Piranesi

14.08.2023

(SPOILER) Je to úplně odlišné fantasy od čehokoliv, co jsem četla předtím, ale nadchlo mě to! Piranesi žije v alternativním světě síní se sochami, kde se věnuje bádání. Jediným dalším člověkem je Ten Druhý, se kterým se občas schází. Piranesi postupně zjišťuje, že byl v tomto Světě uvězněn, a že jeho předchozí já už si nepamatuje. Se svým životem v Labyrintu je ale spokojený, přesto ho v tomto světě vyhledá vědkyně, která ho chce osvobodit. Piranesi se nakonec vrátí do našeho světa, je ale osobou na pomezí dvou předchozích, protože si nikdy nevzpomene, kým byl před příchodem do Labyrintu.

12.08.2023

Divná knížka, divná v dobrém smyslu slova. Nevšední. Po čtenáři však vyžaduje trpělivost a ochotu poddat se atmosféře, prostředí, místním pravidlům. Pro lepší orientaci by mělo pomoct předem si prohlédnout Piranesiho kresby, ve kterých dominuje fantaskní architektura, často ve spojení s přírodou. Tyhle obrázky mě fascinují od prvního okamžiku, kdy jsem je coby náctiletá Metlička spatřila, proto jsem po knize Susanny Clarkové bez váhání skočila (a překvapeně se kochala luxusně vyvedeným přebalem, jehož detaily na monitoru nejsou viditelné).
Musím však přiznat: nebýt audioverze, možná bych se příběhem neprokousala moc daleko za úvodní kapitolu, není to právě jednoduchá četba - potřebuje správnou náladu, čas (klid) a také správnou osobu s otevřenou myslí. 75%

Musím říct že Viktor Janiš to posunul hodně vysoko. Musím tedy podotknout že u této knihy je obrovsky důležité číst ji v mateřském jazyce, jelikož v něm má člověk ten onen jeden cit který vám dovolí se s knihou potkat.
Tedy překlad je geniální...
To ostatní je ale prostě jen vysoká forma s podstatě mělčím obsahem, který občas vyzní až do ztracena.....
A to ne z těch důvodů které jsou na první rané ( nejistý vypravěč apod) ale s tím že ten kontext by vyzněl mnohem lépe kdy vyplynul na jiném místě. Ale magie slov a atmosféra je výživná a vysokému hodnocení se nedivím. Já nechávám bez hodnocení. Mám příliš mnoho rozpaků po dotčení, které plynulo lehce až krásné a byla radost to číst....

15.06.2023

Kniha začína bizarne a pre nejedného čitateľa náročne. Prehrýzť sa tým asi nebude vedieť každý. Opisovaný svet vyzeral zaujímavo, už menej zaujímavé bolo podanie a témy, ktorým sa hlavný hrdina venoval. Nevedela som sa s ním stotožniť, otáznikov bolo priveľa a na to, čo som chcela odhaľovať najviac, bolo treba čakať pridlho. Aj keď rozjasnenie centrálnej záhady je načasované tak akurát, mnoho nevyjasnených otázok na konci prináša určité sklamanie. Čakala som čosi veľkolepejšie, precíznejšie... Hlavný hrdina však dopadol k mojej spokojnosti.

13.06.2023

Kamarád, který mi knihu půjčil, mi radil, ať si o ní nic nezjišťuju předem. Já s ním plně souhlasím a totéž radím komukoliv dalšímu.
Asi ve třetině knihy jsem se dostala do krize a už jsem nechtěla dál snášet tu neurčitost, prázdnotu a neútulnost, pach rybiny a šplouchání vln... Ale naštěstí jsem se přes to dostala a jsem za to tolik ráda!

Celkově se mi kniha moc líbila. Byla jsem okouzlena v prvé řadě asi tím, jak čistý a poetický člověk Piranesi je. Byla jsem okouzlena celým jeho Světem.

Obávala jsem se konce, že bude příliš, nebo až moc málo, že celý příběh nepříjemně převáží na nějakou stranu... ale podle mého názoru byl přesně "tak akorát".
Snad neřeknu moc, když to shrnu tak, že mě teď, krátce po dočtení, provází taková konejšivá vůně laskavosti a smíření. Navzdory všemu trápení, všem příbojům a všemu, co bylo zmařeno, je to uklidňující jako vůně bavlníku, jako jemná, hřejivá deka.

A velmi obdivuji krásný překlad Viktora Janiše.

08.05.2023

Krása domu je nezměrná, jeho laskavost nekonečná. Piranesi jako milované dítě Domu žije v jeho síních, obdivuje jeho sochy, tak jak si Dům zaslouží a přeje. Vnímá Dům jako svůj domov, ač jiný by jej mohl nazvat snad i žalářem. S Tím druhým se věnují vědeckým výzkumům. Jsou to důležité výzkumy a přínos Piranesiho je pro Toho druhého nenahraditelný. On ví, že se nejmenuje Piranesi, to Ten druhý mu tak říká. Ale on sám ví, že je milovaným dítětem domu. Ať už se v tom zvláštním a neobvyklém roce, kdy albatros přilétl do jihozápadních síní, stalo a stane cokoliv, tohle se nikdy nezmění. Kdo by si někdy nepřál v zoufalství usnout, aby se pak probudil s radostí a byl ve svém životě šťastný. Žít v souladu s Domem a přílivy a odlivy moří v jeho stěnách, ve společnosti mnoha ptáků a být milovaným dítětem Domu. Trochu snová, mezi řádky trochu děsivá, ale velice poutavá a krásná kniha, která v sobě vězní zvláštní příběh člověka, který na světě poznal všech patnáct lidí, kteří kdy žili, a nebojí se potkat a poznat ani šestnáctého, který se objevil. I se všemi následky, které s sebou přítomnost šestnáctého člověka v síních Domu přináší.

26.04.2023

První přibližně polovina knihy, která se odehrává primárně v Labyrintu, je kouzelná, atmosférická a člověk čeká za tim všim něco neuvěřitelně velkýho. Myslim, že popis místa, které má reflektovat moudrost dávných civilizací, Svět, věčnost - se povedl na jedničku. Celé rozuzlení a to, o to tam nakonec jde, mi ale přišlo trochu slabší, jak z nějaký obyčejný detektivky. Trochu škoda, protože potenciál to podle mě mělo velkej.

14.03.2023

Naprosto kouzelné.
Při čtení se zvedl Příliv a odnesl mě do Síní laskavého Domu.
Chtěla bych knížku zapomenout, abych si ji ihned mohla přečíst znovu.

12.03.2023

Rozhodně zvláštní a krásně napsaná knížka s dokonalou atmosférou. Přiznám se, že od Susanny Clarkové jsem nic takového nečekal, k jejím ostatním knihám (které mám moc rád) má Piranesi hodně daleko. A trefila se mi s ním do vkusu, já asi nemám co vytknout.
Chápu, že tu někomu může chybět víc příběhu, já ale nemám pocit, že by to bylo na závadu. Stejně jako u Hudby ticha toho notorického flákače Patricka Rothfusse, což je snad jediná věc, ke které mě napadá Piranesiho přirovnat.
Dávám plný počet a doporučuji.

2023/8
Je to asi poprvé, co nechávám přečtenou knihu bez hodnocení (a patřičně mě to štve), ale fakt nevím, jaké hvězdičky jí dát.
Protože mně se to líbilo! I když si připadám trochu nepatřičně když tohle říkám. Je to jako hodnotit, jestli se mi líbí Svět. S tímhle stylem vyprávění jsem se asi nikdy nesetkala, a i ten příběh mi přijde neskutečně originální. Ale zároveň to bylo... trochu o ničem?
I když to se asi tak úplně říct. Jen jsem asi čekala něco trochu jiného - nějaký velký plottwist nebo tak. V podstatě sledujeme Piranesiho zápisky (co musím určitě vyzdvihnout je ten systém datumů, to se mi dost líbilo), a jeho očima pomalu rozplétáme celý příběh.
A od toho se odvíjí celá moje rozpačitost. Piranesi nepřemýšlí jako my. Jak někdo zmínil pode mnou, 'moderní člověk se schopností dedukce' příběh může rychle rozklíčovat, a pak jen sleduje, jak se k témuž výsledku dostane Piranesi. Což by mi normálně vadilo, ale tady to dáva smysl, a je to zajímavě napsané.
Takže dějová linka je vlastně docela jednoduchá, ale přijde mi, že to ani není předmětem knihy, jako spíš samotná příležitost vidět chvíli svět Piranesiho očima a vidět jeho přemýšlení. Tu nezměrnou krásu Domu a jeho nekonečnou laskavost.
Je pravda, že tohle ve mě rezonuje víc, než spousta věcí, které se v knize stanou. Pak by se mi ale líbilo Dům pochopit ještě o něco hlouběji, o trochu víc animovaně.
O příběhu tu už raději nebudu říkat nic, na to je lepší udělat si vlastní obrázek. Každopádně atmosféru to má skvělou.

25.02.2023

Tohle je jedna z knih, o níž vlastně nelze říct, o čem doopravdy je, aniž byste budoucímu čtenáři úplně zkazili požitek z četby. Kniha je naprosto úžasná. Začátek mě trošku nudil, ten podrobný popis domu a jeho síní. Pak se ale postupně, nejdřív v náznacích, začalo objevovat, o čem je to doopravdy, až se nakonec odkryla úplná pravda. Skvělá kniha.

16.02.2023

(SPOILER) Na další knihu britské spisovatelky Susanny Clarkové (*1959) jsme čekali dlouho: Piranesi (2020) vyšel až 16 let po jejím úspěšném a skvělém debutu, románu Jonathan Strange & pan Norrell (2004), a 14 let po druhé knize Dámy z Grace Adieu a jiné povídky (2006). Ačkoli nejsem čtenářem fantasy (četl jsem jen Tolkiena, Nekonečný příběh a právě Clarkovou, která mě svou první knihou nadchla), na Piranesiho jsem se velmi těšil. Je to román originální a dobře napsaný, ale já jsem se s ním trochu minul a čekal asi něco malinko jiného...
O ději se toho nemůže mnoho prozradit. Vypravěč a hlavní hrdina, zvaný Piranesi podle slavného italského grafika 18. století, který vedle vedut proslul především cyklem fantaskních žalářů (Carceri), žije v Domě, který je nekonečným labyrintem stovek Síní a Předsíní, v nichž se nacházejí tisíce soch; dolní patra jsou zaplavována mořem, v horních plují oblaka a hnízdí ptáci. Kromě Piranesiho je v Domě už jen Ten druhý. Jak se v Domě oba muži ocitli? Je v Domě někdo další? Je ještě někdo naživu? Kdo je přítel a nepřítel? Jak se Piranesi do Domu dostal? A co když se objeví někdo nový? Kdo je vlastně Piranesi a kdo je Ten druhý? Samé otázky...
Nekonečný labyrint Domu je působivý, magický a tajemný. Napětí roste pomalu až k thrillerovému finále. Inspirace nejen tvorbou grafika Piranesiho, ale též třeba Borgesem a jeho fantastickými povídkami (hlavně Asteriónův dům z knihy Alef). Dovedu si představit, že jednou podle knihy vznikne film, na němž se tvůrci vizuálních efektů a výpravy vyřádí... Popis Domu podněcuje čtenářovu fantazii...
Při čtení prvních stran jsem byl zmaten, co se vlastně děje, pak rozčilen, co to má být, což mám rád, pak již plně vtažen do magie prostoru, znepokojen osudem hrdiny, napnutý... Ale jakmile se začaly objevovat náznaky vysvětlení a dostavilo se finále, byl jsem trochu na rozpacích. Asi nejvíc mi vadilo zasazení děje do současnosti. K tomu labyrintu by se mi víc hodila minulost (jako v předchozích knihách Clarkové) nebo nějaké bezčasí, neurčitost. Ale to je možná způsobeno jen tím očekáváním, nevím. Každopádně budu na knihu myslet asi dlouho a některé obrazy nebo představy z hlavy jen tak nevymažu. Nakonec to vlastně byl i přes lehké zklamání vskutku nevšední čtenářský zážitek. A já mám rád, když mě kniha i trochu rozčiluje...

29.01.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

29.1.2023:
Patřím mezi ty, které okouzlili pánové Jonathan Strange a Norrel a svět, který s nimi Clarková stvořila. DennisMoore mi doporučoval Piranesiho, ale musela jsem si na něj 2 roky počkat, než ho naše knihovna zařadila do fondu. Knihu jsem přečetla předevčírem a souhlasím s většinou komentářů níže: poetika, snovost, očekávání a vlastní zmatenost a snaha Dům nějak zařadit a určit v kategoriích, které znám, detektivní zápletka, kterou čtenář rozluští dříve než hlavní postava, zklamání z propojení s reálným světem i velice smířlivý závěr. Grafická úprava knihy je nádherná (jen mám zásadní výhradu k tomu, že Faun hraje na flétnu, nedrží prst před ústy) a kdyby součástí byly rytiny skutečného Piranesiho, dojmy by byly ještě mocnější. Možná to ale byl autorčin záměr a snaha vyburcovat čtenářovu imaginaci a ukázat mu krásu Domu? Na plných pět hvězdiček to není, autorčina prvotina je pro mne nepřekonatelná, ale Dům mne zasáhl a budu se k němu (do něj) ještě dlouho vracet.

P.S.: Díky Viktoru Janišovi za skvělý překlad.

29.01.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Zápisek z devětadvacátého dne prvního měsíce roku, kdy se vrátil sníh:

O Domu jsem poprvé slyšela od DennisMoore. Svým nadšením, a zároveň tajnůstkářstvím, probudil moji zvědavost, trvalo ale dva roky, než jsem poprvé vstoupila do Síně Mínotaurů a zahlédla Muže s mušlemi ve vlasech. Jeho velké a prázdné Síně a pustá Nádvoří mi zprvu přišly cizí a nepřátelské, Oceán, jeho hluk a studená zpěněná slaná voda ve mně vyvolávaly tíseň. Chtěla jsem odejít, ale bylo mi líto opustit Muže s mušlemi ve vlasech a neříct mu ani sbohem. Navíc mi byl Ten Druhý nepříjemný a nelíbilo se mi, aby s ním byl sám. A tak jsem zůstala a postupně začala nahlížet na Dům jeho očima.

„Možná, že i lidé, které máte rádi a nesmírně je obdivujete, vám zprostředkují pohledy na Svět, které úplně neoceníte.“

Už rozumím Dennisovu tajnůstkářství i všemu, co níže psali ostatní, kteří Dům navštívili přede mnou. I když jsem byla trochu zklamaná, že jsem nezahlédla Dva Mágy, jsem si jistá, že ve vzdálených Síních jistojistě přebývají Havrani i jejich Král. (Musím to říct Johnu Childermassovi!) Šestnáctá osobo, dávej pozor na Matthewa. Slibuji, že pokud na sebe v Síních narazíme, nebudu mazat Tvé značky a půjdu stranou, protože potřebu Ticha dobře chápu. Věřím, že ani Ty nebudeš rušit mne. Piranesi, slibuji, že zapomeneš-li, přinesu Třinácti lidem lekníny.

Když se z Okna podívám na vlastní Síně, jsou jiné, ale… Kéž by k tomu nebylo potřeba zvláštních rituálů a zahlédli to i ostatní Lidé: Krása Domu je nezměrná a jeho Laskavost nekonečná.

27.01.2023

Unikátny kúsok, z rady netradičných fantasy ako Gormenghast, či Les mytág. Funguje najlepšie v prvej polovici, keď nieje úplne jasné, čo sa deje a viac sa buduje svet. Ten skôr tradičný koniec zážitok trochu utlmí, no nie natoľko, aby nenechal čitateľovu predstavivosť ďalej pracovať. Výborné.

18.12.2022

Skvostně znamenitá neobyčejnost... tenhle zvláštní Dům mi naplnil záložku svojí osobitou Krásou a vzrůstající neklid mi tak nějak podivně příjemně rozvířil duši... nechce se mi tentokrát víc brouzdat v ději... je zkrátka nejvíc třeba si tuhle skvostnou cestu s Piranesim prožít a nechat si zatopit svoji očarovanou srdeční komoru nekonečným přílivem emocí... klaním se a děkuji za tak nesmírně osvěžující jinakost vyprávění, protože to vám bylo opravdu NĚCO.

18.12.2022

Příběh Piranesi není něco nepředvídatelného nebo nového, ale próza a čirá imaginace scén, které se před vámi ukazují....to je něco zvláštního, co dělá z Piranesi opravdu skvělý zážitek, víc než jen literární dílo.

Žánr mi připomíná fantastický realismus, věc, který mám rád, ale rozhodně není pro každého

4 hvězdičky jsou za délku příběhu, pokud by první polovina knihy trvala alespoň 3/4x déle, bylo by to určitě 5....ale vše skvělého v malých dávkách

27.10.2022

A i já se připojuji k těm, kteří upozorňují: O této knize si předem nic nezjišťujte, prostě si ji přečtěte!

27.10.2022

(SPOILER) Od začátku jsem doufal, že vše zůstane jen v tom tajemném Domě a že žádný ,,skutečný" svět tam ani nebude, takže mě trochu zklamalo, když se začala objevovat ta ,,podivná slova" jako Battersea. Ale to byl jediný detail... Piranesi je prostě krásný člověk, na němž je perfektně vidět, jak vznikala pohanská náboženství nebo kam dospěje naprosto vědecké myšlení, jestliže se mu nedostává informací.