Pilíře země

Naprosto vynikající - Pilíře země a Na věky věků patří mezi vrcholy Follettovy tvorby.

Líbil se mi styl psaní. Je to moje první kniha od Folleta a moc dobře se četla.

Kniha s dobrým príbehom. Bavilo ma čítať o osudoch obyčajných ľudí v stredoveku. Sem-tam som bola v napatí, ako sa príbeh vyvinie, či bude mať dobrý alebo zlý koniec. Opis stavby katedrál ma ani tak nebavil, ale to je kvoli tomu, že architektúra nie je mojou silnou stránkou :) Neustále boje, nedorozumenia, zápletky, milostné príbehy bol hlavný dovod, prečo som túto knihu neodložila ale poctivo ju dočítala pekne do konca, ktorý stál za to :)

Kniha mě velmi bavila, miluju historické ságy a už se těším na druhý díl.

Velice čtivá kniha.Protože mám ráda pěkně tlusťoučký romány (protože když je dobrý,tak je ho aspoň dost) tak jsem byla spokojená a když jsem zjistila,že je dokonce seriál,tak jsem ho musela také vidět,,,,,,ale kniha je kniha.
Hned jak jsem těch víc jak 900 stran přečetla,hned jsem se pustila do další .
Vždycky mám radost když objevím pro mě nového spisovatele,jehož styl psaní a fantazie mě zaujme.A to Ken Follett splňuje.
Čtyři hvězdičky dávám,protože je to sice hodně dobrý čtení,ale ne až tak ohromující a chybí mi tam překvapivé metafory.
Rozhodně ale doporučuji k přečtční.

Nebojím se říct, že kniha se čte "sama".

Když někomu vyprávím, že jsem četla skvělý román o stavbě katedrál, všichni na mě jen podezřívěvě zírají. Přesto je po obsahové stránce nezapomenutelným dílem, které stojí za to si přečíst.

Už jen proto, že získáte pochopení a dáte najevo obdiv tomu, jak se nelehce řídí kláštery a opatství, jak lidé museli být silní při hladomorech, kdy země nerodila úrodu, a jak dlouho trvá, než se postaví tak velká díla, jako jsou katedrály, okolo kterých chodíme.

Pěkný román, který se více než o historii opírá o drama několika hlavních postav. Kniha má spád a často dokáže svým dějem dost dobře pohltit (když jsem jí četl v mhd, musel jsem zvláště dbát na to abych nezapomněl vystoupit tam kde chci a nepřejel). Púvodně jsem měl v plánu dát plný počet, ale nejde to. Postavy jsou tu černobílé tak, že kdybych vedle sebe postavil Saurona a Froda Pytlíka, vypadali by vúči postavám v Pilířích jako prúměráci k nerozeznání. Není tu nejmenší pochyb o tom kdo je padouch a kdo hrdina a celý ten děj se točí okolo toho, že se padouši stále dokolečka dokola snaží zničit hrdiny, nebo jim alespoň hází klacky pod nohy (protože přesně to správní padouši vždycky dělají!). A stejně jako v každé pohádce i tady zvítězí dobro nad zlem a pak už není o čem psát. Přesto je děj knihy zábavný a ani já jsem se neudržel fandit naším hrdinúm a s napětím číst o jejich osudu. A těch pár momentú, které trochu drhly o hranici uvěřitelnosti ((např. když Ellen "křísý" někde na mýtině zmrzlého a vyhladovělého Toma, nebo když se Aliena po několikaletém soužití se svoji životní láskou Jackem rozhodne od něj i s dětmi odejít, protože chce žít sama…cože?!)) se na těch devíti set stranách ztratí. Takže za mě dobrý.

Skvělá kniha. Zpočátku jsem měla trochu obavy, kvůli tomu rozsahu, ale četla se sama.

Tak jsem za týden přečetla 1067 stránek anglického textu a to jsem mezitím chodila do práce, na aj, sloužila sobotu i Velikonoční pondělí. Jsem dobrá:).

Nevím, jak se přesněji vyjádřit. Kniha se mi líbila (asi stejně jako seriál), postavy super, každý měl něco, nebyli stejné a plastické a černobílé, děj zajímavý, někdy jsem musela číst dál, abych věděla, jak to dopadne (i když jsem to kvůli seriálu tušila, ale díkybohu si ho už skoro vůbec nepamatuji). Ale pořád mám takový zvláštní pocit… ale nedokážu ho popsat. Ke konci jsem byla dokonce i smutná, i když vím, jak postavy dopadli ve stáří (dobře) a to ve většině knih není, ale já mám ráda, když je tam víc let, ale tady… nevím. Říkám, jestli to stojí za to, za ten kousek štěstí ve stáří, za to, co všechno museli prožít. Já bych se určitě stala zahořklá a všechny a všechno bych nenáviděla. Ale je to jen vymyšlené (i když zapadá, s králi a Beckettem).

Pomíjivost. Ten hořký pocit je z toho, že ač kniha byla dobrá, nejvíc, co ve mně zůstalo je pomíjivost. Všichni jednou zemřeme a co po sobě zanecháme? Děti, budovy… někdo nic. Proto jsem smutná, nesnáším pomíjivost, pak mi připadá všechno marné a k ničemu a vůbec nemám chuť žít.

Kdybych nepřečetla mnohem více lepších knih, možná bych dokázala tuto knihu více ocenit, ale za mnoho knihami pokulhává (obsahově i formou)... Nevím, zda je to překladem, ale některé věty (i pasáže) mi přišly jako pro náctileté... Děj byl částečně předvídavý, i když rozmanitý...

Skvělá kniha, která nadchne každého, kdo má rád historické ságy. Smutné je, že čtenáři připomene bídu a špínu současného světa - vlastně se nic nezměnilo, doba je jiná, ale lidé jsou stejní - dobří a ti druzí.

Úchvatná kniha. Kdo miluje historické čtení, neměl by ji vynechat. Seriál je skvělý, ale kniha je kniha.

Epické! Dokonalé! A naprosto strhující! Celých tisíc stránek fandíte hlavním hrdinům, pláčete s nimi, nenávidíte, milujete, žijete s nimi... Dlouho jsem váhala s přečtením, nevím proč. Pro mě kniha roku.

Potěší každého milovníka historických románů!

V tomto románu jsem se poprvé setkala s Kenem Follettem. A bylo to opravdu zajímavé setkání v drsné středověké Anglii.
Čtivý román se točí kolem stavby gotické katedrály a je obrazem nejen doby dávno minulé, ale (se svou krutostí, zvrhlostí, přetvářkou, odvahou a láskou) i doby současné. Aneb historie se stále opakuje...

Ani nevím, jak knihu hodnotit. Řekla bych, že násilí, krutosti a intrik tam bylo více než příběhu slušelo. I chování postav občas bylo dost zvláštní. Nicméně - kniha byla čtivá, příběh zajímavý (místy i dojemný). Prostě příběh ze středověku, který dal nahlédnout do klášterního života, do života prostých lidí i života šlechticů, byl to příběh, který připomněl, že štěstí může být pomíjivé a že je třeba za něj bojovat.

Nejzajímavějším pro mě na knize asi bylo to, že nastínila něco, na co jsem v jiné historické knize ještě nenarazila - a to problematiku spojenou se stavbou jedněch z největších staveb středověku - katedrál. Když autor popisoval rozdíl ve stavbě staré a nové katedrály, úplně jako bych viděla to světlo prostupující barevnými skly :-)

I když kniha končila v onom duchu - a všichni žili šťastně až do smrti..., nepůsobil závěr jako klasický happy end. Všechno, čím si postavy musely projít, nebo jak dlouho čekaly na spravedlnost či naplnění tužeb, ono šťastné zakončení udusilo.

"Pochopil - však byl vždycky bystrý, nesmírně bystrý -, že nějakým nadbíháním ji nikdo nezíská. A tak se k ní přiblížil z jiné strany, trochu oklikou, víc jako přítel než jako milenec, setkával se s ní v lesích, vyprávěl jí příběhy a postupně v ní probouzel lásku k sobě, aniž si toho všimla. Vzpomínala si na ten první polibek, tak letmý a nenucený, [...]" (s. 857)

Moje první kniha od Folleta...nádhera, teď je mým oblíbeným autorem a naučil mě mít v oblibě historické romány (pouze ty, které jsou zasazené do skutečných událostí, na rozdíl od těch, co si na historii jenom hrajou...)

Televizní zpracování je úděsné, zato kniha stojí za to. Ken Follett je vynikající autor, vše, co kdy napsal, jsem přečetla takřka jedním dechem (až na dvě výjimky).

přečetla jsem po shlédnutí filmové série. Nádherné, historické romány prostě miluju.