Podivná smrt Evropy

Autor předkládá pouhá fakta bez přetvářky a lží. A jsou to děsivé skutečnosti.

30.12.2019

Máme několik osobních přátel ve Francii i Velké Británii a poměrně pravidelně do těchto zemí i do Německa cestujeme. Změny, které se v této části Evropy v posledních letech odehrály, jsou pro nás pokaždé šokující. A snad nejvíce obavy (nechci psát přímo strach) místních lidí otevřeně o tom s kýmkoli mluvit, a to především v Německu. Je pro nás až nepochopitelné, jak v západní Evropě, která pro nás vždy byla symbolem svobody a otevřenosti, funguje cenzura. Tzv. svobodný tisk už dávno svobodný není, novináři nejsou schopni, nemohou nebo nechtějí psát o skutečné, téměř katastrofální situaci týkající se migrace. Běžní občané jsou znechuceni, ničemu a nikomu nevěří a to hlavní, co je na nich patrné, je pocit naprosté bezmoci.

A o tom, jaká je pravda o tragické situaci západoevropských států, kdo ji zavinil a kdo ji zatvrzele nechce přiznat a začít konečně (už dávno po dvanácté) řešit, zcela otevřeně Douglas Murray píše. Je to smutné a depresívní čtení, plné konkrétních čísel a demografických a sociologických důkazů. Je to čtení o tom, jak politikům v západních zemích, v Německu, Francii, Velké Británii a především v Bruselu vůbec nejde o to, aby Evropa zůstala Evropou a patřila i v blízké budoucnosti Evropanům. Jak ti, kteří jsou odpovědni za aktuální situaci, stále před ní zavírají oči a myslí jen a jen na svá pohodlná a teplá místa, která už dávno měli opustit. Je to o bezvýchodné situaci, o pseudohumanismu v neprospěch vlastní civilizace, o hlouposti a zaslepenosti dobrovolnických humanitárních organizací i byznysu, který kolem nich vznikl...Je to o tom, jak naši křesťanskou civilizaci doslova válcuje islám, který už brzy v těchto zemích bude mít většinu...Ani si to neumím a vlastně nechci představit. Kdo o tomto náboženství zná skutečnou pravdu, musí se zděsit.

Murray s uznáním uvádí i vytrvalý postoj států Visegrádské čtyřky a pokouší se analyzovat rozdíly v myšlení občanů středoevropských a západoevropských států. Rozkrývá pravou příčinu neustálého napadání těch, kdo odmítají povinné kvóty imigrantů a obhajuje jejich postoje. Vysvětluje, proč je jejich odpůrci cíleně označují jako rasisty a "nebezpečné nacionalisty". Národní cítění je totiž údajně přežitek. Evropské vlády se v posledních letech úzkostlivě vyhýbají i sebemenší kritice muslimů, zatímco tvrdě pronásledují ty, kdo se opovažují říkat pravdu.

Po přečtení této knihy jsem hrdá na to, že pocházím ze střední Evropy a že zde mohu žít. Jeden můj francouzský kamarád se tady usadil, založil rodinu a dává nepokrytě najevo, jak je tu spokojený a šťastný. "Tohle už ve Francii nikdo nezažívá," říká. A já dodávám - a už asi ani bohužel nezažije.

Tato kniha je nesmírně potřebná, je pravdivá, aktuální a díky doslovu Alexandra Tomského, který ji skvěle přeložil, doplněna událostmi, které se odehrály po jejím vydání v loňském roce. Bohužel si ji asi nebudou chtít přečíst ti, jimž je především určena - politici. Ale asi by bylo úspěchem, kdyby si ji přečetli i ti, kdo se naivně domnívají, že bychom my, Evropané, měli zachraňovat celý svět.

Dávám plný počet a velmi, velmi doporučuji.

29.12.2019

Důležitá kniha o tématu, který je v současném tisku téměř tabu. Mnoho zajímavých a rozhodně ne optimistických informací o negativních důsledcích neřízené migrace do Evropy.

17.11.2019

Vzhledem k tomu, že diskuze na toto téma je v naší zemi přeci jen o něco svobodnější, tak jsem si naivně myslel, že mi bude většina faktů a skutečností předem známá. Žil jsem chvíli v Holandsku a odnesl jsem si od tamtud také spoustu postřehů. Sám jsem tedy nyní při četbě nepříjemně překvapen, jak hluboký a dlouhodobý problém tu před Evropou stojí. Je to výrazně smutnější čtení, než jsem předpokládal.

19.10.2019

Kniha s velmi aktuálním tématem od autora, který má opravdu přehled. Murray se věnuje situaci ve státech západní Evropy a...vlastně ani nevím, co dalšího napsat, neboť vše už zaznělo v komentářích přede mnou. Netěším se na Evropu budoucnosti. Určitě doporučuji k přečtení.

15.10.2019

povinná četba pro každého, kdo přemýšlí o směřování Evropy a umí kriticky, tj. objektivně, nahlížet ožehavé problémy současné politiky

28.09.2019

Toto by malo byt povinne citanie

29.06.2019

Velmi realne a velmi smutne citanie o strate identity Europanov.

16.05.2019

Zásadní, poctivá, potřebná a velice dobře podložená kniha, přesně a politicky nekorektně zrcadlící současné rozpoložení Evropy, jejích starých i nových obyvatel, a jejího politického "výkvětu". Cožpak původní obyvatelé, ti ji ani číst nemusí, aby měli v současném myšlenkovém galimatyáši vcelku svým způsobem jasno, ale pro politiky by to měla být povinná četba, ačkoli by si z ní jistě většinou vybrali potvrzení své, ehm, "vize" (roz. větší moc a více peněz). Kdopak z nich tuší, že "kultura a společnost nejsou vymožeností jen těch, kteří se tu náhodou svého zrození právě nacházejí, nýbrž jsou nepsanou smlouvou mezi mrtvými, živými a dosud nenarozenými"? Kdopak z nich chápe a praktikuje, že politikové jsou pověřenými správci majetku vytvořeného generacemi, který nelze rozdávat, zpronevěřovat či rozkrádat, ale rozvážně a svědomitě spravovat a nechat pracovat a rozmnožovat? Pokud by si politikové zachovali zdravý rozum, smysl pro reálný život a dodržovali platné, byť nedokonalé zákony, zvládli by nejen migrační krizi s nadhledem, a nedopustili by pouštění žilou zbohatlické, vyžilé a změkčilé Evropě, tomuto přitažlivému (Leno)ráji na zemi, této neudržitelné anomálii: 7% obyvatel a 25% HDP světa, avšak polovina všech sociálních výdajů na světě, a nástup s největší pravděpodobností ještě daleko horších politiků jako následek své špatné práce. Bohužel, nepovedlo se, nezvládli jsme to, a následky s námi budou po řadu let. S autorovým logickým, přesným a nemilosrdným hodnocením stavu věcí musím souhlasit, ačkoli se domnívám, že význam křesťanského dědictví přeceňuje, neb je v Evropě téměř mrtvé, a ani mi té pauliánské verze není líto, vždyť "po jejich ovoci poznáte je". Avšak překonat vzniklé vakuum, navázat na myšlenkové výboje osvícenství a vědy, základů naší současné svobody, prosperity a řádu, a dospět až k nenáboženské víře, protože bez víry není systém člověka propojený a komplexní, ať už si to dotyčný uvědomuje nebo ne, to je nemalý úkol, a vůbec se nedivím, že většina Evropanů na vertikalitu rezignuje a spokojí se s menšími cíli materiálního blahobytu, poklidného vyžití, a konzumace popkultury. Tato nepřítomnost nebo nedostatečnost vnitřního kompasu však napomáhá všudypřítomné manipulaci a záměrnému, nepřehlednému chaosu, který mnozí demagogové dovedou zneužít ke svým zištným cílům, jak můžeme dnes a denně vidět. Co jsme si nadrobili...

06.04.2019

Douglas Murray vo svojich postrehoch ide nádherne až na samu podstatu vecí, pričom sa rozhodne nevyhýba ironickým poznámkam (čitateľ bez zmyslu pre takéto jazykové „hrátky“ môže mať problém rozlíšiť takéto vsuvky od predošlých a nasledujúcich vážnych konštatovaní). Žiaľ, v texte často a trochu chaoticky preskakuje od udalosti k udalosti bez toho, že by uviedol dátum, takže text pôsobí miestami zmätene. Je prirodzené, že v takomto diele má prednosť tematické členenie pred chronologickým, no práve preto nedôslednosť v datovaní občas vytvára pocit dezorientácie. S pribúdajúcimi stránkami sa text našťastie stáva konzistentnejším.
Okrem mnohého iného ma zaujali Murrayho rozbory diel Jeana Raspaila a Michela Houellebecqa, jeho úvahy o umení, uvádzané príklady prenasledovania občanov štátnymi orgánmi vo Veľkej Británii, príklady násilných kriminálnych činov v krajinách západnej Európy a „zvláštneho“ prístupu k nim, ale aj reakcie znásilnených aktivistiek (príklady toho, čo dokáže urobiť s ľudským vnímaním reality ideológia). Pre mňa veľmi zaujímavou bola aj kapitola „Proč je střední Evropa jiná“, v ktorej sa zaoberá postojmi V4 a menovite spomína politikov Fica a Orbána.

Z knihy vyberám:
„Když francouzský medievalista Sylvain Gouguenheim dokázal v roce 2008, že starořecké texty zachránili křesťanští Syřané, a nikoli řečtiny neznalí Arabové, způsobil bouřlivou politickou kontroverzi, byl okamžitě osočen z islamofobie a organizovaly se proti němu petice a protesty. Téměř nikdo z akademie se neodvážil bránit jeho právo publikovat výsledky vědecké práce, ani jeden kolega z oboru nepodpořil objektivitu jeho bádání. Tato epizoda názorně dokazuje nejen zbabělost akademiků, ale i jejich charakter slouhů.“

„Obavy ze ztráty víry jsou pociťovány najsilněji v konfrontaci s její náhražkou, kterou dnes nazýváme „evropské hodnoty“. Jak poznamenal (anglický teolog Don) Cupitt jinde „západní sekulární svět je v podstatě křesťanský výtvor“. Tento kult není zcela neúspěšný, ale jako politické náboženství je nejistý ve svém zakotvení. Stále grandióznější jazyk jeho zástanců prozrazuje nemohoucnost, neboť mezi naléhavými požadavky práv a jejich uskutečnitelností se otevírá do očí bijící propast.“

„… se může oddávat životním radovánkám a svému soukromému blahu. U lidí, kteří ztratili své bohy, je to celkem přirozené. Zhroucení ideálu často provází cynismus – nač se trápit ztrátou naděje, když si můžeme užívat!“
„Jak ale Delsolová správně poznamenává, „my takovou možnost nemáme, naše jistoty se sice také zhroutily, ale místo cynismu propadáme pochybám, zda vůbec existuje pravda“.“

„K naší dnešní kultuře budou ale pociťovat jen opovržení. Jak jednou trefně poznamenal turecký prezident Erdoğan, západní demokracii mohou použít jako autobus, a až budou v cíli, vystoupí.“

„Přesto to vypadá, že inteligentní a kulturní lidé ztratili povědomí o smyslu civilizace a života. Jak by jinak mohli dávat ruce pryč od obrany a podpory vlastní kultury, v níž vyrostli, a dokonce ji pomlouvat a napadat? Stále dokola slyšíme sirény nového orientalismu: „O sobě si nic dobrého myslet nechceme, naopak každého jiného jsme ochotni považovat za mnohem lepšího.“
Téměř neznatelně zadul v novém století lehký vánek z opačného směru. Počalo se neochotně připouštět, co renegáti a disidenti tvrdili už od konce války, a to že liberální společnost za svou existenci dluží náboženství, ze kterého vyrostla.“

„(Dawkins): „Naše existence připadala kdysi lidem jako ta největší záhada. Darwin s Wallacem ji ale vyřešili.“ Tato věta dobře ilustruje propast mezi uznávaným ateistickým světonázorem a běžnou životní zkušeností. Byť si Dawkins myslí, že tajemství života bylo vědecky objasněno – což platí nanejvýš omezeně –, nikdo svou existenci neprožívá jako vyřešenou a záhadu svého života může nanejvýš vytěsnit.“

„Ti (liberálové) stále vedou na Západě nekonečné diskuze o různých stránkách ženských a homosexuálních hnutí, dokonce i o jakýchsi transgenderových nebinárních právech, ale přitom podporují import lidí, kteří uvedeným skupinám upírají právo na existenci. Jak je možné, že oni intelektuálové vedou kampaň za přijetí milionů přistěhovalců, kteří nepřiznávají mužům a ženám stejná základní práva? Máme to chápat jako svědectví víry v nepřekonatelnou sílu osvíceného liberalismu? Opravdu časem přesvědčí Afghánce, Eritrejce, Nigerijce i Pákistánce o svých pravdách? Každodenní zprávy bohužel tento optimistický předpoklad nepotvrzují.“


Napriek drobným výhradám a zníženému hodnoteniu vrelo a jednoznačne odporúčam!

25.03.2019

Dávám bez uzardění 5* a doporučuji jako povinnou četbu všem, komu není osud Evropy lhostejný.

02.02.2019

"Liberálové by si měli uvědomit, že mezi prvními ohroženými druhy jsou sexuální, náboženské i rasové menšiny. Je velkým paradoxem, že úsilím i liberální imigrační politiku podkopávají liberální společnost"
Přehledně a pěkně sepsaná kniha o stavu současné Evropy ovlivněné příchodem migrantů.

01.01.2019

Kniha by možná mohla mít podtitul: jak se stát cizincem ve vlastní zemi. Byť to možná zní až příliš radikálně a depresivně. Depresivní je však celý text, tak proč si něco nalhávat. Realita je krutá. Lze prohlásit, že pro ty z nás, kteří sledují světové dění i jinde než v mainstreamových českých médiích, text nepřináší nic objevného. Odhlédnu-li od toho, autor strukturovaně shrnuje dění v Evropě za posledních několik desítek let, od prvních migračních toků do poválečné Evropy až po dnešní dobu, migrační krizi roku 2015 a její následky. Domnívám se, že česky takto ucelený popis situace, snad krom nějakých blogů, nelze nalézt. Již jen pro to text důrazně doporučuji. Je třeba říct, že autor nenabízí žádné řešení, nevysvětluje důvody chování elit, pouze popisuje stav. I to je potřeba, mnoho lidí tuto historii nezná, možná někomu pomůže otevřít oči. Vysvětlení ani řešení nelze čekat od jednoho spisovatele, to musíme vymyslet sami.

Dvě poznámky, které mě při čtení napadly:

Revoluce průmyslu 4.0 je v podstatě za dveřmi, automatizace a robotizace se týká stále většího a většího počtu zaměstnání, každý rok vychází několik nových studií, kolik že pracovních pozic v blízké či středně vzdálené budoucnosti zanikne díky robotizaci a automatizaci. Překotný rozvoj AI trend potvrzuje. Stále se tu však najdou tací, kteří fanaticky tvrdí, že Evropa migranty potřebuje k udržení ekonomické síly a náskoku. Již před lety jsem mluvil se známými z Německa, kteří mi říkali, že největšími proponenty uvolněné migrace jsou průmyslové koncerny, nejbohatší Němci, vlastnící a ředitelé průmyslových podniků (a následně lobbují u politiků). Pokud je to tak, pak je to ve světle výše uvedeného velice krátkozraké. Co se s těmi všemi lidmi bude dělat, až jejich pracovní místa zaniknou? A pokud se na to dívám touto optikou, s uvážením, že lidé na vysokých politických a managerských místech jsou velice inteligentní (byť si o nich můžeme myslet cokoliv jiného), se spiklenecké teorie o záměrné výměně původního evropského obyvatelstva (tzv. Coudenhove-Kalergiho plán) najednou zdají podivně blízké realitě (ale pořád jsou to spiklenecké teorie, jimž není radno věřit).

Pominu-li všemožné levicové aktivisty, od Antify po Open Society Foundations, apod., od kterých se to tak nějak očekává, čím dál silněji si uvědomuji, že za dnešní situaci v Evropě nesou značnou část viny mainstreamoví novináři a média spolu s „celebritami“ a jinými „elitami“. Pro pár kliků a peněz z reklamy (počtu prodaných výtisků před internetem), nebo pozornost v médiích, jsou ochotni prodat budoucnost. Jakoukoliv snahu otevřeně mluvit o problému migrace a islámu otevřeně napadají, zneužijí, ve snaze obrátit veřejné mínění proti mluvčímu. A proč? Jsou snad pomatení? Nemocní nějakým myšlenkovým virem? Nebo prostě jen chamtivci? A co z toho je horší? Doslova hýkají (sic!) při každém projevu sebetrýzně / sebemrskačství / pokání kvůli prvotnímu hříchu rasismu / kolonizace / imperialismu, kterého se bílý člověk stejně nemůže nikdy opravdu zbavit (v jejich pokřivené mysli). Nechápu to! Nebyl jsem na světě když se děli údajné zločiny kolonizace apod.. Proč za to mám nyní nést morální odpovědnost? Doteď mi to nikdo nevysvětlil. Tohle nemá nic společného s lidskými právy ani s evropskými hodnotami.

Na závěr jednu citaci k autorově postřehu ohledně ztráty důvěry většinové populace v mainstreamové politické strany (to v závorce jsem doplnil, bez kontextu to nemusí být zřejmé):

„Především by nás (občany) však měli (politici) ujistit, že společnost opravdu zničit nechtějí“

Knihu jednoznačně doporučuji.