Podobizna Doriana Graye
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/172822/bmid_podobizna-doriana-graye-172822.JPG
4
6925
6925
Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany. Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz. Tím, jak se ocitá plně pod Henryho vlivem a mění se jeho povaha, mění se portrét ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, avšak sám Dorian Gray nadále září půvabem a pelem mládí. Chová se už jako lord Henry. Pohrdne svou romantickou láskou, nezastaví se ani před zločinem. Nakonec zaútočí na podobiznu ohyzdného starce, ve kterou se původní portrét proměnil…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1927 , Hynek (Alois Hynek)Originální název:
The Picture of Dorian Gray, 1891
více info...
Přidat komentář
To je snad asi poprvé co jsem četla tak starou knížku. Vydání bylo šílený, každopádně musím říct že se mi kniha chvílemi líbila ( myslím tím chvílemi, kdy byla přímá řeč - lidé vedli nějaký rozhovor). Jinak nejvíc mi vadily myšlenkové pochody Lorda Harryho nebo samotného Doriana. Nebavilo mě číst jaké kdo má druhy šutrů a kdo kde jakou má pitomost z kolikátého století...A doufala jsem v to že se častěji bude autor vracet k obrazu, a bude častěji popisovat to jak se mění. Konec, no takový konec jsem upřímně fakt nečekala. Ale dávám tři hvězdičky..
Upřímně řečeno, byly okamžiky, kdy jsem uvažovala nad tím, že se čtením přestanu a knihu odložím. Některé pasáže mi přišly opravdu poměrně zdlouhavé a možná i zbytečné, ale jsem ráda, že jsem se dokázala určitým způsobem překonat a knihu dočetla do konce. A vzhledem k tomu, že jsem knihu už tak nějak začínala číst s menšími předsudky, že toto opravdu nebude nic pro mne, byla jsem ve finále mile překvapená, že mi to vlastně nepřišlo vůbec tak zlé a ráda si přečtu i nějaké další dílo od Oscara Wildea.
Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole a byla jsem uchvácena, protože to pro mě bylo něco nového. Nyní jsem si ji s pořádným časovým odstupem přečetla znovu a celkem radikálně jsem změnila na knihu názor. Dříve mě průpovídky lorda Henryho bavily. Teď, když už mám trochu rozum, je mi lord Henry odporný a jeho názory a životní filosofie je snobská a místy říká plno nesmyslů, které může uznávat snad jen on. O to možná autorovi šlo, aby šokoval, ale na mě to působilo téměř odstrašujícím dojmem a navíc některé Henryho průpovídky byly tak dlouhé, že jsem je přeskakovala.
Co se mi naopak pořád více líbí, je vytříbený vypravěčský styl a nádherné popisy scén a okolí. Pokud pomineme filosofii knihy, jedná se o velmi kvalitní knihu :-)
Nechci se někoho dotknout, ale toto je kniha pro náctileté (což neznamená špatná), pár rádoby svobodomyslných myšlenek lorda Henryho z této knihy filosofické dílo neudělá, mimochodem, zajímal by mne jeho další osud, když tak šikovně tahal za nitky života Doriana Graye. Čekal jsem od knihy trochu víc, když kvůli ní stanul Wilde ve své době před soudem.
Kniha se mi líbila, ale zároveň tam byli pasáže, které jsem nemohla dočíst především začátek pro mě byl přímo šílený, nemohla jsem udržet pozornost až po příchodu Henryho se mi kniha začala líbit, i když jsem s jeho názory nesouhlasila, byl po té šílené nudě osvěžující. Kniha ukazuje, jak hroznou osobností se člověk může stát, aniž by si to sám pořádně uvědomoval. Vlastně mi ho bylo chvilkami líto, i když jsem ho opravdu odsoudila :)
Musím přiznat, že jsem nejdříve viděla film, který jsme si pouštěli na základní škole. Natolik mě zaujal, že jsem si půjčila knihu a vůbec nelituji. Naopak, kniha mě obohatila o veškeré detaily, které ve filmu chyběly, jelikož je mysl mocnější než plátno.
Všem vřele doporučuji :)
Skvělá knížka popisuje příběh člověka, který se v životě zaměří jen na povrchní uspokojování smyslů. Postupný rozklad jeho "duše" je názorně vidět na očarovaném obraze, který se snaží zoufala skrýt před světem. Zajímavá je postava lorda Henryho - na první pohled zábavný bohémský intelektuál - ve skutečnosti cynik, který překrucuje a relativizuje všechny pozitivní hodnoty.
Jako kniha to bezesporu patri k tem nejlepsim knizkam, ktere toho cloveku mnoho daji, kdyz ctou poradne, a navic ve vas jednotlive postavy vyvolavaji ruzne pocity a misty s nimi i vedete dialog a snazite se jim vymluvit nektere myslenky nebo objasnit, co je spatneho na tom, co udelali. Proste mate touhu v tom pribehu skutecne byt a mit moznost jim k tomu taky neco rict. Dokonce tam byla pasaz, kdy jsem si uz rikala, ze to dal cist nebudu, ze proste ty reci Henryho uz dal poslouchat nechci. Velmi dobra kniha a verim, ze muze byt prectena nekolikrat a pokazde v ni clovek objevi neco noveho
Oscar Wilde patri k mojim top autorom..zaujimavy namet, skoro na kazdej stranke krasna myslienka..je to jeho moja najoblubenejsia knizka, vrelo odporucam toto kvalitne citanie :)
Když opomenu, že toto vydání postrádá jakoukoliv korekturu, tak je Obraz Doriana Graye opravdu poutavým příběhem se zajímavou a poměrně hlubokou myšlenkou. Místy se to docela špatně četlo kvůli zdlouhavým monologickým pasážím, ale bez nich by to zřejmě ztratilo významu.
Dorain Gray (lépe řečeno Oscar Wilde) mě zpracováním poněkud zklamal. Znala jsem hlavní dějovou linku (kdo by ji neznal) a snad proto mi některé pasáže působily takové utrpení, jelikož jsem se těšila na ono fantastické rozuzlení, na vnitřní sžírající a zohavující konflikt... Jenže místo toho jsem v úvodu musela protrpět nefalšovanou "bromanci" (že muž opěvuje ženu, to mě příliš nezaráží, ale óda muže na muže - třebaže čistě kamarádská ? - mě děsí), později zase výčet Dorianových zálib během jeho života prostoupeného krásou i ošklivostí (tvoření vůní, sbírání kdejakého harampádí, hraní na hudební nástroje...). Na druhou stranu ale nemůžu hodnotit vyloženě špatně, anžto Wilde i zde prokázal břitkost svého jazyka (zejména jedovatými poznámkami lorda Henryho) a schopnost napsat autentickou slovní přestřelku. (I to ale může zklamat: místy mi připadalo, že dialogy jsou do díla "vlepeny" čistě pro efekt, aby se uplatnil nějaký vydařený bonmot, bez ohledu na funkčnost v rámci příběhu. Nakonec jsem to autorovi ale přece jen odpustila. :-)) Takže ve finále z toho pan Gray vylezl s odřenýma ušima a průměrným hodnocením. Škoda převeliká, protože na tenhle čtenářský zážitek jsem se těšila několik let.
Každý ten příběh známe. Zhýčkaný mladík z vyšší společnosti, Dorian Gray, se stává hlavním protagonistou příběhu o světě plném konzumu, povrchnosti a hříchu. Hýčkán svým okolím a veleben pro svoji krásu a mládí, se nechává snadno ovlivňovat pokryteckým lordem Wottonem. Nakonec vyřkne své pošetilé přání zůstat navždy mlád a svůj obraz odsoudí k strastem lidského údělu stáří. Román nás zavádí k faustovskému tématu o zaprodané duši. Zatímco Goethe hledá pro Fausta smysl života skrze lásku, Wilde a jeho hlavní hrdina nalézají vyšší uspokojení v požitku pocházejícím skrze naše smysly. Stejně jako Goethe zanechává v minusti svého hlavního hrdiny jasně patrné hříchy, Wilde jim dává ještě daleko hmatatelnější a tělesnější váhu. Nakonec je tím největším trestem pošetilého Doriana samotná možnost spatřit nevidoucí složku sebe samého, totiž obraz své vlastní hnilobné duše. V pokrytecké touze po očistění se rozhodne pro destrukci obrazu a nakonec umírá on sám. Něco ale přece jen utkvělo na svém okolí a zůstalo nezdolně žít dál. Bylo zasaženo příliš mnoho lidí. A tak se choroba zvaná pokrytectví nese generacemi dál a dokud bude na světě člověka, bude tu i onen tvor zvaný pokrytec.
"Lord Henry se dosud nevrátil domů. Chodil vždycky pozdě, ze zásady; jeho zásadou bylo, že přesnost je zloděj času."
Nuda, šeď, přeskakoval jsem celé stránky, nic mě na tom nebavilo, dočteno se zapřenim. Knihu bych doporučil jedině největšímu nepříteli! ;-)
Jsem ráda, že jsem si knížku po letech opět přečetla. Víc jsem si uvědomila, jak skvěle je napsaná. Při prvním setkání s ní a zejména s názory Henryho Wottona jsem byla o něco mladší než Dorian, ale stejně naivní a nezkušená. Věřte tomu nebo ne, vážně mě Henry pletl stejně jako jeho. Prostě jsem nevěděla, co si mám myslet. Teď po letech, byť jich neuplynulo tolik, ale přesto dost na to, abych dostatečně poznala svět, jsem se nad Henryho názory někdy usmívala a někdy uznale pokyvovala hlavou a někdy jsem je prostě odsoudila. Obraz Doriana Graye se mi líbil už napoprvé, ale teprve teď, když jsem si naplno mohla vychutnat celý příběh a všechny jeho myšlenky, bez obav, co dalšího pro mě matoucího Henry řekne, jsem objevila skutečnou krásu knihy, ke které se za svůj život určitě ještě mnohokrát vrátím.
Velmi zajímavý příběh, jenž svého čtenáře nutí k neustálému přemýšlení. Postava lorda Henryho je dokonalost sama. :-)
najvacsi dojem na mna urobili trefne poznamky sira Henriho, kazda jeho veta je perla
Fascinující kniha i pro dnešního čtenáře, který je už zvyklý na ledacos. Vůbec se nedivím, že s ní měl Wilde ve své době takové problémy.
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století zfilmováno anglická literatura irská literatura rozhlasové zpracování gotické romány nesmrtelnost viktoriánská fantastikaAutorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Jednoznačné zklamání. Téma a nápad je celosvětově známý, protože je naprosto nevšední a geniální. Ale to co bylo kolem? Popravdě mě mrzí, že z této knihy neudělal svazek o 3 knížkách, kde by téma více rozebral a popsal. Snad poprvé se stalo, kdy se mi film líbil více jak kniha. Prostě to tak zvláštně zahodil a nechal být. Ale určitě přečtěte, nad touto knihou by si měl popřemýšlet každý!