Píseň války
Michaela Merglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534309/bmid_pisen-valky-65f30f23756ef.jpg
5
129
129
Píseň oceli série
< 3. díl
Válka přichází k hranicím Delavy. Nepřátelé pochodují zemí, plení a pálí, co jim přijde do cesty, a město Dussu může zachránit jen opravdový hrdina z písní, drakobijce Cuchenan. Jenže ten není k nalezení. Lesem, kde zmizel, se ozývají písně divoženek, koruny stromů mlčí a ve vzduchu je cítit smrt. K tomu, aby zjistil, co se stalo, bude muset bard Minangar vystrčit hlavu zpod ženských sukní a udělat to, co nikdy předtím – vzít místo harfy do ruky meč. Nebo alespoň pěstní dýku Fantasy dobrodružství vrcholí. Vydejte se do světa, kde praskají štíty i dámské živůtky a krev teče tak snadno jako víno!... celý text
Přidat komentář
Závěrečný díl série se povedl jako oba předchozí. Zazněla píseň války a přinesla našim hrdinům trpké a smutné chvíle, momenty vítězství i ztrát. Konec byl bolavý, trochu jsem se bála, že to tak pro Minangara dopadne. Ale líbí se mi, že přes všechno, co ho potkalo, zůstal bardem, a zároveň v tomto díle vyrostl v mnohem víc.
Navzdory lehkému zklamání, je závěrečný díl v podstatě dobrý. Přišla válka, dlouhé bitvy, pletichy a hromada mrtvých a krve. Drsné scény, akce a stále nápaditý a napínavý děj, ale přesto bohužel z celé série nejslabší... je jiný. Z příběhu se z velké části vytratila lehkost a vtipnost, kterou jsem očekávala a kterou jsem si hodně užívala a oceňovala v předchozích dílech. Dávám čtyři hvězdy, ale jsou hodně slabé a hraničí to spíš se třemi.
Bolavý, bolavý konec. Protože šlo o velké finále, vyvrcholení všeho, co se začalo v předchozích dílech, chápu, proč se děj ubíral tak, jak se ubíral. A byl dobrý. Přesto mi však chyběly chvíle, kdy by Cuchenan s Minangarem vyráželi na cesty. Jejich vtip nahradila vážnost. Ač by se to do tohoto dílu nehodilo, přesto mi to chybělo. Kéž by to nebyl konec. Kéž by děj pokračoval dál dalšími a dalšími příhodami.
Kéž by k branám Dusu nedorazila válka.
Třetí díl jsem strávil jako na houpačce. První klasický fantasy příběh o divoženkách navazoval na moje čtyřhvězdové pocity z dílu druhého. V podstatě je to zase další z řady autorčíných kvalitních povídek ve stylu dílů předchozích, samozřejmě se zarámováním do celkového děje. Navázala souvislá část knihy, kterou jsem si nazval jako "klid před bouří", jejímž tématem bylo moje oblíbené sledování obyčejného života v předvečer válečného konfliktu a která můj čtecí zážitek vystřelila opět někam k pěti hvězdám. A pak začala bitevní vřava a začal sešup dolů.
Snad je to tím, že ke knižním rubačkám nemám prakticky žádný vztah, vždyť jsem trpěl i při Tolkienově bitvě o Helmův žleb a bitvu na Pellenorských polích jsem přežil jen proto, že trvá jenom jednu kapitolu. Ale zkrátka jsem trpěl jako zvíře, začal jsem přeskakovat, a v tu chvíli by si autorka ode mě nevysloužila ani ty tři hvězdy. Naštěstí přišel prudce emocionální závěr (v němž se dokonce vytratila i autorčina charakteristická a všudypřítomná košilatost!), kterému zase nemám co vytknout.
A tak zůstávám se svým zážitkem uprostřed té houpačky - 80%!
P.S. Docela by mě zajímalo, do jaké míry zabarvení knihy ovlivnil konflikt na Ukrajině, který se podle datace doslovu (srpen 2022) odehrával v průběhu psaní. Nevím jak ostatní, ale já to tam viděl, už jen v tom, jak vládkyně Tunde popisovala cassus belli.
Na třetí díl trilogie Píseň oceli od Míši Merglové jsem se hodně těšil. Jakmile tedy přišel prostor, okamžitě jsem se do ní pustil.
Knihy Míšy se čtou jedna radost. Největší síla je zde především v dialozích mezi Cuchananem a Minangarem. Ne jednou jsem se tak setkal s názorem, že nějakou z té série někdo přečetl za víkend, nebo za den. U Písně války to ale bylo přeci jen trošku obtížnější.
Celou dobu, co tuto sérii čtete, je patrné, že se schyluje k válce. Tušíte to Vy, tuší to postavy, o kterých čtete a je jen otázka času, kdy se to zvrtne. No a ten zlom přichází právě s touto knihou. Už to tedy není dílčí vyprávění formou samostatně fungujících kapitol, které Vás zaváděli do světa trampot hlavních postav, které jsme si tak oblíbili. Takhle to je asi jen u kapitoly první, která se tak jako vymyká celé knize. Po první kapitole ale přichází onen konflikt a v podstatě po zbytek děje nepopisuje nic jiného.
Příběh je na můj vkus až moc temná. Místy až brutální. Autorka se nebojí zacházet do krajností a dělat s hlavními hrdiny psí kusy. Navíc tu opravdu celou dobu nečtete nic jiného, než válka, válka, válka. Ano, kniha je opravdu vzorem jejího názvu, ale už mi tu trošičku chyběla lehkost příběhů Cuchenana a Minangara, na které jsem se vždy tak těšil. Dokonce i jejich společných dialogů je tu méně a když už jsou, jsou spíše smutné, než-li veselé.
No, ale tak to prostě je. Válka není peříčko, což je z této knihy jednoznačně patrné. I přesto se pořád jedná o hodně solidní kousek a jsem moc rád, že jsem mohl být svědkem a čtenářem tak povedené fantasy trilogie, jaká se v našich luzích a hájích objevila.
Je nesmírně těžké hodnotit tuto knihu. Autorka se rozhodně vyzná, má bohatou slovní zásobu, velikou představivost a krásně píše. Nicméně, tato kniha je pro mě spíše takovým zklamáním, těžkým oříškem k rozlousknutí.
Příběh je dost nesouměrně vyvážený. Dá se rozdělit na takové pomyslné tři části. V té první se děj neskutečně vleče. Cu je s pár lidmi pryč, ale dlouho se nevrací a tak ho Minangar jde hledat s dalšími vojáky. Tohle mi nějak nepřišlo zásadní a důležité pro děj a přesto se to vleklo přes sto stránek.
V další části přichází mračna a blíží se válka. Vše k tomu směřuje a paradoxně je to odbito na minimu stránek jen proto, aby se otevřel prostor pro třetí a závěrečnou část, kde dochází k nejdelší bitvě, kterou jsem snad kdy četla. Modlila jsem se za konec, protože to bylo neskutečně dlouhé. A čím déle to trvalo, moje nadšení klesalo. Vykreslené to bylo na jedničku, člověk to měl přímo před očima jako film a byl na místě s postavami. Ale bylo toho moc.
Bohužel tentokrát nepomohla knize ani celková atmosféra. Veškerý humor a přetahování je fuč, žádná pozitivní nálada neexistuje. Řeší se jen všudypřítomný zmar, utrpení, temnota, bolest a smrt. Chápu, že ústředním tématem poslední knihy je válka, což není legrace, ale čeho je moc, toho je moc. Celá kniha je vystavěna na smrti, krvi, bolesti, smradu, vnitřnostech, hnisu, usekaných částech těl. Nekonečném přísunu mrtvých. Pro mě hodně velká deprivace. A ani poslední stránky příliš radosti nepřinesly. Škoda.
Naprosto úchvatné finále, rozhodně jsem to takto vůbec nečekal...Každý jednotlivý hrdina, byl až do konce schopný mě překvapit...skvělá práce ! :)
Tento závěrečný (?) díl je trošku jiný. Vzájemného pošťuchování Cuchenana a Minangara je zde pomálu a mně to chybí. Ale jak již naznačuje název, válka není veselé téma. Smrt, zmar, smutek, hořkost - to vše zde dostává velký prostor. Jinak je příběh opět velmi čtivý, chytne vás a nechce pustit. Celá trilogie je prostě skvělá.
Ještě teď, když toto píšu, přemýšlím, zda dát čtyři nebo pět hvězd. Nakonec zůstanu u čtyř, ale je to o fous :-)
A doufám, že nás MM do tohoto světa znovu zavede :-)
Třetí a závěrečná kniha cyklu Písně Delavy ve mě zanechala takový hořkosladký pocit. Příběh našeho oblíbeného drakobijce Cuchenana a otravného zpěváka Minangara se tentokrát hodně zamotá, protože do Delavy přichází válka. Princ Símiran na konci předchozího dílu utekl z Dussu jako vypráskaný pes a chce se pomstít. Pro Paní z Tunde je toto dokonalá záminka, aby se svou armádou vytáhla na sever a rozpoutala řež, kterou přežije jen málokdo. Kdo se dočká šťastného konce a koho čeká smrt? Při čtení knihy budete doufat, že právě váš oblíbenec přežije. Nechci vás strašit, ale dost pravděpodobně to tak nebude. Míša nešetří pohřebními hranicemi a vy budete otáčet stránky, jen abyste věděli, jak to všechno nakonec dopadne. Zůstane tohle opravdu posledním dílem? Upřímně doufám, že ne. Protože bych opravdu všem přeživším postavám přála to "žili šťastně až na věky..."
Všechny knihy Písně nejsou žádným náročným čtením. Fantasy, která rychle plyne a dává vám ty potřebné emoce. Pokud stále váháte nad přečtením, určitě se do toho vrhněte. Nebudete litovat.
(SPOILER) Jméno Michaela Merglová je zárukou kvalitního počtení a s každou další knihou se ještě zlepšuje. Tady už se odchýlila od formátu navazujících povídek, který sledovala v předchozích dílech a který jí neuvěřitelně sedí, a i když jsem měla občas pocit, že tempo je na tak dlouhý text možná až příliš zběsilé, dovedla příběh do hořkého konce. Hořkého pro postavy, ne pro autorku, která se neštítila vykreslit hnusnou válku do posledního beznadějného detailu. Tam, kde první díl byl místy až rozverně dobrodružný a druhý spíš poeticky tragický, tam je třetí díl depresivně realistický. Ke konci na mě toho utrpení bylo skoro až moc, ocenila bych aspoň záblesk nějaké naděje pro hlavního hrdinu (protože ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že je to Cuchenan, není to pravda, tohle je Minangarův příběh - ale pokud jste za hlavního hrdinu považovali Cuchenana, nebojte se, nejste jediní, kdo udělal tuhle chybu. Jen na ni nedoplatíte tolik jako Símiran). Pokud máte víc než dvě oblíbené postavy, alespoň jedna z nich pravděpodobně umře. A pokud tenhle komentář Michaela Merglová čte: prosím, prosím, prstíčkem škrabu, o spin-off o Eoghamovi a Mordycovi. Oba dva mě chytili za srdce tak moc, až mě mrzí, že to nebylo celé o nich.
Míša Merglová - Píseň války
Přátelé, kamarádi. Máme tu medaili
Po přečtení prvních anotací třetího dílu série Píseň Delavy, jsem její dotčení dlouho odkládal.
Přece jen jsem romantická duše a pokud mi má konec zlomit srdce, nemusel bych to v mým věku ustát .
Patřím mezi ty závisláky, kteří dali české fantasy šanci a nelitují toho. Tato série je toho zdárným příkladem.
Když se člověk pročetl přes takový spíše klišé začátek prvního dílu prožil příjemný začátek zvláštního přátelství a putování . V druhém dílu si tato dobrodružství náramně užil. A třetí tomu nasadil tečku. Ale ne sladkou, ale lopatou .
Ve třetím díle je vidět, že je Míša více než zkušená autorka , že má vyprávění pevně v rukou.
Do Delavy přišla válka. Válka, smrt, zmar, smutek....
Co mne osobně se líbilo, byl popis bojů, bitev a s tím související zmar a neštěstí. Ne proto, že e by mne toto rajcovalo, to vůbec ne, ale proto jak to Míša, dle mého, pěkně popsala.
Píseň války je více než podařeným uzavřením výtečné série, která si, díky bohu, odpouští klasický komerční líbivý konec .
A jaký že konec nabízí? Tak to už si přečtěte
Míša Merglová dobrá práce . Díky
Trilogie je završena, osudy postav dospěly ke svému konci. Válka poznamenala všechny jak na těle, tak na duši. Veselé příhody dvou nesourodých přátel přerostly v heroic fantasy. Zlo je věčné a jeho zápas s dobrem rovněž, ovšem nic není černobílé, uvažování a jednání hrdinů a hrdinek není přímočaré, má svůj vývoj. Je mi líto, že mám dočteno. Tajně doufám, že třeba časem by mohlo být i nějaké pokračování, ráda bych se do světa zemí Delavy, Elmianu a Tunde vrátila i s tím na první pohled otravným a nemožným a přece tak hrdinským druidem Merionem.
Za mě skvělá fantasy kniha i celá série. Tentokrát se připravte na o poznání temnější příběh, v němž je smrt takřka na každém rohu. Ona už obálka napovídá, že tohle nebude žádná procházka rozkvetlým sadem.
(SPOILER)
Je to už nějaký ten pátek co jsem četla Píseň oceli a Píseň severu, ale moc dobře si pamatuju jak jsem z obou knížek byla nadšená, a pamatuju si jak jsem zoufale po dočtení druhého dílu potřebovala pokračování, protože ten konec, ruku na srdce, byl vážně kulervoucí :D. No a konečně jsem se dočkala, a teď po dočtení mám takový zvláštní pocit, jakože, co teď. Je fakt těžký to popsat, protože už v první šestině knihy mě paní autorka totálně odrovnala. Jako vážně, co to k***a??? A pak následovalo spousty stran od kterých se nejde odtrhnout, a vy si na svém seznamu postupně vyškrtáváte postavy které umírají. Válka je drsná, ale až takhle drsný jsem to nečekala. A pořád trnete hrůzou co bude dál, a když už to vypadá nadějně, vzhledem ke zbývajícímu počtu stran, je úplně jasný že se musí něco podělal, a taky že podělá. A podělají se i další věci, a vy stejně stále doufáte dál. A pořád a pořád se najde další a další věc která vás mele na kusy. No, a pak, přijde finální boj, a vy si myslíte že už vás nic nedokáže překvapit. Ale může. Jestli jsem v poslední době kdy napsala že mě konec u knížek dojal, nebo rozbrečel, tak ne, oproti tomuhle to bylo úplný nic. Tak jak mě události v první šestině rosekaly, tak poslední šestina mě totálně dorazily. Bohové, bulela jsem až do konce, a bulela jsem ještě i potom co jsem zavřela knížku a vrátila ji do knihovny. Cu, je prostě Cu, náš hrdina a drakobijec, ale Minangar, bard, náš zpěvaček, je prostě miláček. A pro mě je i on hrdina. Jeho postava si prošla neuvěřitelnou cestou a růstem. Jejich přátelství s Cuchenanem. Všechno čím si prošli ať už společně nebo každý zvlášť ho neuvěřitelně změnilo a posunulo. Zpěvaček nám dospěl, ale jen proto aby padl na dno. :( A to mě strašně bolí.
Závěr byl svým způsobem happyend, ale vlastně i ne. Tolik bolesti a zrát. Válka byla hodně drsná.
Takže jediné co můžu, je smeknou před Míšou Merglovou za úžasnou knihu, a jedinečnou sérii, která mě sice málem emocionálně zabila, ale i tak ji neuvěřitelně miluju. A doufám že třeba jednou se do Dalevských končin budeme moci vrátit... Upřímně bych přála Zpěváčkovi jeho šťastný konec, zasloužil by si ho...
Za mne parádní počin. Nedokázal jsem se odtrhnout od čtení a za dva dny pro mne bohužel tento příběh skončil. Byly tu smutné chvíle, kdy mi málem až ukápla slza. Celá tato série mne velmi chytla za srdce. Ovšem ocenil bych i nějaké to pokračování? :)
Skvěle napsaná fantasy ságy.
Po dočtení Písně severu, jsem doufala, že se objeví pokračování a autorka neskončí příběh Cuchenana a Minangara takhle. No po dočtení Písně války si říkám, že by to možná bylo lepší, alespoň pro naše hrdiny.
A teď vážně, z knížky jsem nadšená. Na celé sérii mě hrozně baví, jak je skvěle skloubený vtip s vážnými okamžiky a především v první kapitole se tohle projevovalo naplno. První kapitola byla vůbec boží, hrozně se mi líbilo, jak Minangar za ty tři díly vyrostl a stal se z něj pravý hrdina.
Další co musím ocenit je nepředvídatelnost, vůbec bych nečekala, že se autorka pustí do takového masakru. Ale v tom pro mě ta knížka byla originální. I když mi to mnohokrát bylo líto a ten úplný konec jsem už vyloženě probrečela.
Ještě musím vyzdvihnout vysvětlení proroctví Simírana, to bylo úplně dokonalé a ten nápad se mi moc líbil.
Abych to shrnula sice bych si po těch cca 1900 stránkách představovala optimističtější konec, ale i tak jsem nadšená a tenhle díl mě opravdu chytil za srdce.
Tenhle díl se mi zdaleka nelíbil tak, jako ty dva předchozí. A ještě ten beznadějný konec... Míšo, Míšo, tomu čtvrtému dílu se nevyhneš. Takhle špatně by to přeci nemělo skončit.
Štítky knihy
draci meč a magie česká fantasy hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Píseň oceli |
| 2021 |  Krásky a vetřelci: Pulp stories |
| 2021 | Píseň severu |
| 2020 | Prokletá věž |
| 2022 | Píseň války |
Třetí kniha s Cuchenanem a Minangarem a já jsem si čtení opět moc užila, zároveň jsem autorku proklínala, co za smršť to rozjela. Tento díl se nesl spíše v ponuřejším duchu, byl dost bolavý a plný emocí. Trošku mi chybělo vzájemné pošťuchovaní hlavních postav, ale protože do země přišla válka a (nejen) hlavní hrdinové měli plno jiných starostí, dá se pochopit, že těchto scén bylo v knize méně. Celá série je skvělá a určitě plánuju knížky zase přečíst.