Po nás ať přijde potopa
František Gellner
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526019/bmid_po-nas-at-prijde-potopa-654e69aea8cb9.jpg
4
347
347
Po nás ať přijde potopa je básnická sbírka a jedno z nejznámějších děl českého spisovatele Františka Gellnera, které bylo vydáno roku 1901, a zároveň je autorovým debutem. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným. Zaměřuje se především na kritiku soudobé společnosti a zbytečnost života, ale vyjadřuje se také proti válečným konfliktům, ironizuje vyšší ideály a nešetří ani sebe sama, protože si uvědomuje svou vlastní ubohost, zbytečnost a nedokonalost.... celý text
Přidat komentář
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kožpak ví.
Zejtra si lehnem do rakví
Sbírku jsem četla k maturitě a odhodila. Pak jsem se k ní vrátila na vysoké, o krapek moudřejší než před tím... poprvé ji přečetla od začátku do konce a rozhodně ne naposledy.
Pro mě osobně se jednalo o překvapení. Nečekala jsem od této kratičké knihy vlastně nic, půjčila jsem si ji ze zvědavosti. Některým veršům jsem asi neporozuměla zcela, ale i tak se mi mnoho z nich zalíbilo. Na první pohled mne zaujal název knihy a obálka, která je možná ne moc nápadná, ale vkusná. Poslední dobou mi vydání od knihovnicka.cz velmi vyhovuje jak nápaditými obálkami, tak zajímavými ilustracemi. Překvapila mě krátkost a výstižnost veršů. Čas od času se objevila slova, kterým jsem nerozuměla, jako třeba chiméra, ale právě to přidávalo veršům na dramatičnosti, kterou je Po nás ať přijde potopa plná. Již dříve jsem možná něco slyšela o tomto díle, ale netušila jsem, jakou náhodou se s ním jednou setkám. Není nad bezmyšlenkovité procházení knihovnou, které mne tak moc uklidňuje, často při něm naleznu něco, jako je tato krásná básnická sbírka. Jistě doporučuji nejen na četbu, ale i na zamyšlení se nad verši.
Vím, že jednou ke mně vkročí
cosi tiše za šera.
Vítězně se zadívá v mé oči
chiméra.
Vytuším, jí po bok sedna,
že se snášet začíná
z beder otců snaha bezvýsledná
na syna
Prosté básně, které mě svojí otevřeností několikrát pokousaly.
Cynismus, ironie, touha po silném citu, možná kritika vlastního bohémského života. A přesto tak srozumitelné.
Moje první ,,dobrovolné“ setkání s tímto básníkem. Určitě ne poslední.
Dejte básníkovi života a vzdoru do ruky zbraň - co udělá?
Nebude střílet, pouze vystoupí z řady
Po nás ať přijde potopa...
P.S: Děkuji mému dědu, také Františkovi, že se vrátil – byť oklikou přes Sibiř
Holohlavý a zbědovaný, nevystoupil z řady, vrátil se, nic víc…
P.P.S: A proto jsme se po sto letech mohli setkat i my dva, pane Gellnere....
Upřímná poezie. O životě. O pravdě. Pokud se v díle najdete, budete mít pocit, že vám Gelner mluví z duše. Pro vaši duši. A budete to všechno cítit. V sobě. A bude to nezapomenutelné.
S tímto dílem pociťuji, že ta poezie přece jenom nebude tolik špatná a nesnesitelná, jak jsem si myslela. Bravo.
Poprvé jsem se s autorem setkal před skoro 50 lety na gymnasiu. Tento dekadentní básník a navíc místní rodák se stal rázem mým oblíbencem. Pokud bylo volné zadání recitace, vždy jsem měl něco od něj. A i dnes při opětovném čtení neztrácí verše nic ze své krásy a působnosti. Především hned na úvodní báseň by si měl člověk vzpomenout při každém napití dobrého vína. Tedy vlastně denně :-) .
Tohle je aspoň poezie! Skutečná, upřímná, plná a naplněná, na nic si nehraje, přinutí vás přemýšlet. Gellner je úžasný autor a právě ta jeho anarchistická mysl je to, co dělá z jeho děl DÍLA a myšlenek MYŠLENKY.
Nejlépe bylo by vzdálit se
a nikdy se nenavrátit,
svým bližním a nejbližším ztratit se
a sám sobě se ztratit.
Ideál pro toho cynika ve mně. ❤️
Verše cynické, nihilistické, dekadentní, přímočaré, přímo vybízející ke zhudebnění, čehož pár muzikantů dokázalo využít. Verše i pro nepoetu dobře stravitelné a pro mladého neukotveného literárního objevitele je setkání s Gellnerem událostí srovnatelnou s nálezem Gutenbergovy Bible.
95 % (je nás 184 hodnotících s průměrem 85 %).
… Děkuji bohu a děkuji čertu
za plaché chvíle prchavý dar.
Života číši jsem naklonil ke rtu,
piju z ní smutek a bolest a zmar.
Fantastické rýmy, kterými nás František Gellner zahltil, dávají zcela zapomenout často pesimistickému, až depresivnímu pojetí básní.
Nicméně, najdou se i klenoty opačné, nebo nekonfliktní, z kterých čiší radost ze života.
Osobně vyzdvihuji báseň POZDRAV RODNÉMU KRAJI a do dětských let mě navrátila báseň MILUJU SEVERNÍ NEBE, jež hudebně ztvárnila skupina Katapult, i když malinko pozměnila koncepci básně...
Gellner byl pro mě samotného skvělý básník a člověk...
Nejsem poeta, ale Gellner je má srdcová záležitost. Ironické, cynické, dynamické a zároveň melodické. Zpovědi o životě, o lásce, o ženách, o smilstvu, o společnosti, o pokleslé morálce, o všem, ale i o ničem.
Pro někoho možná až příliš jednoduchý styl poezie, ale já naprosto zbožňuji to jeho bohémství a kritičnost.
"Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví."
Je těžké toto dílo hodnotit, už jen proto, že básník popisuje svůj postoj k životu, který je naprosto odlišný od toho mého. Takže v tomto směru se nemohu tak snadno vžít do jeho básní.
Některé části jsou vulgární a jistým směrem “drsné“, ale za to upřímné. Autor si na nic nehraje, nesnaží se o nějaké přetvářky, a to oceňuji.
Láskou jej nezdravím, leč smíchem
Mně vstříc po žluté silnici
jde měšťák s naduřelým břichem
se svojí tlustou samicí.
Dost možná zde se narodili
a žili v tupém štěstí svém.
Několik bytů zalidnili
života schopným potomstvem.
A až kdys naplní svá léta,
pak spát zde budou v pokoji
a ještě vděčně ten kout světa
svou vlastní mrchou pohnojí.
(báseň Pozdrav rodnému kraji)
Určité verše a sloky se mi líbily, byly jakýmsi způsobem “živé“.
…. Rád v noci bdím a ve dne dřímám
a paradoxní názory mám.
Své lásky k zášti přinutím
a přátele si znechutím….
(úryvek z básně Píseň)
Na sofa zeleném v zšeřelém kabinetu,
kde slunce žhavý žár spád rulet zaclání,
líbal jsem její tvář a tenké pruhy retů
a spánky průsvitné jsem tiskl do dlaní.
Na hlavě mojí se jí prsty třásly jemně
ve svitech zjemnělých na sofa zeleném ---
Ó dálky průhledné! Ó něžný smutku ve mně!
Ó zlaté paprsky na moři ztišeném!
(báseň Na sofa zeleném)
Celkový pocit z této sbírky mám takový trochu rozpačitý. Čtení ve mně zanechalo pochmurný pocit. Nevím, zda je to dobře, či ne. Autorovým psaním a postojem jsem na jednu stranu velmi ohromená a na druhou i mírně znechucená.
Krásné verše ... vlastně takový "návod" ... jak se vypořádat s chmury ... když na vás padá celá tíha světa ... když doléhá beznaděj a máte pocit, že jí nejde uniknout ... tak věřte, že "přebít" se dá ...silou okamžiku :-) ... začtěte se do básní pana Gellnera ... on vám to objasní :-) ...
"To je teď celá moudrost moje:
Milovat hlučnou vřavu boje,
za nocí vnikat do snů žen
a trochu býti zadlužen,
pískat si, jak mi zobák narost´,
vínem si plašit s čela starost,
svůj život rychle utratit,
nic nezískat, nic neztratit."
... tak zkuste na chvíli ... oprostit se od myšlenek ... a žít okamžikem ...
... Gellner to tedy nejdřív zkouší za pomocí alkoholu :-) ...
„Na čas jsem vínem utopil ji včera…“
... jenže, pak přišel na to, že radost, která je ukrytá v alkoholu, je jen dočasná :-) ...
„Mé srdce divě životu se rouhá, ¨
mé srdce divě život miluje.
...
Jsou ještě jiné radosti života."
Dvacetiletý Gellner a jeho básnická prvotina. Jednoduché rýmy, nespisovný jazyk český a dokonce i vulgarismy. Kritika všeho, kam až oko dohlédne. Zbytečný život je mnohem snazší nad sklenkou vína s prostitutku po boku... aspoň na chvíli, že Františku? A i když by někdo mohl říci, že jsou to rýmy banální, třesky plesky ... láry fáry, v jednoduché formě je vidět vyspělý obsah.
-----------------------------------
Přátelství duší
Toužil jsem na své cestě osamělé
po duši něžné, upřímné a vřelé.
Můj sen se v tobě ztělesnění dožil.
Své srdce jsem ti v tvrdé ruce vložil.
Nejdřív’s je líbal, pak jsi na ně plival,
za rok a za den při vzpomínce zíval. –
Pro nový žal mám srdce málo smělé.
Má touha mře na cestě osamělé.
Co napsat ? Vše již bylo řečeno. Snad jen, že se vůbec nedivím hudebníkům, kteří si básně pana Gellnera vybrali a jejich texty dotvořili hudbou. Ony básně k tomu skoro samy vybízejí svojí uhrančivostí a syrovostí. Prostě nádhera. I když krátké, přesto výstižné, přesné.
GENIÁLNÍ.
,,Vztyčil se člověk, jako dravec zavyl.
Co čekáš ještě?? smutně přízrak pravil."
A Mišík tomu ještě dodal šťávu ♥
Já držím pohár ve své dlani,
je zpěněný a přetéká.
Já držím pohár ve své dlani,
jež čeká na rty člověka.
(dodnes si pamatuji ze semináře)
Básničky se hezky čtou a mají zajímavá témata. Nejvíc mě zaujaly básně o depresi, Je to super odreagovačka, krátké, stručné a jednoduché.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Po nás ať přijde potopa |
| 1974 | Radosti života |
| 1983 | České humoresky |
| 1954 | Domove líbezný |
| 2003 | Po nás ať přijde potopa! / Radosti života / Nové verše / Don Juan |
Gellner je prostě srdcovka, už ani nevím kolikrát jsem tuto sbírku přečet.Co dál psát, vše již bylo řečeno.Skvost co člověku z duše mluví.A po nás ať přijde potopa.