Planeta opic
Pierre Boulle
Planetu opic můžeme zařadit do klasické science fiction literatury, i když příběh sám je podán spíše způsobem dobrodružného románu. Opičí společnost na vzdálené planetě ve vesmíru se nápadně podobá té lidské na Zemi. Boulle převrátil evoluci naruby, člověk tu není pánem tvorstva, ale zaujímá pozici zvířete, kterou dokonale rozkastované chytré opice drží v kleci. Jediný zástupce lidu jim tedy musí dokázat svou inteligenci, aby ho propustili. Na Zemi se sice vrátí, ale čeká ho tam další nemilé překvapení. Režisér Franklin J. Schaffner spolu se Stanleym Kubrickem (2001: Vesmírná odysea) přinesli v roce 1968 do filmového průmyslu hned dvě tyto nesmrtelné sci-fi klasiky. Právě Boulleho námět inspiruje světové filmaře ke stále novým zpracováním dodnes. První převedení románu na filmová plátna nenabízí z dnešního pohledu žádné převratné efekty, přesto v době svého vzniku byly právě opičí masky něčím naprosto výjimečným a reflexe soudobého i minulého chování člověka podněcuje k přemýšlení dodnes.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
La Planète des singes, 1963
více info...
Přidat komentář
Pro mě je kniha stejně výborná jako film, který, až na páteřní myšlenku a základní prvky, je od knihy značně rozdílný. Když jsem knihu četla poprvé, tak mě závěr naprosto dostal. Ale i napodruhé mě kniha opět uchvátila. Samozřejmě i trochu souhlasím s uživatelem Rockwood - kniha by si zasloužíla větší obsáhlost, větší propracovanost, větší napětí. Přesto ale patří k mým nejoblíbenějším knihám, už jen proto, že člověka nutí k zamyšlení... Co by asi například lidstvo dělalo, kdyby se zde náhodou objevila opice inteligencí na stejné úrovni jako jsme my? Děsivé i lákavé... :)
Kniha s překvapující myšlenkou o vývoji, který jde jaksi pozpátku. Lidé se stanou primitivními, opice nabudou inteligence lidí. Na takovou planetu se dostanou kosmonauti - lidé a shodou okolností přežije jen jeden z nich - zavřený mezi ostatními lidmi - obyvateli planety v ZOO. Pamatuji si, jak mne rozčilovalo, že opice nejsou ochotny připustit, že by lidé mohli být inteligentní a zavírají před tím oči. Jak příznačné. Neděláme my lidé často totéž? Opice jsou v knize tak lidské a lidé tak opičí. Ach jo. Závěr je v knize trochu jiný než ve filmu, ale myšlenka je stejná. To co se stalo na oné planetě se může snadno stát i na té naší.
Kniha je ukázková,Lze si přečíst i se "zatížením" všech možných filmových zpracování,kterým mimo jiné ona sama vytře zlehka zrak. Kdo nezhrdne sci fi nezhrdne touto knížkou.Je do ní mistrně vklíněn -alespoň pro mne - takový zajímavý efekt. Po celou dobu čtení,který se na konci ještě zajímavěi rozuzlí.
Pokud máte rádi sci-fi, tak tato kniha je to pravé pro Vás. Skvěle napsané, živé a nutící vás stále číst až dokonce. Snad lepší jak filmy. Tuhle knihu si prostě musíte přečíst.
Na sérii filmů o opicích jsem vyrostla, takže knihu jsem četla spíše už jen ze zvědavosti. Nezklamala. :-)
Těžko tuhle knížku číst bez toho, aby vám před očima neběžel film z roku 1968 v hlavní roli s Charltonem Hestonem. Už to ji staví do složité pozice a autor jí v mnoha ohledech nijak nepomáhá. Příběh není špatný, prostředí není špatné, postavy nejsou špatné, ale je to celé takové... ploché. Oproti filmu má však taky přednosti, hlavně vývoj vztahu mezi Ulyxéem a Novou a také popis opičí společnosti.
Když se na to nedíváte jako na sci-fi, ale na kritiku společnosti (velmi zdařilá je pasáž, v níž Ulyxéus hodnotí reálné možnosti opic pro tvorbu umění), je ta kniha fascinující a říká mnoho zajímavého.
Tři hvězdičky… sice mi u toho srdce krvácí, ale musím tomu dát tři hvězdičky. Dávám pouze tři navzdory kvalitě díla. Tenhle román je typický úkaz promarněného potenciálu. Jaká velká škoda, skoro u toho až běduji. Velice se mi to líbilo, kvalita, vyprávění, děj i náplň, vše prostě dobrý. Ale postupně je kvalita knihy regresivní. Což mě skutečně mrzí.
Prvně vytknu maličkosti, které na moje hodnocení nemají velký vliv. Jde především o formu. Vždycky, když čtu deníkovou či dopisovou formu tak mi to skutečně přijde úsměvné, protože bych velice rád viděl někoho, kdo by si vedl deník, či psal dopis románovým stylem :) Ale to je fakt jen prkotina. Co už zas taková prkotina není je použití přítomného času v dopise. To už mi poněkud kazilo dojem čtení. Ale i to bych přežil.
Ale teď k úpadku kvality. Četbu bych přirovnal krátké, opravdu žalostně krátké procházce po kopečku. Mírný náklon, ale člověk do toho kopečka jde spokojen, pln energie, kochá se okolní přírodou i cestou samotnou, nasává čerstvý vzdoušek. Dostane na vrchol a teď nás čeká cesta s kopečku. Chvilku je ta cesta stejně tak příjemná, jako cesta nahoru, i když je to poněkud strmější, ale pak najednou žuch a jsme dole. Asi sesuv půdy, nebo kdoví co v tom vězí, že kopeček končí v polovině cesty dolů a je téměř kolmý k zemi.
Jinými a zkrácenými slovy, paráda ale ke konci to dostane tak nehorázný spád, že se člověk diví: "A to už jsme doma?"
Takže hlavně ten spád měl neblahý vliv na můj dojem z četby, což se odráží i v dalších nedostatcích. Předně to bylo tak rychlé, že jsem ani nestihl zatínat nehty a rvát si vlasy samým napětím. Bylo tam vůbec nějaké? Nějak jsem si ho nevšiml, asi kolem jen proletělo.
Tahle kniha by si zasloužila mnohem mnohem mnohem a tisíckrát mnohem lepší zpracování. Nebo respektive abych neurážel autora, kvalitu ani dílo samotné, zaslouží si to barvitější zpracování. Kvalita nebyla nijak špatná, ale prostě to na mě působí dojmem nevybarvených omalovánek. Tahle kniha má nehorázně velký potenciál, nebo spíš už nemá, měla, teď už je promarněn. Ale prostě být ta kniha desetkrát delší, než je teď, určitě by to bylo mistrovské dílo, obzvlášť ve své době. Nevím no, asi jsem poněkud zvýšil nároky na knihu, ale prostě si myslím, že v té knize toho šlo toliko rozvést, že to šlo krásně vybarvit a přijít s novými a napínavými elementy.
Počtení to bylo skutečně dobré, ale bohužel s těžkým srdcem pouze tři body, protože autor téhle knize dal hodně na prdel a skoro bych uznal za vhodné se zeptat, zdali měl tuhle knihu vůbec rád.
Štítky knihy
alternativní historie zfilmováno francouzská literatura opice kosmonauti, astronauti sci-fi
Autorovy další knížky
2000 | Most přes řeku Kwai |
1970 | Planeta opic |
1982 | Fotograf |
1998 | Neštěstí těch druhých |
1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
Počáteční nešvar při cestování světelnou rychlostí, kdy posádka letí k Betelgeuze vzdálené 300 světelných let od Země, jsem těžko pobíral i vzhledem k tomu, co do roku vydání originálu vyprodukovali ostatní za mistrovská díla plná víceméně přesných technických pasáží. Letí 99,9999... rychlosti světla a přitom jim trvá cesta pouhé 2 roky, kdežto na Zemi uběhne cca 300 let?
Nicméně na tuhle chybku jsem rychle zapomněl díky strhujícímu ději a spoustě informací ze světa biologie, převážně různých testů apod. Nesouhlasím s komentáři, které této knize vyčítají její krátkost atd. Je pravda, že to odsejpalo hrozně rychle, že spoustu věcí bych chtěl vědět nebo se o ně zajímat déle. Jenže to by z toho mohla vzejít 2000 stránková vatová fantasy břečka a pak by se tu brečelo, že to mělo být krátký. Tuhle nabušenost beru i v potaz k formě, jakou to bylo psané a to jako zápisky, resp. dopis v láhvi. Bral jsem to jako vzpomínky na to nejdůležitější.
Nejlepší byly ovšem pasáže, kdy se snažil chovat inteligentněji než tamní lidé. Avšak při mnoha příležitostech se ukázalo zvíře ukryté v každém z nás - začal se chovat jako tupé zvíře. Konfrontace s opicemi byla taky skvělá. Přemýšlel jsem, jak bych sám v podobné situaci postupoval. A konečné srovnání napodobujících opic s dnešními manažery, politiky a Wall Streetem mě již definitivně odrovnal. Už se na tyhle "povolání" asi nepodívám jinak než na tupé cvičené opičky. Bohužel závěr jsem měl vyspoilerovaný tím, co jsem o tom věděl, takže jsem nezažil tak skvělý šok, ale i přesto jsem byl překvapen úplně poslední kapitolou...
Jedná se tedy o jednohubku, která stojí za to.