A kicsi növér
Raymond Chandler
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217865/bmid_phil-marlowe-a-kicsi-nover-Vv4-217865.jpg
4
232
232
Phil Marlowe série
< 5. díl >
Vydání Sestřičky v maďarštině.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1968 , Madách BratislavaOriginální název:
The Little Sister, 1949
více info...
Přidat komentář
Chandlerův styl je skvělý, sází naprosto výborné hlášky, jednu za druhou a - na rozdíl od většiny ze stovek autorů, kteří se v tom jeho styl pokouší napodobit - nepůsobí tyhle komentáře uměle, ani nuceně. Větší problém jsem měl se samostatným příběhem. Přiznám, že na mě byl příliš zamotaný, ztrácel jsem se v postavách, ještě víc pak v jejich motivacích a místy úplně i v tom, proč se co děje, proč Marlowe jde zrovna tam, kam jde a co se tam chystá dělat. V poslední třetině už příběh prostě jen prošuměl kolem a bylo mi jedno, jak to skončí, jen už aby to skončilo... Přesto jsem se značnou část románu opravdu bavil, to ano. Jen buď nejsem správný čtenář Chandlera, nebo v téhle knize autor natáhl na dvojnásobek materiál, který k ní měl, a pro ten poloviční rozsah by byl akorát.
„Když si mě najmete, musíte brát, co je,“ řekl jsem. „Mě. Takového, jaký jsem. Jestli si myslíte, že v téhle profesi najdete nějaké převlečené řeholníky, musíte být nadobro pomatená. Praštil jsem vám telefonem, ale přesto jste za mnou přišla. Je vidět, že pomoc potřebujete. Jak se jmenujete a co vás trápí?“
Je vidět, že soukromý detektiv Philip Marlowe se se svými klienty „moc nepárá“. Přímý, drsný a s typickým „šarmem“ :-). Tak, jak celá kniha a styl Raymonda Chandlera. Některé pasáže jsou psány v „ich formě“, takže na dvěstěpadesáti stranách je Marlowových „hlášek“ poměrně dost. Ale prostě nejen Marlowe, celý styl psaní se nese v tom duchu. I když některé hlášky jsou docela vtipné:
- Na terase U Tanečníka se pár ranních ptáčat připravovalo, že si vypijou oběd. -
Nemám s tím celkem problém, ale v některých momentech, podle mne hezky rozepsaných, mi to připadá přece jenom trochu nucené, humor či sarkazmus za každou cenu. Budu konkrétní – speciálně 13. kapitola, kde se vlastně nic neděje - Marlowe projíždí po dálnici kolem oceánu a způsobem sobě vlastním komentuje Ameriku - by vypuštěním některých přirovnání vyloženě získala. Stala by se z ní krátká oddychová pasáž s docela zajímavými úvahami.
- Zajel jsem až k oxnardské zkratce a tam jsem se otočil a jel zpátky podle oceánu. Obrovské vozy o osmi a šestnácti kolech proudily na sever, celé ověšené oranžovými světly. Po pravé straně se mohutný, těžkopádný Tichý oceán trmácel proti břehu jako posluhovačka cestou z práce domů. Žádný měsíc, žádný hluk, sotva znatelné šumění příboje. Žádný pach. Ani potuchy po drsné, divoké vůni moře. Kalifornský oceán. -
Samotná zápletka poměrně složitá, respektive čtenář dlouho neví, co se vlastně přihodilo a koho podezřívat.
Oddychové čtení s nevelkým napětím, Pro čtenáře, kterému nevadí Chandlerův styl, docela zábavné.
Marlowe napočtvrté, nezklamal ani neohromil. Detailně popisný monolog samotářského detektiva, okořeněný všudypřítomnými cynickými poznámkami a trefnými postřehy je bezchybný... jako by se za těmi ironickými hlody skrývaly hluboké životní pravdy. Poprvé jsem si vychutnal i překlad plný slangových výrazů. Bohužel mám dojem, že vytříbený styl 200stránkový příběh (opět) neutáhnul.
"Vypil jsem polovinu whisky a čekal jsem, až mě zahřeje. Pak jsem dopil a zase láhev schoval.
Vyklepal jsem z dýmky studený popel a znovu ji nacpal tabákem z koženého paklíku, co mi jeden ctitel daroval k vánocům, ctitel, který měl podivuhodnou náhodou stejné jméno, jako mám já."
Jedna z mála knih které jsem nedočetl,možná proto že nečtu detektivky (sáhnul jsem pro ni jen kvůli autorovy),ale spíš proto že mne osobně nezaujala,což nechci vnucovat jiným čtenářům.
Když mi před lety kamarád Karel přinesl tenhle žlutý paperback s poloobnaženou ozbrojenou blondýnkou na obalu, netušil jsem jaké to bude mít následky. Řetězová reakce způsobila, že dnes mám jednu čestnou polici v knihovně plnou Chandlerů, Hammettů, Macdonaldů, k tomu je tam nějaký Chase, Cain, Spillane a samozřejmě biografie. Všechno poctivě přečtené, seřazené, a většinou vysoce ohodnocené. Drsná americké škola mě stála kus života. Nelituji a občas se k ní vracím, i když logika příběhů je často podivná. Ta atmosféra je ale nepřekonatelná, stejně jako humor.
95 % (131 hodnotících, průměr 82 %).
...
„Některý den už se zkrátka takhle vydaří. Kam se člověk vrtne, všude narazí na nějakého kreténa. Nakonec začnete po sobě pošilhávat do zrcadla a nevíte, co si máte myslet.“
Dočítané včera a dnes si už ani nespomeniem, aká bola pointa. Nikdy však nezabudnem na ten všadeprítomným cigaretovým dymom prevoňaný nádherný jazyk, ktorý ma na ceste k nej sprevádzal. Veľký zážitok!
"Pach starého prachu, který visel ve vzduchu, byl tak fádní a tupý jako interview se slavným fotbalistou. (...) Olízl jsem si rty a trochu zachrchlal, ale nikdo si toho nevšiml. Vyhrabal jsem se na nohy. Motal jsem se jako derviš, byl jsem slabý jako vyběhaný šroub, skleslý jako jezevčí břicho, vyjukaný jako sýkora koňadra a hleděl jsem vstříc stejně úspěšné kariéře jako tanečník s dřevěnou nohou."
Nejdřív jsem dala 4 hvězdy, protože zápletka byla trochu překombinovaná, ale pak jsem si vzpomněla na funebráka, co měl obličej tak dlouhý, že si ho mohl dvakrát omotat kolem krku a musela jsem své hodnocení přehodnotit.
Drsná americká škola. Tohle je ta nejryzejší detektivka na světě. A která ženy by nemilovala Phila Marlowa? Kdo nečetl Chandlera, neměl by číst žádné detektivky! Zákaz! Dokud nedostanete základ poctivé kriminálky, nemůžete číst žádnou modernu...ani severskou (před deseti - patnácti lety to byli asiati, kdo letěl ... :-))!
Znova jsem si ověřil, že víc než samotná zápletka příběhu, tak mně nejvíc baví Phil Marlowe a jeho lehce ironicko-humorný popis všeho a všech. Skvostem je začátek, když se v jeho kanceláři objeví opravdu zvláštní klientka. Vše pokračuje dál, když Marlowe potkává další skvěle popsané postavičky např. domovník, pokoutní doktor, rádoby filmové hvězdy či místní drsné policajty.
Je fakt, že řešení případu je slušně zašmodrchané, a bylo potřeba zapnout mozek naplno, abych se vtom vyznal.
Jenže tohle je klasika, takže přesto nebo právě proto zaslouženě 4/5.
Je mi líto. O R.Chandlerovi sem slyšel jen samou chválu a teď vážně nevím. Chandlerův do nebe vynášený styl mě nudou skoro zabil. A to jsem se vyloženě těšil.
Typická "chandlerovka" s ne zcela domyšleným příběhem, klopýtavě překombinovaným závěrem a (tentokrát) trochu předimenzovaným trojhvězdím ženských hrdinek, ovšem napsaná přenádherným jazykem a odvyprávěná osobitým, nenapodobitelným stylem; třaskavě výbušná směs, obsahující typické rekvizity drsné školy, řádnou dávku romantiky a nezanedbatelnou porci nostalgie, to vše servírované se shakespearovskou noblesou.
Tohle člověk může číst pořád dokola a vůbec mu nevadí, že jehla občas poskočí na škrábancích uvěřitelnosti či logiky…
100%.
Jestli jsem měl pocit, že u předchozích marlowovek se Chandler trochu hledal nebo něco dopisoval s nechutí, zde byla radost číst si. Pravda, ani zde nechybějí některé zbytečné opakovací pasáže, ale není jich tolik a občas přinesou i nějaké nové odhalení nebo překvapení. Vynikající suchý humor, dokonalá přirovnání, ale ze všeho nejvíce mne dostaly jeho postřehy k tehdejší současné komerční společnosti, jež by se daly tesat, a dokonce použít i dnes. „Když jsem se oholil a snědl ještě jednu snídani, začal jsem se cítit přece jen o něco líp než bednička pilin, ve které se okotila kočka.“
Sestřička ,nevím co napsat , nemůžu říct , že úplná ztráta času , takže nic moc .
Štítky knihy
vraždy americká literatura Hollywood detektivní drsná škola
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hluboký spánek |
| 1967 |  3x Phil Marlowe |
| 1965 | Dáma v jezeře |
| 1976 | Poslední útočiště |
| 2011 | Sbohem buď, lásko má |
Kniha kúpená v antikvariáte. Od Chandlera som tie najdôležitejšie diela dávno prečítal, ale toto som nepoznal. Je to útla knižka, nedá veľa času prečítať ju. Spisovateľ mal svoj osobitý štýl písania, nie každému musí pasovať. Nakoniec som však pochopil, o čo išlo.