Piknik u cesty
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468037/bmid_piknik-u-cesty-boH-468037.jpg
4
1529
1529
Román Piknik u cesty je zřejmě nejslavnějším dílem bratrské dvojice. V tomto dnes již klasickém románu hraje ústřední úlohu Zóna – oblast plná tajemství a záhadných jevů, kterou po sobě zanechala mimozemská Návštěva. V Zóně může nebezpečí přijít odkudkoli a každý krok může znamenat smrt. Přesto však stalkeři, ilegální hledači mimozemských artefaktů, noc co noc riskují životy, aby získali zázračné poklady, jež nepochází z našeho světa. Daň, kterou si Zóna vybírá, je vysoká. A platit musí všichni – bez výjimky. Ale možná, že se někde hluboko, velmi hluboko v Zóně za desítkami vražedných pastí nachází něco, co dokáže zcela změnit osud nálezce a s ním i celého lidstva... Nový překlad románu vychází z úplného, zrestaurovaného textu originálu. Po téměř padesáti letech si tak čeští čtenáři mohou přečíst Piknik u cesty přesně takový, jaký ho autoři chtěli mít.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Triton
Originální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Tohle je můj čtenářský návrat ke knize Piknik u cesty, tentokrát pod názvem Stalker. Tenhle román stojí na geniálním nápadu, kdy Zemi navštíví mimozemšťané a zůstane po nich neobyvatelná zóna plná podivuhodných předmětů a smrtících míst. Do zóny se ilegálně vypravují stalkeři, pro které je pátrání po těchto věcech nebezpečnou profesí. Ale je to opravdu všechno, co tu po této mimozemské návštěvě zůstalo?
Druhé čítanie.
Druhý krát som čítal Stalkera trocha inak, či lepšie povedané, všímal som si viac iné veci. Viac než sci-fi sa pre mňa kniha stala bojom mladého človeka o nezávislosť, slobodu nepodliehajúcu rutinám, boj proti obmedzujúcemu systému, nech už je jeho ideológia akákoľvek. Rod je rebel, rocková hviezda utápajuca sa v alkohole, vedľajší produkt svojej doby. Svet potrebuje takýchto rebelov. Aj keď by sme nevedeli/nechceli žiť ako oni, sú pre nás inšpiráciou. A ten záver !
Smutná kniha, nic veselého. Roderick je stalker, málo frekventovaná profese. Ilegálně vstupuje do zakázané Zóny a vynáší ven zvláštní věci. Některé užitečné, účel jiných se nedaří odkrýt, část má smrtící účinky. A co všechno ještě v Zóně je... kdo to ví? A co ta zlatá koule, plnící všechna přání? Pravda, nebo mýtus?
Zóna vznikla po Návštěvě - ale čí?
Kdo to prošel kolem, loukou, lesem, polem? Za účelem stěží zřejmým, městečkem utěšeným, obyčejným? Rázem se všechno změnilo, ó, jaký div..! A nic už není stejné, jako dřív...
Pravděpodobně prý se v tom malém americkém městě zastavili vesmírní poutníci. Aby si odpočali, pojedli, umyli si ruce, opravili vesmírné vozidlo... Takový malý piknik, pohoda. Zanechali po sobě, co už nepotřebovali, co jim vypadlo z kapes, a pokračovali dál ve své cestě... někam.
A lidé... No co? Lidé... Zřejmě si jich ani nevšimli. Jsou dávno pryč. Ale zdroj bohatství, nových úžasných technických věcí, zdroj smrtelného nebezpečí, vše co tu zanechali... je stále tady.
A protože do Zóny se nedá vstoupit jen tak, už mnoho lidí se z ní nevrátilo, jsou tu stalkeři, hazardéři, co se v ní umí pohybovat, a dodávat zájemcům zázraky... Za zázraky se samozřejmě platí... Ostatně, to víme všichni. Za všechno se vždycky platí!
Strugačtí jsou mistry v tom, co si vybrali za svůj životní cíl, a Piknik je, podle mého, jeden z jejich vrcholů a celkem z vrcholů žánru. Dokázali v době a místě, kde žili, stvořit vynikající díla.
Mám jen jednu výhradu - ale celkem je chápu. Němec Karel May stvořil Old Shatterhanda na Divokém Západě, národností Němce. Strugačtí zasadili do personálu ústavu, který zkoumá věci ze Zóny, ruského vědce - zemře krátce po začátku knihy - ale vícekrát je potom zmiňován, jako jakýsi lidský ideál... Budiž jim odpuštěna tato maličkost.
Vynikající věc, doporučuji.
Napínavé, filozofické, psychologické...všechny prvky jsou střídavě dávkovány tak, že ničeho není moc ani málo. A ten otevřený konec je také přesně takový. Nabízí prostor pro úvahy všech těchto druhů. Teď zrovna třeba, proč si mimozemšťané berou na piknik plnič přání...nebo to taky bylo něco úplně jiného a přání si plní každý člověk sám...
Jedna z těch knih, kde se vlastně nic neděje, a přesto jsou boží. Nesouhlasím s tím, že by se tam pořád jen kecalo, teda jako, kecá se tam, je to ruský, takže to člověk musí očekávat, ale v tomhle případě to nebylo nějak moc na škodu, nebylo to nijak rozvleklý ani nic. Přišlo mi vtipný, jak se to odehrávalo v Americe, a stejně to bylo tak hrozně moc ruský, šlo to prostě poznat, v každý větě, v každým charakteru. Je to taková ta kniha, kterou bych byla asi schopná napsat - taková ta bez velký pointy, kde jde jen o zamýšlení se v průběhu, atmosféru a náznaky, který nejsou nikdy nikde vysvětlený, a bůh ví, jestli sami autoři měli jasno v tom, co to je náramek, dudlík nebo co bylo se stalkerovou dcerou - asi ne, a to je ten vtip.
Achjo......tohle mohla být pěkně "tlustá" bichle nebo série......fakt jsem měl na konci pocit, že jsem si koupil knihu, kde někdo vytrhl poslední stránku....několik stránek.....moc přemýšlení, uvažování kolem, málo "akce"....všechny ty Věci, Jevy, Pasti mohly být více popsány.....škoda
Za me pekna knizka, jen ten konec me zklamal. Ale myslenka Pikniku u cesty me nadchla.
Nádhera a těžko tomu pro sebe hledám žánrovou konkurenci. Jak si galaktická mládež udělala piknik kdesi na palouku u cesty..."Štěstí zadarmo pro všechny a nikdo ať neodejde s prázdnou."
Nejsem pravidelným čtenářem sci-fi, možná proto se mi tahle knížka četla poměrně obtížně, a začínal jsem s ní několikrát. Viděl jsem ale její divadelní zpracování, které mně přišlo mnohem srozumitelnější, snad i dramatičtější. Není to však žádné objektivní hodnocení knížky, jen osobní pocit...a možná poznání, že tento typ literatury není pro mne tím pravým. Moje škoda....a přeju potěšení každému, koho tahle knížka nadchla.
Poznáte ten pocit, keď zbadáte moderné umelecké dielo nad ktorým sa rozplývajú všetci kritici , ale vy v tom vidíte iba machuľu. Dokonca som si prečítal ešte pár recenzií, či som niečo neprehliadol, ale s ohľadom na rok vydania mi ostala v hlave iba posledná veta, ktorú akoby súdruh Roderick adresoval bohu a nie neznámej entite. Samotná idea knihy nebola zlá, ale v poslednej dobe som čítal lepšie - odvážnejšie diela na túto tému.
Dlouho jsem se těšil, až se na tuto knihu vrhnu. A nakonec jsem ji ani nehltal. Prostě jsem ji polknul a teď prahnu po nášupu, který asi jen tak nedostanu. Snad můj hlad ukojí film.
Moje první setkání s bratry bylo velmi příjemné :).
Knížka je poměrně útlá, ale takových informací, co je v ní nahňahňáno. Origoš svět, zajímavé jsou i ty hnusné věci za plotem.
A Rusové mají takový zvláštní druh optimismu, který ale vůbec není optimistický :). Jen mi tak připadá - asi další šalba.
Jsou knížky, které si zamiluju kvůli příběhu a jsou knížky, které si zamiluju kvůli myšlence.
Pásmo, záhadné prostředí, jež si autoři vybrali pro svůj příběh, bylo natolik zajímavé a fascinující, že příběh, díky kterému jsem mohl do pásma alespoň trochu nahlédnout mě chytl, jako málokterý jiný. Ale kdyby měla knížka jen příběh (a prostředí), řekl bych o ní pouze tolik, že se výborně četla. Samotná myšlenka pikniku mi v hlavě utkvěla asi nejvíc. Co když je pásmo jen hromada odpadků, které nám tady nechala cizí rasa, natolik vyspělá, že jsme jim nestáli ani za pokus se s námi dorozumět?
Dobrá, poctivá, stará sci-fi. A myslím, že kdyby nás někdo navštívil, v pásmu a kolem pásma by se dělo něco velmi podobného ději knihy.
Strugačtí byli úžasnou anomálií v sovětském prostředí a Stalker je dechberoucí anomálií v jejich díle. Nechápu, že to cenzoři pustili a zajímalo by mne, zda byla nějaká šuplíková verze. Četl jsem to za socíku a čtu to i dnes. Nezapomenutelné. Film jsem poprvé sledoval s naprostým nepochopením, a i po letech si myslím, že to jsou dvě velmi odlišná díla formou i obsahem. Kniha je seškrtaná na kost a každé slovo platí. Autorský název "Piknik u cesty" je mnohem pravdivější.
Nejdřív jsem viděl film. Pověst jsem četl až potom. Film na mě udělal silnější dojem. Myšlenka, pointa, je stejná, podobná. Těším se na hru.
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
Stalker neboli Piknik u cesty je pro mě snad prvním sci-fi románem, když nepočítám detektivní sérii od J. D. Robb, ale to je úplně jiný kafe.
Cítím z toho zajímavý spisovný a ruský styl, nevím proč, ale úplně vidím tu ruskou mentalitu, i když je to zasazeno do jiného prostředí.