Piknik u cesty
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/9950/bmid_piknik-u-cesty-C6n-9950.PNG
4
1530
1530
Bratři Strugačtí jsou dnes nejvýznamnější zástupci sovětské science fiction, uznávaní a vydávaní v celém světě. Za Piknik u cesty dostali švédskou cenu Julese Verna, za jinou knihu významnou sovětskou cenu Aelita, určenou pro nejlepší vědeckofantastická díla. Mnoho jejich knih vyšlo i česky. Piknik u cesty vychází u nás podruhé (poprvé v roce 1973), aby se s tímto pozoruhodným dílem mohla seznámit i další čtenářská generace. „Stalker" — slídič — Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou románu, který se odehrává v blízké budoucnosti v nejmenované zemi Severní Ameriky. Objevy tajemných stop po možné návštěvě z vesmíru vyvolávají horečku téměř zlatokopeckou, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti, na Zemi nevídané. Skrývá se v nich však i smrtelné nebezpečí nejen pro stalkery, ale i pro jejich potomky. V pestrém ději autoři kombinují sci-fi s prvky westernu, pohádky i detektivky a dosahují tím působivého napětí. Příběh má i varovný podtext — upozorňuje na nedomyšlenou činnost lidí, kteří v honbě za ziskem ignorují důsledky svého konání. Edice: Máj ; Sv. 450 Doslov a pozn. o autorech: Miroslava Genčiová Ilustrace a kresba na obálce : Jiří Jirka... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1985 , Mladá fronta , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Postapo není úplně věc, kterou bych pravidelně četl, ale přesto jsem tuto knihu chtěl zkusit. Téma i námět velice zajímavé. Podobně jako v Glukhovského Metru to vypadalo na začátku zajímavě. Ale nakonec ... Nakonec jsem se tím nějak nemohl pročíst. Druhá půlka mi připomínala spíše soupis úvah autorů vložený do monologů jednotlivých postav.
Bohužel jen tři hvězdy, více dát nemohu.
Koupila jsem si nejnovější vydání s novým a prý nejlepším překladem. Je to klasika, no. Co k tomu dodat? Jako u každé klasiky světové sci-fi tomu není moc co vytknout. Snad jediná věc mě trochu rušila. Děj se odehrával na západě, ale na každé stránce bylo vidět, že je to jen západ, jak si ho autoři uvěznění na východě představují. Atmosféra byla prostě příliš "ruská". Ale vzhledem k historii knihy to vlastně není ani na škodu.
Velice slušný námět a téma, pro nás postapo hlavy jako dělanej, avšak tý akce tam bylo na mě pomálu. Čekal jsem pecku od který se neodlepím, ale od půlky to jde nějak do kelu. Monology o přemýšlení, hledání sama sebe atd atd. Nicméně je to stále knížka hodná přečtení, je to klasika, bratři !
Četl jsem asi na přelomu osmdesátých a devadesátých let v prvním i druhém vydání a dodnes nezapomněl. Tudíž koupit a přečíst tenhle překlad úplného originálního nezkráceného textu s dvěma předmluvami a doslovem bylo pro mě radostnou událostí.
Na své si přijdou ti, kteří rádi u čtení přemýšlejí i ti, co rádi temné akční sci-fi.
Kvalita prověřená časem i konkurencí.
Určité kvality tomuhle dílku samozřejmě upřít nemůžu, ale nebyl to prostě můj šálek čaje, nedokázala jsem se začíst, neumírala jsem touhou po další a další kapitolce. Jsem odkojená fantasy literaturou a sci-fi mě víceméně míjelo (pokud nepočítám verneovky), a asi to tak už zůstane. Plus za to, když si uvědomím, kdy kniha vznikla. A půl bodíku za vykreslení atmosféry. 3,5 *
Hlavní nápad knihy je výtečný. Popisy Pásma a přilehlých opuštěných oblastí jsou také velmi dobré a atmosférické. Motivy jednání postav či jejich psychologie jsou však mělké a nejasné. A některé dialogy připomínají vycpávkové plkání. Takže spíš taková dobrodružná četba, kde je filosofování spíše rušivým prvkem. Ale s ohledem na dobu a místo vzniku jde o solidní čtení.
V hlavě mi utkvěla ještě jedna věc - snad na každé stránce se vykouří aspoň jedna cigareta.
Dala bych pět hvězdiček, kdyby byla knížka o půlku delší:) Bavila mne víc jak Solaris od Lema, ačkoliv co do myšlenky, jsou obě díla stejně skvostna, jen Piknik je pro mne o dost ctivejsi. Otevřený konec mi nevadí, ono se to stejně uzavřít nedá, těžko si představit,, žili šťastně až do smrti,, zkrátka u těchto děl žádný konec neočekávám. Film jsem neviděla, pc hru nahranou nemám, zato hrajeme deskovou hru Zóna, volně inspirovanou tímto světem. A světe div se, když jsem otevřela knížku, hned na mě zavanula známá průzkumnicka post apo atmosféra. Takže za mne jasná srdcovka.
Některé knihy zrají jako víno, jiné nikoliv. Tato mám pocit nezraje příliš dobře. Je to příjemný oddych na jedno dvě odpoledne, ale nebral bych to jako "seriózní" knihu, do které se chci ponořit.
Číst tuto knížku mne napadlo, když jsem se dozvěděl že hra S.T.A.L.K.E.R má předlohu v této knize. Za mně zajímavý nápad, ale knížka mě moc nebavila, hlavně kvůli zasazení do post-apokalyptického světa. Hlavní postavy byly nezajímavé, ničím nevynikaly, nic moc se na můj vkus v knize moc nestalo, až na pár pasáží.
*Nedoporučuji pro lidi kteří znají jenom příběh ze hry.
Myšlenkově sice Stalker zachází dál, nicméně i tak se mi Piknik u cesty líbil fakt hodně. Něco tak napínavého a atmosférického se jen tak nevidí (nebo spíš nečte) a i tahle kniha mě dokázala naprosto pohltit. Jenom ten konec jsem čekal lepší a ne tak strašně otevřený. Sice jsem pochopil, co tím bratři Strugačtí chtěli říct, ale to tajemno okolo světa Zóny je vybudované tak dokonale, že bych strašně rád věděl ještě víc... Ale slabých 5* si to zaslouží určitě.
No, jak tohle ohodnotit a napsat k tomu něco smysluplného..
Prvně bych rád uvedl, že jsem četl nejnovější vydání, které vychází jak je výše uvedeno z úplného textu originálu a tak jak to mělo být.
Kniha mě dostala již ze začátku komentářem jak to vlastně bylo s jejím psaním a hlavně jaké obrovské problémy mělo autorské bratrské duo s vydáním v tehdejším SSSR, musím říct, že horší a zároveň lepší reklamu autoři dostat nemohli. Protože po vydání se stala jak hitem kniha, tak se o ni začal zajímat i filmaři a hlavně režisér Andrej Tarkovskij, který v roce 1979 dostal na plátna kin film Stalker, který se stal kultem, později byl Piknik i inspirací pro několik her z nichž nejnovější má vyjít příští rok.
Ale k samotné knize..
Ze začátku jsem byl nadšený, pošmourná atmosféra příběhu, který začal tak dobře až jsem si říkal, že bych tu měl dalšího kandidáta na opravdu výbornou sci-fi, ale tak brzo po skvostné Duně? Po první kapitole/části příběhu přišlo lehké vystřízlivění, které vymizelo snad jen při rozhovoru Noonana a Pillmana, který beru jako asi nejlepší část knihy - lidstvo prostě a jednoduše, nebylo pro "Návštěvu" dostatečně zajímavé a tak tu udělala bordel, něco tu nechala a zase odletěla a my tu po ní sbíráme v podstatě odpadky o kterých nevíme co si myslet ani co s nimi dělat, ale víme, že je chceme a chceme je zkoumat, i kdyby nás to mělo stát život.
Škoda, že kniha nebyla trochu delší a návštěv v Zóně víc, očekával jsem možná trochu více akce a místo toho jsem dostal více filosofie, která knize vůbec neškodila, ale holt jsem čekal něco jiného.
Na začátku jsem byl nadšený. V polovině přišlo mírné vystřízlivění, ale konec opět nadstandardní. Co mi vadilo? Asi příliš mnoho úvah na úkor akce. Když už tam takový tajemný prostor je, proč se tam jde za celou knihu jenom dvakrát? Ale za přečtení určitě stojí.
Naozaj nadčasové dielo sci-fi, viac asi by asi ani nebolo nutné dodať. Celým dielom rezonuje masakrálna filozofia, ktorá je neskôr načrtnutá aj v iných pop-kultúrnych dielach. Zem a jej obyvatelia neboli pre nadviazanie kontaktu dosť dobré, "oni" len prišli a odišli a nechali tu len bordel ako turisti prúdiaci cez letnú sezónu na odpočívadlách cestou do Chorvátska. Je to príbech o ľudoch a ľudstve, kde jeho náturu vidno vo výborných kulisách.
Teprve po docteni mi postupne dochazelo, o jak genialni dilo se jedna. Pointa samotne Navstevy, pritomnost Pásma a zvlastnich ukazu popsanych "stalkerskou" hantyrkou. Neustala pudova neprijemnost v kontrastu cloveka s necim CIZIM. Silny, metaforicky, otevreny zaver. Bez zbytecneho dovysvetlovani, na 140 stranach, s ježibabím rosolem.
Zhltol som to za dva dni, co je na mna rapid speed. Putavy styl. Modlim sa aby teraz Triton zazil rozum a vydal neupravene originaly aj ostatnych diel. Vsetcia sme doma mali niektore z predoslych vydani, nie zeby boli zle, alebo boli az tak rozdielne od tohto. Ale ked viete ze je to cenzurovane, vzdy mate na pamati ze je to len taky odraz v zrkadle, navyse s nechcenym makeupom.
Samotna kniha je kult. Strugacki boli to najlepsie co fantastika sovietskeho zvazu ponukala, a Piknik je to najlepsie od nich. Opisy ciest tajomnou zonou si navzdy zapamatate. A pritom sa to cele nehra na velku literaturu. Hoci zona mala lezat niekde v zapadnom svete, stale to velmi pripomina vychod. Nejake indicie tam su, (stvorcove kralovske bankovky so slecnou s vencom :) A paci sa mi ze ako by sa ponukalo, nejdeme za objavmi a vysvetleniami. Zona je stale divna, smrt ciha meter od vas a neviete to. Artefakty su zahadne. Chcelo to pokracovania.
PS: Mimochodom Strugackym sa podarilo vystruhat asi najzvlastnejsich zombikov vsetkych cias! Vtedy sa ale este nevolali zombie.
PS2: Redrickova dcera je familiarne volana Opicka, co ma privadza k myslienke, ci to nie je vlastne Fantozzi.
(SPOILER) Oceňujem hlavne nápad a atmosféru Stalkera (hlavne spočiatku), všetko v náznakoch, človek stále čaká, čo odkryjú ďalšie stránky, až sa dostávame k bodu, kde profesor Pillman diskutuje v krčme s Noonanom - toto je pre mňa vrchol knihy a tu mi hlava aj predstavivosť najviac pracovala. Potom to už začalo byť o tom istom a s knihou to u mňa šlo z kopca, jednak dejovo to bolo jalové (nechcelo sa mi už čítať o lysinách, huspeninách a o tom ako sa hrdina za asi 8 rokov nikam nepohol, iba šiel zrazu do pásma pre zlatú guľu) a nič prevratné/zaujímavé čo do mozaiky hlavnej aj vedľajších postáv nepribudlo. Záver slabý, všetko to hneď vyšumelo keďže dobrá myšlienka nebola lepšie podporená príbehom od približne polovice knihy.
Kniha vybraná díky doporučení. A musím zkonstatovat, že přečtená na jeden zátah. Toto dřívější, sovětské dílo od sourozenců Strugackijů, je velice čtivé a napínavé... Rozhodně dle mého, hrdě obstálo i v dnešní době moderní sci-fi, či fantasy literatury.
Skvělá a přitom kratičká kniha plná hlubokých myšlenek, dobrodružství, napětí. Po dočtení čtvrté kapitoly jsem hledal ještě pátou, než mi došlo, že jí není potřeba. Místo doslovných popisů je mnoho situací jen načrtnuto, což mě občas docela mátlo, ale zároveň to dalo obrovský prostor mé představivosti. PS: Kniha mě fascinovala od dětství, ale film od Tarkovského mně nudil.
Kniha má zajímavý potenciál, ale zasloužila by si tak o 100 stran navíc, aby prostředí a děj více rozkreslila. Jinak velmi povedené dílo.
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
Ačkoliv sci-fi není můj zvlášť oblíbený žánr a moc se v něm nevyznám, sem tam si něco střihnu a tohle mě pobavilo moc. Taková old school, slušná, nekrvavá, nehulvátská, hravá, napínavá tak přiměřeně. Atmosféra postupem času houstla, potěšili mě mrtví nemrtví tak trochu ve stylu K. J. Erbena nebo J. Havlíčka. A taky huňatá holčička. A ta věčná lidská touha po šťastném životě a schopnost přežít cokoli. Rusové překvapili! Asi od autorů ještě něco zkusím.