Písně kosmické
Jan Neruda
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41637/pisne-kosmicke.jpg
4
281
281
Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.... celý text
Přidat komentář
Úplně nejraději mám notoricky známou báseň: Jak lvové bijem o mříže. Neodradilo mě ani to, že jsme se jí museli asi v 7. třídě učit nazpaměť.
Další moje oblíbená je: Seděly žáby v kaluži, hleděly vzhůru k nebi...Ta nemá chybu...
I většina ostatních se mi líbila...
Kompletní sbírku Písně kosmické jsem přečetla až letos. Básničky v sobě mají naději, budoucnost, ale setkáváme se i s "definitivností" (tak to alespoň nazývám já...).
Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtví budem,
nuž ano, ano, víme to -
my Světa nepřebudem!
Co rozkvétá, to odkvětá,
co vzešlo, zase chřadne,
a Zem i s lidstvem rozkvetlým
jak bílá růže zvadne.
2019
Stejně jako u všech ostatních, i tyhle básně jsou krásné a poetické. Velmi dobře se čtou a nesou v sobě jisté poselství. Navíc tématika vesmíru a planet je víc než zajímavá.
... a měl pravdu... jsme spjatí s touto Zemí a všichni, do jednoho. A jeho básně, to je prostě něco, co se mi líbí, líbí se mi hlavně taková ta jeho.... lehkost , vtip, které tady jsou, které z jeho básní cítím určitě nejen já. Na tehdejší dobu asi jev nevídaný, ale Nerudo, s tebou já bych se chtěla v krásný , slunečný ,jarní den potkat na Starém Městě , jít uličkami a povídat si... nejen o básních, ale i o tobě, o tvých láskách nejen k poezii, o době ve které jsi žil...Já vím, chtít nestačí. ale hezky se u jeho básní sní.
Písně kosmické mám moc rád. Jsou plné nadšení z poznávání, plné víry v budoucnost a je v nich i trochu nejistoty z toho, co vlastně ještě objevíme.
Má oblíbená část:
Před žádnou, žádnou záhadou,
své šíje neskloníme,
o nebes klenby nejzazší,
svým duchem zazvoníme.
My umřem, avšak dříve si
hrob vysteleme slávou,
svět celý musí nad hrobem,
stát s obnaženou hlavou!
Máchův Máj je možná neobyčejný, ale Nerudovy Písně kosmické jsou tou nejlepší českou knihou z žánru poezie!
„Ty třepotné, smavé hvězdičky
tak čiperně na mne hledí –
ach prosím vás, je to pravda vše,
co lidé prý o vás vědí?“
O Písních kosmických si mj. můžete přečíst, že jde o „poeticky zpracované vědecké poznatky o vesmíru, přičemž stojí na rozhraní vážného a humorného tónu, vesmír přibližují pomocí personifikace nebeských těles, která funguje jako paralela k běhu lidského života.“
Takto vybavena jsem se do Nerudových písní pustila :-) ... otevřela první stránku a začetla se ... do veršů znějících upřímně a prostě, zpívaných lehkým a hravým tónem .. a víte co, líbilo se mi to :-). Číst tímhle způsobem o tom, jak je celý svět, vesmír, propojený, o tom, že člověk a všechna tělesa ve vesmíru mají nějakou souvislost, a o tom jak zběsile roste rychlost dnešního života. Básník Neruda vidí náš budoucí vývoj, možnosti lidstva, docela optimisticky :-) ... a mě se to hezky četlo ... přeci jen, není potřeba nad naší budoucností stále jen truchlit a pesimisticky kroutit hlavou, kam ten svět spěje, s panem Nerudou, jsem naši budoucnost na chvíli viděla jako celkem přijatelnou :-) ... nastavenou přirozeně podle cyklů všehomíra ... celého kosmu, sluneční soustavy, Země a Měsíce, které jsou řádně zkoordinované s cyklem lidského života :-).
„Vesele se Zemí Měsíc jde,
Země zas v mocném kruhu
se okolo Slunce otáčí
v zářivém planet pruhu.
A i to velké Slunce zas
kolem většího vede nás –
a toto slunce jeho
kde jde? – a kolem čeho?
Mysli se nejvýš – a nad tebou
hvězd jako vřesných zvonců -,
a kdybys byl jako Slunce stár,
nedomyslíš se konců!
Klečím a hledím v nebe líc,
myšlénka letí světům vstříc -
vysoko – převysoko – ..."
Nejlepší Nerudova sbírka, které vyšla. Nechybí vtip, optimismus, nebojácnost, vše s čím si Nerudu spojím.
Knížku jsem si vybrala na čtení kvůli čtenářské výzvě, protože poezie opravdu není můj oblíbený žánr. Ze školy si dodnes zpaměti pamatuji báseň "Jak lvové bijem o mříže...." a musím říct, že i ostatní básně mě zaujali. Z básní čiší užas z vesmíru a touha lidí po poznání.
Pro mě nejkrásnější sbírka básní. Tajemno, neznámo a okouzlení, které skýtá Vesmír z knihy jen čiší.
Hodnotím především báseň ,,Až planety sklesnou k slunci zpět...", protože to je báseň, která nám za mého dětství visela doma každému na očích. Mám ji dodnes rád. A taky tak hodnotím ,,Jak lvové bijem o mříže...", přestože je na dnešní dobu trochu příliš patetická. Ovšem mistrovství slova zde Nerudovi nelze upřít.
O to víc mě nemile překvapil v Povídkách malostranských, kde se mi naopak na jeho stylu nelíbilo skoro nic...
Používat argumenty od největšího k menšímu ad absurdum a ještě ve verších, to zvládne jenom frajer Neruda!
Krásné verše, zajímavé myšlenky a fascinace vesmírem, kterou občas zažívá asi každý.
Jak lvové bijem o mříže - tohle nedokážu číst jinak než hlasem Sováka...
Pro mě nejkrásnější básně od Nerudy, tématika Vesmíru a hvězd se mi velice líbila.
Přečetla ještě jednou, abych se opět přesvědčila o tom, že tato sbírka rozhodně není civilistická (jak nesprávně označila Martinka 135), dokonce ani není civilizační či civilní. Zástupcem této poezie je u nás S.K. Neumann. To jen proto, aby Martinka věděla, že tu je určitě i více než hrstka lidí, kteří se v poezii orientují.
Každý by tuto klasiku měl mít přečtenu. Po dlouhé době jsem se k ní vrátila společně s dcerou a žasla jsem, jak krásné tyto verše jsou. Smekám i před astronickými znalostmi a touhou po objevování, které jsou v básních ukryty.
Knihu jsem se rozhodl přečíst po té, co jsem zhlédl přednášku pana Jiřího Grygara, který zde tuto knihu velice dobře hodnotil. A teď Mu můžu dát konečně za pravdu.
Fascinaci vědou a světlou budoucností lidstva, které pomalu objevuje zákony a divy vesmíru, nelze Nerudovi upřít. Básně jsou ale na můj vkus až příliš strohé, bez emocí, bez náznaku hluboké radosti či obav... možná ze mě mluví má rozervaná romantická duše, ale podle mě by básně měly vyjadřovat ty nejsilnější city, nejlépe pak ty, které drásají mysl básníkovu a nedají mu v klidu žít. Neruda naopak skoro až popisně představuje svět okolo sebe. Ve sbírce jsem tak našel jen málo výjimečných básní, které by mě dokázaly oslovit:
"Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.
(...)
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!"
Štítky knihy
vesmír 19. století věda pokrok čeští básníci básně česká poezie
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Nádherné verše.