Písečná žena
Kóbó Abe
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/6558/bmid_pisecna-zena-Iqb-6558.jpg
4
338
338
Kóbó Abe již v krátkém úvodu Písečné ženy de facto prozradí vše, co činí knihu napínavou a zdánlivě tak svému čtenáři vezme všechny důvody, proč by měl Písečnou ženu číst až do konce: jednoho dne hlavní hrdina zmizí beze stopy při své entomologické výpravě za příslušníky čeledi Cicindelidae, které jakožto neuspokojený středoškolský učitel a neukojený manžel zasvětil svůj život, protože, jak doufal, se mu podaří nalézt nový druh, který by mu pojmenováním po svém objeviteli přinesl nesmrtelnost. Avšak všechna pátrání skončí bezvýsledně a náš hrdina je po sedmi letech úředně vyhlášen za nezvěstného. Nicméně v této navenek bezvýchodné situaci, kdy je čtenář již na počátku zpraven o základní zápletce, ve které je hlavní hrdina chycen do pasti, respektive do písečné jámy, z níž není úniku, aby zde společně s „písečnou ženou“ kopal písek, Kóbó Abe rozvíjí velmi realistický popis neutuchající snahy hlavního hrdiny dostat se z této proň velmi absurdní a neuvěřitelné situace, kdy se střetává s doposud zcela neznámou mentalitou lidí, kterým písečná past nejen nevadí, ale naopak jim vyhovuje jistota, že splní-li svůj každodenní plán, vždy dostanou svůj každodenní příděl jídla, vody, cigaret, alkoholu, denního tisku, ale i sexu, o jehož kvalitách se například našemu hrdinovi mohlo v jeho zklamaném manželství jen zdát tak, že když je mu po několika měsících zajetí dovoleno odejít, nemá už vlastně žádný důvod. O věhlas před světovým čtenářstvem se pak zasloužila i stejnojmenná filmová adaptace režiséra Hirošiho Tešigahara z roku 1964, která způsobila velký rozruch na festivalu v Cannes, byť si přes svou nominaci neodnesla ocenění Zlatou palmou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Suna no onna / 砂の女, 1962
více info...
Přidat komentář
Určitě zajímavá kniha, která nutí zase člověka trochu přemýšlet. Na jedné straně je samozřejmě totální bezmoc, ale i přizpůsobení, převážení hodnot života, příběh. Na straně druhé představuje i to a poukazuje, že většina lidí je takové propasti žije také a rozhodně z ní není lehké utéct.
Autorova inspirace F. Kafkou se nezapře. Kniha o bezmocnosti měla přímý vliv na způsob mého čtení. Přečetl jsem ji asi za dobu 2,5 roku, kdy jsem ji neustále odkládal a vždy se vrátil jen abych přečetl pár stran - kniha není nijak objemná. Každopádně si myslím, že za přečtení stála a patří k jakémusi přehledu japonské literatury.
"To tedy znamená, že se ještě nikomu nepodařilo utéct?"
"To už je moc dávno...Jednou v noci jeden utekl i s celou rodinou...Jejich dům zůstal nějaký čas prázdný, a to je to nejhorší, co se může stát. Když se někde jen jeden dům sesype, jde to potom, jako když se protrhne hráz..."
Nesympatický hlavní hrdina, čtenář by mu snad ty tuny písku i přál, každodenní sisyfovská práce, nemožnost pochopit, snaha o útěk, útěk, nucený návrat, tupá netečnost, smíření.
Tak dlouho už jsem začnou knihu nečetla. Ne, že by mě to úplně nebavilo, ale byla jsem si vědoma toho, že čtu jen proto, abych si odškrtla další "světové jméno". Bez radosti, bez nedočkavosti.
uzasna kniha, uplne som ju zhltla a ked som ju nemohla citat, tak som stale na nu myslela. vizia pustnej prazdnej krajiny plnej piesku, horucavy, sucha v ustach a beznadeje ma uplne dostali. ale zaver bol v mojom ponimani v podstate happy end..
Ještě že to bylo tak krátké. Tahle témata, kde vítězí bezmocnost a beznaděj, kde člověk nechápe, proč se to děje, čím si to zasloužil, není můj šálek kafe.
By mne zajímalo, jak se tato útlá, nedějová kniha může filmově zpracovat. Sisyfos a Josef K. v jednom. Ubíjející svou bezmocností. Hlavní postava etymologa programově nesympatická, až mu ten jeho úděl čtenář přeje.
Ku knihe som sa dostala cez čsfd, viac ľudí ju tam pochválilo. Tak som si ju požičala z knižnice a prečítala. Veľmi dobre čitateľná, aj keď náplň je ťažšie stráviteľná. Film som ešte nevidela.
Hlavní postava mi přišla naprosto nesnesitelná, místy až odporná. Byl to podle mého hlupák, sobec a slaboch. Byl to člověk, jakého potkáte dnes a denně. A právě v tom bylo kouzlo Písečné ženy. I přes nereálnost písečné vesnice a věznení hlavní postavy, jsem zde viděla více skutečného, než v leckterém příběhu ze života. Musela jsem se zamyslet nad jámami v písku a uvědomit si, že každý z nás v nějaké takové vězí. Každý z nás každý den hrabe písek a ubíjí se monotóností, protože prostě musí, protože se to očekává a jinou možnost nevidíme. Snad budu mít více síly se ze své jámy dostat...
Má to, co právě děláte, nějaký valný smysl? Nebo se jen každý den snažíte odhazovat kupu písku, i když víte, že zítra tam bude zase? Žijeme abychom pracovali, nebo pracujeme abychom žili?
Opět úžasné, zrovna tak dobré jako "Tvář toho druhého". Tyhle dvě knihy považuji za naprosté skvosty.
Písečná žena byla pro mne překvapením, zpočátku pomalý rozjezd a postupně gradovaný děj se zajímavým závěrem.
Fascinujúca knižočka! Mám veľmi rada knihy od japonských autorov, táto je vskutku originálna s nečakaným záverom :-)
Písečná žena je pro mne literární podobou japonského umění vytvořit z v podstatě běžného příběhu syrový horror (filmovou obdobou je Onibaba). Prostě čtete příběh a najednou zjistíte, že vás z něj mrazí, protože to, co se v něm děje, není zrovna dvakrát normální. Výborný příběh. Netypický. Originální.
„Léto den co den plné slunce je vyhrazeno pro příběhy v románech a filmech. Ve skutečnosti se vyskytuje jenom skromná neděle drobného občana, který si rozprostřel pod sebe noviny s politickou rubrikou čpící střelným prachem. Turistická termoska s magnetickou střelkou ve víčku a džus v konzervě… Odstojí si frontu na nájemnou loďku, sto padesát jenů za hodinu a olověná pěna vyvěrající na břehu z leklých ryb… A nakonec přeplněná tramvaj, melancholická únavou… Každý to všechno ví až příliš dobře, jenže nikdo ze sebe nechce dělat ošizeného hlupáka, a tak si na to šedivé plátno pro jistotu vymalují neskutečnou vidinu svátečního dne. Tatínkové s ubohým strništěm neholených vousů, cloumající mrzutými dětmi, aby z nich vynutili, že to byla pěkná neděle… Malá scénka v koutě tramvaje, kterou každý už někdy viděl… Až zlobná závist a žárlivost na slunce těch druhých…“
Písečná žena
Úzký svazek s originálním dějem sic ne příliš záživným, Zvláštní, že ještě na konci s ev posledních stranách rozvíjí další roviny a novinky a nevypadá tak, že by kniha měla skončit. Ano, trošku iritující podivín ze Spolčení hlupců, trošku Kafka, trošku Fuks. Ponuře magická kniha s jednou hvězdou navíc za čerstvý vánek.