Děti kapitána Granta
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61702/bmid_deti-kapitana-granta-642ff4528fac1.jpg
4
810
810
Nezkrácené vydání s francouzskými ilustracemi. Příběh začíná 24. července roku 1864, kdy posádka jachty Duncan uloví v Severním průlivu mezi Irskem a Skotskem žraloka kladivouna a v jeho útrobách objeví tři neúplné listiny. Jsou napsány francouzsky, anglicky a německy a obsahovaly zprávu o ztroskotání lodi Britania s kapitánem Grantem a posádkou na 37° 11' jižní šířky (údaje o zeměpisné délce byly bohužel nečitelné). Majitel jachty Lord Glenarvan neváhá ani okamžik a vydává se společně s kapitánem Johnem Manglesem, majorem Mac Nabbsem, roztržitým přírodovědcem Jacquesem Paganelem a s Mary a Robertem Grantovými, dětmi ztraceného skotského kapitána, na dobrodružnou záchranou výpravu. První kniha volné románové trilogie (Děti kapitána Granta, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov).... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2007 , NávratOriginální název:
Les enfants du capitaine Grant, 1867
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, která potěší všechny nostalgiky a snílky. Příběh, který nás přenese v čase a vykouzlí úsměv na tváři. Milé zavzpomínání na doby dávno minulé.
Kniha se mi v dětství líbila, tak jsem si ji přečetla znovu. Líbila se mi velice i teď i když k některým pasážím se dnes už stavím kriticky. Postavy Julese Verne jsou většinou černobílé, na to si člověk zvykne, ale jeho popisování "divochů" mne občas rozčilovalo. A docela mne nadzvedla krátká pasáž, kdy jeden z hrdinů zastřelí vzácného ptáka, o kterém se zmiňuje, že je na pokraji vymření, což považuji za barbarství. Další pasáž je, jak mladý Robert "udatně ubil ježuru", která mu vůbec nic neudělala a neměl k tomu žádný důvod.
Ale čtení jsem si užila a něco nového se i naučila.
Jedna z mých nejoblíbenějších a nejčtenějších knih v dětství. Teď jsem se do ní "z nouze" pustila znova a už mi tak skvělá nepřišla :-D. Tedy v něčem ano, ale celkově to působí hrozně naivně. Pro děti ale super! Co mne ale velmi překvapilo je to, jak Verne úplně ignoroval Darwina! Jinak přece není možné, aby ho Paganel nikde nezmínil. V té době byly přece Darwinovy knihy velmi populární. Zvláštní.
Tento román je velmi dlouhý a doslova nabitý dobrodružstvím. Procestujeme v něm několik kontinentů, při pátrání po zmizelém kapitánu Grantovi. Ani zde nechybí delší poučné výklady většinou ze zeměpisu a přírodopisu v podání profesora Paganela. Fakta jsou často zastaralá, někdy nudná, můžete je však přeskočit a vychutnat si pouze dějovou část knihy. Já jsem tentokrát nemusel vynechat ani řádek. Pominu li jistou naivitu a neskutečné štěstí, které hrdinové knihy mají, jde o napínavý román, který doporučuji dobrodruhům každého věku.
Kdo již dříve četl Tajuplný ostrov, bude bohužel připraven o pár překvapení.
Malá zajímavost: Francouz Paganel trpí nyktalopií, která je ve vysvětlivce označena za schopnost vidět za tmy. Jen minimum odkazů na internetu toto potvrzuje. Valná většina článků označuje nyktalopii pojmem šeroslepost, což je pravý opak.
Velmi uspokojivé.
Podívejte se, v jakém roce byla tahle kniha napsaná a pak můžete zůstat v němém úžasu jako já, pokaždé, když jeho knihy otevřu.
Na knihách J. Vernea jsem vyrůstal a proto na ně nedám dopustit. Dnešní mládež má již zřejmě jiné vzory, ale pro mne zůstávají postavy z autorových knih těmi pravými hrdiny (možná jsem si je tak trochu zidealizoval).
Ako malý chlapec som si užíval putovanie ďalekým krajmi. Doteraz nezabudnem na scénu potopy, kde sa hlavní hrdinovia zachránili vylezením na obrovitánske stromy. Verne je naozaj dokonalý tvorca atmosféry a dobrodružstva. Odporúčam.
Rád jsem pomáhal dětem najít svého otce a čelil mnoha nástraham,které může neznámý svět přinášet.Zde jsem viděl hrdiny a snil o takovém dobrodružství.Byl jsem moc rád,že děti našli svého otce,čtivé
Jedna z mála klasických verneovek která mě nebavila. Možná to je mnou, nevim proč...
Posádka lodi Duncan vyloví poblíž skotského pobřeží kladivouna, v jehož útrobách nalezne tajemnou zprávu. Touto scénou vylíčenou na prvních dvou stranách se rozjíždí jedno z nejrozsáhlejších Verneových dobrodružství, které čtenáře zavede do exotických končin několika kontinentů. Příběhy a jednotlivé epizody jsou příjemně naivní a prožívají je lidé, jenž si velmi snadno oblíbíte. Dokonce mám pocit, že čím má verneovka více stránek, tím hůře se s jejími hlavními hrdiny loučí. V Dětech kapitána Granta autor navíc stvořil postavu pro mě opravdu nezapomenutelnou - Jacques Eliacin Francois Paganel, tajemník Pařížské zeměpisné společnosti, dopisující člen společnosti berlínské, bombajské, darmstadtské, lipské, londýnské, petrohradské, vídeňské a newyorské, čestný člen Královského zeměpisného a národopisného ústavu indického, roztržitý člověk, jehož příhody, výpočty a cestopisné poučky jsem hltal doslova jako malý kluk :-)
četl jsem jako malý kluk v osmdesátkách. Ne tak dobrá jako Dvacet tisíc mil pod mořem, nebo Tajuplný ostrov.
Tuhle knihu jsem v době dospívání četl opakovaně. Byla to exotika, dobrodružství, cestování, historie....vše co jsem měl a mám rád. Navíc s převzatými původními francouzskými ilustracemi, půvabnými a srozumitelnými. Příběh jsem nevnímal jako něco nereálného, myslím že jsem byl opakovaně součástí děje, ještě dnes si připomínám pocity, které jsem tenkrát měl. Cestoval a pátral jsem s hrdiny. Pro mne jedna z nejlepších knih Julese Verna. Doufám, že se k ní ještě někdy vrátím.
Pribeh by sa dal skratit na 1/3 knizky, zvysok su nudne dejepisne (vymenovanie 60+ dobrodruhov aj s datumami pokusov o postupne objavovanie Australie) a narodohospodarske (ako sa tazi zlato) komentare ktore vobec nesuvisia s dejom. Obcas je to doplnene ciernou kronikou (vlakove nestastie) ktore sa tiez nedotyka deja.
Obcas je to prekladane jednovetovym konstatovanim ako 12-rocny Robert Grant hrdinsky utlkol neskodnu jezuru australsku palicou po hlave (+ konstatovanie ze jezury vyhynaju).
Divna knizka, napr. Tajuplny ostrov je radovo lepsi.
No, je to moje prvé stretnutie s Vernem, pri čom Deti kapitána Granta nie su jeho najlepším dielom, ale napriek tomu to hodnotím pozitívne. Mám rád knihy, kde sa veľa cestuje, hlavne preto, lebo aj ja mám záľubu navštevovať nové krajiny, a dôsledku toho som knihu prečítal relatívne v krátkom časovom úseku. Preto, čo sa týka tejto knihy, by som to odporúčil hlavne cestovateľom, ktorých trošku zaujíma, ako prebiehalo cestovanie v minulosti. V dnešnej dobe je ľahké nastúpiť na lietadlo a behom pár hodín vás prevezie na druhý koniec sveta, no tu hlavný hrdinovia nemali tie vymoženosti, tak s nimi cestujeme loďou, čo bola v tej dobe asi najrýchlejšia medzikontinentálna preprava. Krásny opis krajín, ktoré spoznávali a v tej dobe neboli ešte tak známe a objavené. Hlavne ma prekvapil Nový Zéland, kde v tej dobe prebiehal boj medzi domorodcami a Anglickým vojskom. Najviac mi asi prekážal prehnaný optimizmus, ale celkový názor pre mňa to nekazí.
Děti kapitána Granta jsou jedinou knihou mého bratra, zatímco já hltal a hltal. Od té doby vím, že kvalitu člověka neurčuje počet přečtených knih, což mě drželo vhodně při zemi.
Také jsem vyrůstal na Verneovkách a tenhle návrat k nim jsem si dopřál s velkou chutí. Užil jsem si to čistokrevné klasické dobrodružství každým písmenkem. Neustále jsem měl na paměti dobu, kdy tento příběh vznikl a tak beru s rezervou jistou prvoplánovost hlavních postav, jejich neochvějnou čest a neotřesitelný charakter. Ano, dnes už se tak jednoznačné charaktery v knihách nenosí, máme raději rozervané a nejednoznačné osobnosti, tápající a chybující a také trochu více akce a krve. I řešení některých nebezpečných situací a rovněž splnění toho zásadního úkolu je v této knize na dnešní poměry příliš náhodné. Tolikrát zmíněná prozřetelnost, která zasáhne, je opravdu to jediné, co mi na příběhu občas trochu vadilo. Ale celkově to její kvality zase tolik nesnižuje. Nadčasové a krásné dobrodružství.
Štítky knihy
Austrálie přátelství moře a oceány lodě francouzská literatura Nový Zéland dobrodružství Argentina námořníci odvahaAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Velmi povedená dobrodružná Verneovka, nicméně úplné špice žánru nedosahuje a neřadím ji k absolutně nejlepším románům od Julese Vernea. Každopádně milovníky a fanoušky dobrodružné knihy toto dílo určitě potěší. Howgh.