Pieseň o Bernadete

12.12.2012

Autor má velký cit pro postižení tisíce a jednoho způsobu, jak před Bohem selhat.Některé části knihy mi přišly hodně děsivé: líčení těžce nemocných ap. Možná to bylo ovlivněno hlavně okolnostmi, za kterých kniha vznikla.Nicméně metafyzické horory podobného stylu, které líčí nepochopitelné pohyby milosti/prokletí, nejsou v náboženské literatuře až zas tak ojedinělé.To ale není výtka, spíš jenom informace.Že nedám 100% je jenom proto, že mi závěrečné části přijdou stylově nesourodé se začátečními. Ale je to jenom můj dojem. kniha je super...

18.10.2012

První, co mne na této knize zaujalo, bylo Werfelovo obrovské osobní zaujetí pro Bernadettin příběh. Už jen jeho schopnost zamilovat se do křesťanského světce, byť sám byl Židem, je krásná. Ukazuje, že co je skutečně dobré, překonává jakékoli hranice odlišnosti a může promlouvat k životu kohokoli.

Co mne zaujalo jako druhé, byla obrovská škála skvěle prokreslených postav. Werfel byl neuvěřitelný znalec lidí a v této knize dokázal s velikým vhledem a empatií zachytit duše a myšlenky mnoha typů lidí. S Lurdským zázrakem se tu vyrovnávají chudí, bohatí, sobečtí i přející, intelektuálové i prostí sedláci, politici i kněží... zkrátka celá společnost. Každému se podivuhodné události do krámu hodí, nebo spíše nehodí jinak, a každý k nim tedy jinak přistupuje. Na každém ale Werfel odkryje něco z věčných lidských vlastností, dobrých či nepěkných. Tolik štiplavého poznání o lidech bych neshromáždil za celý život, natož v jedné průměrně dlouhé knize.

Konečně co mne zaujalo úplně nejvíce, je způsob, jakým Werfel rozlišuje, co je na celém zázraku důležité a co ne. To je ostatně linie, která dává celému příběhu hořkou tragiku. Prostá Bernadetta, oddaná své Panně Marii, dostane dar ukazovat lidem, co to znamená čistě a oddaně milovat. Svojí upřímností a ryzostí mění všechny, se kterými se setká: probouzí v nich svědomí a bezděčně, ovšem mocně hýbe jejich nitrem. V paměti mi uvízla scéna, kdy ji vysoký úředník plamenně obviňuje z podvodu a oportunismu a přitom si postupně uvědomuje, že oportunista je on sám, a že jí závidí, že pro něco tak plně žije, zatímco on jen nechává vlát svůj plášť tam, kam zrovna vane politický vítr.

Jenže tento význam Boha jako stavu srdce je postupně překrýván Bohem jako tyrádou. Z Lurd a Bernadetty se stávají atrakce pro davy a hlavně pro církev, která si z nich dělá reklamní trhák. Pod vším okázalým kupčením se ale ztrácí původní sdělení o významu a hodnotě lásky. Což je možné brát jako univerzální podobenství. Kniha tak vlastně není o tom, jestli se zázraky dějí nebo nedějí (to je pro její vyznění zcela šumafuk, stejně jako to, jestli je či není Bůh) - ale o tom, jak nakládáme s tím, co se kolem nás děje. Jestli na tom jen vyděláváme, nebo se tím inspirujeme. A jestli dovedeme opatrovat to křehké, lehko zničitelné, avšak podstatné, co ve věcech kolem nás dlí.