nemůže. Nikdo není černobílý - to je tady skvěle popsáno. A já musím říct, že mi Štěpánky vlastně bylo ve výsledku dost líto a z některých jejích emocí a životních zkušeností mi bylo smutno. Některé věci, co se Štěpánce v životě staly, mi zněly až příliš povědomě. Kniha mne na několika místech pěkně zasáhla.
Ale vlastně žádná z postav není černobílá - každý má své klady, své zápory. V tom si jsou postavy podobné. A je těžké se z čehokoliv vymanit, když na vás ostatní z maloměsta či vesnice koukají skrz prsty, závidí, pomlouvají, ubližují. To tu pan Havlíček dobře zachytil.
Nakonec z toho na mne vykoukl příběh o tragédii člověka, z níž jako by zdánlivě nebylo možné se vymanit. Upřímně - není to příliš pozitivně naladěný příběh, byť některé situace mohou působit trochu úsměvně. Ale je to spíš hořkosladký úsměv, než že by se člověk popadal za břicho smíchy...
Na audioknize velmi oceňuji povedený přednes Rudolfa Pellara a také skvěle zvolenou dramatickou hudbu, která celý příběh skvěle podkreslovala.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Bohužel neumím popsat, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně za přečtení/poslech kniha určitě stojí. Je to zajímavá sonda do světa maloměsta na konci 19. století, kde lidé na sobě nenechávají nit suchou a kde hlavní postavy nežijí lehký život.
Asi je vám jasný, že ne všichni máme v životě naloženo stejně. Ale co život naložil Štěpce Kiliánové, to je docela nářez.
Štěpka není ledajaké děvče, je to žena, která umí vzít sekeru a naštípat dříví, umí střílet z luku a přepere kdejakého chlapce.
Ale.
I taková dívka sní o svatbě.
Bohužel Štěpce osud nepřeje a zůstane pro ni jen její bratranec Pavel, který je nemocen.
Diagnóza je zdrcující. Syfilis.
Pavel tudíž nemůže mít děti, které by si Štěpka tak přála, navíc on začíná bláznit.
Má Štěpka ve svém osudu vepsán alespoň kousek štěstí? Snad ano. Přece jen, bláznivého manžela, o kterého se musí starat a je atrakcí pro celou ves, si nezaslouží.
Za mě je Jaroslav Havlíček jedním z nejlepších českých spisovatelů spolu s Ladislavem Fuksem. Drásavá psychologická próza, to je moje.
Skvěle napsaná kniha s velmi propracovanými postavami, pro mě navíc s bonusem známého prostředí Jilemnice. Pan Havlíček dokázel mistrně vystihnout konec 19. století, maloměsto i prostředí plné pomluv, závisti nadějí i lásky. Doporučuji.
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
Jako mnoho dalších čtenářů jsem i já nejprve viděl film a při čtení knihy se pak musel nějakou dobu srovnávat s tím, že literární verze Petrolejových lamp je docela jiný příběh. Ale myslím, že nemá příliš význam obě formy porovnávat, film je výborný a román je také výborný, stylisticky i psychologicky. Každá podoba má trochu jiné přednosti, ale to podstatné, myslím, vystihují obě docela přesně. Tedy zranitelnost člověka hledajícího štěstí a ochotného se citově investovat vůči bezohledné manipulaci. Tajil se mi dech soucitem a zároveň se mi otvírala kudla v kapse - ani nevím, jestli jsem víc toužil po tom nějak utěšit Štěpku (ale vlastně jak? co by jí mohlo v její situaci pomoct?) nebo tvrdě ztrestat Malinu. Oba jsou každopádně aktéři toho možná nejhoršího, co si lidé mohou navzájem udělat: nevnímat svého bližního jako lidskou osobu, ale použít ho ke svému vlastnímu prospěchu.
Přes tísnivě dusnou atmosféru na Vejrychovsku ale nelze přeslechnout i pozitivní tón. Tichý, často skoro zadušený, ale přesto trvale znějící pozitivní tón! Tím je Štěpčina houževnatost a odolnost, neochota se dát zlomit a rezignovat. Štěpka má schopnost i v krajně nepřejícných podmínkách vydolovat ze života něco dobrého. A hlavně nepřestat s hlavou nahoře kráčet dál a věřit, že osud neřekl poslední slovo. Že to poslední slovo nemůže být takhle kruté. Že co není, může být. Že co není, bude!
"Světlo vzplanulo, pohaslo a konečně přiklopeno sklem, znovu zaplálo."