Hra o trůny

03.04.2012

Velmi zajímavá knížka s napínavým dějem:)

02.04.2012

Tuhle knížku rozhodně každému doporučuji, už jen kousek a hurá na 940 stránek druhého dílu :)

07.02.2012

MASTERPIECE!!!
V knize není jediná stránka u které bych se nudil, hltal jsem je jednu po druhé!

Všechna chvála na tuto knihu už tu snad je napsána od ostatních uživatelů, tak se nebudu opakovat.
Rozhodně je to kniha, kterou DOPORUČUJI PŘEČÍST, ať už jste fanoušky fantasy nebo ne!
Rozepsal bych se víc, ale pospícham koupit si druhý díl...

01.02.2012

Výborně napsané, nedá se do toho odtrhnout. Přesto, že je to taková bichle, je člověku na konci líto, že se s knihou musí rozloučit. Teď , po přečtení, začínám sjíždět seriál a taky se na to moc hezky kouká. Už se těším na Střet králů.

24.01.2012

Ke knížce mě dovedl seriál a k seriálu kamarádka. Pamatuju si, jak jsem tvrdila, že se podívám a posoudím, ale že knížky číst určitě nebudu. A hle, kde jsem se ocitla.

Už dlouho se mi nestalo, aby mě něco chytlo tak silně, že jsem sto stránek zhltala za hodinu. GRRM má všude spojitosti, nikdy nezanechá nezodpovězené otázky a to, jak se příběh proplétá jsem u žádné jiné knížky ještě neviděla. Za jednu jedinou knihu stihne dokonale zničit všechny mylné představy o rytířích, králích, princích a celé téhle době. A taky vám dokáže dokonale zruinovat veškerou pevnou vůli, kterou jste si při čtení knížek vypěstovali. V posledních dvou letech jsem se úplně odnaučila dívat se na stránky dopředu nebo (nedej Bože) na poslední větu. A tady - všechno pryč.

Za prvé - epický prolog. Je jen málo knížek, u kterých vás spisovatel tak mocně navnadí prologem. Jiní a všechen ten mráz, který se kolem nich snáší jsou vážně dobrým začátkem.

Za druhé - různorodost postav. Řekla bych, že tohle dělá knížku tím, čím je. Děj je skvělý, vyprávění je skvělé, všechno je skvělé, ale ty charaktery. Ach, ty charaktery. Všichni jsou tak opravdoví. Je to neuvěřitelná změna od knih (a to mluvím převážně o několika YA fantasy, na které jsem narazila - čímž samozřejmě nechci urazit zastánce tohoto žánru, některé knihy z něj jsou taky dobré), kde jsou všichni povahově téměř bezchybní a vzhledově dokonalí. Neuvěřitelně krásná změna.

Jediný, kdo byl popsán jako vyložený krasavec je Jaime Lannister a ten má tak zkažený charakter (i když ani to zase není černobílé, jak se dozvíme v dalších dílech, takže pozor), že se to nepočítá. Spíš to odpovídá realitě. Dále tu máme Sansu, která je naivní a dělá přesně to, co se od ní očekává, co se po ní chce. Jona, bastarda Neda Starka, nenáviděného svou nevlastní matkou Catelyn, přesto inteligentního a správného (syna svého otce). A mnoho dalších. Opravdový román se zakládá na tom, že se postavy v průběhu knihy vyvíjí. Nedokážu si představit, jak líp by se dalo tohle tvrzení splnit.

Za třetí - vlastní svět. A jeho propracovanost. Po ruce je v knihách nejen mapa světa (do které jsem několikrát nahlídla a pomohlo mi to při představě situace), ale i soupis rodů (který je taktéž velice nápomocný, když se začnete ztrácet ve jménech). Tvoření vlastního světa je složité a ošemetné, zvlášť pokud je historie tak obsáhlá a velká, jakou ji vytvořil GRRM. Ale on má o svém světě takový přehled, že se někdy až sama divím nad tím, co se může vyklubat ze zdánlivě uzavřené situace a s čím vším je ještě možné vyrukovat. Očividně s mnohým.

Doporučuju všem. Těm, kteří frflají, že na takové knihy nejsou, i těm, kteří jsou jimi uchváceni. Podle mě je to kniha pro každého (kdo má silný žaludek, pevné nervy a minimální zábrany), protože její příběh je silný a opravdový a má myšlenku. A to se cení nejvíc.

24.01.2012

„Když hraješ hru o trůny, buď zemřeš, nebo zvítězíš. Žádná střední cesta neexistuje.“ Nejdřív byl první díl seriálu, ale byl to pouze ten jeden, který ve mně rozdmýchal neukojitelnou vášeň pro knižní sérii Píseň ledu a ohně, neboť jak pravil sám autor…“Říká se, že ďábel je v detailech“… a po přečtení knihy… můžu říct, že se nemýlil. A koho jsem si nejvíc oblíbila… všechny… a ať mě vezmou Jiní jestli lžu;) jen pro Tyriona Lannistera mám v srdci měkké místečko… „Smrt je tak strašlivě definitivní, zatímco život je plný možností.“

13.01.2012

Je pět důvodů, proč si ode mě tato kniha odnesla nejvyšší hodnocení.
1) Když jsem Hru o trůny začala číst, obávala jsem se, aby se nejednalo o tradiční fantasy, kde o kouzlo a magického tvora zakopnete v každém odstavci. Byť mám pohádky ráda, v literatuře pro dospělé je příliš nevítám. Autor nám ale magičnost svého světa dávkuje s rozvahou a jen neochotně. Fantasy prvky zde nejsou pravidlem, nýbrž něčím nezvyklým, neznámým a děsivým. Možná protože ví, že jedině tak lze čtenáře utáhnout na magično.
2) Stejně tak mě zaujaly postavy. Je jich zde požehnaně a já si k většině z nich vytvořila kladný vztah. Kdybych měla říct jednu jedinou postavu, nedokázala bych se rozhodnout. Každý z hlavních hrdinů má svůj vlastní život, má své slabé i silné stránky a každý z nich se dostal do situace, kdy jsem mu držela palce a doufala, že se ze svých problémů nějak vyseká.
3) Poté, co jsem přečetla Boudicu od Mandy Scottové, trpěla jsem při četbě každé knihy, kde se vyskytly bitvy. Najednou se mi většina z nich zdála hloupá, nedostatečně popsaná a nezvládnutá. Martin ale ukázal, že psát umí. A to nejen v případě bitev. Ať už šlo o odpolední siestu nebo královskou poradu, příběh v jeho podání utíkal jako o život a nikdy nenechal tempo poklesnout natolik, abych se začala nudit.
4) Intriky. Když je autor zvládne, je snad něco lepšího, něco dokonalejšího, na čem lze postavit příběh? Dokáže něco zaujmout tak jako parta hráčů, kteří spřádají své plány v plánech a doufají, že soupeř udělá chybu dříve než oni? Je snad napínavější hra než ta, v níž jde o život? Mnohokrát jsem při čtení myslela na Rogera Zelaznyho a hle! V doslovu se dozvím, že se ti dva pánové nejspíš znali. Dobře tomu tak...
5) Posledním důvodem bylo prostě jen čiré nadšení knihomola, který si u knihy mohl konečně po dlouhé době s nadšením říct: "Ha! Strana 400. Už jsem v polovině!" A to nemluvím o dalších dílech, které snad budou alespoň z poloviny tak kvalitní jako ten první.

05.01.2012

I přesto že jsem prvně viděla seriál mě tato kniha vůbec nenudila. Perfektně vykreslené postavy a skvěle vyprávěný příběh. Jediné, co mě trochu vadilo byl neustálý detailní popis toho, co má kdo na sobě, ale to je jenom malinkaté smítko na jinak dokonalé knize.

01.12.2011

Žánru Fantasy jsem se před 2 - 3mi lety přebažil. Naposledy jsem četl před 4mi měsíci Pána Prstenů. Takřka v každém fantasy jsou Obrovské ale ÓÓÓbrovské hory, hluboký opravdu Hlůůůboký les, dravé velmi dravééé řeky, a města, jaké hrdina nikdy neviděl až do doby, kdy navštívil druhé město, které bylo ještě majestátnější a neskutečnější. Každou chvíli se hrdinu někdo pokusí zabít, pořád před někým utíká, kde kdo na něj divně čumí a vždycky má fajn kamarády, kteří mu pokaždé pomohou splnit jeho úkol, kvůli kterému musí nachodit neskutečný počet kilometrů a vyhubit kde jakou verbež (trošku to připomíná RPG PC Hry typu Gothic, Two Worlds, Dragon Age atd...) Kvůli tomuto pocitu, který jsem v poslední době z mého milovaného Fantasy měl, jsem se obával abych Hrou o Trůny nebyl zklamán. Moje obava se ještě stupňovala, když jsem se dočetl, že v knize je důraz na politické intriky...

Prvních pár stran bylo poněkud zmatených, přece jen čtenář se musí seznámit s postavami, pro koho je ta paní Babička, pro koho Tetička atd. Prostě příbuzenské vztahy + k jakému rodu kdo patří. Martin(i) pak používá velmi zajímavý styl (aspoň na mě tak působil neb nemam za sebou stovky knížek a s podobnou formou takového rozmachu jsem se ještě nesetkal) kdy takřka každá kapitola končí ve velmi zajímavém a otevřeném momentě ke kterému se však autor už přímo nevrací. V příštím setkání s dotyčnou postavou je děj minimálně o několik hodin dál, někdy i dnů. Párkrát mě to zamrzelo ale budiž Martinovi odpuštěno. Co se postav týče, můj favorit je Tyrion Lannister, Arya Stark a Jon Sníh. Občas na mě ale postavy malých dětí působili až příliš vyspěle. Přišlo mi nereálné aby se v hlavě 4 letého Rickona, potažmo 7mi letého Brana honili tak komplikované myšlenky. Ale co, ve středověku měli 12ti leté holky už první, ne-li druhé dítě a celkově dokázali děti stát na vlastních nohou podstatně dříve než dnes...

Celkové hodnocení: Pecka peckovatá! Faktor Čtivosti 10! Pro Ježíška už jsem připravil dopis s prosbou o následují dva díly! ;D

21.11.2011

Povyk okolo této knihy asi nikdy nepochopím.

28.10.2011

Tak jsem si tu knížku nakonec koupila, přestože stála skoro pětistovku... Po cestě z knihkupectví jsem trošku pochybovala, ale po přečtení první kapitoly bylo jisté, že to bylo správné rozhodnutí. Po přečtení celé knížky jsem ráda, že mi zdobí moji knihovnu, protože to určitě není naposledy, co jsem ji vzala do rukou...

Vůbec mi nevadilo velké množství postav i když zpočátku jsem se v tom příliš neorientovala a asi ve čtvrtině knížky (kdy jsem snad všechny znala) jsem si projela znovu několik prvních stran. Střídání různých dějišť mi vůbec nevadilo, spíš naopak. Líbilo se mi, že autor nerozlišuje mezi dobrem a zlem, u každé postavy vykresluje jejich dobré a naopak i špatné stránky, a pak už je jen na Vás koho si oblíbíte více či méně a koho budete ze srdce nenávidět. :o) Příběh plný intrik, nečekaných zvratů a událostí.

Moje nová závislost.

Můžu doporučit i seriál, překvapivě věrně napodobuje svoji knižní předlohu.

Winter Is Coming...

23.10.2011

Původně jsem knihu číst ani nechtěla, ale když jsem se opravdu blbou náhodou dostala k seriálu, bylo mi jasné, že se na knihu vrhnu hned jak to bude možné. A vůbec nelituju, ani toho, že jsem seriál viděla jako první. Aspoň jsem se hned od začátku orientovala v tom množství postav a mohla si četbu opravdu užívat. Hned po prvních kapitolách mi bylo jasné, že to je jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla. Z 800 stránek se člověk nenudí ani na jedné a v množství postav si určitě najde oblíbence, na jejichž kapitoly se těší trochu víc než na jiné. Já osobně jsem si úplně zamilovala Daenerys a Aryu. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu.

19.10.2011

Od takto vychválených knih je lepší nic nečekat, protože v případě přehnaných očekávání bývá čtenář zpravidla zklamán. Jenže... na Hru o trůny jsem si brousil zuby několik měsíců a když knížka začala v žebříčku nejlépe hodnocených knih stoupat výše a výše (až na první místo), zkrátka nešlo nečekat moc.
Po prologu, který na mě působil takřka až magickým dojmem a který mě znepokojil natolik, že jsem musel čtení přerušit a dojít si do ledničky pro jogurt, jsem byl překvapen, jak málo nadpřirozena a fantasy prvků kniha obsahuje. Děj působí reálně a až na několik drobných detailů se mohl skutečně odehrát v raném středověku. GRRM klade především důraz na politiku, soupeření, rivalitu, boje o moc a intriky, což je velmi ambiciózní námět. Možná budete mít ze začátku problémy s větším množstvím postav, na konci knihy je však naštěstí podrobný seznam, s jehož pomocí se budete dříve či později v knize s přehledem orientovat, neboť každá z hlavních postav dostane dostatek prostoru, aby se čtenáři vštípila do paměti.
Hra o trůny je skvělá četba a výborná zábava, jejíž zážitek si můžete umocnit nedávno odvysílaným seriálem (na který se zatím nechystám), přesto nemohu tvrdit, že jsem nečekal o malinko víc. Je to ovšem přesně tak, jak jsem psal na začátku komentáře. Lepší je nečekat nic a být příjemně překvapen. Takto vysoké hodnocení knihy (první místo v žebříčku nejlépe hodnocených knih) přisuzuji faktu, že číst GRRM je momentálně in a tak velký poprask kolem jediné série fantasy literatura dlouho nepamatuje.

(9. září 2011 - 29. září 2011)

27.08.2011

Velmi podrobné a klobouk dolů před tím, jak bylo věrně zpracováno televizní zpracovaní! Já jsem ten případ, který prve viděl první epizody seriálu a teprve potom chňapl po knize a myslím, že mi to vůbec nevadí ba naopak. Alespoň jsem si dopodrobna vychutnal i psychologii postav. A taky na knize je nádherné, že si každý najde svoje oblíbené postavy (i když mě jsou sympatické všechny, ale dobře některé trošku víc :-))

15.08.2011

Ke čtení mě kdysi přivedla pochvalná recenze v Dechu draka; od té doby jsem celou sérii četl třikrát. A vím, že to nebylo naposledy.

Po zhltnutí předkrmu jménem prolog jsem předpokládal, že půjde o fantasy klasického střihu a ze standardní látky. Chyba. Od napřirozena se rychle přesuneme mezi lidi obyčejné i neobyčejné, intrikány i rytíře, hlupáky a vychytralce, šlechtice i spodinu.

Autor je nejen bravurní vypravěč, ale také znalec duší - troufám si tvrdit, že by se uživil i jako psycholog. Díky tomu je většina postav nejen nezapomenutelná, ale hlavně úžasně lidská a nejednoznačná. Každý má své lepší i horší vlastnosti, o každém lze vést debaty dlouhé jako tasemnice. Tomu napomáhá i fakt, že na děj nahlížíme očima různých osob. Ty se střídají, takže na konci každé kapitoly zoufáte, že opouštíte některého ze svých oblíbenců, a zároveň jásáte, že se vracíte jinému hrdinovi, kterého už znáte.

Magie je zde spíše pomálu, ačkoliv se do příběhu vkrádá postupně víc a víc. V mnoha ohledech lze ale Hru o trůny a navazující knihy brát téměř jako historické romány - jsou koneckonců inspirovány Válkou růží. Ale nemyslete si, že když víte, jak to s těmi trnitými kytičkami bylo, umožní vám to předvídat všechny zvraty a zákruty tohoto příběhu. Právě naopak - George R. R. Martin si zjevně vybral fantasy právě proto, abychom dopředu nevěděli, co se bude dít, a on nás tak mohl neustále překvapovat.

Překlad byl načepován ze spíše slabšího soudku, ale síla vyprávění je taková, že se v ní některé nepovedenosti a neobratnosti snadno ztratí. A za některé originální termíny lze překladatelku pouze pochválit: například za zlovlka (direwolf) nebo za čarostrom (weirwood).

O televizoraci současného světa žel hodně vypovídá i to, že před natočením seriálu inspirovaného knihou to se Hrou o trůny byl ochoten zkusit málokdo; nic nepomáhala doporučení a vysoká hodnocení těch, kdo ji četli. A dnes? Písn ledu a ohně se žene po žebříku popularity vzhůru jako babka prchající před vilným pitbulem. Nu což.

Doporučuji fanouškovské stránky www.icefire.cz, ale nejlépe až po dočtení všech dosud vydaných knih.

16.07.2011

Skvělá kniha! Z počátku mi trochu vadil styl psaní - respektive použité obraty a skladba vět - ale to může být samozřejmě vinou překladu... Ať tak nebo tak, kniha je velmi čtivá, kapitoly z pohledu různých postav rychle ubíhají a spoustu postav si člověk oblíbí a znelíbí ani neví jak. Sice mi tam vzhledem k rozsáhlosti knihy trochu chybělo více rozvedené politické pozadí (což je třeba v Sapkowského knihách naprosto geniální). Na druhou stranu úžasně propracovaná mytologie a historie světa mě naprosto uchvátily. Jdu na druhý díl :)

01.07.2011

Ó múzo, tys mistru Martinovi nadělila pořádné vnuknutí!

Hra o trůny je strhující od prvních stránek a rozhodně nenudí ani po 800 stranách, které nám mistr nadělil. Přehršel postav každému nabízí to svoje a vůbec prožívání každého příběhu je to, kolem čeho se vše točí. Každá postava se zaměřuje na svůj hlavní princip bytí a z toho v této knize vždy vychází. Ať už jde o čest Eddarda Starka, lstivost Tyriona Lannistera, povinnost Jona Sněha nebo naivnost Sansy.
Každý zjišťuje co dobrého a zároveň zlého mu daná vlastnost přináší a to je jedno z kouzel v tomto světě, který rozhodně není černobílý.
Každý z nich je jiný, nikoliv Jiný!

Toto je fantasy, které posunulo laťku zase o něco výše. Pan Martin se tak u mne dostává do horních příček, o které se dělí s Tolkienem a Sapkowskim - každý z nich má svoje vlastní kouzlo.

A už se těším až se pustím do Střetu králů, neboť Zima se blíží!

26.06.2011

800 stránek přečteno za necelý týden. Spousta postav z nichž každá je originální. Nečekané zvraty. Skvěle zvolený způsob vyprávění. Intriky kam se podíváš. Atmosféra jako hrom.

Asi sem si našel novou závislost. :)
Chci další díl !!!

23.06.2011

Nemám rád fantasy. U četby Sapkowského jsem trpěl, Pratchetta jsem ani nedočetl, Tolkien mi nic neříká. Ale tohle je prostě dokonalé, do poslední stránky natřískáné čtivým dějem a skvělými postavami. Už se těším na další díly.