Pod junáckou vlajkou
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484159/bmid_pod-junackou-vlajkou-SVM-484159.jpg
4
616
616
Devadesátka série
1. díl >
Další z řady foglarovek v novém vydání. Mirek vstupuje do skautského oddílu s nečistými úmysly – chce tu pro svoji partu ukrást stan. V Devadesátce se mu však dostane vlídného přijetí, pozná tu spoustu kamarádů a do krádeže se mu najednou vůbec nechce. Jenže šéf party Ondra ho má v hrsti. Vyhrožuje, že vůdci oddílu ukáže úpis, v němž se Mirek ke krádeži zavazuje. Jak se Mirek zachová?... celý text
Přidat komentář
Hlavní hrdina si vybere mezi špatnou partou a skautem. Klasický Foglar. Jen mě v knize chybělo alespoň trošku napětí.
Snad má nejoblíbenější Foglarovka. Mirek Trojan se chce zalíbit své partě, hlavně vůdci Ondrovi, tak slíbí, že opatří stan. Způsob, jak to chce udělat, je velmi ošklivý - vstoupí do skautského oddílu, nějakou dobu tam pobude a stan ukradne, věří, že to nějak půjde. Vstoupil do oddílu č.90 a záhy po vstupu se věci začnou vyvíjet jinak, než čekal - v oddílu ho přijmou tak příjemně a kamarádsky, že si uvědomí, že tak hroznou věc jim nemůže provést a k tomu se mu velmi zalíbí oddílová činnost, zjistí, že je to mnohem lepší než bezcílné toulky s partou. V oddíle zůstal a na partu nadobro zapomněl. To se ale vůbec nelíbí vůdci Ondrovi, tak Mirkovi vyhrožuje a vydírá, donutí ho napsat vyděračský úpis. Mirek se nakonec ke všemu přizná vedoucímu oddílu a ten Ondru zneškodní.
Mirek Trojan s Devadesátkou … když jsem si po 25 letech knihu znovu přečetl, byl jsem až překvapený, nakolik mne tato kniha ovlivnila v mém dospívání ... morální poselství si nesu dodnes. Díky, pane Foglar. Už se těším na druhý díl :-) Knihu v roce 2007 v rozhlasové dramatizaci načetl Alfréd Strejček. A nesmím ani zapomenout na celkové převedení knihy do mluveného slova od Karla Richtra z let sedmdesátých.
Foglar nikdy nezklamal přesvědčením v upřímnost, slušnost a čestnost. Příběh Mirka, který chce vstoupit do junáckého oddílu, aby zde ukradl stan, ale chování ostatních chlapců mu změní jeho povahu. Možná trochu naivní, ale přesto skvělé
Další z kouzelných Foglarových knih o dospívajícím klukovi, který zpočátku s nečistými úmysly objeví kouzlo devadesátkového skautského oddílu ve kterém není o dobrodružství nouze - 80 %
Ač jsem nikdy ve skautu nebyl a ač jsem nikdy od Jaroslava Foglara nic nečetl, tak jsem ho vždy uznával jako velkou osobnost, a když jsem do ruky vzal tuto knihu, tak musím uznale pokývnout a potvrdit, že pan Foglar píše velmi poutavě a já sám jako dospělý, jsem jeho vyprávění bral za velmi čtivé a nemohl jsem skončit. Z každé kapitoly je cítit, jak pan Foglar skauta miloval a dával mu vše. Proměna Mirka Trojana ze zlého hocha, přicházejícího do skauta se zlým úmyslem, v čistého junáka je výborné téma pro námět knihy a já sám jsem Mirkovi fandil, ať ho špatná minulost nedostihne.
Tuhle knížku jsem dlouho nemohl sehnat.V roce 1969 jsem stihnul koupit pouze Devadesátku (druhý díl).Pak už zase Foglar nesměl vycházet.Knihu jsem dostal až v roce 1975 a mám na to hodně smutné vzpomínky.Dostal jsem jí totiž jako dědictví po kamarádovi se kterým jsem jezdil roky na vandry.V roce 1975 se zabil na motorce a ještě než zemřel mi odkázal všechny jeho vandrácké věci.Jeho rodiče mi to skutečně dali a mezi věcmi byl i notes s písničkami,které jsme tenkrát spolu napsali a také tahle kniha.Ani jsem nevěděl,že jí má.A pak jsem si jí teprve přečetl.
Téhle knize dlužím opravdu hodně, přivedla mě na letní tábor kam už jezdím 8 let a poznal jsem spoustu super lidí takže
DÍKY :-)
Tahle knížka mne přivedla do skautského oddílu a otevřela mi nové dveře v životě. Víc netřeba dodávat, myslím :)
Vrátila jsem se po mnoha letech k Jaroslavu Foglarovi a nelitovala jsem. Jeho knihy se dají číst v každém věku.
Příjemná nostalgie, kterou není dobře si kazit rozborem hlavního hrdiny pod vlivem životních zkušeností.
Příjemná klasika od pana Foglara, kde skoro všechno dobře dopadne. Uspokojivé.
Návrat do let mládí a skautování. Jsem naprosto unešenej nadčasovostí příběhů. Člověku kanou na mysl staré vzpomínky. Hltám teď Foglarovi příběhy jeden za druhým.
Mám rád skaut a když do něj Mirek vešel, kniha se mi zalíbila(ne že bych ostatní foglarovky neměl rád) a Mirek udělal správně, že se svěřil Tapinovi, asi bych to taky tak udělal, být na jeho místě.
Knihy pana Foglara jsem měl rád jako žák základní školy a občas se k nim vracím i v dospělosti. Jakou jinou knihu vybrat do Čtenářské výzvy v kategorii Kniha o přátelství, než právě něco od Foglara.
Miluji příběh Mirka, který přišel do skautu. Já sama do něj chodím a je to jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy v životě udělala. Příběh je krásně psaný a pro všechny věkové kategorie určený.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 2002 | Poklad černého delfína |
Je zvláštní číst ve středním věku Foglara, no. Ale jednou jsem to chtěl podniknout, tak nějak ho kompletně dočíst a někam si v sobě zařadit. Tak jsem si nedávno dal premiérově také jeho knížku Pod junáckou vlajkou. Není to špatné, snad takový lehký podprůměr z JF děl, znovu už to nikdy asi číst nebudu. Co mě zaujalo, je několik částí - odstavců, z nichž plyne, jak Foglar zřejmě v zásadě vůbec nechápal, co je to dospívání; snažil ho pochopit, ale nepodařilo se mu to a tak jej prostě odmítl jako něco z podstaty špatného, mrzkého; něco, co by nemělo být. Tím se jeho uvažování dostalo do bizarní polohy a až lehce šoufl filosofování, které se z pozice mysli "plochy" pokouší vysvětlit mysl "prostoru"; zastavit plynutí času, o kterém jsme přesvědčeni, že je jednoznačným únikem ze Zlatého věku; ve výchovné apelaci na mládež (samozřejmě rozuměj pouze chlapce) pokusit se o kvadraturu kruhu.
Dále už nechám v několika úryvcích hovořit samotného Jaroslava Foglara:
"Nikdo nevěděl, co se s Jiřím děje. Jen Tapin mu rozuměl. Byl to převrat v chlapecké duši, která se měnila v jinošskou. Dospívala. Na každého hocha ty chvíle přijdou. ((a teď: )) Na některého dříve, na jiného později, někdy se projeví slabě, jindy bouřlivě, ale vždy mají jednu společnou linii: neuznávat toho, kdo dává příkazy, kdo je výše postavený. A Jiří v tom byl oběma nohama. Málokterý chlapec ten nápor přečká beze změn vůči svému okolí."
"Nediv se tomu, Mirku!" vysvětloval Tapin, když Mirek pronesl svůj údiv nahlas. "Nikdo nemůže být chlapcem do smrti! Každý chlapec jednou své chlapectví dožije! (sic!!) Některý dříve, některý později. Ti, kteří mají zálibu v práci, zůstanou zde pak (v oddíle) ještě jako moji pomocníci, zástupci. Věnují se mladším hochům, tak jako se věnovali jejich předchůdci jim. A hoši, kteří ztrátou chlapectví (sic!!) ztratí i zájem o oddíl a o práci v něm, odcházejí. Nevyčítáme jim to. Je to docela přirozené. (!!) Junácký oddíl je jenom pro hochy!
Kdo je starší, může v něm být jen tehdy, když pro hochy pracuje."
"Ale Jiří je mírně odstrčil, jako kdyby tím chtěl říci, že již nikdy - nikdy nechce s nimi ani slůvko promluvit, a odešel do stanu. Mirek neměl odvahu jít za ním. A ten večer uslyšel Jiřího podruhé vzlykat. (!?!) Marně Mirek na Jiřího volal šeptem přes uličku stanu, která dělila jejich lůžka, Jiří neodpovídal. Ve stanu pak bylo již ticho, jen peřeje tam nahoře hučely a les šuměl své zelené písně."
((Nyní Jiří opouští příběh i celou knihu a více o něm neuslyšíme. Pro autora Jiří zmizel, de facto zemřel, protože mu začala puberta.))
"...a zas noví a noví hoši budou přicházet, aby Vydří říčku rozjásali novými písněmi. A ona je bude pořád přijímat, protože hoši nevymřou nikdy (!!!), bude k nim trpělivá a odpouštějící, vlídná a usměvavá, neboť ona zůstane věčně mladá a krásná, krásná a mladá - věčně - věčně - věčně! (...)
"Ano, pravil Mirek pevně, "I kdyby všichni dnešní hoši z Devadesátky odešli, já zůstanu. Navždy! Pořád! Do smrti!"