Plná bedna šampaňského

26.09.2020

Krásné, prostě krásné.

24.07.2020

Jásám a smutním zároveň. Ty povídky jsou drsné, romantické, smutné i veselé jako život sám. Úplně cítím všechny namožené svaly, odřeniny, zlomeniny, ale i radost z vítězství, z překonání sebe sama. Napadlo mne, že knihy o sportu (rozhovory se sportovci, různé výroční knihy o Naganu a jiných) a Pavlovy povídky k sobě mají stejně blízko nebo daleko jako hamburgry od McDonalds a svíčková.

12.07.2020

Z této knihy jsem přečetla několik příběhů při dlouhé cestě vlakem. A naprosto záměrně jsem ji otevřela kvůli příběhu Emila Zátopka ve chvíli, kdy jsem vlakem putovala na běžecký závod. K jinému sportu nemám takový vztah, snad jen k běhu na lyžích, takže výběr byl přirozený. Ano, příběh Emila Zátopka mě fascinuje a mnohdy si na něj vzpomenu, když polykám kilometry, nohy bolí a do cíle je tak daleko. Je fascinující sledovat, jak vůle dokáže dovést člověka až k samému cíli. A když už jsem byla začtená do jednoho sportovního příběhu, s chutí jsem si přečetla i další. Sport je úžasná věc, která dokáže náš život obohatit. Ale i přesto jsem přesvědčená, že radost je to do té doby, dokud se z něj nestane profese. Pak je to již velmi zavazující, ostatně jako vše, co se snažíme dělat naplno.
Proto je lepší sportovat pro radost a o tom vrcholovém sportování si jenom číst. Třeba povídky pana Oty Pavla, který je v psaní sportovních příběhů mistr.

29.04.2020

Komentáře se tentokrát nerozcházejí a já jsem ráda.
Nejsem žádný sportovec toužící po slávě ani sportovní sledovač. Tak proč čtu knížky o sportovcích od sportovního novináře? Protože mi vždycky přišlo, že Otu Pavla sice sport živil (a on si reportážní pohled zachoval i tady), ale když na váhy položil na jednu stranu výsledky a na druhou čest, dobrotu a vůli překonat sám sebe, musela být těžší ta druhá, jinak by ho sebelepší výkon nezajímal. Nepsal o sportovcích, ale o lidech, jejichž lidskost se projevila prostřednictvím sportu – a to je to, co mě oslovuje. Navíc je znát, že je uznával, měl je rád a těžce nesl nespravedlnost vůči nim (např. ze strany státu). A ještě jedno "navíc" – jeho jazyk, zdánlivě jednoduchý, přesto poetický, přirozeně vplouvá skrz oči do hlavy a srdce.
Z povídky o Františku Klozovi:
To byl celý on. Dovedl dávat, sám sebe, poháry, odznaky, svůj frak, zlaté manžetové knoflíčky od Jana Masaryka, svlékl i košili, když viděl, že druhý nemá.
Mám Otu Pavla ráda už desítky let a má láska se prohlubuje.

11.04.2020

Autor ve své povídkové knize umělecky ztvárnil dramatické události, které prožívali významní čeští sportovci padesátých a šedesátých let minulého století. Zachytil okamžiky jejich největší slávy, ale také chvíle, kdy sami o sobě pochybovali a ztráceli svou víru v úspěch. Velikost těchto osobností je právě v tom, že se dokázali"zmáčknout" - přesně v duchu Zátopkova výroku "Když nemůžeš, přidej".
Ota Pavel sice žádný Pohár od Pánaboha neobdržel, ale mám zato, že ten dotyčný ho obdařil alespoň literárním nadáním, které zasluhuje stejné uznání jako výkony sportovců, o kterých psal.

29.03.2020

Léta trvající bolest a dřina a pár okamžiků štěstí pro ty, kterým se podařilo chvíli stát na stupních vítězů. Krutost sportu je v tom, že vavřínový věnec si může odnést jen jeden a na mnohé se nikdy nedostane. Krása sportu je v tom, že mnozí přesto do takového boje jdou a třebaže zůstanou v poli poražených, zvítězí sami nad sebou. Na příbězích významných českých sportovců Ota Pavel ukazuje urputnost, vytrvalost a sílu lidského ducha, také však marnost, nezdar a nepřízeň osudu. To vše v posmutnělém tónu vybízejícím k zamyšlení.

12.01.2020

Pohlazení po duši, ostatně jako u všech knih tohoto pana Spisovatele. Ač jste naprostý sportovní antitalent, dokáže vás tak očarovat, že jste to najednou vy, kdo jste právě poprvé skočili salto nazad, překonali další ledové pole na Egeru nebo vstřelili vítěznou sedmičku do rumunské branky.

Opět druhá knížka od Oty Pavla, velmi jsem se pobavil a poučil vše o uvedených sportovcích. Nejvíce mě zaujal životopis Emila Zátopka.

20.07.2018

Četla jsem jí hlavně kvůli čtenářské výzvě, ale příběhy mě zase až tolik nenadchly... Asi nejsem tak zarytý sportovní fanoušek :)

31.05.2018

Kniha, ke které se často vracím, stačí vždy jedna povídka a zase začnu věřit v dobré lidi. Krásně napsané

14.02.2018

Zajímavě napsáno. Žel se mi dostalo exempláře, kde je docela závažná tisková chyba, takže nakonec nedočteno. Snad někdy narazím na lepší výtisk či vydání.

23.08.2017

Kéž by bylo více takových knih... Ačkoliv jsem absolutní neznalec sportu, povídky mě zcela pohltily.

18.07.2017

Otu Pavla mám strašně ráda, měl takový lidský způsob psaní a jeho knihy zbožňuju. Některé příběhy jsou k pousmání, u některých jsem si poplakala, ale je to psáno tak hezkým způsobem, s neuvěřitelnou pokorou. Marně hledám podobného spisovatele.

08.07.2017

Vynikající kniha. Dal bych 6 hvězd.

01.01.2017

Upoutá nejen Zátopek. Krásná kniha.

29.12.2016

A opět výzva - jsem ráda že jsem knihu našla doma v knihovně a s chutí jí přečetla.

14.07.2016

Krásné příběhy o lidech, kteří sport milovali, obětovali mu kus sebe a něco dokázali i přes nepřízeň osudu (nebo třeba politiky, nedostatku financí). "Když neujedeš teď, neujedeš už nikdy v životě. Buď zvítězíš, anebo padneš. Ale nikdy v životě si nebudeš vyčítat, proč jsi to nezkusil." (Pár kilometrů od Terezína)

17.08.2015

Vrcholem pro mě byl samozřejmě příběh o Zátopkovi - jen jeho maratonský běh by vydal sám na celou knihu. Ale i "zbytek knihy" včetně titulní povídky patří k tomu nejlepšímu, co v tomhle žánru česká literatura zatím přinesla.

22.06.2015

Ota Pavel nikdy nezklame. Knihu jsem objevila doma v knihovně, vůbec jsem ani netušila, že ji máme a přečetla za jednu noc. Vůbec jsem neměla ze sebe dobrý pocit, když jsem četla o tom, co lidi musejí překonávat, aby byli sami se sebou spoikojení a něco dokázali. Mě odradí sebemenší neúspěch a překážky občas i obcházím. Klobouk dolů před nimi a před panem Pavlem rovněž.